reklama

Na veliké cestě – část 1. – Přípravy

Putování s pracovním názvem „Velká cesta“ se uskutečnilo v létě 2006. Pro nás i naše děti to byla šance sáhnout si o kousíček dál za hranice poznaného, vybočit ze zaběhlých stereotypů a vyzkoušet si, co měsíční putování udělá s naší rodinou. Série článků popisuje naše zkušenosti a dojmy z různých úhlů pohledu.

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Foto: Jitka Vrtalová

Když manžel poprvé přišel s nápadem vyrazit na měsíc na kola, moc se mi to nepozdávalo. Děti jsou příliš malé, pro holčičky ve věku jeden a čtyři roky je to moc dlouhé. Navíc takovou cestu nemusíme zvládnout zdravotně. Katastrofické scénáře jsou moje specialita, a tak jsem mnoho hodin strávila vyráběním představ, co strašného se může na takové cestě stát.

Jak jsme si o tom povídali, objevovala jsem ale víc a víc důvodů, proč to zkusit. Především budeme měsíc jenom spolu, odkázání jeden na druhého. Sáhneme si do rezerv a něco se možná naučíme. Pak jsem měla taky jeden vééélmi pádný osobní důvod, na který nejsem zrovna pyšná, a tak si ho raději nechám pro sebe.

Začali jsme formulovat pravidla:

  • Pojedeme podle možností, denní předepsaná dávka kilometrů neexistuje.
  • Trasa Praha – Polabí – Haná – Slovácko – Podunajská stezka – Šumava – Praha je jenom orientační. Okruh se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit.
  • Pojedeme zhruba měsíc, za výjimečné situace cestu ukončíme.
  • Pokud by putování mělo špatný vliv na naše holčiny, končíme ho.

Nepozorovaně a plíživě, než jsem se rozkoukala, už jsem v tom jela taky. Studování map, vytváření seznamů, shánění věcí, rozhovory s dětmi. Katastrofické scénáře jsem zaháněla představou nomádů, pro které je putování způsobem života, a taky při tom nějak vyrostou.

Naše starší dcera Vendulka má ve svých čtyřech letech přirozeně jen omezenou schopnost představit si vzdálenosti, číst mapy nebo plánovat. Povídali jsme si tedy hlavně o situacích, které nás můžou potkat, o místech, která možná navštívíme. Protože tahle zkušenost přesahovala všechno, co jsme do té doby společně zažili, začali jsme tomu říkat „Velká cesta“.

Hodně času nám zabralo doplnění výbavy. Když jsme se rozhodli do toho jít, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vybavit se pro všechny situace. Václavova výstroj na cesty obvykle spočívala v kraťasech, dvojích ponožkách a v šusťákové bundě z vietnamského tržiště. Ta se časem stala vysoce nasákavou, takže Václav jel v mokru ještě dlouho po tom, co přestalo pršet. Letos jsme se rozhodli to změnit a počasí čelit trošku důstojněji.

A tak jsme s rozhlíželi po obchodech, porovnávali, studovali tabulky a recenze a ptali se kamarádů. S kvalitním stanem a spacáky, nepromokavým oblečením a s kompletní kuchyní jsme byli zase o něco jistější. Je pravda, že jsme jeli poměrně „natěžko“, s hromadou nákladu. Holčiny a velkou část našich věcí jsme bez problémů nasypali do přívěsných vozíků Croozer, zbytek se vešel do zadních brašen. A to dokonce nebyly ani ty největší, ale jenom střední.

Na trénování fyzičky moc času nebylo, spoléhali jsme na naše každodenní cesty na kole po městě. Jak se později ukázalo, denní popojíždění mezi mateřskou školkou, obchodem, poštou a kanceláří úplně stačilo. Obávané bolesti svalů a otlačené „tataráčky“ se nám na cestě úplně vyhnuly.
Dalším úkolem bylo obstarat si měsíc volna. Já na mateřské dovolené jsem to měla poměrně jednoduché. Manžel Václav, který pracuje jako živnostník, to měl horší. Musel na účtu vytvořit dostatečnou rezervu a vysvětlit klientům, že na měsíc bude mimo dosah. Obstarat rezervních třicet tisíc se nakonec zadařilo, i klienti to vzali v zásadě dobře.

Takže po několika měsících konečně nastal velký den a mohli jsme vyrazit. Následující série článků popíše naši cestu z různých pohledů.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii. Vozíky provázejí naše holky už od narození. Už od dětství vedeme děti k přijímání jiných kultur. Vendulka s hůlkami a čínou… …a ve Finsku k nerozeznání od malých Finek. A výsledky naší výchovy jsou pak jasně patrné na první pohled.
Jitka Vrtalová, 18.12.2006
Do vaší knihovny

Rozhlednovým rájem 2019

Jiří Štekl
61 renovovaných, nových a ještě novějších rozhleden České republiky
Vzhůru na rozhledny – na kole, pěšky, vlakem, autem i lanovkou V další naší rozhlednové knize jsou představeny nové a krásné rozhledny…
249 Kč

Cyklistické maso v české kotlině

Milan Silný
Čtvrtá kniha Milana Silného pojednává o nejdelších, nejdobrodružnějších a možná i nejúchylnějších cyklistických akcích v ČR
Ve světě se jezdí spousta extrémních cyklistických akcí. I u nás se jezdí závody, které dávají lidskému životu jiný rozměr, závody, při …
389 Kč
Blogy

Cesta k pramenům

 ()
Nápadů na různé cyklovýlety, cyklotoulky a jiné cesty v sedle dvoukolého oře nosím v hlavě plný pytel. Každý rok přes jaro a léto z něj něco vyberu, trochu vyprázdním a v zimě zas doplním, takže se nebojím, že by byl někdy prázdný. Nejmíň do smrti mám pořád kam vyrážet - a pak? Nejspíš ten…
JohnyB | 05.11.2020

Přesmykač pro Favorita, třípřevodník a indexové řazení

 ()
Na mém Favoritu se mi po 20 až 30 letech probrousila kladka presmykače na straně co shazuje řetěz z větších převodníků na menší. Je to vidět na fotografiích. Kus kladky v nejhořejší části, co strhává řetěz z největšího převodníku schází, zbytek je zbroušen na fólii, která se dá ohýbat prstem a…
Brahma | 18.10.2020

Jižní Morava na kole v turistickém duchu

 ()
Na jižní Moravě byl na kole téměř každý z nás – pohodová krajina s novomlýnskými nádržemi, výhledem na vinohrady, mnoha sklípky a Pavlovskými vrchy v pozadí. A mnoho spíše pohodových cyklostezek všude okolo. Ano, na jižní Moravě už jsem na kole byl, ale klasickým způsobem s bývalou přítelkyní,…
Ladulak | 15.10.2020

Nákolácký podzimní sraz 2020 - Vysočina - Žirovnice, kemp Budín, jak bylo

 ()
Rok 2020 se nepochybně zapíše do historie všech lidí a budeme na něj dlouho vzpomínat. Už jaro díky covidové pandemii a uzavírání ubytovacích zařízení bylo jiné a posunuté. Ale na opožděném jarním srazu jsme se dohodli, že podzimní bude, Covid-19 se během léta zkrotí a vše se vrátí do zaběhnutých…
HMS | 14.10.2020

Silesia bike marathon

 ()
Je to tady. Stojím na startu svého prvního (a asi i posledního) cyklomarathonu. Můj muž věděl, že toužím si ho zajet, ale jsem posera (je mi už moc kurňa a nemám na to!) tak mě přihlásil on. Pořadatelé odpočítávají poslední minuty a pouštějí Metallicu, AC/DC. Paráda, nervozita po týdnu utrpení…
Anda.bikerka | 03.10.2020

O čem se mluví:

Lehokola Tak jsem viděl lehokolo VII. včera v 23:39
MTB a krosová kola Uskladnění kola včera v 23:38
Technické rady skládačka TILT 100 nebo 120 včera v 23:30
NEcyklo Jaké to bylo 102 včera v 23:06
Nejlepší vtip 44. včera v 22:26
Co vás vytočilo 132. včera v 22:01
Pobavilo, potěšilo 163. včera v 21:23
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

147 cyklistů (6 přihlášených)

Cesta k pramenům

Nápadů na různé cyklovýlety, cyklotoulky a jiné cesty v sedle dvoukolého oře nosím v hlavě plný pytel. Každý…
JohnyB | 05.11.2020

Přesmykač pro Favorita, třípřevodník a indexové řazení

Na mém Favoritu se mi po 20 až 30 letech probrousila kladka presmykače na straně co shazuje řetěz z větších…
Brahma | 18.10.2020

Jižní Morava na kole v turistickém duchu

Na jižní Moravě byl na kole téměř každý z nás – pohodová krajina s novomlýnskými nádržemi, výhledem na…
Ladulak | 15.10.2020