NaKole.cz

ZNancy do Bordeaux

Vlakovaná

Štěstí přeje připraveným. A také jazykově vybaveným.
Ale hezky popořadě.
Ráno, krátce po deváté, první schody na nástupiště číslo 15 hlavního nádraží v Norimberku, slunce začíná připalovat, ale vagón je klimatizován, kolo na háku a já zabořen do pohodlného křesla si libuji:
"Moudrý muž si, Jindřichu"
Vše těžké v ruksaku na zádech, kolo i s brašnami násobně lehčí než nákup láhvového na víkend, a místenka mé pohodlí jistí až do Karlsruhe.
Tam mě čekal "test odolnosti".
Z nástupiště 7 se na nástupiště 10 dostanete tak, že sestoupíte schody do podchodu, pak vystoupáte jiné na perón 12, ten přejdete na druhý konec, opět schodiště dolů, do pochodu a pak posledních pár stupňů zase nahoru a jsem tam.
Jen morous by si stěžoval, nikoliv ostřílený ocyklenec.
Na triku siluetu Mont Ventoux, předstírám klid světoběžníka. Je to čím dál tím těžší, když si uvědomuji, že na tentýž vagón určený pro kola čeká dalších osm cyklistů. Zkušenost je to, co se nedá nikde vyčíst, musí se prožít.
"Vy vystupujete kde?"
Blízkost Francie mi zjevně otáčí slovosled.
Jde o to navršit kola na sebe tak, aby vespod byla ta, co vystupují nejdále, ideální je utvořit ten sendvič tak, aby se svrchu postupně odebíralo. Věc trochu komplikuje, že část vagonu vyhrazeného pro kola náleží současně i kočárkům, a ty s námi jedou dva a navíc máme návštěvu, manželský pár středního věku si usmyslel, že ty sklápěcí sedačky, které vytváří prostor pro kola, jsou určeny pro pohodlné sezení s tím, že si mohou natáhnout haksny do uličky. Mírná domluva kolegů cyklistů nepomáhá, jedna kolegyně se vydala hledat pomoc u průvodčího, ale ten byl kdoví kde.
"Jsou to Němci?"
Ptám se sám sebe a vyhodnocuji, že ano, ale asi ti odněkud od Erfurtu nebo Drážďan.

Tak na ně se musí tak, aby rozuměli.
"Štég auf, šajze" zařval jsem a zabralo to.
Už se pakují a my rozmísťujeme kola podle dohodnutého pořadí.