Jak už jsem kdysi vyprávěl, v Třebíči na Moravě máme jednu příbuzenskou větev, a tak se tam od nás z Klatovska jednou, dvakrát ročně vydáváme. Cesta autem dlouhá asi 250 kilometrů mi dlouho šrotovala v mozkových převodech, až jsem se jednou odhodlal a byla z toho parádní dvoudenní cesta s brašnami.…

Cesta z frankofonního Bruselu do holandských Flander vede prostě přes arabsky mluvící Střední východ. Přijede-li člověk po dálnici, nemá šanci si toho všimnout, ale na kole je to docela jiné. Krasoduchové by si na mě smlsli, neboť jsem opravdu zažíval pocity nefalšovaného a zarputilého xenofoba.…

Dlouho jsme s kamarádem Jardou sbírali morální síly na podobný podnik. Nakonec jsme se rozhodli využít volný čas, který se nabízel v tomto termínu mezi prací, hlídáním vnoučat, koček, domácími pracemi a pod... Jistě bychom vymysleli cestu Krkonošemi i na víc dní, jen bychom ji museli zase odkládat…

Ven z města světel zase podél kanálu, časně zrána. Na sever, nevábným předměstím Saint-Denis, kde by člověk nechtěl zůstat sám po setmění, tahle část Paříze opravdu za vidění moc nestojí. Naštěstí je neděle, všichni spí, jen u a tam se potácí nějaká postavička či skupinka, která má ještě noc a…

Na snídani ve Strasbourgu je moc brzo, celé město ještě spí. Tady to umím, rovně, pak u mekáče doprava přes park a jsem u kanálu Marna-Rýn, který bude mojí navigací dalších 70 kilometrů. Trochu vystrašeně sleduji oblohu a čekám, kdy se nad obzorem vyloupne ten neúprosný, zářící tyran, ale „zatím…