reklama

Na veliké cestě – část 1. – Přípravy

Putování s pracovním názvem „Velká cesta“ se uskutečnilo v létě 2006. Pro nás i naše děti to byla šance sáhnout si o kousíček dál za hranice poznaného, vybočit ze zaběhlých stereotypů a vyzkoušet si, co měsíční putování udělá s naší rodinou. Série článků popisuje naše zkušenosti a dojmy z různých úhlů pohledu.

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Foto: Jitka Vrtalová

Když manžel poprvé přišel s nápadem vyrazit na měsíc na kola, moc se mi to nepozdávalo. Děti jsou příliš malé, pro holčičky ve věku jeden a čtyři roky je to moc dlouhé. Navíc takovou cestu nemusíme zvládnout zdravotně. Katastrofické scénáře jsou moje specialita, a tak jsem mnoho hodin strávila vyráběním představ, co strašného se může na takové cestě stát.

Jak jsme si o tom povídali, objevovala jsem ale víc a víc důvodů, proč to zkusit. Především budeme měsíc jenom spolu, odkázání jeden na druhého. Sáhneme si do rezerv a něco se možná naučíme. Pak jsem měla taky jeden vééélmi pádný osobní důvod, na který nejsem zrovna pyšná, a tak si ho raději nechám pro sebe.

Začali jsme formulovat pravidla:

  • Pojedeme podle možností, denní předepsaná dávka kilometrů neexistuje.
  • Trasa Praha – Polabí – Haná – Slovácko – Podunajská stezka – Šumava – Praha je jenom orientační. Okruh se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit.
  • Pojedeme zhruba měsíc, za výjimečné situace cestu ukončíme.
  • Pokud by putování mělo špatný vliv na naše holčiny, končíme ho.

Nepozorovaně a plíživě, než jsem se rozkoukala, už jsem v tom jela taky. Studování map, vytváření seznamů, shánění věcí, rozhovory s dětmi. Katastrofické scénáře jsem zaháněla představou nomádů, pro které je putování způsobem života, a taky při tom nějak vyrostou.

Naše starší dcera Vendulka má ve svých čtyřech letech přirozeně jen omezenou schopnost představit si vzdálenosti, číst mapy nebo plánovat. Povídali jsme si tedy hlavně o situacích, které nás můžou potkat, o místech, která možná navštívíme. Protože tahle zkušenost přesahovala všechno, co jsme do té doby společně zažili, začali jsme tomu říkat „Velká cesta“.

Hodně času nám zabralo doplnění výbavy. Když jsme se rozhodli do toho jít, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vybavit se pro všechny situace. Václavova výstroj na cesty obvykle spočívala v kraťasech, dvojích ponožkách a v šusťákové bundě z vietnamského tržiště. Ta se časem stala vysoce nasákavou, takže Václav jel v mokru ještě dlouho po tom, co přestalo pršet. Letos jsme se rozhodli to změnit a počasí čelit trošku důstojněji.

A tak jsme s rozhlíželi po obchodech, porovnávali, studovali tabulky a recenze a ptali se kamarádů. S kvalitním stanem a spacáky, nepromokavým oblečením a s kompletní kuchyní jsme byli zase o něco jistější. Je pravda, že jsme jeli poměrně „natěžko“, s hromadou nákladu. Holčiny a velkou část našich věcí jsme bez problémů nasypali do přívěsných vozíků Croozer, zbytek se vešel do zadních brašen. A to dokonce nebyly ani ty největší, ale jenom střední.

Na trénování fyzičky moc času nebylo, spoléhali jsme na naše každodenní cesty na kole po městě. Jak se později ukázalo, denní popojíždění mezi mateřskou školkou, obchodem, poštou a kanceláří úplně stačilo. Obávané bolesti svalů a otlačené „tataráčky“ se nám na cestě úplně vyhnuly.
Dalším úkolem bylo obstarat si měsíc volna. Já na mateřské dovolené jsem to měla poměrně jednoduché. Manžel Václav, který pracuje jako živnostník, to měl horší. Musel na účtu vytvořit dostatečnou rezervu a vysvětlit klientům, že na měsíc bude mimo dosah. Obstarat rezervních třicet tisíc se nakonec zadařilo, i klienti to vzali v zásadě dobře.

Takže po několika měsících konečně nastal velký den a mohli jsme vyrazit. Následující série článků popíše naši cestu z různých pohledů.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii. Vozíky provázejí naše holky už od narození. Už od dětství vedeme děti k přijímání jiných kultur. Vendulka s hůlkami a čínou… …a ve Finsku k nerozeznání od malých Finek. A výsledky naší výchovy jsou pak jasně patrné na první pohled.
Jitka Vrtalová, 18.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Mamut tour)

Weinviertel na kole

Rakousko, Česko
22.05.2021 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 200 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – penzion

Rakousko
02.06.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 000 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – kemp

Rakousko
14.07.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – kemp

Rakousko
04.08.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
5 900 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – penzion

Rakousko
24.09.2021 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 000 Kč
Do vaší knihovny

Tam, kde cesty končí

Michal Pavlata
Nejkrásnější alpské výjezdy a sjezdyRakousko / Německo / Švýcarsko / Itálie / Lichtenštejnsko Motto: Každý kopec má vlastní příběh,…
299 Kč

Z útulku až k moři

Lucie Kovaříková a Michal Jon
aneb Jak se Ernest učil plavat
DOTISK úspěšného titulu s novou podobou obálky Málokterý pes u nás je tak velkým cestovatelem jako Ernest. Vždyť jen na cestě popisované v…
199 Kč
Blogy

Kavkaz s dětmi - část 5.

 ()
Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo!Tak do toho! U města Goris jsme pomalu dojeli k hranicím Ázerbájdžánu. Hřebeny Malého Kavkazu se začaly viditelně snižovat do nížiny u Kaspického moře. Tam odsud nemožno vstoupit, tuto oblast…
Peggy | 04.05.2021

Kavkaz s dětmi - část 4.

 ()
Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli Arménie vidět, ale pravda je, že nám ke štěstí docela stačilo se tam pouze vyskytovat. Na městě považuji za zajímavé několik prvků - první z nich je nadmořská výška. Většina měst se…
Peggy | 27.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 3.

 ()
S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně jsem dřív o Arménii nevěděla skoro nic, jen že je to jedna ze zemí bývalého SSSR. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství jako státní náboženství (v roce 301, což je o 500…
Peggy | 21.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 2.

 ()
  V bouřkách náhorními planinami na arménskou hranici...   Město Akhaltsikhe (jehož jméno nejsem zaboha schopná si zapamatovat, a ani teď ho zpaměti nenapíšu) bylo po čtyřech dnech první pořádnější město. Jako první jsme využili služeb myčky aut a omyli si kola wapkou. Ne že bychom tolik dbali na…
Peggy | 17.04.2021

Kavkazská odysea aneb Gruzie, Arménie a Náhorní Karabach s dětmi - část 1.

 ()
léto 2019Markéta, Luděk, Víťa a Šárka Zigáčkovi Pocity, které se mi honily hlavou, když se po dvoudenní plavbě přes Černé moře na temném pozadí objevila světla města, mě samotnou překvapovaly. Byly dvě hodiny po půlnoci. Stáli jsme na palubě, čerstvý vánek ochlazoval naše vzrušené tváře a vzduch…
Peggy | 14.04.2021

O čem se mluví:

MTB a krosová kola 7st řazení pro 6-ti kolečko? dnes v 00:13
Technické rady Merida Matts speed držák přehazovačky včera v 23:04
Lehokola Open cockpit včera v 22:41
NEcyklo COVID včera v 21:57
Technické rady Pumpička se dvěma otvory. včera v 21:41
NEcyklo Co vás zaujalo -240 včera v 21:31
Nejlepší vtip 47 včera v 21:16
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

190 cyklistů (3 přihlášení)

Kavkaz s dětmi - část 5.

Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo…
Peggy | 04.05.2021

Kavkaz s dětmi - část 4.

Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli…
Peggy | 27.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 3.

S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně…
Peggy | 21.04.2021