reklama

Na veliké cestě – část 1. – Přípravy

Putování s pracovním názvem „Velká cesta“ se uskutečnilo v létě 2006. Pro nás i naše děti to byla šance sáhnout si o kousíček dál za hranice poznaného, vybočit ze zaběhlých stereotypů a vyzkoušet si, co měsíční putování udělá s naší rodinou. Série článků popisuje naše zkušenosti a dojmy z různých úhlů pohledu.

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Foto: Jitka Vrtalová

Když manžel poprvé přišel s nápadem vyrazit na měsíc na kola, moc se mi to nepozdávalo. Děti jsou příliš malé, pro holčičky ve věku jeden a čtyři roky je to moc dlouhé. Navíc takovou cestu nemusíme zvládnout zdravotně. Katastrofické scénáře jsou moje specialita, a tak jsem mnoho hodin strávila vyráběním představ, co strašného se může na takové cestě stát.

Jak jsme si o tom povídali, objevovala jsem ale víc a víc důvodů, proč to zkusit. Především budeme měsíc jenom spolu, odkázání jeden na druhého. Sáhneme si do rezerv a něco se možná naučíme. Pak jsem měla taky jeden vééélmi pádný osobní důvod, na který nejsem zrovna pyšná, a tak si ho raději nechám pro sebe.

Začali jsme formulovat pravidla:

  • Pojedeme podle možností, denní předepsaná dávka kilometrů neexistuje.
  • Trasa Praha – Polabí – Haná – Slovácko – Podunajská stezka – Šumava – Praha je jenom orientační. Okruh se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit.
  • Pojedeme zhruba měsíc, za výjimečné situace cestu ukončíme.
  • Pokud by putování mělo špatný vliv na naše holčiny, končíme ho.

Nepozorovaně a plíživě, než jsem se rozkoukala, už jsem v tom jela taky. Studování map, vytváření seznamů, shánění věcí, rozhovory s dětmi. Katastrofické scénáře jsem zaháněla představou nomádů, pro které je putování způsobem života, a taky při tom nějak vyrostou.

Naše starší dcera Vendulka má ve svých čtyřech letech přirozeně jen omezenou schopnost představit si vzdálenosti, číst mapy nebo plánovat. Povídali jsme si tedy hlavně o situacích, které nás můžou potkat, o místech, která možná navštívíme. Protože tahle zkušenost přesahovala všechno, co jsme do té doby společně zažili, začali jsme tomu říkat „Velká cesta“.

Hodně času nám zabralo doplnění výbavy. Když jsme se rozhodli do toho jít, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vybavit se pro všechny situace. Václavova výstroj na cesty obvykle spočívala v kraťasech, dvojích ponožkách a v šusťákové bundě z vietnamského tržiště. Ta se časem stala vysoce nasákavou, takže Václav jel v mokru ještě dlouho po tom, co přestalo pršet. Letos jsme se rozhodli to změnit a počasí čelit trošku důstojněji.

A tak jsme s rozhlíželi po obchodech, porovnávali, studovali tabulky a recenze a ptali se kamarádů. S kvalitním stanem a spacáky, nepromokavým oblečením a s kompletní kuchyní jsme byli zase o něco jistější. Je pravda, že jsme jeli poměrně „natěžko“, s hromadou nákladu. Holčiny a velkou část našich věcí jsme bez problémů nasypali do přívěsných vozíků Croozer, zbytek se vešel do zadních brašen. A to dokonce nebyly ani ty největší, ale jenom střední.

Na trénování fyzičky moc času nebylo, spoléhali jsme na naše každodenní cesty na kole po městě. Jak se později ukázalo, denní popojíždění mezi mateřskou školkou, obchodem, poštou a kanceláří úplně stačilo. Obávané bolesti svalů a otlačené „tataráčky“ se nám na cestě úplně vyhnuly.
Dalším úkolem bylo obstarat si měsíc volna. Já na mateřské dovolené jsem to měla poměrně jednoduché. Manžel Václav, který pracuje jako živnostník, to měl horší. Musel na účtu vytvořit dostatečnou rezervu a vysvětlit klientům, že na měsíc bude mimo dosah. Obstarat rezervních třicet tisíc se nakonec zadařilo, i klienti to vzali v zásadě dobře.

Takže po několika měsících konečně nastal velký den a mohli jsme vyrazit. Následující série článků popíše naši cestu z různých pohledů.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii. Vozíky provázejí naše holky už od narození. Už od dětství vedeme děti k přijímání jiných kultur. Vendulka s hůlkami a čínou… …a ve Finsku k nerozeznání od malých Finek. A výsledky naší výchovy jsou pak jasně patrné na první pohled.
Jitka Vrtalová, 18.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Mamut tour)

Weinviertel na kole

Rakousko, Česko
22.05.2021 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 200 Kč
Do vaší knihovny

Každý kopec se zvedá … VÝŠ

Milan Silný
Volné pokračování knih „Každý kopec má své ... NEJ“ a „Každý kopec stojí za ... TO“.
Dobrá zpráva pro všechny milovníky náročných stoupání a fantastických sjezdů. Další kniha Milana Silného je na světě. Jedná se o jeho…
299 Kč

Cyklotoulky s dětmi, vozíkem a nočníkem

Markéta Hroudová a Luděk Zigáček
Po cyklostezce ODRA-NISA k moři na Rujanu a Polskem zpět domů
První knižní přiblížení krásné, ale lehce opomíjené dálkové cyklostezky lemující hraniční řeky mezi Německem a Polskem. Tento cestopis…
259 Kč
Blogy

Jak jsem očuchával bikepacking - poprvé

 ()
Bikepacking je stále ještě novým a pro mnohé neznámým pojmem. Je to zcela zvláštní odvětví cyklistiky. Dalo by se říci jakási směsice outdooru, cestování a survivalu – to vše dohromady a na kole. Bike = kolo; Packing = balení, balík, náklad. Volně přeloženo by se tedy dalo říci, že je to jízda na…
JohnyB | 14.02.2021

Okolo ČR - 1. část

 ()
Moje cyklistika-biková (jinou ani neprovozuji) se vyvíjela od prvotních začátků se šílenou výbavou, přes postupné navyšování ujetých kilometrů, amatérské bikové maratony až k poznání, že CESTA JE CÍL.A tak mimo ježdění s partou si „ordinuju" jedno až x denní bikové „laufy". Během covidového jara…
vrubozubec | 05.02.2021

Cykloturistika po Jižní Moravě

 ()
Určitě se to minulý rok stalo spoustě z Vás – naplánovaná dovolená, zaplacený zájezd, ale nakonec nemožnost odjet kvůli koroně. Sice jsem mohl dovolenou v práci odvolat, ale už jsem byl naladěnýna volnočasové vlně, tak jsem se rozhodl, že se nevzdám a dopřeju si turistiku s objevováním krás naší…
Hanar | 04.02.2021

Zapomenuté Frýdlantsko

 ()
Velmi rád objevuji zapomenuté kraje. Jsem o to radši, když se taková místa najdou v Česku, které mám křížem krážem proježděné, tedy spíše prochozené. Frýdlantsko má většina lidí spojené se strmými severními svahy Jizerských hor, které jsou rozervané divokými skalnatými roklemi, nad nimiž se tyčí…
pavelll | 25.01.2021

Smutná cesta do Prahy

 ()
Trvalo mně dlouhých půl roku, než jsem sedl ke kompu a rozhodl se podělit s vámi o moji nejhorší cyklistickou příhodu. A předem varuji! Pokud máte rádi příběhy se šťatným koncem, tak raději nečtěte dál. Tohle opravdu šťastný konec nemá. Ale já se z toho pořád ještě potřebuji vymluvit. Druhého…
Stanley58 | 04.01.2021

O čem se mluví:

Lehokola Homebuilders lehokol 13 před 13 minutami
NEcyklo Covid 59. dnes v 10:34
Co vás zaujalo 234 dnes v 10:18
Nejlepší vtip 45. dnes v 08:57
Komentáře k blogu Jak jsem očuchával bikepacking - poprvé dnes v 08:08
Technické rady Lepicí páska dnes v 08:01
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

248 cyklistů (17 přihlášených)

Jak jsem očuchával bikepacking - poprvé

Bikepacking je stále ještě novým a pro mnohé neznámým pojmem. Je to zcela zvláštní odvětví cyklistiky. Dalo…
JohnyB | 14.02.2021

Okolo ČR - 1. část

Moje cyklistika-biková (jinou ani neprovozuji) se vyvíjela od prvotních začátků se šílenou výbavou, přes…
vrubozubec | 05.02.2021

Cykloturistika po Jižní Moravě

Určitě se to minulý rok stalo spoustě z Vás – naplánovaná dovolená, zaplacený zájezd, ale nakonec nemožnost…
Hanar | 04.02.2021