reklama

Pobaltí na kole (9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Závěrečný díl vyprávění Marie Tvrdíkové o cestování po baltských zemích nás zavede na estonské železnice. Že cestování vlakem s naloženým kolem není vždy v Česku úplně snadná  záležitost, si možná leckdo z vás už vyzkoušel. Ale víte, jak to vypadá v Estonsku?

Znovu cyklostezka po bývalé trati, tentokrát zpátečním směrem do Riispere
Znovu cyklostezka po bývalé trati, tentokrát zpátečním směrem do Riispere
Foto: Jaroslav Tvrdík

Radost z příznivého větru netrvala dlouho. Za námi se hnal černý mrak a asi na 18. km od Haapsalu začala bouřka. Rychle jsme nasadili návleky na boty, přehodili si pláštěnky a v lijavci a bouřce pokračovali v jízdě až do bývalé stanice Riisti, kde přestalo pršet. Ochladilo se a mokré boty byly nepříjemné. Návleky nijak nechránily, kaluže a boční déšť, jakož i mizerný materiál návleků udělaly svoje. Pokračovali jsme v cestě dost vražedným tempem, předjížděli všechny místní cyklisty, naštěstí byla všude rovina a vítr v zádech jsme měli pořád. Asi ve 20,30 hod. jsme dorazili na nádraží v Riispere, za kterým se tyčí rozsáhlý lesní porost. Rychle jsme přemístili kola i sebe přes kolejiště a kousek za lesem na loučce, za drsného bzukotu komárů, jsme postavili stan. Budíček bude ve 4,30, musíme stihnout vlak v 6 hod. do Tallinnu.

Stezka kvete po celé délce
Stezka kvete po celé délce, foto: Jaroslav Tvrdík

Vlak jsme stihli v pohodě, snídaně se odbyla ve vlaku. Z Tallinnu jsme měli ihned přípoj na vlak do Tartu. Jel však z jiného nástupiště, takže jsme museli poklusem. V nadpisu jsem zmínila „vlakové dobrodružství“. Bylo však jiného charakteru než při cestě na sever. Tam nám vlaky ujížděly, případně vůbec nejely, zde vše odsýpalo a navazovalo. Problém byl v něčem zcela jiném, a to ve vstupu a výstupu z vlaku, který jsme při cestě tam jaksi nezaznamenali a nebo nebyl tak výrazný. Každopádně estonské vlaky nejsou přátelsky nakloněny naloženým cyklistům, tedy hlavně jejich nástupiště a schody do vagónu. S kolem tam má co dělat i člověk, který má jenom to kolo. V Elvě jsme byli svědky toho, že mladé dívčiny nebyly schopny samy holé kolo z vlaku vyndat, musel jim pomáhat průvodčí. Schody do vagónu začínají asi metr nad nástupištěm, jsou strmé a jakoby schované dovnitř. Kromě toho na některých nádražích (Elva, Tartu) je ještě mezi schody a nástupištěm zhruba půlmetrová mezera. Takže nahoru to ještě jakž takž jde: jeden je nahoře a kolo tahá nahoru, druhý dole a kolo postrkuje. Dolů je to mnohem horší, není kam vsunout nohu, protože každý schod, kromě prvního, je schován pod dalším, trochu se to podobá žebříčku. Byli jsme svědky výstupu z vlaku jedné ženy se psem. Pes nemohl dolů, tak skočil, paní táhl za sebou, měla co dělat, aby ji nestrhl dolů pod kola. Vyloženě nebezpečná věc, tyhle schody v estonských vlacích. U nás si na moderních nádražích pohodlně nastoupíme v rovině přímo do vláčku (kromě rychlíků, tam je to někdy podobné, ale jenom velmi zhruba) a zase stejně z něj vystoupíme.

Další drama nás čekalo pak po příjezdu do Tartu. Zde jsme taky neměli příliš mnoho času na přestup, bylo to asi 10 minut. Po krkolomném výstupu z vlaku jsme běhali kolem nádraží a hledali, kudy se dostat přechodem přes koleje na 2. nástupiště, odkud nám jel další vlak do Elvy. Přechod se nekonal, takže nezbývalo než použít „podchod hrůzy“: úzké strmé a tmavé schodiště ve vyhořelé budově nádraží, kus popoběhnout špinavým podchodem, pak zase schody nahoru. Jarda musel zvládat i moje kolo, zatímco já jsem hlídala jeho, a pak se to zase vystřídalo. Nebyla jsem schopna plně naložené těžké kolo tahat po schodech, protože s naraženým kolenem to ještě nebylo zcela v pořádku. A to vše v poklusu, neb vlak čekat nebude. Zcela zničeni jsme doběhli k vlaku, naštěstí zde byl ochotný průvodčí těžkotonážní váhy (asi 110 kg) a pomáhal s koly do těch úděsných schodů. Navíc chtěl, abychom kola pověsili na háky, které byly ve vagónu. Ty jsme zde viděli poprvé. Jarda svoje kolo zvedl i s taškami, já jsem to odmítla, stejně se kola s taškami ani vedle sebe nevešla. Cestou přibyli další cyklisté, takže v našem oddílu bylo „husto“. V Elvě nám pomáhal s výstupem kolega-cyklista. Schody v estonských vlacích jsou nezapomenutelné, nebezpečné a vyžadují velmi dobrou fyzičku i šikovnost, a taky dostatek času na případné sundání bagáže před vstupem na schody. Vhodným tréninkovým sportem asi bude vzpírání.

Jedna z roubených autobusových čekáren
Jedna z roubených autobusových čekáren, foto: Jaroslav Tvrdík

Elvy jsme pak jeli již jenom po silnici, kterou jsme poznali při cestě na sever. Byli jsme již unaveni, proto silný protivítr a občasné stoupání, byť nepatrné, nálady nepřidaly. Navíc nám jízdu opět zpestřovaly přeháňky, které jsme přečkali v pěkných roubených autobusových čekárnách. Poslední snímek jsme udělali před Valgou, a to snímek památníku vyhlášení estonské samostatnosti v r. 1919. Pak jsme už vjeli do města a s obavami se blížili k nádraží, kde by mělo stát auto. Ale vše bylo v pořádku, auto na místě, Pavel už tady taky čekal. Tak jsme se ve zdraví všichni sešli, překramařili tašky, připevnili kola na nosiče a vyrazili domů stejnými cestami přes Lotyšsko, Litvu a Polsko. Do našeho městečka jsme dorazili v neděli 29.6. v 7 hodin večer, unavení, ale s pocitem úspěšně zvládnutého putování, byť jsme náš původně vytyčený plán nestihli realizovat. Po Pobaltí jsme celkem na kole ujeli 730 km.

Seriál „Pobaltí na kole“:

(1.) – Přes Polsko na pobřeží Litvy
(2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury
(3.) – Přes Lotyšsko do Estonska
(4.) – K estonskému severu
(5.) – Putování podél severního pobřeží a poloostrovů Estonska
(6.) – Na Tallinn!
(7.) – Po trati na západní pobřeží
(8.) – Kolem ostrova Vormsi
(9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Fotogalerie

Znovu cyklostezka po bývalé trati, tentokrát zpátečním směrem do Riispere Stezka kvete po celé délce Stezka kvete po celé délce Konec cyklostezky v Riispere se symbolickým semaforem před výjezdem na silnici Další z ruin větrných mlýnů, tentokrát nedaleko města Elva Jedna z roubených autobusových čekáren na silnici mezi Elvou a Valgou
Marie Tvrdíková, 18.06.2010
Do vaší knihovny
Blogy

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

 ()
Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem větou, že tady noclehy nemusíme hledat, že naopak ony si najdou nás, naše štěstí zakřikla. Dosud jsme ještě neměli krizovku a ta přišla právě ten večer, kdy jsme za městečkem Chadžidimovo…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

 ()
Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už nechali doma :-) ) a oba jedou ještě docela ochotně.- Luděk má zbrusu nové kolo. Po loňských potížích (2x prasklá vidlice a jiné lahůdky) jsem mu dala nůž na krk, že pokud si nepořídí nový…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

 ()
PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák a zkusit něco ujet vlastní silou. Kam bylo jasné - k moři! Otázka byla jen jestli na sever, nebo na jih. A protože mě lákala výzva přejet Alpy, měl jsem jasno celkem brzy a začal jsem hledat…
PetrVobo | 11.07.2023

Rytířská cyklotoulka

 ()
Podmínky pro zahraniční výjezdy nebyly to léto zrovna příznivé, a tak jsme pro další vícedenní cyklotoulku s mou drahou polovičkou Marťou vybrali opět cíl v naší České kotlině: jeden ze symbolů naší vlasti, místo opředené bájemi a pověstmi, na kterém jsme ani jeden ještě nebyl. Ve středu, 30.…
JohnyB | 02.07.2023

Východní Balkán - 2. část - Jak se hledá kamarád, aneb Pošta pro tebe po Srbsku

 ()
Kdo četl naši knihu Cyklotoulky 3 po Balkáně, tak si možná vzpomene, že jsem tam Miroslavovi věnovala celou jednu kapitolu. Teď mu věnuji celou jednu kapitolu blogu. Všechna setkání na cestách, která se protáhnou přes noc, bývají nezapomenutelná. Miroslav a Nevena z Niše jsou ale jedni z těch…
Peggy | 17.06.2023

O čem se mluví:

Cestování na kole Montpellier před 7 minutami
Ostatní – cyklo Co vás zaujalo 270. před 10 minutami
NEcyklo Covid 22 včera v 22:28
Lehokola Tak jsem viděl lehokolo - VII. včera v 19:54
NEcyklo Ukrajina 31 včera v 17:23
Vyjížďky, srazy, akce Podzimní sraz NaKole.cz, Lužany u Jičína včera v 17:11
Ostatní – cyklo Stav našich vodníků - 3. včera v 15:38
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

241 cyklistů (15 přihlášených)

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák…
PetrVobo | 11.07.2023