reklama

Nerespektování dopravních značek

Nebojte se, tohle nebude článek o hnusných bezohledných řidičích a ubohých cyklistech. Lidé jsou tací, jací jsou, neumějí být jiní a většinou se snaží být dobří. A to, ať už jedou na kolech nebo sedí v autě.

Ilustrační foto
Ilustrační foto
Foto: Václav Vrtal

Dnes ráno jsem se vracela ze školky. Naše holky vozíme v přívěsném vozíku. Ráno hodíme hromadu nezbytných věcí dovnitř, vysypeme holčiny u školky, vozík zamkneme, dáme si pusu na rozloučenou a hurá zpátky domů. Cestou ještě nakoupím a už jsem před domem.

Přímo před vyústěním chodníku do „obytné zóny“, tedy na zákazu stání, parkuje velké terénní auto. S osmdesáticen­timetrovým Croozerem nemám šanci se protáhnout. Naštěstí je u něj právě majitelka a prohrabuje věci uvnitř. Na zadním sedadle autosedačka, takže mají taky mimino, budou mít pochopení.
„Prosím, mohla byste kousek popojet? Já tady neprojedu,“ ptám se.
Zatváří se, jako kdybych po ní chtěla půjčit peníze.
„Tady ale není vyznačené parkovací místo, tady nemůžete stát,“ dodávám opatrně pro jistotu. Třeba je to jenom nedorozumění.
„Až budete mít auto a nebudete mít garáž, tak to taky uvidíte jako parkovací místo,“ uzemní mě odpověď. Všude kolem jsou prázdná parkovací stání, paní ale nacouvá zpátky co nejblíže vchodu do domu.

Kupujeme si iluze

Všechny reklamy zobrazují automobily orámované krásnou, volnou, otevřenou přírodou nebo prázdnými ulicemi ve městě. Také proto si je kupujeme. S automobilem získáme miniaturní kousek svobody, svůj prostor v přeplněném městě, maličký obývací pokoj. Potíž nastává tam venku, za kapotou. Tam začíná prostor někoho jiného – chodců a cyklistů.
„A co mám dělat, když nemám kde zastavit?“, ptají se mne řidiči, kteří parkují na přechodu.
Kam se mám, já nešťastný, se svým velkým autem vrtnout? Já mám přece právo na volný průjezd! A řidiči se zlobí na ostatní, že blokují silnice. Jsou nervózní, když se jim nepodaří projet na zelenou. Mnoho z nich se cítí jako oběti dopravní situace. A tak se parkuje na přechodech, na křižovatkách, na zákazech stání i zastavení, na chodnících. Překračuje se povolená rychlost. Jezdí se na červenou. Ale jsou opravdu řidiči jen obětí těch ostatních? Cožpak nemají jinou volbu?

„Mnozí motoristé, kteří vyžadují ,právo na mobilitu‘, si tento pojem
pletou s ,právem jezdit autem bez ohledu na podmínky‘.“

Margot Wallströmová, evropská komisařka pro životní prostředí
Cyklistika pro města, vydalo MŽP v roce 2002

Chytré české řešení

Nerespektovat značky a dopravní vyhlášku, to už nějak patří k naší národní povaze. Je to něco jako lidová slovesnost. Cyklisté jezdí na chodnících za tichého souhlasu policie. Automobily parkují na přechodech pro chodce. Chodci šlapou po trávnících a vbíhají do vozovky. Lidé prostě jsou už takoví.

Nedávno jsem viděla reportáž ve zpravodajství na Nově. Jednoho šikovného Čecha už přestalo bavit, jak se kolem jeho domu prohánějí automobily rychlostí vysoce přesahující povolenou čtyřicítku. Vyrobil jednoduchou maketu policejního radaru a ten postavil před svůj dům. A už to jelo. V reportáži svištěly pneumatiky, hvízdaly brzdy. Přibrzdil prakticky každý. Místní policie se už prý ptala, jestli by si „radar“ mohla vypůjčit. Efekt je totiž na rozdíl od dopravních značek okamžitý a značný. Pokud hledáte pro svoje podnikání dobrý záměr, dejte se do výroby. Falešné radary poletí, úspěch máte zaručený.

Kde není žalobce, není soudce

Zřejmé je, že zákazy a příkazy už nepomáhají. Policie nemůže být všude a kontrolovat jejich dodržování. Navíc jsem často svědkem toho, jak policie přechází tyhle „drobnosti“ bez povšimnutí. Jediným řešením je fyzické omezení – sloupky, závory a především důsledně oddělený prostor pro chodce, cyklisty a auta.

A tak na závěr něco málo o významu slova svoboda. Jsem přesvědčená, že svobodu volby má každý. Svobodu nejednat automaticky. Nebýt jenom součástí davu, ale být nádherně odlišný. Být svůj a individuální, i když to právě není „in“. Přemýšlet, proč věci dělám a co tím získám. A jestli taky, čirou náhodou, někoho jiného neomezuji v jeho svobodě.

Fotogalerie

Ilustrační foto Ilustrační foto Ilustrační foto Ilustrační foto
Jitka Vrtalová, 13.09.2005
Blogy

Dámská zdraví z PoSázaví aneb jaké jsou cesty podél Sázavy

 ()
Dámská 2019 se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme Sázavu od pramene k soutoku. HMS chtěla původně jet obráceně, ale akceptovala můj návrh, že je lepší vyjet z domova vlakem a po svých se pak vrátit, než někde poslední den stíhat vlak. A…
radka | 14.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 4. - Alpami pod Mont Blanc

 ()
Oberalppass (2046 m n. m.) tak tam končí naše cesta podél Rýna. Nebude to žádné dlouhé psaní, asi tak jako nám trval výjezd do sedla. Ráno jsme stáli on the road ještě dřív, než se objevili první motorkáři, a za dvě hodinky jsme byli nahoře. Překvapilo nás ta snadnost, taková rozehřívačka po ránu,…
Peggy | 14.02.2020

330 Šumavou aneb jedna vyjížďka se sedmi Nej

 ()
Víte, kolik kilometrů dokáže ujet na kole Chuck Norris? No přece všechny! Ale vážně. Je to vlastně zajímavá otázka nabitá výzvou. Ruku na srdce. Který cyklista ji alespoň jednou nedostal nebo si ji sám nepoložil: Kolik kilometrů ujedeš na kole v jednom kuse? Před nedávnem jsem si zkusil cestu do…
JohnyB | 09.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 3. - Francií a podél Rýnu do Alp

 ()
Do Francie jsme se těšili. Před čtyřmi lety jsme ji projeli od západu k východu podél řek Loiry a Doubs, a byla to země příjemná jak na jezdění, tak na táboření. Potkávali jsme nespočet plácků, sedánků, ohnišť. Jak jsme se obávali se kempování v Nizozemsku, tak Francií jsme si naopak byli jistí.…
Peggy | 06.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 2. - Belgie a Lucembursko

 ()
Belgie byla třetí zemí této cesty, a pro děti v pořadí dvacátá pátá, kterou s námi projely na kolech. (Omlouvám se bratrům Slovákům, že počítám i je, aby to číslo vypadalo líp :-)) Moc jsme toho dopředu o Belgii nevěděli. Snad jen že prý v tom hlavním státě EU pořád prší, vynalezli tam hranolky a…
Peggy | 29.01.2020
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

188 cyklistů (9 přihlášených)

Dámská zdraví z PoSázaví aneb jaké jsou cesty podél Sázavy

Dámská 2019 se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme…
radka | 14.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 4. - Alpami pod Mont Blanc

Oberalppass (2046 m n. m.) tak tam končí naše cesta podél Rýna. Nebude to žádné dlouhé psaní, asi tak jako…
Peggy | 14.02.2020

330 Šumavou aneb jedna vyjížďka se sedmi Nej

Víte, kolik kilometrů dokáže ujet na kole Chuck Norris? No přece všechny! Ale vážně. Je to vlastně zajímavá…
JohnyB | 09.02.2020