Dnes bude ... ujedu 2 km a budu slavit letošní teprve 3 000.
K minulému příspěvku: Na 1 noc se mi nechce vybalovat brašny, pytel musí stačit, mám objemný spacák, který vozím i v létě. Co kdyby. Věci na spaní mi zabírají při cestě s brašnami jednu z nich + ještě velká láhev se vejde. Ano, vím, čím vyšší, tím horší. Ne na jízdu, ale na postavení kola. Tady to bylo OK.
Připomenu, kde se mi to líbilo nejvíc s dostupností vody na pití, vaření i mytí. Ve Švýcarsku.
Brahmo, těším se na blog. Postřehla jsem na různých místech tvou zmínku o cestě Polskem, ale poslední mě trochu znejistěla, jestli tys vůbec dojel až k moři. Doufám, že ano, už jsi to měl kousek.
Ano, všeználkova rada, jak se správně sbalit,mě opravdu pobavila :-). Zvláště když nedávno klepal kosu. A za druhé že radí tobě, kterou já osobně považuji za zkušenou cestovatelku natěžko.
Spacák může být velký nebo malý. Oboje má své důsledky. V malém může být zima, velký je těžký. Musíš si vybrat podle svého naturelu.
Pokud napíšu, že mi přijde zavazadlo moc velké, tak je to můj pocit a názor. Snad mne za něj nemusíš dehonestovat. Nebo se tu chceš presentovat jako druhý Favorit?
Hmmm.. a pokud napíšu, že se neumíš sbalit, je to zase můj pocit a názor.
Kdyby ses tím neotřel o Quetsch, které nesaháš ani ke kolenům, bylo by mi to fuk.
Já se o nikoho neotřel. Napsal jsem, že mi připadá, že na jednu noc je toho moc. To se sem už nesmí napsat? Nebo některé osoby jsou nedotknutelné? Jsi směšný.
Místo "připadá na jednu noc moc" jsi mohl napsat něco pozitivnějšího.
Když chceš, u opravdu nedotknutelných osob to umíš moc hezky.
Například jsi mohl moudře usoudit, že:
"Ono se to při tomhle způsobu jízdy také naskládá."
Vážně?
Tobě se zdá zavazadlo moc velke protože spacák stačí tenčí a vejlet jsi zabalil předčasné, protože jsi v červnu mrznul?
Nejsou, brahmo, maličko pokrytec? :-D
Vejlet jsem zabalil, protože mne bolela záda, která mne bolívají častěji. Že to bylo také z prochlazení je jen má spekulace. Prochladl jsem, poněvadž jsem se první chladnou noc neoblékl. Pak už to bylo lepší a nejlepší to bylo, když se oteplilo. Z čeho usuzuješ na mé pokrytectví? Příště nejspíš pojedu v létě se stejným spacákem, jen se s ním naučím képe zacházet. Můj problém je také věk, který neošulíš.
Máš-li ke stáru potíže se zády, zejména v případě prochladnutí, jsi opravdu hlupák, pokud šetříš gramy na tom, co tě má udržet v teple. Zejména pokud to neneseš na vlastním hrbu, ale vezeš na nosiči.
To je ale tvůj boj.
Pokud ale z pozice takového pokusníka-propagátora slepých uliček kritizuješ cizí bágl, protože "by se na něm dalo ušetřit a netáhnout toho tolik" tak opravdu nemám slov.
A tím už bych to ukončil. Původně jsem doufal, že tahle příhoda vyšumí se založením nového vlákna...
"Tedy, co se týče spacáku, tak jedině velký, ve kterém se cítím pohodlně. Malý spacák je na nic, když se do něho nevejdou."
Ale vážně. Spacák i zimní, může být lehčí, než tří sezonní, nebo letní. Záleží na materiálu a náplni.
Větší rozdíl, než litr vody, mezi nima asi nemáš a na kole bys to uvezl. Nicméně bylo to tvé rozhodnutí a jak to dopadlo, víme.
Nedojel, zabalil jsem to ve Štětíně a jsem tomu rád. Sedím teď doma, beru analgetika a čekám,caž se to uklidní, abych mohl rehabilitovat.
Co tě tak na té bohapusté rovině tak rozbilo?
Ona ta záda občas zlobí už delší dobu. Zničilo mne spaní ve stanu na zemi a asi i lehké prochladnutí zad v moc tenkém cyklistickém spacáku. Začal jsem se do něj oblékat moc pozdě. Alespoň teď mi teplo na ta záda dělá vysloveně dobře. Na kole mne záda nebolela a nijak neomezovala. Naopak ta bolest mizela. Ale balit ráno s brufenem je dost otrava. Zabalil jsem tu cestu naprosto správně. Nepochybuji o tom.
To se ti moc nepovedlo, ale je fakt, že s bolestí se nemá nikde jezdit, pokud to není nezbytně nutné, zbytečné trápení a mučení.
A dát si dva dny pauzu někde v suchu v penzionu by ale mohlo pomoct.
Už první ráno po noci v penzionu ve Štětíně bylo lepší. Ale už jsem doma v klidu a teple 3. den a stále beru analgetika. Takže odpočinek v penzionu by určitě pomohl, ale nevyléčil by to. Zabalit to bylo lepší. Jen přemýšlím, co změnit, aby se to neopakovalo. Zatím to vidím na cesty po krajích, kde se to dá snadno zabalit na vlak. Asi je to tím, že už mi není 20. No a také se do toho cyklistického spacáku musím oblékat podle předpovězené teploty na noc. Loni jsem si ho koupil, že je malý a lehký a vracet se k třísezonnímu spacáku na kole v létě a globálním oteplení nechci.
Globální oteplení ještě neznamená, že nebudeš potřebovat třísezonní spacák. Jezdím ráno okolo šesté hodiny do práce na kole a dnů, kdy teplota byla vyšší než 10 stupňů zatím letos moc nebylo. I dneska ráno bylo 9,5 stupně i když teď je vedro k zalknutí. Poslední minimálně 3 roky je to tak, že "zmrzlý" jsou od půlky dubna do půlky června a přitom průměrnou teplotu nahoru ženou březen a žhavé letní dny, nikoliv však noci.
Máš pravdu, ale tahat třísezonní spacák na kole se mi v létě prostě nechce. Zatím jsem rozhodnutý to kompenzovat oblečením. Jen tentokrát se to nepovedlo. Uvidím, jak se příště rozhodnu. Ještě mne určitě čeká v červenci týden v teepe, tak se musím rozhodnout, zda vyměknu, nebo otestuji, že už umím ten spacák kompenzovat. Loni jsem tam byl s podobným, ještě horším spacákem a spal jsem pak navíc pod celtou.
A není jedno jestli vezeš teplejší a objemnější spacák nebo k tenkému letnímu vezeš teplé prádlo na spaní?
Zrovna na spacáku mi přijde, že tenkým nic moc na váze neušetřím (přinejmenším ne, pokud ho vezu na kole - pěšky na zádech váží každé deko hned nějak víc :-) Kolik tak můžeš ušetřit? Třicet deka?
voz dva tenké spacáky a dávej je do sebe.. je to lepší a skladnější než jeden tlustý.
Co bych dneska ráno, 1. července, dal za 9,5 stupně. Vyrážel jsem z domova a bylo 6,4 C. Zajímavé je, že kdybych v téhle teplotě jel někdy na podzim oblečený stejně, tj. v mikině a kraťasech, měl bych pocit, že jsem se zbláznil.
Vidíš vidíš, kdyby sis zabalil pořádný spacák, oblečení a hloupě nešetřil gramy, mohlo to dopadnout lépe...
Sorry jako, ale poučovat druhé, jak se mají sbalit, je ošemetné... ;-)
Já někoho poučoval? Sorry, přečti si text a nesuď jen podle svých pocitůKdybych měl těžší spacák, tak bych se s ním musel tahat a to nechci.
Jo, mě věta "Kdybys to probrala, tak by se ti jelo lépe" jako poučování vyzněla a podle počtu mínusů nejenom mně... ;-)
V zásadě je to pravda - méně nákladu = snazší jízda, ale kolik věcí člověk potřebuje k přenocování bude hodně individuální...
Tak už víš, proč Jindra spí po hotelích :)
Nejen sprcha je bonus, ale i suchá postel :)
Člověk by řekl, že by to skautování, táboření, spaní pod širákem, sportování na kole a různé otužování mělo vést k lepšímu zdraví ... A jak vidět, tak houby, buď dělal něco blbě, nebo to prostě neplatí.
"Dík této přísné životosprávě a soustavným dechovým cvičením zůstal až do své smrti podivuhodně svěží, o čemž svědčí skutečnost, že zemřel mezi dvěma kliky, provedenými z podporu ležmo za rukama, dosáhnuv stáří 48 let."
Tak to zklamání. Neříkej, že tě to neštve. No vidíš, to jsou ty ušetřené gramy a objem, tenký spacák i karimatka. Na takových cestách by si člověk měl dopřát v noci trochu komfortu. Kolo to uveze.
A nehádejte se tu, kluci.
Neštve, je mi to úplně fuk. Cestu jsem zvládl a to, jestli jsem dojel až úplně k moři je vlastně nezajímavé. Tedy alespoň pro mne. No a to je jedinné, na čem mi záleží.
Jedno N nebo dvě N? To je ale zapeklitá otázka! Ti, kdož hodně čtou, to píší automaticky správně. Někteří další si možná matně vzpomínají, že se o tom učili v českém jazyce na základní škole. No a ti kteří si nevzpomínají, píší jako Tataři. Proto si ujasněme, že jediná správná verze při zápisu jediný nebo jedinný je pouze JEDINÝ.
Neurážejte náš krásný jazyk svojí neznalostí!
Člověče, víš, že to dnes s tím "Hodně čtou" neplatí? Celý život jsem hodně četla a psala automaticky správně. Poslední roky, kdy mezi tím, co hodně čtu, je spousta internetových věcí, občas se nachytám, jak se mi do povědomí dostávají spoje, které lidi často píší špatně a že mi někdy dá dost práce si uvědomit, že je to vlastně "blbje".
> Celý život jsem hodně četla a psala automaticky správně.
Jojo, tuto souvislost potvrdí každý Carson, Smiřickej i Jirka Oulický.
> že mi někdy dá dost práce si uvědomit, že je to vlastně "blbje".
To mě irituje jiná věc. Povrchní psaní pisálků v různých rádoby odborných článcích. Například - já nevím, na co si honem vzpomenout - například na nějakém webu o autech se dočtu, že vojenský náklaďák Praga V3S se musel v zimě startovat zásadně jen pomocí zapálených novin. Což je taková vojenská latina.
Úplně při tom vidím nějaké mladé ucho, jak prolétne web, přečte si nedbale dva - tři články o "vejtřasce" a honem honem z toho zplodí nějaký kompilát plný domněnek a výmyslů. Úkol splněn, letí psát něco dalšího o přistání na Měsíci nebo o kojení malých dětí.
To je příšerná nekompetentnost, co nacházím v internetových médiích.
- - -
No tak nic. Rychle na střechu, než tam bude zas k nepřežití. Tento týden se prý mohu obzvláště těšit... Tak ke strojům, ke strojům!
To ti nemůže být úplně fuk. Nevyšlo ti určitě to, co sis naplánoval, ale dobrý, včas jsi skončil a přežil. Já bych se vydala znovu, třeba trochu jinudy.
Hlavně nám napiš, kudy jsi Polskem jel. Může to být inspirace. Všimla jsem si, že podél té nové dálnice od Krkonoš často vede silnička, z ní by se mohla stát přímá cyklo.
Víc mne těší, že už jsem bez analgetik, už to ani moc nebolí. Takže léčba v klidu a teple minimálně 5 dnů. Na cestě víc, poněvadž jsem sice dnes schopen chodit, ale rozhodně ne sednout na kolo a vyjet. Za mne jsem to zvládl velmi optimálně.
O víkendu jsem byla na chalupě u Jimramova. V sobotu tam a v neděli zpátky. Mám tam postel, ale jídlo, ručník, kartáček na zuby a něco na převlečení jsem musela naložit. Nad rámové brašničky jsem připnula litr mlíka na snídani a špekáčky k ohni na večer, za sedlo jsem srolovala oblečení. V lehoučkém batůžku z dekáče jsem vezla rohlíky a nějaké cukroví na cestu, nic těžkého bych na zádech neuvezla.
Na zpáteční cestu už jsem batůžek nepotřebovala a složený strčila do kapsy. Předpovídali vysoké teploty, tak jsem jen přibalila do rámu velkou petku s vodou.
V sobotu jsem jela přes Nové Město na Moravě tam (78km) a v neděli přes Bystřici nad Pernštejnem zpátky (83km). Avizovaný pařák se nekonal a oba dny bylo příjemné počasí.
Přeji a fandím.
Ale také dost závidím...
Takhle bych se chtěl umět sbalit! A už to nikdy umět nebudu :-(
Moje balení na 3/4 denní výlet, odjezd z domu, návrat domů:
Včera jsem si po práci vyjel na Sněžník, ale čistě "pracovně" ;-)
Bylo potřeba zase po roce obnovit opravu rozhledového panoramatu. Někdy už před deseti lety mi ze Zapomenutého pohraničí napsali, že to opraví ... Ale sám to prý dělat nemám, protože tím znehodnocuju práci jiných!
Jenže nejvýraznější stolová hora v Sasku opravdu není Kleinhennersdorferstei, ale Lilienstein! A takových omylů tam maj :-(
Tak znehodnocuju.
Nemávali oni tenkrát i nějakým posudkem z Ujepu, že to mají dobře?
Maily mám uložené.
Jako první jsem jim zakreslil jak je to správně a přidal odkaz na generátor panoramat.
Po roce (2015):
O této chybě víme a na nápravě pracujeme, tabule bude vyměněna.
Rád bych vám sdělil fakt, že veškeré tabule byly realizovány se studenty
a profesory ústecké univerzity UJEP z oboru geografie Bohužel se i tito
lidé mohli někde zmýlit.
Přejeme vám příjemný den,
NS Zapomenuté pohraničí
2018:
váš e-mail někam zapadl, každopádně rád bych se vyjádřil k situaci. Přijde vám v pořádku takto poškozovat naučnou tabuli, ikdyž jste měl dobré úmysly? Nestačilo by, pokud opravdu máte zájem se podílet na opravě, tuto tabuli vyfotit a dopsat skrze počítač nebo případně vytisknout a popsat tužkou?
S pozdravem
David Mikulecký
NS Zapomenuté pohraničí
Nojo, tak načichl tím zapomínáním v pohraničí, že zapomněl, že v zahraničí má chybu.
Nehledě na to, že minimálně před půldruhým rokem byli upozorněni na to, že mají nepodporovanou komponentu na zobrazení mapy.
Děláš dobře. To určování kopců na obzoru je vždy problematická úloha a cedule s chybami prostě šíří omyly a chyby.
Já s kopci mám ten problém, že se je nějak na stará kolena neumím naučit. Takže když se z Čech blížím k nám na sever a vidím to úchvatné panoráma Českého středohoří potřeboval bych mít u sebe tu cedulku s názvy kopců vždy.
Z dětství jsem to určování jednotlivých kopců neznal a když jsem se přiženil do Výběžku, tak jsem byl překvapen jak každý řeší jak se ten který kopec jmenuje. Do té doby jsem to bral za literární nadsázku (cedule s názvy kopců jsem poprvé zaregistroval v popisu Českosaského Švýcarska v Třech mužích na toulkách).
Tak to víc, v té pahorkatině je to asi vcelku důležité, to lidi z nížin asi těžko pochopí.
Tady mi stačí poznat Petřín a jsem v pohodě, pro usnadnění mi na něj postavili malou eifelovku :-)
To se mýlíš. Ze severního okraje Prahy, ale i třeba jen od Vojenské nemocnice ve Sřešovicích jsou vidět Říp, Bezděz, Ještěd, Středohoří, občas Krušné hory a Krkonoše. Samozřejmě to chce adekvátní počasí. Z centra od Vltavy zůstává ovšem jen ten Petřín :)
Tak tak. Z Jižňáku, 3. patro, tak kolem 290m n.m. i s tím 3.patrem, občas vidím na Trosky a pár těch dalších přilehlých hrbů v krajině. I mám pár fotek, kdy se mi povedlo foťákem blýsknout i vysílač na Ještědu ;-)
Píšu blbosti... Trosky to určitě nejsou, ale něco mnohem západněji, čili Bezděz, Ralsko a Vrátenská hora.
Z haldy na Jižním městě před Milíčovským lesem jsou vidět Krkonoše a Ještěd.
To je možný, ta je dost vysoko.
Tady na ukázku Ještěd a ten Bezděz ;-) Akorát mám ve výhledech překážky, no :-)
Nádhera, takovýhle výhled bych chtěl mít.
Ty jsou jenom někdy, a to si musím ještě vzpomenout, že bych to měl kontrolovat častěji ;-)
A tyhle fotky jsou starý už 15 let :-)))
To je tim, že tady má každej kopec charakteristickej vzhled a jsou dobře rozpoznatelný i na 50-70km. Pamatuju, že na Vysočině mi to přišlo, že jsou všechny kopečky skoro stejný a výhledy sice pěkný, ale pro mě dost nazáživný.
A nedávno jsem bláhově tahal dalekohled po výletech u Znojma, jediný co bylo vidět na obzoru byly dukovanský chladící věže ...
Nedávno jsme se dívali s kamarádkou do krajiny. A ona, narozená tady říká: Já má ráda tuhle krajinu, cítím se bezpečně ukrytá mezi těmi kopci.
A já, narozený ve středních Čechách povídám, já se tady cítím zavřený a volnost mám když vyjedu někam za Roudnici a podívám se směrem k jihu na ty vzdálené hřebeny.
Od té chvíle přemýšlím, jak se do člověka propíše krajina dětství.
Něco na tom bude. Já bych taky nemohl nebo nechtěl žít někde v rovině. Hodně Valachů to tak má, že se po nějaké době strávené mimo, třeba kvůli kariéře, vrací domů. Protože prostě bez těch svých kopců nemůžou být.
Teď na Stezce Českem jsme klábosili s nějakým čiperným staříkem, který pochází z Brumova tam od nás a už dlouho bydlí ve Františkových Lázních. Taky říkal, že se mu tam vůbec nelíbí a šťastný je jenom na své chatě v kopcích u Bílého Halštrova.
Existujou aplikace, které ti to vygenerují pro libovolné místo.
https://www.udeuschle.de/panoramas...
https://www.peakfinder.com/
To druhý je i jako aplikace do mobilu
Ještě používám tenhle:
https://peakvisor.com/panorama.html?lat=50...
Ale makepanoramas považuju za nejpřesnější.
A taky 3D v mapách.com/cz neni úplně špatný.
Předevčírem jsme byli na Sněžníku taky. Nechceš jim předělat i ta panoramata nahoře na věži? Možná to mají dobře, ale je to tak blbě nakreslené, že se v tom ty kopce špatně rozeznávají.
Jestli tam jsou pořád ty kovový tabulky, co nechali udělat sasíci (letité foto přikládám), tak ty nebyly úplně špatně, ale je fakt, že mohly být širší a přehlednější.
A tedy předevčírem, to bylo už dost velký vedro, to musel být docela masakr, ne?
Asi to je ono, zdály se mi širší než na fotce, ale může to být úhlem záběru. Možná je spíš problém v nás. My z východu tohle panorama nemáme zažité, tak se nám v tom špatně orientuje.
Byli jsme tam pěšky s báglama kolem páté. Ještě to docela smažilo. Ale za odměnu jsme byli nahoře na rozhledně úplně sami.
Zažitá panoramata. Když jsem byl poprvé někde okolo Hohnsteinu a viděl Děčínský Sněžník z druhé strany, nechtěl jsem se smířit s tím, že je to on.
Na Jizerky v pohledu z Polska jsem si ještě nezvykl.
Což mě připomnělo: Před lety jsem ve vlaku z Rybniště na Jedlovou zažil manželský spor, kdy paní povídala "hele ta rozhledna je vidět teď tady vpravo" a manžel ji začal vysvětlovat, že je úplně blbá, že je to další rozhledna, protože Jedlová je vlevo ve směru jízdy. A začal tu druhou rozhlednu hledat v papírové mapě aby ji ukázal. Tak jsem se do toho v okamžiku, kdy začal tvrdit, že tam ještě není namalovaná, musel vložit a vysvětlit, že manželka má samozřejmě pravdu.
Včera jsem vyměnil tretry za pevné boty a vyrazil na procházku do Krkonoš. Bylo to plánované už od minulého roku a pořád nevycházel termín nebo počasí až včera se to krásně sešlo.
Z Pece Modrým dolem a po žluté do Obřího dolu a Obřím dolem do sedla a na Sněžku. Musím říct, že výstup ze sedla na vrchol pěšky po červené byl mnohem náročnější než výjezd na kole po cestě po modré :-)
na Sněžce docela dobrý, lidi byli, ale krásně jsme se všichni vešli a bez čekání i dovnitř kaple. Dál po hranici s Polskem přes Svorovou horu, Skalní stůl a Čelo na Pomezní Boudy.
Některé úseky jsem ještě nešel a některé si zopakoval po víc než padesáti letech. Cesta to nebyla moc odpočinková, ale tom je dané taky tím, že já toho moc nenachodím a tak těch bezmála 20 km bylo tak akorát.
Počasí nádherné, přijemné teplé, ale žádné horko, lehké letní oblečení od samého rána a mírný větřík příjemně ochlazoval.
Na fotkách Studniční hora, Sněžka z Obřího sedla a Sněžka ze Skalního stolu.
Prý je teď na Sněžce víc lidí jak na Válaváku. Vešel ses tam vůbec?
Docela to šlo, čekal jsem tam víc lidí. Na pěšině Modrým dolem jsem byli téměř sami, viděli jsme tam tak pět lidí. Obřím dolem šlo potom o malinko víc lidí, ale jen pár desítek nahoru i dolů. Dost lidí bylo na pěšině na výstupu na Sněžku, velká většina Poláků, ale šlo jít svým tempem.
A na sestupu a pohraniční stezce na Pomezky zase jen pár lidí, většinou nikdo v dohledu.
Na Sněžce asi takhle lidí
Praha — Mělník — Kralupy — Praha. I když jsem dříve četl o uzavírce trasy č.7 kvůli možnému sesuvu kamení, stejně jsem to tam jako trotl napálil, takže mi nezbylo nic jiného, než se vydrápat nahoru Draháňským údolím. Naposledy jsem tam jel asi před patnácti lety, a tehdy nad nádrží pod ČOV seděla taky. Celkem to hodilo 115 km na jedno pivo.
Mohl bys mě sdělit, kdo tam sedí/swděl?
Děkuji
Někdy je třeba kolo zamknout do sklepa a sbalit krosnu, protože alespoň mě se zdá, že si tak krajinu člověk víc zažije na vlastní kůži. Tím nemyslím klíšťata, která taky byla. Konečně jsme s Evou prošli první 2 etapy severní větve Stezky Českem z nezápadnějšího bodu ČR. Krásná-Klínovec a Krušné hory. Ukončeno včera u Labe v Dolním Žlebu. Jedním slovem nádhera. První týden jsme v liduprázdných a krásných lesích nepotkávali skoro nikoho. Později přibývalo hlavně cyklistů, ale i tak jsme většinou byli v terénu sami. Celkem nachozeno 307km. 7x spaní v lese, v hamakách nebo 1x v útulně, 1x maringotka, 4x horský hotel nebo penzion, 1x chatka.
Trochu závidím. Hlavně tu trpělivost s chůzí. Mě by se to líbilo, ale pak někde musím jít úsek kde prostě hodiny koukám na stejný obzor. Na kole bych to přejel za chvíli, ale pěšky?
Trochu k té chůzi. V 19. století bylo zvykem, že umělci chodili na jih, většinou do Itálie. U nás takhle známe Máchu, ale bylo to časté i jinde. A mnozí co znají českosaské švýcarsko se nemohli nepotkat se jménem Caspar David Friedrich, tenhle malíř se také vydal na jih. A skončil v Drážďanech. (šel tuším z Kodaně)
Trpělivost přichází s věkem. Naštěstí okolí bylo většinou tak hezké, že nám to nevadilo. Věnovali jsme se detailům, kterých bychom si z kola nevšimli. Kytky, "motýle", zmije...
Občas si taky vzpomenu na kluky Vagabudy z Frenštátu, kteří už druhým rokem jdou pěšky domů z Asie. Ti to mají nesrovnatelně horší.
Moji rodičoví chodili den co den do gymnazia v Příbrami pědky 7 kilometrů tam i zpátky, v zimě v létě. Autobusové spojení zavedli až ´komunisti´ ...
Nám na prvním stupni rozdělovské ZDŠ vtloukali do hlavy, jak Antonín Zápotocký chodil pěšky ze Zákolan do Kladna na gymnázium. Zápotocký a gymnázium :)))
Krom toho také to, že kladenský sportovní park Sletiště se jmenuje Sletiště proto, že tam v lese Zápotocký se svými soudruhy dělal tajné schůzky a SLÉTALI se tam na ně četníci.
Zápotocký přece v rámci "Jednoročního učebního kurzu" měl vystudovanou žurnalistiku, od níž zběhl k sepsání světového bestseleru "Rudá záře nad Kladnem".
Už zase si z našeho harmonikáře děláš pr.el, pacholku!
Jak bych moh! Z našeho druhýho dělnickýho prezidenta - pohádkáře (přeměna Ježíška v Dědu mráze, měnová reforma nebude, koruna je pevná). Tos teda přepísk, kamaráde. :-)
Oni ti prezidenti ...
To tu jeden tvrdil, že "Pravda a láska zvítězí ..." ,
jenže neřek´, žr to bude v roce 2346
Jaké to dnes bylo bez elektřiny?
Už jsme asi všichni zaregistrovali, že dnes proběhl v ČR rozsáhlý "black-out". Musím říci, že já to v terénu vůbec nezaznamenal, až nyní z internátu.
Akorát když jsem jel s dodávkou okolo 14. hodiny do velikých stavebnin ve Vestci, tak jsem se divil, proč je kousek vedle před stavebninami nezvyklá dlóóuhá fronta osobáků. No jo, koukám, že ona je tam rozvodna a nabíjecí stanice Tesla supercharger a nabíjecí stanice ČEZ... :-)
Stálo tam tak asi 2x až 3x více auťáků, než tam vidím nabíjecích míst. To asi v pátek v tom hezkém teploučku před cestou na chalupu zamrzí. Tož hodně štěstí s tym pertinaxom.
Což samozřejmě patří do Zaujalo, a ne Jaké to bylo.
No a pak mě ještě zaujalo, že už několik dní se nemohu dostat do Brahmova zaujalo. Taková náhoda!
:-)))
Dopracoval jsi se svou protivností do blacklistu, to tě překvapupuje protivo? Chci si od tebe odpočinout. Ale abys neplakal, že nemůžeš se svými většinou hloupými plky do zaujalo, tak tě vyjmu. Snaž se mne, prosím, méně záměrně nasírat. Život si můžeme navzájem otravovat, ale proč?
V sobotu jsem si udělala výlet trochu po neasfaltových cestách. Vzala jsem si upravenou krosku Author Vista, kterou používám jako zimáka. Je to kolo vhodné do lehkého terénu. U Krokočína je hezký rybníček, kde jsem si letos poprvé zaplavala. Celkem mi to dalo 104 km a příjemně strávený den.
Ahoj léto, ahoj prázdniny!
Přišel čas, kdy se z malého cyklisty a z malého turisty měl poprvé stát malý vodák. Pro první seznámení s vodou jsem vybral úsek Čerčany - Týnec nad Sazemi. A bylo to skvělé! Počásko se ráno tvářilo zamračeně a zachmuřeně jako pokladní v Lidlu, když platíte jednu žvejku pětitisícovkou. Nedlouhý déšť jsme přečkali pod mostem v Poříčí. A pak už byla jen samá pozitiva a sociální jistoty.
- - -
Nepovažuji se za extra vodáka, i když v mládí jsem si tu Lužnici, kus Nežárky, kus Otavy, Ohři a Sázavu také sjel. Používal jsem vždy nafukovací kanoi Pálava. Je skvělá! Sice rádoby moudré žblebty uvádějí, že nafukovací loď je pomalejší než laminát. Ale já to nepozoroval, nejsem Matěj Vaněk ani Marie Němcová. Na té Pálavě se mi líbila její určitá elasticita, při přejíždění přes peřejky se pěkně přizpůsobila a zavlnila. A hlavně - díky nafukovacím bortům a relativně velké šířce měla fantastickou stabilitu!
[Ale zkoušel jsem kdysi i něco nafukovacího užšího, také od Gumotexu, a to stabilní vůbec nebylo.]
Myslel jsem si, že plavba na kanoi, stejně tak jako třeba jízda na kole, se nezapomíná. Ale ono to asi neplatí?
Včera jsme jeli na nějaké plastové věci. Tuším, že dříve se tomu v laminátu říkalo Vydra. Šmankote, to je ale oproti Pálavě vratká kocábka! A o tom Kotas - Kotrlík mlčí! Málem jsem nás převrhl hned při nastupování. Později v klidu jsem vyzkoušel mez přávrácení. Je fakt, že jak se bort přibližuje k hladině, loď jeví stále menší a menší ochotu se převrhnout a nakonec se asi nepřevrhne. Ale to vratké kinklání ze strany na stranu mi bere nervy. Zlatá Pálava!
Ano Vydra se to jmenovalo a byla to nefalšovaná turistická slalomka se všemi vlastnostmi slalomky.
Na Sázavě působí dvě konkurenční půjčovny lodí:
Jokota, která má ty Vydry.
Samba, která má turističtější a širší kanoe se zvednutou špičkou jako byly indiánky. Jsou pomalejší, méně točivé, stabilnější a v peřejích ta špička rozráží vlny, takže je háček méně mokrý.
Můžeš si vybrat podle svého gusta.
Pokud je třeba zlepšit stabilitu lodi, zadák v lodi zeširoka klečí (nejlíp na korkový záchranný vestě, aby neměl otlačený kolena) se zadkem na sedačce, čímž má loď zcela pod kontrolou a zároveň snížené těžiště...
Jezdil jsem asi 20 let :)
Jo, já když jsem asi po sto letech sedl do kánoe, tak jsem se udělal skoro hned, nepočítal jsem jak je to oproti laminátce z mého mládí vratké
A jsi si jistý, že za to může materiál tvého mladí?
Jel jsem v obojím a za sebe bych řekl že jak historický laminátová vydra tak její moderní plastová sestřenice jsou zatraceně vratké - první hodinu první jízdy v sezóně. Zhoršuje se to s počtem vynechaných sezón. :-)
Za dopoledne si člověk zase zvykne a je to dobrý...
Nevím. Od té doby jsem to nezkusil a už ani nemám chuť. Vadí mi kolik lidí je dneska na řece, byl jsem zvyklý, že na Berounce od Dolanského mostu minimálně na Zvíkovec člověk skoro nepotkal živou duši. A navíc mě vadí, jak je to dneska spojeno z alkoholem.
Na to už jsem starej protivnej dědek.
S naší partou jsme sjížděli Vltavu naposledy v roce 2004 a řekli jsme si, že víc už NE.
Vodáctví tehdy pro nás nějak ztratilo svého genia loci.
Nějak nám nesedla ta nová pointa vodáctví sjíždět vodu na gumáku stylem od stánku ke stánku a večer se dorazit v přeplněném kempu.
Navíc vltavské břehy se na mnoha místech začaly měnit ve smeťák a WC, takže vystoupit na břeh chtělo velkou ostražitost...
Jsem na tom obdobně.. vodu jsem jezdil v době, kdy tam bylo prázdno, kempům jsem se vyhýbali, bivakovali převážně na "našich" místech se studánkou...
Teď to vypadá skoro jako "Dobrodružství dobrého trempa Bernáška" a to mě nebaví.
Dneska jsem si vzal volno na kolo, ale potřeboval být brzo doma, takže jsem zvolil urychlení cyklobusem. Raději jsem tam byl trochu dřív, co kdybych se už s kolem na přívěs nevešel, žejo! Byl jsem tam sám.
Řidič "turistický linky 434" přes Hřensko a Jetřichovice do Krásné Lípy mi řekl, že jsem letos třetí cyklista a většina z těch pár cestujících je personál restaurací a hotelů (s většinou z nich se přátelsky zdravil). Asi nějaká chyba v matrixu, nebo co?
Po požáru i po kůrovci se příroda krásně zotavuje, horší to je s vyhořelými (2020) chatami Na Tokáni. Tam je to "konečná". Naštěstí dvě přežily a v jedné funguje i restaurace, ale to místo po shořelých je hnusný a žádný zlepšení neni v dohledu.
Musim pochválit i Správu Parku: za pěkně provedenou opravu můstku nad Dolským mlýnem a za to, že při rekonstrukci cesty ke Kamenické stráni mysleli i na cyklisty - po pravé straně jsou pískovcové bloky šikmo pro snadnější tlačení :-)
A Růžák po stoprvé, zase jinak.
Sobotní plán zněl jednoduše: vlakem do Jiřiny, na kole k písníku, cachtání se, potápění, házení si míčkem a létajícím omáčníkem, z Jiřiny vlakem zpět do Prahy. Neboť čelákovická pískovna patří k prázdninovým klasikám.
Jenže ouha. V Jiřině, kam jsme dorazili po poledni, mrholilo. Řekli jsme si, že jedeme dál, do počasí nám nic není a jízda mokrou kaluží chlapa jenom otuží. Ani mrholení v pískovně nezabránilo malému cyklistovi vrhnout se do vody. :-)) Já mu nebránil, jsou prázdniny, tak ať si chlapec užije. Dokonce jsem spolupracoval a házel ze břehu míček. Ale vlézt také do vody jsem přeci jenom odmítl.
Když se mrholení změnilo v docela silný déšť, malý cyklista kupodivu bez protestů vylezl z vody, osušil se ručníkem a přesunuli jsme se k nedalekému turistickému přístřešku na housko-herkulesovské hody. I když pojem "osušit se ručníkem" je v dešti poněkud relativní.
Co dál? Přeci nepojedem zpět do Jiřiny a tupě vlakem do Prahy? Nenene, nabrali jsme směr přes Zeleneč do Horno Porno, kde měl jet vlak na Hlavní. S přestávkami drobně mrholilo, dalo se to krásně vydržet.
V Horno Porno jsme zjišťujeme, že na vlak bychom čekali půl hodiny. A tak tedy dále na Černý Most na metro.
Posledních 800 metrů od dálnice k metru lilo jako z kovové či plastové zahradnické nádoby, určené pro ruční zalévání rostlin. A malý cyklista si liboval, že si konečně také jednou užil jízdu v pořádném dešti! :-))
Na tom Favoritu máš zajímavé brašny.
Krásné, viď?
A jdou mi k pleti!
Momentálně maličko padají dozadu. Protože je tam příliš dlouhý spojovací pásek přes nosič. Chce to přidělat jednu dírku k přezce na pásku.
Jenže! Nožem na maso ani píchákem na kapesním noži to dělat nechci, abych neprořízl příliš dlouhou trhlinu. Musím tedy vyhledat v šuplíku vrták dvojku, ze skříně v předsíni akučku a špalík na podložení, a bzzzz. Což, jak jistě uznáš, nelze uspěchat. Pracuji na tom.
A pak ještě natavím pásek s přezkou na spodní část každé brašny do místa zadní vzpěry. Tím budou brašny stranově připevněné ke kolu a zbavím se těch gumcuků. Poslední dekáda následujícího měsíce to jistí, teď musím jít poňufat kočku.
Na vše nám treba specialistov.... na dělání dírek do kůže se spoustě lidem (i mě) osvědčil nástroj k tomu určený.
https://www.alza.cz/hobby/connex-kleste...
Obyčejný průbojník to taky zvládne ;-)
No ty kleště jsou v podstatě totéž, pouze v kompaktním provedení (několik průbojníků, podložka, pákové "kladivo")
Navíc průbojník je z mnohem kvalitnějšího materiálu, jak ty cuplíky na kleštích a je uzpůsoben k tomu, abys do toho klepl kladivem. Zrovna včera se kamarád pachtil s těmato kleštičkama, aby udělal dirku do koženého řemínku pro klasické upevnění brašničky do poutka za kožené sedlo na Favoritu.
No, nešlo mu to, vzal si na to totiž pevnou kůži z řemínku od koňského uzdění. Vytlačil tam akorát kolečko a nakonec do toho stejně bušil kladivem. Přitom ty jeho kleště vypadaly jako nové, já už je mám přecejen opotřebenější...
Ono dost záleží jaké koupíš. Já mám Knipexy a ty zvládnou i skorem 5mm kůži (musel jsem si ušít nějakou koženou výstroj na staré války.. dělal jsem tak 80 dírek na jednu sadu). Když koupíš šunt, tak ty jsem schopen rozmačknout v ruce.. stejně jako lacinej průbojník ránou kladiva ohnout.
Tak to určitě nejsou ty za čtyři stovky, na které jsi dal odkaz ;-) Na pár direk za život je škoda něco takového pořizovat a na kůži už vůbec ne. Zbytečný krám do domácnosti, pokud neděláš ďurky do nějakých plastů, už s lisovanou chromkou to má problém. Do něčeho tenkého a do vikslajvantu to dirku udělá, ale do kůže fakt ne. Kůže zaleze do té ďurky, pak vypruží a pro další dírku, aniž bys to nejdřív nějak složitě vyšpáral, ani nevymáčkneš ten kroužek.
A přikládám fotku, že jsem to opravdu používala a vím, o čem píšu ;-)
překvapím tě informací, že ty vystříhaný kolečka lezou horní částí děrovacího nástavce ven :) Pokud tento není nehorázně orezlý :) nebo to nedělal úplnej kokot, protože je mírně kónická ta vnitřní díra :)
Jinak odkaz jsem dával na Alzu schválně... nají docela slušně udělaný web i s relevantníma obrázkama. Jinak tyhle kleště chce kupovat v krámě a pořádně si je prohlídnout... základ je, že děrovač jde proti kovadlince kolmo, nikoliv pod úhlem a zhruba ve středu u všech průměrů; dále, je-li otočné kolečko solidně aretováno... to se z obrázku nepozná a je nutné prohlídnout.. a pokud je něco z toho špatně, obloukem se vyhnout.
Jsem člověk, co čtyřicet let prožil u koní a do řemení jsem spoustu dírek nadělala. Tento nástroj, není-li v nějaké super profi kvalitě, kterou jsem v životě v ruce neměla, dírku do pořádné kůže neudělá. Vrták je mnohem spolehlivější a je to univerzálnější nástroj. Jeden tento krám mám v šupleti dodnes, za mě je to "škoda peněz".
Kdo z nás má v životě potřebu dělat dírky do pořádné kůže?
Uvedené kleště pro běžné domácí a kutilské potřeby stačí. Také je mám a využíváme je doma docela dost.
Já... při šití napoleonské výstroje :)
Ano, na ten kámen prosáklý koňským potem, deštěm a trvale pečený na sluníčku je vrták jistě vhodnější nastroj. Otázka je, kolik to má ještě společného s kůží :-)
Od pohledu tohle vypadá jako ty "čínské no name šmejdy" co se mi zhroutily pod rukama na výrazně onačejším materiálu, na nářadí se nesmí šetřit...
Pořádnej sedlář má průbojníky z nástrojové oceli, s takovejma kleštičkama, byť sebekvalitnějšíma, by se akorát trápil.
Tady ale není řeč o sedláři. Tady jde o domácí kutilství.
"Tady ale není řeč ..." bara2 odpovídá Sodomovi, esisi nevšímla
Nejsem si jistej, jestli nástrojová ocel je vhodná aby do ní někdo řezal kladivem, ale ano, pořádnej sedlář bude mít pořádný nářadí. Jako ostatně každý řemeslník.
Ale to už se zase posouváme o třídu výš, nikdo si doma nebude zařizovat kožedělnou dílnu, aby si spíchl dvě brašny na kolo nebo jeden postroj na manželku...
http://toolsteel.cz/1-1625-c80w2-19-152/
https://youtu.be/zq6kBRx8bLw
Do domácnosti vhodné
https://belamost.cz/nebozez-sada-4-ks
No toto! U nás (u Bondyho) jsou v balení jen 3 nebozízky ...
To je na vyhlášení války :) :)
V neděli jsem si dala stovku se silničkou, nejdřív směrem na Vsočinu a v závěru jsem si projela novou cyklostezku kolem Jihlavy, tentokrát v celé dílce včetně úseku od Bránic až do Kounic. Pěkně se tam kolem vody jede. Pro místní lidi je to krásná špacírtrasa kolem vody.
V Jestřabí jsem potkala kozu pasoucí se v příkopu u cesty. Tohle jsem už strašně dlouho neviděla :-)
Po špatné zkušenosti z předchozího týdne, kdy v Ivančicích chtěli v cukrárně za litr vody bez bublinek 60 kč, jsem si pod rám přibalila petku vody z Penny. Přese jen mi taková suma za litr vody přijde dost.
Dnes jsem si vyjela s kroskou do Brna pro nové pláště pro Růženku, cestou jsem nasbírala do brašen špendlíky a už je mám i zavařené.
Díky za informaci. Špendlíkovou marmeládu mám moc rád. Zítra vezmu kolo a pojedu je obhlédnout.
Zatím je většina nezralých, ale v Brně je tepleji. Objevila jsem krásně zralou mirabelku. Sbírám jen ty, co po zatřesení spadnou na zem, ty už jsou zralé. A když jsem tam měla kolo s brašnama, byl by hřích je nenaplnit. Zatřepala jsem jen se dvěma větvema.
Ten odpolední slejvák byl pekelně zákeřný!
Poslední ostrůvek evropské civilizace v Porůří se nachází v tom průjezdu, mezi tureckou kebaberií a syrským halal občerstvenímm.
Pravá a tradiční knajpa, jak ze seriálu s inspektrorem Schimanski
Dorfbrünnen.
"Sem uzenáči nepáchnou" řekl Martin a obrátil sebe tu dvojku piva
Dělo mu osa
Gott sei Dank..
Ozvalo se z protějšího rohu barového pultu.
Za dnešek mám zhruba 100 km na lehokole. Vyrazil jsem na letos první triatlon a rovnou to byl nejnáročnější, kam běžně jezdím - Říčkovský Golem
Vyzkoušel jsem, co udělá s mým výkonem doping půltabletou Bisoprolol (beta blokátor)...
No dle očekávání ve vodě jsem měl pocit, že vůbec neplavu a kolo že vůbec nejede, nicméně srdce neprotestovalo, výsledný čas není o moc horší než obvykle, takže to může být i jen úpadkem mé kondice - nejlepší časy jsem měl 2017, od té doby se to bohužel zvolna zhoršuje.
Snaha zobat před závodem hořčík a draslík, mi příliš nepomohla, na začátku běžecké části jsem dostal křeče do kolen přesně ve stejném místě, kde v předchozích letech...
Potěšilo, že už nejenom skokanky do vody, ale i některé triatlonistky nosí jednodílné plavky střižené jako tanga. Aspoň na plavání. Co měla slečna na sobě při zbylých disciplínách jsem bohužel neviděl...
Během čekání na vyhlášení (respektive tombolu, tam jedině bych mohl něco vyhrát) jsem zjistil, že v Říčkách u lanovky mají natažené slackline, dokonce dvě!
Myslel jsem si, že tady těch možná 10m přejdu jako nic, když běžně chodím 20-25m a ono vůbec ne!
Měli tam nějaký 5cm Gibbon napnutý obrovskou silou a já nebyl schopný udělat víc než 3 kroky, ten popruh se choval úplně jinak než moje slackline! Stačila drobná nepřesnost, rozkmital se a já během chvilky ztratil rovnováhu.
Zkoušel jsem to pořád dokola, po půlhodině začalo vyhlašování a vypadalo to, že odejdu s nepořízenou, ale nakonec jsem na druhou stranu přecejen nějak došel. Na konci jsem se z radosti odrazil, že seskočím... pozdě mi došlo, že tenhle popruh pruží jak trampolína... a byl rád, že jsem se při dopadu na zem nepřerazil...
Každopádně závěr je jasný. Neplatí, že delší popruh je těžší, ale jakákoliv jiná délka slackline nebo jiné napnutí, než jsem zvyklý je pro mě neskutečný problém...
No a v tombole jsem nic nevyhral. :-)
Pěkný víkend. V sobotu odpoledne svižných skoro 300km se "streamlinerem", dnes odpoledne jsem jel ke Mšenu hledat jednu cache, bylo z toho prodírání džunglí plevele, ale našel jsem. Na kole jenom 50km.
Včera jsem si udělala výlet víc směrem na Jižní Moravu. Vzala jsem to k Týnskému rybníku za Moravským Krumlovem a pak jsem se za Lesonicemi z odpočívadla u lesa pokochala vyhlídkou na Dukovany ;-)
V Miroslavských Knínicích jsem si prohlédla zámecký park, ve kterém stojí kostel sv. Mikuláše, jsou tam dvě jezírka a jen živým plotem oddělené od kostela je krásné koupališťátko i se skákacím prknem. Hned jsem si vzpomněla na Jrr, ale vzhledem k malé hloubce se z toho dají skákat akorát placáky a starťáky. Na zámku sídlí obecní Úřad. Je to tam takové vše v jednom. Pěkné to mají.
Tam jsem jela přes Ivančice a domů přes Pohořelice, celkem jsem ujela 103 km a vzhledem k časnému výjezdu jsem byla zpátky před odpoledním horkem. V chládku jsem se podívala na Tour de France, včera jezdili k Jindrově oblíbeném kraji kolem Carcassonne a povídali tam i o tom kanále Du Midi:-)
Dneska jsem řešil dilema, zda jet z práce na kole na koupaliště nebo rovnou domů? Počasí vypadalo hodně nejistě, už cestou jsem trochu zmoknul.
Na koupaliště jsem přijel ve chvíli, kdy ho poslední návštěvníci opouštěli. Mraky vypadaly, že příjde konec světa, ale byla z toho jen další 5ti minutová přeháňka... a já měl celé koupaliště jen pro sebe (v areálu jsem viděl poslední tři návštěvníky, ale ti nelezli do vody).
A přišlo mi vtipné, že mě tam hlídali 3 plavčíci... tedy chvílema, občas jsem viděl jednoho na opačné straně bazénu, jak kouká do mobilu...
Krásná šipka z pohledu amatéra. V Podolí bys skončil v oddělovací síti.
Teď je tam pusto a občas si některé skokanky domluví s plavčíkem oddělení skokanskèho sektoru navíc oproti plavcům a nikdo nic nenamítá. V plánu zabraných sektorů a drah to rozhodně není. Dá se plavat svobodně a bez koukání kupředu i bez drah. Dopoledne v krytém bazénu nikdo není.
V sobotu Kopřivnický Drtič, pohodová projížďka Moravskoslezskými Beskydy.
Počasí na jedničku a pokud bych nepodcenil přípravu, tak to mohla být nádherná jízda s dobrým výsledkem, bohužel to nevyšlo jak jsem chtěl. Úvodních 20 km bylo fajn, jenže pak mí vylítly tepy hodně nahoru až ke 160 a nedařilo se je dostat pod 120 a nemohl jsem větší stoupání udýchat, výrazné zpomalení a po výjezdu na Pustevny jsem měl už hodinové zpoždění proti plánu. Při přejezdu na Martiňák mě k tomu chytli křeče do nohou, tak opět zpomalení. Krátký oddych, cukry a hořčík a následoval pro mě obtížný přejezd na Třeštík. Opět pomalé výjezdy a občasné nástupy křečí. Na Třeštíku nutná delší oddychovka. Cukry, hořčík a vynikající Valašská kyselica docela pomnohly, ale ne zase tak moc, nabral jsem další hodinu zpoždění proti plánu, pro jistotu jsem zvolil zkrácení trasy a po hřebeni po červené jsem jel přímo na Martiňák. Když jsem téměř po čtyřech lezl na Vysokou, tak jsem zvažoval, že v Rožnově hodím ručník do ringu. Na vrchu Vysoké se asi stal malý zázrak, únava a bolesti začaly ustupovat a na Martiňák jsem sice dojel s dalším zpožděním, ale už ne tak velkým. Jen rychlá svačina a přes Tanečnici na Hážovické Díly. Nutný oddych, doplnění cukrů a tekutin, výborný Radegast přišel hodně k chuti. Svižný sjezd do Rožnova pod R. profrčel jsem Rožnovem a stoupání na Velký Javorník. Pomalu se stmívalo. Ve výjezdu na Javorník jsem už nijak neztrácel, razítko, větší napití Coly a rozsvícení všech světel a následoval sjezd už za úplné tmy do Frenštátu. Prokličkování pod můstky, okolo města a podél říčky Lubiny do Lučovic a následoval závěrečný výjezd na Janíkovo sedlo a sjezd na stadion v Kopřivnici a odměna za výkon.
Úžasných 111 km a 3.200 výškových m, bohužel o 2,5 hodiny později a bez dvou kontrol. Bylo to 9 hodin za nejlepším, ale poslední jsem zdaleka nebyl a na tu bídu co mě potrefila, jsem byl spokojený.
Video nejlepšího: https://www.youtube.com/watch?v=Ed2Sw8Ix6YQ&...
Musíš si uvědomit, kolik je ti let a to, že výkonnost se už bude jen snižovat. Také mne to štve a stále mne to překvapuje a dostává. Včera jsem se vrátil předčasně z teepeového tábora, protože mne tak bolela záda, že mi to znechucovalo pobyt. Prostě to už pro mne asi není. Važ si toho, žes to ujel a nestěžuj si :)
Letos jsem dost podcenil a odfláknul přípravu, plácal jsem se tady kolem Labe místo abych občas vyrazil do Orlických, takže moje blbost, že jsem zkracoval a vynechal 2 kontroly a štve mě to o to víc, že bylo výborné počasí a hodně dobré podmnínky.
Vyloženě si nestěžuji, až tak špatně na tom nejsem. Co jsem proběhnul výsledovku, tak podle věku na tom nejsem až tak špatně, snad 3. v pořadí. V loni jsem to odjel celé a v pořadí podle věku jsem byl 4., ale letos ten jeden starší o 3 roky nejel.
Včera opět skoro 100 km výlet na lehokole se slacklinou k zatopenýmu lomu...
Jeden známý, kterého jsem tam už párkrát potkal mi poslal odkaz na tuhle fotku, že to přesně tohle chce na slackline zkusit...
https://www.facebook.com/100063538959764/photos...
Dopadlo to dle očekávání, lehnout si na slackline jsem nakonec zkoušel jenom já... :-)
Takže jo, už není pochyb, že slackline je kompatibilní s lehokolem. :-)
Jsem čekal, že se ozve aspoň Sodoma s nějakým slackline úspěchem a ono nic? ;-(
Chlape mizerná, s čím já se mám asi tak ozývat? :-D
Já se se svým rozvrhem na lajnu dostanu velmi sporadicky a nahodile, takže o nějakých výkonech či dramatických posunech se nedá mluvit.
A ty po mě chceš abych se vyjadřoval k tomu, jak sis natáhl lajnu přes zátoku a uprostřed si na ní lehnul?
Jako můžu ti poskytnout něco málo bledé závisti, ale tím asi tak končím :-D
Ok, tak i bledá závist se počítá. :-)
Aspoň teda prozradím, že zrovna tohle lehnutí je nad vodou mnohem snazší. Zatímco nad trávou jsem se to odvážil zkusit jen pár centimetrů nad zemí a v okamžiku, kdy se z polosedu stal leh, mi rovnováha přestala úplně fungovat, tak nad vodou není důvod se neúspěšných pokusů bát a hlavně v okamžiku, kdy se rozpažené ruce dostaly do vody, tak se pozice krásně stabilizovala.
Tož trénuj... ;-)
Brašny... brašny... brašny...
Dnes sváření nových brašen.
Mladý cykloturista nadšený.
Večer jen krátká zkušební jízda před nadcházející Expudicí do krajiny Šplouch-bzí.
Poctivých 55km koukolem Cukráku. Vynašel jsem novou trasu, tak tam asi budu jezdit smrdět častěji (musím trochu potrénovat kopce nahoru :-D). Původní ambice byla ještě trochu dál, ale začalo se na mě mračit počasí a tak jsem vyměkl. A dobře jsem udělal - díky relativně chladnějšímu ovzduší jsem udržoval vcelku solidní tempo celou cestu zpět i v závěrečných stoupáních, ale i tak jsem dojížděl s prvními kapkami...
Nejpoutavější novinka celého výletu ale nespočívá v mém sportovním pseudovýkonu: Do těhle končin jsem se moc nepouštěl mimojiné proto, že ty stoupací úseky byly takový diskutabilní úvoz s dost volným povrchem, což kdo to někdy zkoušel, tuší že na leháči je docela nepříjemný problém.
Ale kdyby jste se tudy někdo chystal teď, cesta výrazně prokoukla, inovuje se vě směru šipky, začátkem jsem si vcelku jistý, konec vypadá že ještě není a bude se průběžně posouvat, každopádně už teď je to výrazně sjízdnější.
Dík. Co si pamatuji, tak tahle cesta byla poněkud kamenitá. Ale pořád to bylo lepší, než ten zvedák na Cukrák.
I když letos jsme ten krátký dokopec zvládly cestou z Dámské i s naloženými koly. Obě jsme holt s HMS kousek potlačily.
Je mnoho důvodů, proč tříkolku tlačit NECHCEŠ :-)
Bléé, chudák cesta ale dostala na frak! Sem se ten asfalt nehodí. A už vůbec ne takovýhle.
Z Údolí hvězd na Cukrák od jakživa vedly jen kamzičí stezky. Další "divoké" místo na okraji Prahy je fuč :-(
Asi je to kvůli těžbě dřeva? Protože včera a dnes jsem podél cesty viděl natěžené hromady.
Páč kdyby ten asfaltový hnus měl být nedejpřírodo kvůli kolům, potom smrt kolům.
Tři týdny jsem byl ve Vratislavi abych si odškrtnul jeden z plánu, co musím v životě ještě stihnout. Bylo to tak intenzivní, že jsem neměl vůbec čas na nějaké Nakole. :)
A bylo to super.
Krom věcí, o kterých jsem tak nějak věděl, tak jsem navštívil úžasné Arboretum Wojsławice, asi hodinu cesty autem.
Deštivé a krásné.
Teplých nocí ze soboty na neděli je jen několik do roka a jejich čas nastává. Takže jsem vyrazila ve dvě ráno na Žďár, abych se mohla projet po pořádné silnici bez aut. Další kilometry jsem pojezdila v lesích pod Žákovou horou. Drobné trvalé mrholení tomu dalo tu pravou atmosféru, takto si pamatuji prázdniny na Vysočině :-)
Zpátky jsem jela po vedlejších silničkách s alejemi a vyhlídkami do kraje. Mžilo tak akorát, pod cyklistickou pláštěnkou bylo příjemně sucho a teplota byla akorát, aby nebyla zima ani moc teplo. Jsem ráda, že jsem ráno ve Žďáře nevyměkla a nesedla na vlak domů, bylo to moc pěkných sto mil.
Za zájmový cíl jsem si vybrala Olšiakovy sochy ve Žďáře a na Třech Studních, které jsem si ještě neprohlížela.
První zážitek na elektrokole...
Minulou středu, po příjezdu na firemní akci, jsme měli po ubytování hned první atrakci - vyjížďku na půjčených elektrokolech. Tohle jsme stihli za odpoledne, naklikáno podle skutečnosti: https://mapy.com/s/gekoleduba
Byly to asi tři druhy 29", většinou Spešly, já jsem dostal zrovna cosi jiného s pevným zadkem a vidlí nafoukanou tak, že nepružila, zachraňovaly to měkké pláště. Teda, sedělo mi nečekaně dobře.
Snažil jsem se jet co nejdýl bez motoru, šlo to s takovou lehkostí - líp než na leháči, nezbývalo než si přiznat. I bez nášlapů. Možná bylo nakonec i lehčí. Až s větším stoupáním někteří začali ujíždět, tak už jsem to taky zapnul, abych si pohrál. Makat se na tom dá podle libosti i s motorem, jenom se zkrátka musí jet rychleji. Naopak když se dost nemákne, tak to nikdy až takhle nepojede. Zkoušeno tedy jen do kopce...
Pár občerstvovacích zastávek, asi v půlce cesty pak vidím nejtěžšího kolegu jít pěšky, úplně si to vybil. Mělo to sice už vesměs klesat, ale sem tam se ještě něco nastoupalo, tak jsem se otočil a kolo si s ním vyměnil. Už ho z toho tlačení i chytaly křeče a mně tam chyběla jedna čárka.
Jeho kolo mi naopak moc nesedlo - sedlovka sice dálkově zasouvací, ale krátká a celkově malé. Byl to ten Spešl. Místo řady modrých čárek svítila jedna červená - přesto mi při šetrnějším přístupu ještě trochu jelo. Poslední kousek před Kohútkou ale už jenom za svoje. Po sjezdu mě pak poháněl strach z pozdního příchodu na večeři, takže náhodné cyklisty jsem na stezce všechny předjížděl (kdyby tak tušili, že bez motoru) a připadal si jak na dětském šlapacím traktoru. Z našich pořád nikde nikdo, nakonec se ukázalo, že si to zkrátili po silnici, v cíli se začali objevovat hned pár minut po mně.
Tak teda zážitek - na elektrokole bez blatníků a jakékoliv jiné výbavy, o světlech ani nemluvě, zato s nedopitou pivní PETkou od kolegy... no nepoznali byste mě.
Možná bude i fotka, nevím.
A to je moc krásný okruh.
Hlavně ten závěrečný sjezd z Kohútky, ten je opravdu za odměnu.
Z Kohútky dolů je to padák jako prase, důkladně prověří brzdy. Jeli jsme to na lehosrazu ve Vsetíně 2016, v rozpisu tras označeno jako "zkouška brzd". A nahoru to taky stálo za to, obdivoval jsem Karlose, který nahoru vytáhl i dítě ve vozíčku.
Jj, sjezd je to opravdu slušný. A na závěr po tom drncání po hřebenovce opravdu příjemné zakončení.
A přiznám se, že nahoru bych to tedy šlapat nechtěla.
Na neznámém kole je ten sjezd spíš za trest, než za odměnu. A kole známém je i tak škoda brzd, když zrychlit nikde moc nejde.
Naposledy jsem to jel na Azubu před rokem - nahoře v 11 v noci a dolů radši přes Slovensko, mnohem lepší. Ale ne až z domu, jen z kempu u Bystřičky - k večeru nešlo odolat.
Předtím jsem slíbil možná fotky - aspoň jedna, moc použitelné nejsou. Je tam to první půjčené elektrokolo, značka Kross a motor Shimano Steps, tak nějak.
Já jsem taky na srazu 2016 jel na slovenskou stranu na Čertov a potom přes Papajské sedlo, tedy hlavně protože jsem tam hledal dvě kešky.
Tak sis to hezky vyzkoušel a teď? Zlákal to tě to a budeš taky motorizovat? :-)
Tohle se mi stalo poprvé. Dnes mě předjela holka na kole způsobem, že jsem ani neměl šanci chytit se do závětří. Ač rovina, pokusy o pronásledování byly marné a po třech minutách jsem si při 40 km/h přiznal, že tohle už je mimo mé možnosti, za ní se nesvezu a na rozrážení vzduchu musím najít někoho jiného... :-)
https://ulozto.live/watch/23586
Zjevně stárnu, bývaly doby, kdy jsem na lehokole po rovině byl schopný uviset elektrokoloběžku do 45 km/h... aspoň chvíli.
A jsi si jistý, že chyba byla na tvém přijímači?
Co jsem se to pokoušel posuzovat, tak kolem středu to vypadá dost mohutně, holka rozhodně nemá posed odpovídající sportovnímu výkonu a frekvence šlapání mě taky vede k elektru...
Jako jo, na 90% to bylo odblokované elektro. Aby touhle rychlostí jela bez motoru, to by musela být Radkova ségra...
I tak mě ale na rovině holky běžně nepředjíždí... nevzpomínám, kdy naposled...
Já jsem takhle vyrazil na vyjížďku se známou. Že prý nemá natrénováno, tak musím pomalu.
Tehdy jsem zjistil, že dohánět eMTB tažené huskou (asi na kokainu, nebo nevím) jedoucí po polňačkách na tříkolce při nejlepší vůli prostě nedám. A ta to čiplé neměla (to zvíře nepočítám).
Takže pokud připustíš variantu čiplého kola, je úplně jedno, kdo na něm seděl, to prostě neuvýkonuješ. Zejména kdyžs tam měl několik zatáček dobržďovaných "do nuly".
O tom, že to bylo elektro, nepochybuj. Ale trhla tě v zatáčce, tu má najetou dobře :-D
Jako jo, to bylo možná největší překvapení, že i zatáčky jela celkem suverénně. Nic podobného jsem tu na cyklostezce zatím neviděl.
Co jsem před nějakou dobou potkal moped vydávající se za koloběžku se sedátkem, tak ten sice měl maximálku okolo 40 km/h, ale do zatáček se bál mnohem víc než já, takže nebyl problém se na lehokole držet za ním v závětří.
Říkal jsem si, že kdybych se dokázal přiblížit na 1.5 - 2 metry, možná bych se už v závětří udržel, ale kdyby mi nedošly síli, stejně bych se pustil v první prudší zatáčce... :-)
Zatáčky projížděla docela rychle, má to tam asi hodně dobře najeté, ale mnohem víc dělá výrazně větší akcelerace a vytažení silou motoru ze zatáčky. Něco podobného jako byť i slabší motorka proti výkonnějšímu autu.
Není to časté, ale občas taky vidím na elektrokole jet 50 i víc.
To ses vážně chtěl honit s motorkou? Tak to na tom zase tak špatně nejsi :-)
Dnešní procházka Nuselákem...
Fakt nevím, co ti pražáci na tom metru vidí, chodit tunelem oproti chůzi po ulici žádnou časovou úsporu nepřináší... :-)
Asi dost zajímavý pohled
Ten Nuselák spíš trochu zklamání, od ostatních tunelů se liší jen tím, že není kruhový a nad sebou slyšíš auta. Ven vidět není, jedinou vyjímkou je dilatační spára na začátku a na konci mostu, tam vidíš kousíček země pod mostem.
Pracovně nebo nějaká exkurze?
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-nejdelsi...
Na vteřinku v tom videu v dálce vidět sem, ale snad mě nikdo nepozná... :-)
Jak můžeš nosit oranžovou reflexní vestu, když normálně nosíš všechno reflexně žluté? Necítíš se nesvůj? :D
Bohužel, nedostal jsem na výběr. ;-(
Železnice má myslím přímo výstražnou oranžovou v nějakém předpisu. Do metra by možná žlutozelená prošla, někteří z jiných firem takovou měli, ale navíc tam máš mít napsanou firmu...
My fasujeme přímo oranžová trička s reflexními pruhy, že to nahradí vestu a stačí pak jediná vrstva, což se v létě dost hodí.
Já jsem byl rád, že jsem dostal montérky bez nápisu. Vydržely mi 20 let až do penze. No druhých 10 let jsem s nimi už jen doma opravoval kola a auto.
Vlastně jsem po tom programování v montérkách zase tolik neplakal. Vždycky to bylo velké dobrodružství.
Někteří kolegové jsou s firemním fasovaným oblečením natolik spokojeni, že ho nosí všude, i doma.
Materiál určitě není špatný, ale já jsem ohledně barev značně vybíravý, takže si tohle obléknu, jen když musím do kolejí, což při několika akcích za rok znamená, že se mi nafasované oblečení ve skříni zvolna hromadí... :-)
Já jsem se nedávno při uklízení v garáži dostal do nějakých nejstarších geologických vrstev a tam jsem narazil na montérkovou blůzu s etiketou SONP. :)
Měl bys mladším vysvětlit, co to je/bylo SONP
Takže ty máš zase prsty v tom, že nám nejezdí metro? :D
Špatná formulace - musel jsem přiložit ruku, aby se ta výluka nemusela prodloužit... aspoň né kvůli naší firmě... :-)
Pokud si někdo kladl otázku, zda by se šlo v tunelu metra nějak vyhnout vlaku, tak mám praktickou zkušenost...
Když se člověk ve vhodném místě vmáčkne mezi kabely na zdi a zatáhne břicho, tak je průjezd dieselové drezíny (MUV) rychlostí chůze (!!!) asi celkem bezpečný (člověk je mimo průjezdní profil), ale pro mě i tak velmi stresující (bohužel opakovaný) zážitk - mezera mezi tělem a nárazníkem je fakt dost malá, kdyby něco přečnívalo (třeba náklad na vagónu), dost by to bolelo. Vyšší rychlost bych nechtěl vidět, o vlaku jedoucím 80 km/h nemluvě...
Někde je místa trochu víc, většinou to stojí za prd a některá místa jsou úplně pitomá.
Nachodil jsem za 3 dny po tunelech spousty kilometrů (Kačerov - Vyšehrad+) opakovaně, i se povozil na plošince před drezínou. Svým způsobem se to podobá jízdě na kole - foukal vítr, přede mnou byla jen trubka zábradlí, to je úplně jiný pocit než sedět zavřený v kabině a koukat skrz sklo...
Nejvíc mě štvalo, že všechno je tam hrozně špinavé, takový hnusný mastný prach... a na záchodě v Kačerově nemají ani mýdlo, abych si umyl ruce... :-(
Ještě jeden postřeh na téma, jak to chodí v Praze... :-/
Kolegové jeli dokoupit materiál, co jsme nutně potřebovali na další den, před půlnocí zaparkovali před hotelem a šli se na pár hodin vyspat...
Ráno našli na parkovišti u auta zadní okno rozbité, kupodivu kufr s vybavením za deseti tisíce zůstal, ale zmizel soukromý batoh kolegy, prý tam měl mikinu, cigára a nakoupený materiál. Místo práce je čekalo sepisování s policií...
Vyprávět komisi, že se vše skoro stihlo, ale nemáme to čím přišroubovat, protože se v Praze krade (den předtím nám ukradli žebřík), moc přesvědčivě nefungovalo...
Kupodivu pachatele už chytli (kolega poznal svůj batoh).
V Praze se v autě raději nic nenechává. Ostatně v Paříži takhle Jindra přišel o kolo. Ale já to chápu. Také jsem jezdil po služebkách. Vynosit obsah plného auta do bezpečí je hrozná pruda a zdržení. Ale já tam býval sám, takže jsem to po dobu práce vždy uskladnil někde v té fabrice a netahal to do hotelu. Je mi vás líto.
Ještě jeden postřeh na téma, jak to chodí v Čojbalsanu... :-/
Kolegové nechali přes noc v autě kufr s vybavením za "deseti tisíce".
Právě se vrátili z Marsu.
Dneska, první den v Olivě, docela fajn.
36, žadný hic, jen pivo nemají,jen San Miguel
36? To bych zhebnul. Moje hranice je tak o 10 míň.
Pod Jotunheimen
Na žiletce, za příznivých podmínek(vyrážel jsem po osmé, 18°C), je ten kopec celkem v pohodě.
Natěžko s Extrawheelem i Dahon skládačce, bylo už dole dost přes třicet, celou dobu jsem byl na hraně, bez rezervy, tak jsem z toho měl velký respekt i letos.
Jenže teď jsem za celou cestu vypil jeden malý bidon vody, nesnědl nic, víc jak litr jsem nahoru táhl zbytečně i ty různé gely a třaskaviny.
Příprava taky nic speciálního, nejdelší trasa letos - 55km.
Aklimatizace nula, tři dny za volantem, ráno rovnou na kolo, tuhej, nerozjetej, kže za ideálních podmínek se toho kopce trénovaný
amatér bát nemusí.
Taky gratulace. Na Ventoux jsme byli před lety bohužel jenom pěšky ze Saultu. Dobře si to pamatuju, protože jsem byl naštvaný na ženu, že nám do baťůžku nabalila pro oba jednu poloprázdnou flašku s vodou. A taky, že na nás u nějaké chaty dvakrát vyběhl staford. Některé pejsky nemusím. Ale podle fotek se zdá, že jsme nahoru dorazili v dobré náladě. A taky, že tam těch vrcholových cedulí je asi víc.
Nejspíš je tam jen jedna, kterou turisté postupně polepí samolepkami, jednou za čas to někdo vyčistí, a tak pořád dokola. Všiml jsem si podobného úkazu na dálničním odpočívadle v Německu, nečitelné orientační značky, komplet oblepené samolepkami se symboly fotbalových kkubů, zřejmě nová zábava fanoušků, vyvalí se z busu...
Dneska jsem byl na triatlonu v Nedošíně.
Oproti předchozím ročníkům změnili pořadatele a na web napsali, že je nutné dodržovat pravidla ČTA... nicméně vyjasnili jsme si, že jízdní kola mohou závodit libovolná a moje lehokolo je v pohodě... proč se potom na pravidla plná absurdit vlastně odkazují, nevím... :-)
Novinkou bylo, že šlo o bezhákový triatlon, tedy při cyklistice si musí člověk držet odstup minimálně 10 m od předchoího cyklisty nebo jej během 25 sekund předjet.
Jelikož jsem šťoura, optal jsem se, jakou vzdálenost počítají za autem/traktorem, tak prý 30 metrů - zvláštní podle ČTA by to letos mělo být 35 metrů.
Také jsme dostali instruktáž ohledně železničního přejezdu - prý když někdo poplave hodně pomalu, tak ve 12:40 pojede vlak a jakmile začnou blikat červená světla, tak smůla, bude čekat.
K přejezdu jsem přijížděl v 12:32 a zhasnutá pozitivka mě poněkud znervózňovala, přemýšlel jsem, kdyby tu měli odloženou výstrahu, mohl by již být vlak v přibližovacím úseku... ale červená se nerozblikala, takže dobré...
Má otázka na auta se ukázala jako zásadní při vjezdu na silnici 35. Byla tu totiž souvislá kolona aut. Co mám jako dělat? Jak vyhovět pravidlům triatlonu a neporušit silniční zákon? Zařadit se do kolony jsem nemohl, protože mezi auty fakt nebyla 30 metrů dlouhá mezera a kdybych si jí před sebou držel, určitě se do ní nějaký točvolant nacpe. Jako jediné správné řešení mi vyšlo všechna auta předjet. :-)
Zprava auta obvykle nepředjížím... dnes jsem takhle po krajnici a odbočovacím pruhem předjel 51 aut... v prvním kole... naštěstí šlo o krátký úsek, pak jsme odbočili na Skuteč, tam už auta nepřekážela.
Tentokrát mé lehokolo nepředjel ani jeden cyklista. Tedy né, že bych jel tak rychle, ale ti co plavou kraulem mě předjíždět nemuseli, protože byli pryč, než jsem doplaval.
Tedy né všichni, jsou i tací, co kraulem plavou pomaleji než já prsa. Nebo kličkují tolik, že naplavou mnohem víc než já...
....
V tomto případě se mi sice podařilo dostat před kličkující, ale uplavat nikoliv, efektivní rychlost jsme měli stejnou. Já plaval rovně podle azimutu a přemýšlel, jak se asi má závodník v takové situaci vyhýbat kontaktu s ostatními plavci? Nezbylo než konstatovat, že když už mi někdo pořád šahá na zadek, aspoň, že je to holka...
Moje lehokolo naopak předjelo cyklistů spoustu! Měl jsem spočítáno, že když 10m draftingovou zónu musím projet během 25 sekund, potřebuju mít rychlost aspoň o 1.5 km/h, ale snažil jsem se předjíždět rychlostí aspoň o 5 km/h vyšší, aby byla jistota.
Trochu zklamání, že většina předjetých cyklistů nebyla účastníky závodu, ale pár ano.
Když mi na trase (2 okruhy) dlouhé 45 km (a fakt to nebyla rovina) vyšla průměrka 28.5 km/h včetně popojíždění v depu, musím lehokolo za výkon pochválit.
Za co bych se ovšem nepochválil byl běh. Vzhledem k tomu, že jsem toho moc nenaběhal a vzdálenost 10 km jsem letos neběžel ani jednou, dalo se čekat, že po plavání a kole bude tahle vzdálenost dost problém... a byla.
Po většinu prvního okruhu šlo o běhu aspoň mluvit, ve druhém už převažovala chůze...
Ale poslední jsem zdaleka nebyl... a na webu výsledky zatím nejsou, tak zatím ještě nevím, kolik lidí bylo za mnou... :-)
Ty máš na plování s sebou kompas a držíš kurs podle něho? Mimo bazén mám velké potíže udržet směr. Plavu kraulem. Něco takového by se mi hodilo.
Kdybych plaval kraulem, taky bych plaval do háje, vím, jak je těžké plavat rovně, když nevidíš dno... :-)
Tady se plavalo 500m k bójce a zpátky. Ta bójka nebyla od startu prakticky vidět, ale věděli jsme, že je zhruba za bójkou 250m pro ty, co měli poloviční trať, ale bylo na nás kudy okolo první bójky poplaveme, důležitá byla jen ta druhá.
Jelikož plavu prsa, během nádechu před sebe vidím a snažím se vybrat si výrazný objekt na horizontu (strom, komín, okraj lesa), na který celou dobu mířím, abych naplaval co nejméně.
Ve většině závodů jsou bójky dvě nebo tři a jsou mnohem blíž. Navigace je tam snazší, tam spíš řeším, na kterou ruku se plave okolo první bójky, abych si na startu stoupnul na správnou stranu a byl na vnější straně zatáčky, kde sice naplavu víc metrů, ale mám prostor. Většina se snaží zatočit těsně okolo bójky... a funguje tam stejná fyzika jako u kapaliny... vznikne tlak. :-)
Pro představu, jak vypadalo předjetí/objetí cca 50ti aut na začátku prvního okruhu (v druhém už bylo aut méně).
https://ulozto.live/watch/23593
Měli jsme slíbeno, že v kritických místech bude dopravu usměrňovat policie, ale moc mi to nepřišlo... :-)
To jeli všichni zbylí po plavání za tebou? Video je jak ze špice skupiny, ani jeden cyklista v dohledu :-D
Tak jsem tu chvíli bojoval s výsledky, abych je dostal do Excelu a mohl setřídit podle mezičasů...
Kilometr jsem uplaval (včetně přeběhu od vody do depa) za 23:49, což je celkově 36/46.
Po přičtení času v depu vychází, že jsem vyjížděl s časem 24:41 jako 35/46, přičemž nejbližší závodník přede mnou měl skoro minutu a půl náskok, chvilku po mně vyjeli z depa dva lidi, pak zas minuta pauza.
Úsek z videa je nedaleko začátku, takže se nedivím, že jsem žádné kolo před sebou zatím neviděl. Za sebou myslím taky ne, to jsem neřešil, sledoval jsem hlavně auta, kdyby někoho napadlo zabočit na krajnici...
Matně vzpomínám, že prvního cyklistu jsem předjel v kopci kousek od Litomyšle. On tenhle závod pro mě v minulosti často probíhal jako individuální časovka, protože skupinky zdatnějších plavců jsem nedokázal dohnat, takže zavedením bezhákového pravidla se pro mě moc nezměnilo, zatímco ti, co jezdili jako skupina, by už tak jet neměli...
Kilometr plavání za 23 minut, to není vůbec špatné. Já to v Podolí plavu kraulem přes 1/2 hodiny. Ale já se nikam nehoním a spíš se snažím aby mi to lépe klouzalo a správně jsem kopal, abych nechytal křeče do nártů. Pro mne je to plavání hlavně rehabilitace páteře.
Je samozřejmě otázka, jak přesně umístili bójku, ale v bazénu +/- podobný čas mívám.
Když jsem byl na triatlonu v Ustí (nO), který byl právě letos Aquatlonem, tak tam mi 500m změřili 10:08 (jen plavání v 25m bazénu od skoku po dohmatí na stěnu).
Proto je taky celkem demotijící učit se kraul, když by dlouho trvalo, než by byl rychlejší...
Ale pro srovnání v tom Ústí (500m) byl nejrychlejší čas 6:34, zatímco v Nedošíně (1km) byl nejlepší čas 14:41. To už samozřejmě je na umístění hodně znát... :-)
Než zase vyjedu, sbírám sílu, kuráž a odolnost vůči vedru ve španělské Olivě, ostatně jako každým rokem, už asi 30 let.
Vloni jsme u popelnic našli úžasný obraz, dosud opomíjeného Salinase, to geniální zátiší s blíže neidentifikovatelnými kopytníky, letos jsme takové štěstí ovšem neměli a musel jsem sáhnout hluboko do kapsy, abych si tu krásu mohl pořídit.
Stál tam opřený o plot, mezi tím nevkusným brakem, sám velký Azzolini. Ten kluk co to prodával byl přísný, a nasadil laťku hodně vysoko.
Chtěl 3 eura.
Dvakrát jsem odešel a třikráte se vrátil, nebo naopak, ale dostal jsem ho za euro.
Prostě jak to říká kolega Šíravík, na všem potřebuji něco trhnout, něco vydělat, a tohle, jak sami uznáte, byl kauf století.
Ještě k tomu úžasnému obrazu, prodal nám jej takový snědý jinoch, Soňa, protože tu řeč ovládá se ho ptala, jestli na obraze je jeho otec.
Chlapec odvětil,že nikdo z rodiny to nebude, že si nevzpomíná, že by někdo z jeho příbuzných někdy pracoval.
Že snad kdysi primo, bratránek jeho otce, Pasqual, se jednoho rána nechal najmout na sklizeň pomerančů, ale protože se mu všichni z puebla smáli, odpoledne toho nechal.
Takže takhle to dneska bylo.
POslední obrázek je ten Salinas z loňska....
No sport je to dobrý, ale kluka jsi připravil o vejdělek.
Kluk to někde ukradnul, nebo našel u popelnice.
Dostal férově euro :-)
Zdá se, že pomalu začnu budovat sbírku "alternativního umění".
Chce to jen dobré oko uměleckého znalce, a pak trpělivost, čas kvalitu ukáže.
Takovÿ Vincent van Gogh taky neprodal za života nic, snad jeden obrázek. Stejně tak Salinas nebo tenhle Azzolini :-)
Prostě čekaj, až je svět pochopí :-)
Jinak, ty si fakt myslíš, že vy to někdo za tři eura koupil?
Tady?
Stále ten kluk má šanci, zkusit se živit prací, ale zdá se mi, že ho to moc neláká.
Jel jsem se vykoupat na Lhotu u Staré Boleslavi. Je to krásná pískovna v lese a je to tam dobře zkomercializované, takže se ve stánku dá koupit smažák se zeleninou v housce a plzeň. Po uplavání 1.5km už chci jen jíst a spát. Z Černého mostu je to 30km po cyklotrase, takže najeto 60km a uplaváno 1.5km. Na duatlon chabé, ale pro penzistu v letním horku je to tak akorát.
Jen pro pořádek, duatlon je běh+kolo+běh.
Kdybys měl plavání+běh, tak to by byl aquatlon.
Kupodivu varianta, že bys z triatlonu vypustil běh a zůstalo plavání+kolo, asi žádný název nemá, aspoň já o takové sportovní disciplíně neslyšel.
Každopádně 1.5km plavání je slušný výkon. Zační trošku běhat a už můžeš na triatlon. ;-)
Na běhání už nemám kolena. To už je definitivně uzavřená kapitola, poněvadž s umělými koleny se také běhat nedá. Ale ty by ses mohl naučit kraula, abys byl rychlejší. Když jsi se naučil chodit po lajně a skákat do vody, tak bys to zvládl levou zadní. Za 14 dnů kursu budeš plavat kraulem.
Jinak děkuji za vysvětlení terminologie kombinovaných vytrvalstních závodů. Je to škoda, že moje kombinace kola a plavání se nevyskytuje. Ale pro mne je to stejně už vlastně jedno.
Třeba kombinace existuje, jenom já o ní zatím neslyšel.
Logiku bych hledal v tom, že v triatlonu může být občas nutné zrušit plavání (moc zima, málo vody, sinice, žraloci a podobně) nebo kolo (tady jim nedávno uzavřeli silnici na plánované trase cyklistiky), ale aby museli zrušit (jenom) běh, to už si moc představit neumím.
Navíc triatlon a jeho redukované verze vždy končí během, protože je to nejbezpečnější možnost. Kdyby poslední disciplínou byla cyklistika, určitě by byla těsně před cílem spousta úrazů...
No a plaváním se vždycky začíná, protože po kole nebo běhu by to mohl být příliš velký šok...
Já bych řekl, že se jenom UČÍM chodit po lajně a skákat do vody, je to proces, který rozhodně nepovažuji za ukončený... :-)
No s těmi skoky jsou vyhlídky na naučení se něčeho nového dost bídné - v Brně už veřejnost vůbec nechtějí nechat skákat, že mají děti málo prostoru a kurz pro dospělé v Praze zrušili (byť píšou, že v 2026 možná bude).
Třeba jednou i na kraula dojde, nezavrhuji to, ale zatím to není priorita.
Dneska to bylo ... pěkné do chvíle, než jsem se sehnul, že namažu řetěz. Nevím, jak je to tam dlouho, stejně jako nevím, jak dlouho asi tak potrvá, než ta vidlička oběhne tu trubku kolem dokola a bude vymalováno.
Doprdelekurvapráce, tohle jsem nechtěl vidět!
Nech to svařit, dokud je to jen praslina. Až to rupne celé, tak to bude konečná.
Konečně se po dlouhé době podařila alespoň krátká cesta natěžko. Jen 408 km, ale úplná rovina to nebyla.
Schwarze Elster - Rostiger Nagel - Doppelbrücke in B. M.
To je to kolo, za nějžs tu před časem konzultovala náhradu? Tehdy jsem nepochopil, proč opouštět staré dobré věci pro nové.
To vnímám tak, že ses mě courala kousek za barákem. :) Je to "severní okraj" mého doma. Asi se tam letos už nedostanu, tak jsem rád za ty tvoje fotky.
Vnímáš správně :-) Cesta vedla šikmo z Hrádku přes různé Mittel-, Nieder-, Ober-. Až za Weißenberg celkem nezajímavé. Pomyslela jsem si, že těch Umgebindehäuser je nějak moc ... no jo, jedeme po Fachwerkstraße. Dočetla jsem se, že to není jen tak nějaká obyčejná cesta. Mým hlavním cílem bylo místo u Senftenberger See, kde se po 10 letech konala oslava seznámení s kamarádem. Tenkrát to byla cesta k pramenu Černé Elstry. A tak jsem to nyní spojila i se vzpomínkou na O-N z Forstu.
https://maps.app.goo.gl/esRdGBk87nvS4VoZ8
:)
V sobotu jsem zajela vlakem na Slovácko a vyjela jsem s Růženkou na rozhlednu Brdo. Cestou dolů k Velehradu jsem se podívala k rozhledně Salaš. Odměnou za ty krpály mi pak byla koupačka v pískovně u Ostrožské Nové Vsi, voda tam byla krásně čistá a teplá, ani se mi od tama nechtělo odjíždět. Celkem 92 km v kopcích i po rovině.
Včera jsem po práci zajel zkontrolovat rozhledny a věže z vyhlídky na Velkém Černštejnu (Grosser Zschirnstein). Je to jeden z nejhezčích výhledů tady u nás. Třeba někoho nalákám :-) i když se tam kus musí vytlačit (samozřejmě s nezbytnou přítěží dobrého dalekohledu). Tedy jak kdo. Před lety jsem to dával, ale mám výmluvu, že ta cesta děsně eroduje ...
https://www.rajce.idnes.cz/pepikw/album...
Bylo slušně vidět do dálky i když né dokonale, rozhledna na Smrku (77km) byla jen světlým, sotva rozeznatelným, puntíkem
Vybral jsem pár dálkových pohledů na věže, nejdřív Českosas:
Rozhledna Tanečnice (16km) přes stěny Heringsgrundu.
Rozhledna Weifberg (16km), koukají jí tak 2/3 za úbočím Winterbergu.
Rozhledna Vlčí Hora (22km) a před ní Sokolí Hnízdo u Pravčické brány (8km).
Směr Lužické Hory:
Studenec s rozhlednou co je schovaná za vzrostlými buky a výhledy jsou jen pár mezerami, ale je to technická památka (19km) a dole pak betonový "blob" - rohledna Růženka (9km).
Ještěd (58km) za úbočím Růžáku a vpravo Klíč (28km).
Rozhledna-vysílač Sokolí vrch (10km) na Děčínem.
Nakonec vzdálenější cíle:
Bezděz (52km), který vykukuje za Popovičským vrchem.
Milešovka (38km) za sněžnickou plackou
A ještě výhled na Sněžník (8km) s doutníky rákosového skalního jezírka.
Já byl v sobotu v Gorisch, (z Bádu), bylo půlkulaté výročí úmrtí Šostakoviče, on v téhle vesnici kdysi pobýval, tak to byla taková motivace. Původně jsem chtěl ještě přejít přes ty okolní štajny, ale pro zdravotní obtíže jsem musel velet k návratu.
Včera jsem měl neplánované volno, vzal jsem kamarádku na Kyjovský hrádek a docela se z toho v jednu chvíli stalo dobrodružství, zakecali jsme se, minuli odbočku a skončili na okraji skály. Jenže jak jsou všude popadané stromy a spousta větví, tak jsme nemohli najít cestu, kterou jsme přišli. :)
To vypadá jako "bojovka" na téma: Najdi kopec, ze kterého uvidíš co nejvíc rozhleden.
:-)
Minimálně 22 regulérních rozhleden, od severu, přes východ, jih, k západu. Z malého Zsch. pak další na severozápad.
A nebývá tam přelidníno. V pondělí tym byl jedinej německej turista. A chtěl abych mu popsal všechny ty kopce ...
Noční jízdy na starý plečce s moderními světly jsou vždy boží. A pokud je člověk na správným místě ve správnej čas, může si dát pěkný Měsíční kop po pětce.
Jen by to chtělo foťák a ne mobilní šidítko...Musel jsem si pole přisvítit kolem a pak to konečně po krátkým nastavování něco blejsko...
Dnešní jízda přes Kbelský pivovar do pivovaru Sibeerie, následně do Hostivaru a domů přes pivovar Panaczech.
Tak to jsme se minuli :)
Jel jsem za kamarádem z práce na pivko. Vyrazil jsem v neděli ze Vsetína a protože nemám moc rád roviny, vzal jsem to obloukem přes Odry, Jeseníky, Králíky, Neratov v Orlických horách,,
Žamberk, Vamberk, Kuńku a kolem Labe do Pardubic. Tomáš bohužel zrovna cestoval vlakem, naštěstí s přestupem v Pardubicích, takže aspoň jednu plzeň na nádraží mezi odjezdy našich vlaků jsme stihli.
Celkem něco přes 320km a 3400m převýšení v nádherné krajině. Namáhavá stoupání a o to parádnější sjezdy. Spaní 2x v lese, jednou pod střechou. I přes to horko jsem si to zase užil.
Tak tomu říkám zajet si na pivko :-)
Kdysi dávno jsme jeli s kamarádem co rád vlaky z Výběžku do Ostravy na pivo. Tenkrát jezdil nějaký noční vlak, co odjížděl z Děčín-Východ, severní nástupiště (což samo o sobě byl unikát) tuším do Košic. A tak nám to přišlo jako děsná psina ráno dojet do Ostravy, prohlídnout si vznikající hornické muzeum, sídliště Poruba, dát si pivo a jet zase zpět a stihnout to skoro za 24 hodin.