reklama

Na veliké cestě – část 1. – Přípravy

Putování s pracovním názvem „Velká cesta“ se uskutečnilo v létě 2006. Pro nás i naše děti to byla šance sáhnout si o kousíček dál za hranice poznaného, vybočit ze zaběhlých stereotypů a vyzkoušet si, co měsíční putování udělá s naší rodinou. Série článků popisuje naše zkušenosti a dojmy z různých úhlů pohledu.

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii.
Foto: Jitka Vrtalová

Když manžel poprvé přišel s nápadem vyrazit na měsíc na kola, moc se mi to nepozdávalo. Děti jsou příliš malé, pro holčičky ve věku jeden a čtyři roky je to moc dlouhé. Navíc takovou cestu nemusíme zvládnout zdravotně. Katastrofické scénáře jsou moje specialita, a tak jsem mnoho hodin strávila vyráběním představ, co strašného se může na takové cestě stát.

Jak jsme si o tom povídali, objevovala jsem ale víc a víc důvodů, proč to zkusit. Především budeme měsíc jenom spolu, odkázání jeden na druhého. Sáhneme si do rezerv a něco se možná naučíme. Pak jsem měla taky jeden vééélmi pádný osobní důvod, na který nejsem zrovna pyšná, a tak si ho raději nechám pro sebe.

Začali jsme formulovat pravidla:

  • Pojedeme podle možností, denní předepsaná dávka kilometrů neexistuje.
  • Trasa Praha – Polabí – Haná – Slovácko – Podunajská stezka – Šumava – Praha je jenom orientační. Okruh se dá podle potřeby zkrátit nebo prodloužit.
  • Pojedeme zhruba měsíc, za výjimečné situace cestu ukončíme.
  • Pokud by putování mělo špatný vliv na naše holčiny, končíme ho.

Nepozorovaně a plíživě, než jsem se rozkoukala, už jsem v tom jela taky. Studování map, vytváření seznamů, shánění věcí, rozhovory s dětmi. Katastrofické scénáře jsem zaháněla představou nomádů, pro které je putování způsobem života, a taky při tom nějak vyrostou.

Naše starší dcera Vendulka má ve svých čtyřech letech přirozeně jen omezenou schopnost představit si vzdálenosti, číst mapy nebo plánovat. Povídali jsme si tedy hlavně o situacích, které nás můžou potkat, o místech, která možná navštívíme. Protože tahle zkušenost přesahovala všechno, co jsme do té doby společně zažili, začali jsme tomu říkat „Velká cesta“.

Hodně času nám zabralo doplnění výbavy. Když jsme se rozhodli do toho jít, nechtěli jsme nic ponechat náhodě a vybavit se pro všechny situace. Václavova výstroj na cesty obvykle spočívala v kraťasech, dvojích ponožkách a v šusťákové bundě z vietnamského tržiště. Ta se časem stala vysoce nasákavou, takže Václav jel v mokru ještě dlouho po tom, co přestalo pršet. Letos jsme se rozhodli to změnit a počasí čelit trošku důstojněji.

A tak jsme s rozhlíželi po obchodech, porovnávali, studovali tabulky a recenze a ptali se kamarádů. S kvalitním stanem a spacáky, nepromokavým oblečením a s kompletní kuchyní jsme byli zase o něco jistější. Je pravda, že jsme jeli poměrně „natěžko“, s hromadou nákladu. Holčiny a velkou část našich věcí jsme bez problémů nasypali do přívěsných vozíků Croozer, zbytek se vešel do zadních brašen. A to dokonce nebyly ani ty největší, ale jenom střední.

Na trénování fyzičky moc času nebylo, spoléhali jsme na naše každodenní cesty na kole po městě. Jak se později ukázalo, denní popojíždění mezi mateřskou školkou, obchodem, poštou a kanceláří úplně stačilo. Obávané bolesti svalů a otlačené „tataráčky“ se nám na cestě úplně vyhnuly.
Dalším úkolem bylo obstarat si měsíc volna. Já na mateřské dovolené jsem to měla poměrně jednoduché. Manžel Václav, který pracuje jako živnostník, to měl horší. Musel na účtu vytvořit dostatečnou rezervu a vysvětlit klientům, že na měsíc bude mimo dosah. Obstarat rezervních třicet tisíc se nakonec zadařilo, i klienti to vzali v zásadě dobře.

Takže po několika měsících konečně nastal velký den a mohli jsme vyrazit. Následující série článků popíše naši cestu z různých pohledů.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Anička je rozený cestovatel. Ještě jí nebyl ani rok, když se s námi byla podívat ve Skandinávii. Vozíky provázejí naše holky už od narození. Už od dětství vedeme děti k přijímání jiných kultur. Vendulka s hůlkami a čínou… …a ve Finsku k nerozeznání od malých Finek. A výsledky naší výchovy jsou pak jasně patrné na první pohled.
Jitka Vrtalová, 18.12.2006
Do vaší knihovny

Poutnický deník

Jiří Bouda
Tři velké cesty po Evropě na kole
OD SVATÉHO MATĚJE V PRAZE KE SVATÉMU JAKUBU V SANTIAGU DE COMPOSTELA (2003) CESTA ZPÁTKY - Z LISABONU DO PRAHY (2006) JAK JSEM…
249 Kč

Cyklotoulky s dětmi, vozíkem a nočníkem

Markéta Hroudová a Luděk Zigáček
Po cyklostezce ODRA-NISA k moři na Rujanu a Polskem zpět domů
První knižní přiblížení krásné, ale lehce opomíjené dálkové cyklostezky lemující hraniční řeky mezi Německem a Polskem. Tento cestopis i …
207 Kč
Blogy

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

 ()
Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem větou, že tady noclehy nemusíme hledat, že naopak ony si najdou nás, naše štěstí zakřikla. Dosud jsme ještě neměli krizovku a ta přišla právě ten večer, kdy jsme za městečkem Chadžidimovo…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

 ()
Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už nechali doma :-) ) a oba jedou ještě docela ochotně.- Luděk má zbrusu nové kolo. Po loňských potížích (2x prasklá vidlice a jiné lahůdky) jsem mu dala nůž na krk, že pokud si nepořídí nový…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

 ()
PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák a zkusit něco ujet vlastní silou. Kam bylo jasné - k moři! Otázka byla jen jestli na sever, nebo na jih. A protože mě lákala výzva přejet Alpy, měl jsem jasno celkem brzy a začal jsem hledat…
PetrVobo | 11.07.2023

Rytířská cyklotoulka

 ()
Podmínky pro zahraniční výjezdy nebyly to léto zrovna příznivé, a tak jsme pro další vícedenní cyklotoulku s mou drahou polovičkou Marťou vybrali opět cíl v naší České kotlině: jeden ze symbolů naší vlasti, místo opředené bájemi a pověstmi, na kterém jsme ani jeden ještě nebyl. Ve středu, 30.…
JohnyB | 02.07.2023

Východní Balkán - 2. část - Jak se hledá kamarád, aneb Pošta pro tebe po Srbsku

 ()
Kdo četl naši knihu Cyklotoulky 3 po Balkáně, tak si možná vzpomene, že jsem tam Miroslavovi věnovala celou jednu kapitolu. Teď mu věnuji celou jednu kapitolu blogu. Všechna setkání na cestách, která se protáhnou přes noc, bývají nezapomenutelná. Miroslav a Nevena z Niše jsou ale jedni z těch…
Peggy | 17.06.2023

O čem se mluví:

NEcyklo Co vás vytočilo 148 před 8 minutami
Vyjížďky, srazy, akce Jaké to bylo - 139 před 14 minutami
MTB a krosová kola Vybrat krossa dnes v 19:36
Vyjížďky, srazy, akce Podzimní sraz NaKole.cz, Lužany u Jičína dnes v 19:02
Fotohádanky Fotohádanky - 2023 dnes v 18:39
NEcyklo Covid 22 dnes v 17:51
Vyjížďky, srazy, akce Tour de Baltic dnes v 16:22
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

329 cyklistů (11 přihlášených)

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák…
PetrVobo | 11.07.2023