Byznysmen v obleku projíždí na kolech kolem coffee shopu, před kterým sedí rastafarián, kouří trávu a tiše si brouká. Pouliční fakír rozbaluje na chodníku lehátko s hřeby. Mladá holčina sviští na kole, na řídítkách sedí čtyřletá holčička v růžových šatečkách.
Amsterodamem na kole.
Foto: NaKole.cz
V tomhle zdánlivě nepřehledném mumraji ale platí jedno pevné pravidlo – absolutní respekt ke kolům. Na pěšího turistu, který se zapomene a vstoupí na cerveně označený prostor pro cyklisty, čeká nejspíš rozčilené zvonění, v horším případě štulec do zad. Řidič parkující v cyklopruhu může najít své auto s rozbitými okny a ulámanými zrcátky. Amsterodam je malý a parkování aut uvnitř města je malý luxus. Snad všichni jsou zvyklí používat tu jízdní kolo k dopravě a absolutní přednost cyklistů je tu zákon i nutnost.
Třípodlažní parkoviště u hlavního nádraží je k prasknutí narvané koly. A kdo jej nemá, opatří si ho jakýmkoli způsobem. Policejní statistiky evidují ročně 150 000 ztracených nebo ukradených kol. Špatně zajištěný bicykl je výzva. Pravidlem číslo dva jsou tak masivní zámky, které mají často vyšší hodnotu než otlučený a orezlý jednorychlostní fiet, jejž zabezpečují. Kradené kolo lze koupit na ulici i za 10 nebo 20 euro. Aby ztráta kola tolik nebolela, nemá smysl do něj investovat více než do večeře v restauraci.
Půdorys města vymezuje síť vodních kanálů.
Foto: NaKole.cz
Pravidlem číslo tři je přizpůsobení kola majiteli. Originální přestříkání nebo dekorace rámu je ochranou proti krádeži, kolo se pak mnohem lépe hledá a identifikuje. Co je ale snad důležitější, umělé květiny na předních řídítkách nebo košících, rasta barvy na rámu či okvětinkované modely cruiserů vypovídají o osobnosti svého majitele podobně jako oblečení, účes nebo tapeta na mobilním telefonu. Amsterodamská kola jsou prostě gesellig, podobně jako zahrádky venkovských domečků s miniaturami větrných mlýnů a sochami zvířátek. V Amsterodamu je málo prostoru a jízdní kolo je tak nejenom předmětem denní potřeby, ale i způsobem, jak vyjádřit svou jedinečnost.
V Amsterodamu každý může být sám sebou. Všechno je tu tak trochu divadlo hrané sobě pro radost i pro vděčné objektivy turistů. Kulisy tvoří nakloněné štíty domů, které hrozí spadnout do některého z mnoha grachtů – všudypřítomných kanálů. Stačí si jen sednout a dívat se kolem sebe.
Podívejte se na fotopohlednici z holandské metropole, která je složená z vody, jízdních kol a obrovského množství jedinečných lidí. Jaký je Amsterodam? Jednou větou, Amsterodam je reklama na Amsterodam.
V Amsterodamu jsme se zastavili cestou z dovolené v Holandsku na lodi a na kole, kterou organizovala cestovní kancelář Extremtour. Páteční podvečer postupně přecházel v noc, krámky se zavíraly a město začínalo žít příslibem nadcházejícího víkendu. V Amsterodamu jsem neměla v plánu proběhnout během pár hodin slavné galerie a s očima upřenýma do bedekru absolvovat všechna to-nesmíte-minout místa. Se skupinkou přátel jsme se toulali podvečerním Amsterodamem, poseděli v kavárně na břehu grachtu a vdechovali atmosféru města, kde pracovní odpoledne přecházelo v divokou noc. Protože jsme v Amsterodamu strávili opravdu jen několik hodin, nechtěli a ani nemohli jsme stihnout vše. Mezi jiným jsem neviděla třeba:
Foto: NaKole.cz
Stejně jako u mnoha dalších atrakcí je třeba se rozhodnout, zda chcete někdy až trochu moc divoké město zažít na vlastní kůži, nebo s odstupem sledovat. My jsme se na pár hodin nechali unést jeho géniem, divokostí a svobodou.