Francie
Před lety, když jsem se chystal do Francie na kolo, dlouhé týdny před odjezdem jsem plánoval trasu, prohlížel mapy a kreslil si svou trasu a celou noc před odjezdem nemohl pořádně spát a v duchu kontroloval, jestli mám s sebou vše, co bych snad mohl potřebovat.
Ale i tak se stalo, že jsem v Besançonu píchnul, a protože jsem měl v plášti zaříznutý střep a při výměně duše jsem jej neprohlédl, oddělal jsem i dvě náhradní, co jsem si vezl. Tak teď vozím duše tři.
A k tomu se váže další historka, to bylo zase u města Châlons-en-Champagne. „Zadní kolo měkké, ještě že mám tři duše, dofouknu a zkusím, jestli tu dvacku dojedu, a když ne, vyměním duši, mám přece tři, žádná tragédie.“ No, tragédie by to nebyla, kdybych doma nenechal pumpičku. Takže jistě už tušíte, kolik pumpiček teď vozím s sebou. Jasně že dvě, tu elektrickou a pak ruční.
Takže za těch posledních patnáct let se počet důležitých předmětů, které s sebou vozím, zdvojnásobil, a proto v noci na dnešek, ačkoliv za chvilku odjíždím, jsem spal jako nemluvně. Cestu už si do mapy nekreslím, ze zkušenosti vím, že všechno stejně dopadne jinak, jen už mám rezervované ubytování, a považte, i občas nějakou tu večeři, protože vím, že v pátek nebo v sobotu bývají restaurace obsazené a nerad bych ve Francii baštil pizzu, kebab nebo jiné imigrované svinstvo.
Provence čeká, bude jistě zelenější a voňavější než koncem února...
Tak zítra vlakovaná do Strabourgu, pak zrána TGV a po poledni mě to snad vyloží v Lyonu.
Jedu na e-kole, jedna náhradní baterie.
Těžko do vlaku, lehko na trase.