Soňa je tedy doma, a ráno maká k naší doktorce.
Nebude to mít lehké, protože naše ranhojička kromě práce na středisku lítá s vrtulníkem záchranné služby, a pokud ti nechybí kus končetiny, nebo z tebe netrýská krev, jsi mimo její rozlišovací schopnost, říkají.
Ona vlastně ani není naše, je z Kamenice a my jsme se registrovali k její předchůdkyni, ale to jen pro přesnost.
Já "vrtulníkářku" viděl jen jednou, když mě napráskala máma, co někde čapla žloutenku, jako osobu, kterou mohla nakazit. První a poslední kontakt se svým felčarem tedy asi před 15ti lety. Soňa tam byla asi jen před 10 lety, snad najdou její kartu.
Pracovně tomu říkám "syndrom zubařovi vrtačky".
Tři dny nespíš, protože tě šíleně bolí zub. ale u dveří dentisty, přes které slyšíš to "bzzzzz" tě najednou ta bolest přejde, a máš pocit, že k zubaři vlastně ani nemusíš, že se to spravilo samo.
Tak tohle potkalo Soňu odpoledne, když měla letět domů. Zázrakem uzdravená, asi by to dala jen s citrony...
Byl jsem neústupný.
Takže zpátky v Montpellieru, městě, které mají jeho obyvatelé i radní fakt rádi.
Protože pro Frantíky je rugby asi jako pro našince hokej, je dnes v noci město vzhůru. Ve všech restauracích a kavárnách,velké plátno. a hromady fanoušků. Marseillesa se zpívá pi každém gólu, nebo jak se to v tom rugby jmenuje. Tedy co dají Les Bleus - Modří.
Nevím, třeba to ve Stověžaté taky tak žije, nebyl jsem večer v centru léta.
Ale takhle asi ne. Když je venku 26 stupňů, asi je to jiné, než když se u nás hraje ten hokej.
Ale jedno je patrné všude.
Tady se lidi baví, u nás jsou petmamentně nasraní.
Naladu na Staromáku v porovnání s Place de la Comedie nemohu objektivně posoudit.
Ale porovnat chování lidí v obchoďácích Monoprix a Albert, to si troufnu.
Nevím, kde se stala chyba, protože politici jsou stejně neoblíbení tady jako doma, a Fiala s Macronem v nepopularitě so mohou potřást pravicí.
Nevím, ale kdyby s tím šlo něco dělat, aby cizí lidi k sobě byli hodnější a zdvořilejší...
https://photos.app.goo.gl/7wvhNJUcYCTRTTRT7
"...je z Kamenice a my jsme se registrovali k její předchůdkyni..."
Zvláštní, vždyť neustále tvrdíš, že u žádného felčara nejsi registrován...
Soně přeji brzké vyzdravení.
No, asi nejsem, tenkrát tam byla MUDr Randýsková, která mi před 25 lety diagnostikovala dnu. Předepsala Milurit a každej měsíc jsem tam musel pro recept, tedy asi jen 3x, protože pak jsem se naprd, a nakoupil Allopurinol v Andoře na celej rok, a tak to dělám čtvrt století. Je to jednak praktičtější a i levnější, protože doplatek na lék hrazený pojišťovnou, je vyšší, než cena léku v Andoře.
Adi moc kradete.
Byla to Elisabeth, holka z Nového Mexika, která do mě furt vandrovala, že když znám ten Montpellier tak dlouho, ať jí řeknu, kde by mohla sníst tu žábu, když už se učí tu "žabožroutštinu".
Tak jsem se poptal na recepci a doporučili mě Café Leon, restauraci kousek od kostela Saint Roch. A dneska jsem s děvčaty na tu žabí pochoutku vyrazil.
Ono, žabí stehýnka, ačkoliv se jich ve Francii za rok sní asi 3 a 4 tisíce tun ročně, nejsou zase běžně na každém menu v restauraci.
Buď se jedná o restaurací co míří na hodně zámožnou klientelu a nabízí francouzské speciality, nebo naopak o bistro v turistických zónách, kde vědí, že hodně cizinců chce právě žáby ochutnat. A takové je Café Leon v Montpellieru.
Bylo by bláhové se domnívat, že Frantíci loví žáby i rybníků, kdepak, chovají je téměř průmyslově na žabích farmách ve Francii, ale zdaleka to nestačí, většina stehýnek pochází z Indonesie. Jinak ve Francii jsou obojživelníci chráněni zákonem.
Od kdy se žáby ve Francii vlastně jedí?
No, to nikdo neví, ale oni s tím nezačali, pochutnávali si na nich už Římané.
Ale masově se jejich konzumace rozšířila poté, co slavný Alexandre Dumas svém "Velkém kuchařském slovníku" napsal, že žabí stehýnka se nacházejí na nejprestižnějších stolech v zemi.
Způsobů přípravy je pár, nám byly dneska servírovány ve smetanové omáčce.
Elisabeth, i když se tvářila vyděšeně, nakonec svoji porci taky dala.
V Café Leon jsou podávány jako předkrm, těch pár mrzáčků stojí bez pár drobných 9 euro.
Zázrakem uzdravená, vysvětlení možná spočívá v psychosomatice - Bolest v krku nám může poukazovat na to, že máme problém hovořit o svých pocitech otevřeně. Cítíme se pod nátlakem, jakoby nás někdo škrtil. Držíme v sobě nevyřešené problémy – ať s rodiči, dítětem, partnerem či šéfem. Tím, že v sobě potlačujeme hněv a naštvání, náš krk zareaguje zánětem. Objeví se škrabání v krku, řezání, lechtání, bolest, píchání.
Vzpomeňte si na sousloví “už mi to pěkně leze krkem” anebo “to mi zvedlo mandle”.
No a posadit někoho s angínou do letadla je taky skvělej nápad, vzhledem k tomu, že moc dobře víš, že je nakažlivá.
Ne, syndrom "zubařovi vrtačky" vůbec není "zázračné uzdravení", to je prostě jen strach, který přetlačí tu bolest. A není to na dlouho.
Psychická zátěž, stres, a vůbec v tom nemusí být žádný konflikt s kýmkoliv, ale prostě jen silné duševní vypětí, může akcelerovat projev choroby. stejně jako zátěž fyzická.
To není vůbec nic nového a objevného, my. co občas míváme dnovou ataku to máme nazkoušené. Obdobně se "pod tlakem" ať psychickým nebo fyzickým probouzí třeba pásový opar.
Ovšem to jsou neduhy, které v člověku bydlí, a čekají na svůj okamžik.
Nikdo nechytí virózu z toho, že se do krve pohádal s tchýní. Virus někde čapnul, a psychicky či fyzicky oslabený organismus mu dokáže méně vzdorovat. Obdobně jako třeba "nachlazení". To nikdo nemá ze zimy, ale proto, že chladem oslabený organismus napadla infekce.
Psychosomatika je něco jiného, to vůbec nejsi memocný, jen se blbě cejtíš, protože si to prostě namlouváš.
Nepleťme si infekci, které snáze podlehne oslabený organismus, s psychickým onemocněním a jeho projevy.
Soňa ví, co provedla. Stává se jí to b létě oravidelně. Dá si Baileys s ledem, a ty kostky ledu pak kousá a polyká. Podchladí si krk a mikroorganismy mají pré. No, a do toho pak 1250 km řízení, z čehož 380 naprosto zbytečných. zapoměla si doma mobil a zjistila to až na Rozvadově, když mi chtěla poslat zprávu že je na hranicích, tedy stres a nervy, a je na chorobu zaděláno.
A pak z poměrně chladného počasí co u nás bylo než odjela, do 34 stupňů, klimatizace, no to všechno je spolupůsobí.
Teď už je doma, všechny testy co šly v ordinaci udělat má za sebou, další ATB už nedostala, prý tahle prostě nastoupila ze zpožděním a angína je na ústupu. A zdá se, že se to fakt obrací a bude v cajkum
Takže jsi byl neústupný a úplně zbytečně ji nacpal do letadla.
Místo abys byl neústupný vzal ji k francouzskýmu doktorovi hned jak jí to začalo.
Nebo když se jí to vrátilo.
Typická ukázka tvé "kultůry", tentokrát medicínské.
Ty jsi fakt tajtrlík.
Nikam jsem jí necpal. Sama se rozhodla, že tak bude nejlepší. Bylo to jednoduché a i pro nemocného člověka nenáročné. Odvezl jsem ji do Barcelony na letiště, v Ruzyni vzala taxi, a v 21:30 byla doma.
A druhý den šla k doktorovi. Vrtulníkářka měla dovolenou, tak našla azyl v Týnci n/S.
Mimochodem, lékařka by má antibiotika co jsem nasadil nasadila taky.
Co ty víš, jak funguje francouzské zdravotnictví? Kam jít? Montpellier je dost velký. A pak tu je ta jazyková bariera. Soňa francouzsky zatím neumí, a i kdyby uměla, debata s lékařem je dost jinej level než debata s kamarády. Takže, jak by to dopadlo?
Na kterého lékaře se obrátit bych zjistil na recepci školy jistě. Pak k tomu lékaři zajet,v jeho ordinačních hodinách, nejspíš taxíkem, protože ve městě nezaparkuješ. A pak dělat v ordinaci tlumočníka, přičemž drobné detaily by člověk nedal.
Odběr krve, test na covid, tlak, tep, poslech plic, je toho celkem dost, co řešit. Zkus to v jakémkoliv cizím jazyce.
A výsledek, po dopoledni u felčarů s poměrně náročnými přesuny po městě, by tedy dostala doporučení, ať je v klidu.
Byla by sama, v cizím hotelovém pokoji, pod oknem by u bazénu vřískala děcka, a bylo by jí moc fajn.
A pak v pátek by sedla se mnou do auta, a jela 1550 km domů, s přespáním ve Strasbourgu, g rámci rekonvalescence...
Ty jsi fakt v té své zášti schopen zajít dost daleko :-)
Chápu, než vzít taxika k lékaři, v rámci města, a dělat jí tlumočníka, (když se tady furt chlubíš svými znalostmi jazyka francouzského), bylo pro tebe jednodušší a vůči pacientce mnohem šetrnější, udělat si výlet do Andorry, pět a půl hodiny. A pacientce nasadit antibiotika tak říkajíc "na slepo" bylo taky jednodušší, než aby byla řádně vyšetřena, bylo taky jednodušší, než s ní strávit půl dne v ordinaci, ale mít jistotu, že bude léčena správně.
A toho taxíka si nakonec vzít musela taky, ale v Ruzyni. V letadle taky byla sama, možná i ta děcka tam vřískala. Ale je tam malý bonus, v letadle mohla nakazit hromadu lidí, v hotelovém pokoji tak leda pokojskou.
A v čem jsi byl neústupný, když jsi ji nikam necpal, se asi nedozvím, nasi to byla zase ironie a nadsázka..
Ich melde gehorsam, že vážně je. Takovéto blitky zvládne zplodit jen duševně chorý imbecil, kterému záleží jen a pouze na sobě.
Také si myslím, že podle specifikace těch antibiotik to bylo správně. Jelikož se první antibiotika nasazuí naslepo, tak by to od doktora vyšlo naprosto stejně. Nemyslím, že jste pochybyli.
Z toho co napsal je patrné, že se zánět vyvíjel nezávisle na účincích antibiotik. Nejprve to vypadalo, že prášky zabraly, pak se ale zánět vrátil.
A přestože pacientka novou léčbu nedostala, už před odletem se jí ulevilo.
Což Jindra zdůvodnil tím, že třídenní antibiotika začala účinkovat skoro s týdenním zpožděním (ha, ha, ha, bylo by to vtipné, kdyby se nejednalo o zdraví jeho ženy).
Český lékař další antibiotika nenasadil.
Takže se zjevně o žádnou angínu nejednalo.
Což je informace, kterou se mohli dozvědět více než před týdnem od francouzského lékaře.
Mohli si ušetřit výlet do Andorry, polykání dryjáků i pacientčin předčasný odlet.
To je druhé možné vysvětlení. Ne každé čepy na mandlích jsou angína.
Třetí vysvětlení nenasazení druhé dávky antibiotik je to, že než se dostala domů, tak si s tím organismus už nějak poradil sám a nemoc už odeznívala a příznaky vymizely. Před érou antibiotik si s angínou musel poradit organismus sám vždy. Tudíž se nějaké neznámé pacientce, která se náhle s podivnou historkou vyloupla v ordinaci přistupuje obezřetně.
Takže máš 3 řešení, která nás napadnou z laického pohledu a z první ruky. Kdo posoudí, které je to pravé?
On jen vysírá. Logicky být doma, u našeho felčara je lepší než se plácat po cizině, je-li ta možnost, že v poledne nasedneš do auta, jedeš 350 km,nasedneš na aeroplán, letíš dvě hodiny a pak za 40 minut v taxíku si doma. A určitě lepší, než za týden pak po nemoci se trmácet autem dva dny a léčit se na hotelovém pokoji, kde nemáš své věci, knížky, televizi, prostě doma je líp.
On totiž ten obvodní doktor při první návštěvě toho taky moc nedělá, koukne ti do krku, a je-li hodně zodpovědný, zastudí tě na hrudníku a zádech fonendoskopem. Krev se běžně neodebírá.
Napíše ti antibiotika, ta co jsem nasadil sám, a pošle domů.
Důkladnější vyšetření přichází až poté,co se stav nelepší, nebo zhoršuje.
Takže pokud byla antibiotika nasazena v sobotu, ve středu se žádné zázraky čekat nedají, tím spíš, že v úterý už Soňa měla pocit, že je z toho venku, a běhala po obchodech jak žíznivá čára. A ono z klimatizace do třiveti a zase zpátky, a opakovaně, a tím má co dělat zdravej organismus.
Takže se jí přitížilo a správné řešení bylo být v oátek u českého doktora a ne francouzského.
A hned ta krev a test na covid (Konvalinka musí vydělávat). Vše v cajku, čili choroba na ústupu, čepy doktorka už neviděla, normální vývoj a správný postup. Kdyby se to vyvíjelo špatně, má v pondělí zavolat, a ranhojicka jí pošle na zevrubnější vyšetření.
Blb, co si neumí říct ani o rohlík,mě bude tůtorovat, co jsem měl nebo neměl dělat.
V čem jsi byl neústupný, o tom se ti psát nechce. Pacientce se domů nechtělo, tak to bylo, protože už se cítila dobře.
Popsal jsi to příliš jasně, aby to šlo vysvětlit jinak.
Já ti to tvoje "správné řešení bylo být v pátek u českého doktora a ne francouzského, ani "prostě doma je jí líp", nežeru.
Líp je teď hlavně tobě, vyřešil jsi hlavně svůj problém.
Posadil s ji do letadla s tím, ať si poradí sama.
Když v Montpellieru prší, prší fest.
To není na paraplíčko, ale spíš na pršiplášť a holínky. Foukne vítr a deštník ti obrátí do misky a k tomu tě pěkně flákne z boku vodou.
To je lepší zůstat doma, nebo vypadnout jinam.
Tak jsem vzal TGV do Toulouse, kde je hezky.
Ve vlaku googlím kam půjdu. Na tento víkend připadají "Evropské dny kulturního dědictví" a to mají musea a pamětihodnosti vstup zdarma, tedy jsou prakticky nedostupné pro davy lidí.
Volím tedy Vesmírné městečko.
Definují to jako "vědecky zábavní park" a si tomu tak kdysi, při otevření parku v roce 1997, bylo. Ale zdá se, že mírně interaktivní hrátky u monitorů dnešní děti nelákají, pocítačové hry jsou vymakanější než vodit joystickem lunochod. A tak sály s monitory zejí prázdnotou.
To model lunárního modulu, 50 metrů vysoká raketa Ariane, nebo prolejzaní vesmírnou stanicí Mir, to už je jiné kafe.
Je vidět, že celá koncepce je 40 let stará.
Brblal jsem to už v Bordeaux, v museu víne Cité du Vin.
Nechci serii poučných filmů, na které koukám v tlačenici lidí, či v lepším případě jen za vřískání roztomilých dvojčátek a jejich staršího bratříčka. Chci ten lunární modul, raketu, skafandr Niel Armtronga, Gagarinovu přilbu a obojek Lajky, popřípadě kapesníček Valentiny Těreškovové. Předměty. Nikoliv serii nástěnek.
Ty informace si můžu mnohem pohodlněji najít doma.
Přesto jsem rád, že jsem tu byl.
Výklad animátora u lunárního modulu byl zábavný i poučný, samotný modul, či orbitalní stanice grandiozní a palubní deska toho modulu mě šokovala. No, jasně, žádné dotykové obrazovky. ono je to už taky let, že jo.
No, s dětmi, pokud není jejich mateřštinou fránina sem nejezděte, nudili by se.
Jinak jo, kdy se člověk dostane k raketě tak, aby si na ní mohl sáhnout....
fotky
https://photos.app.goo.gl/kY5Jg4fu2MpDV4oe7
Teď si to hasím v TGV zpátku domů, vlajy, jo jim gakt jdou
Měl jsem kdysi v práci kolegu z Hořic a ten, když si zvýšil hladinu C2H6OH v krvi, říkával: Když u nás v Podkérkonoší venku pérší, tak se uvnitř pércá. Jen jsi mi ho tím fest pršením připomněl. :-)
Silvain, můj spolupíč u Fitzpatricka říkal, že 13 km od Montpellieru dneska spadlo 630 mm vody. Ukazoval mi obrázky jak se z aut staly gondoly.
Je to ta Episode Cévennois, nad teplým mořem se udělají mraky plné vody, těžké, nízko. Fouká od moře na pevninu a mraky narazí na pohoří Cévennes a pustí tu vodu dolů.
Vše se odehrává strašně rychle, prostě když máš pech že parkuješ blízko řeky, je z auta lodička.
Prej dalsí vlna má prijít v noci, a pak už jen samá positiva.
Jestli jsi byl v Toulous, tak jsi měl jít na rugby. Je tam teď mistrovství světa a hraje se tam špičkové rugby ke koukání. Nastudovat pravidla a jít se podívat.
Ano, toho si nešlo nevšimnout, a nelze ani tady, v Montpellieru. Rugby je tu součástí života, zvlástě v irské knajpě.
Ale lidé, normální lidé, tím nežijí. Podobně jako s podobně populárním hokejem u nás.
Marketingoví mágové vytvářejí dojem, že vlastně nic na světě není důležitější a zajímavější, než souboj týmů primitivních gladiátorů.
Jsou tu nálepky, trička, magnetky, přívěsky i skleničky.Světový šampionát v rugby, tak všechno stranou.
Primitivní pudy: zabij ho, jak v té aréně v Arles nebo Nîmes.
Měl jsem hodinku před odjezdem vlaku, tak jsem ještě skouknul Le Capitol, radnici města Toulouse, která právě díky těm "JOURNÉES EUROPÉENNES DU PATRIMOINE" otevřena veřejnosti.
Překládám blbě "kulturní" tak není, jen "dědictví", prý.
Fotky z Le Capitolu jsou tady, ale víc si fakt musím dostudovat, a napíšu to na DouceFrance.
https://photos.app.goo.gl/fnfNQy4VCY86ph8h8
V Toulouse jsem byl na jaře na Zelenáči, je na Canal du Midi, ale místo po pamětihodnostech jsem se sháněl po Decathlonu, kde jsem koupil duši a teplé prádlo.
Mýlíš se. Před několika lety jsem měl natrženou achilovku, měl jsem neschopenku a berle s nohou bez došlapu. Zrovna v té době bylo také mistrovství světa v rugby a já na to koukal v TV. Zjistil jsem, že to vůbec není jen hrubý hloupý zápas. Rugby v 15 hráčích je bitva s obrovskou strategií a taktickými finesami. Uplatní se v ní stejně těžkotonážní siláci jako lehkonozí sprinteři. Každý má svou nezastupitelnou úlohu. Vítězství se dá stejně dosáhnout hrubou silou a přetlačováním, jako sprintem po křídle. Navíc se ctí pravidla a rozhodnutí soudce. Soudce hráči rozhodnutí jasně vysvětlí a slyší to celý stadion. Nikdo nesimuluje. Simulantům je ihned od rozhodčího doporučeno jít hrát fotbal.
Běž se na to podívat, ale předem si nastuduj principy a trochu pravidla.
No, ale tohle je mi přesně u zadku.
Nezajímá mě primitivní gladiátorské soupeření.
A je mi fuk, jestli jde o hokej, rugby nebo vyměklý fotbal.
Nechápu, jak někdo může věnovat byť minutu svého krátkého života, že čumí na to, jak se banda primitivů pere s bandou blbů.
Rozumím ti, jak píšeš, že se mohou strkat, a přitom to jde ochcat bokem.
Ale v tom není ani špetka inteligence, fakt ani zlomek.
V mnoha lidech fakt zůstalo to primitivní zvíře. Souboj v arèně, krev, bolest. utrpení.
S na to se někdo s potěšením kouká?
Jistě,jinak by se to neuživilo.
Sorry jako, fakt ne.
Fanatické trojčení kvůli tomu, že někdo šoupnuo mičudu do sítě, nebo snad puk do sítě?
Hromadný fanatismu, živený vychcanými šmelináři
Dá se dívat na sport provozovaný cizími lidmi a přitom nepropadat to podivného fanatického fandění. Stejně jako se podíváš na krásný obraz, krásnou skleněnou sochu, krásnou ženu, nebo dobrý film tak se dá dívat na skvěle a vtipně provedený pohyb.
Já se ti divím, že si nedáš pokoj a pořád oponuješ. Když Jindra řekne, že se tam honí banda primitivů, tak to ber jako axiom. A že to jsou primitivové, o tom svědčí, že rozhodčí furt dělá přestávky, aby jim vysvětloval pravidla. Protože ta jsou poměrně složitá, a do konce kariéry je pochopí jen zlomek troglodytů, tak!
Jedinej "sport" na který se dá koukat je v Asterixovi... jak v tom hraným, tak i kresleným.
Říká se tomu pohybová/tělesná kultura.
Nezapomínej, že Jindra je kulturní člověk, tak laskavě neuč orla létat.
Čumění na bednu fakt není pohybová kultutra :-)
Ježdění na kole po silnici turistickým tempem nebo dokonce s motorem také ne.
Ale je, i volná chůze snečím krokem jest pohybovou aktivitou :-)
Já ti někdy to svoje elektrokolo půjčím, vezmu Sinino, a uděláme si výlet, abys to pochopil...
Volná chůze je dobrá pro zdraví, ale nějakou pohybovou kulturou se opravdu nazývat nedá. Já bych pohled na tvou vycházku rozhodně nevyměnil za shlédnutí baletu, třeba i v televizi.
A ros mě neviděl ještě tančit :-)
Nevím, jestli lze definovat dívání se na sport za "pohybovou kulturu".
Pak rugby je někde uprostřed a vévodit bude sumo nebo kulturní gigant Karlos Vémola :-)
Onehdy zbytecně tu vláčený BobBob, si sestavil elektrokolo, a později tříkolku, proto, aby se alespoň nějak mohl hýbat přírodou, každý má jinak nastavené hranice fyzických možností, nakonec, putování od televize k ledničce a zpátky lze vlastně také považovat za fyzickou aktivitu.
Já byl včera docela rád ta ten motorek, do Grande Motte je to hezký výlet, asi 25 km, tam, ale když nefouká protivný protivítr. Je fakt, že zase zpátky jsem svištěl jako plachetnice.
Není třeba se hned sedřít, stačí zlehka našlapovat a dýchat.
Všude kolem tady jsou "l'étangs", nevím jestli správné české slovo je "laguna" nebo snad "jezero". Prostě přírodní, mělké nádrže, ke se mísí slaná mořská voda se sladkou, čábrají se tam vybledlí plameňáci a volavky, a právě ta voda ve vzduchu je strašně fajn a dobře se dýchá i větším vedru. (no, a taky se tu líbí komárům).
Jedeš asi 19 km podél řeky, mezi těma étangama, a pak moře, a ty podél něj, bonžůruješ kolemjdoucí, protože na malém městě je tak zvykem, je to fajn.
Usadí tě ke stolu a sousedi se tě hned vyptávají odkud že to jsi, a jestli si přijel na tom kola až z té Jugoslávie pak tě servírka inzultuje tím, že ti donese menu v angličtině a ty musíš vyžádat francouzské, protože jména francouzských jídel anglicky neznáš, a když si to vyjasníte, jsi za svoji francoužstinu pochválen, i když víš, že mluvíš hůř než náš Vietnamec v tržnici.
A pak když odjíždíš, všichni ti mávají, a křičí za tebou "bon route", protože jsou národem nacionalistických ignorantů, ale zdvořilých.
A ty víš, že se ti nikdy nepovede dost správně popsat ten pocit que "C’est beau la vie"
Možná jo, jen jsem takové "kultivované" fandění nějak nepotkal. Dav přiožralých blbečků řve na bednu, jako by je přes ní moh ten máca na hřišti slyšet.
Ono je to fakt asi jako ten náš hokej, strašně je to bere, tím spíš, že se to hraje u nich a snad se jim i daří.
Když hrajou Les Bleus, tak jsou všude velkoplošné obrazovky, a davy omladiny, spíše bujařejší než klidné.
Mě bavila ta Bohdalka, jak říkala o fotbale, že nechápe, co na tom ti chlapi maj. Že má pocit, že jim pouštěj furt ten samej film dokola.
Taky mám ten pocit :-)
Stále ještě nemohu sportovat ani se koupat jinde než ve vaně. Rodina odjela na Lhotu, tak jsem strávil odpoledne s rugby. Popíjel jsem pivo a tiše obdivoval chytrost útoku po křídle, přímost tlačení míče maulem a prorážení obrany individuálně rozběhnutým atletem. Vůbec jsem nefandil a bylo mi zcela jedno kdo vyhraje. Jen jsem se těšil sportem a hledal další finesy.
U Fitzpatricka to běží furt.
Naštěstí ty pro ně zajímavější zápasy hrají někdy v devět večer, a to už jsem doma.
Ale když si jdu pro pivo k pultu, mají tu ten ostrovní zvyk, že si chodíš pro pivo a hned platíš, vidím to na těch obrazovkách, a fakt mě to připadá jako totalní debilita, to snad i ten fotbal je lepší.
Jeden čapne mičudu, běží, jinej mu podrazí haxny, přiběhnou další a válí se po sobě jako hovada, a takhle furt dokola :-)
No, proti gustu žádnej dišputát, ale proč musejí dělat kraváp zrovna v mé hospodě.
Proč hulákají, a nenechají mě v klidu číst si Tři mušketýry v originále?
Obtěžuji je tím snad já?
:-(
Rozhodně je fotbal lepší, tihle máčové neumějí ani simulovat. Podívej se na ně když nastupujou. Ty krvežíznivý výrazy ve tvářích! Produkty nejhorších incestů. A ta mičuda, kdyby aspoň byla kulatá. Není divu, vymysleli to ostrovani. :-)))
Tady je o Rugby vše :)
https://www.youtube.com/watch?v=5NOGH7VAT1Q
Zdaleka ne. :-) https://www.google.com/search?q=rugby+haka+new...
Kdyby jen ty vulgární ksichty na hřišti, oni i jinak normální pivaři, se jak pod vlivem drogy změní, vstoupí do nich rvavost, inu, podívej se na video:
https://photos.app.goo.gl/naJd9uEqNwMJLmsg8
Musel jsem otevírat hubu, a předstírat, že taky pěji "maršón, maršón", abych přes ní nedostal :-)
Chce to, Jindřichu, trénink. Zajdi si párkrát na Spartu, postav se ke skalním do kotle, zařvi si s nima, hoď pár římskejch svic, nakopej policajtům, rozbij pár výloh a to by bylo, abys to nedostal do krve. :-))
V životě jsem nebyl na žadném fotbalu ani hokeji, či jiném sportu.
Jednou jsem byl jako kluk na Vršovické u cíle dojezdu Závodu Míru l, viděl jsem prd, a jestě li v tlačenici spadly brejle a já si na ně šlápnul. 13 Kčs z kapesného slo na sklo....
Tím jsem se sportem definitivně skončil :-)
Máš recht, zemru jako nekulturní barbar, co si ani jedinkráte v životě nezahulákal: “Šíma na led, bude balet" :-)
Ne, umřeš jako člověk, který nepochopil krásu baletu, vtipnost herních sportů a usilovnost a akvilibristiku s vlastním tělem sportů vytrvaleckých. Veškerou pohybovou kulturu sploštíš na reakci svých nejhloupějších spoluobčanů. Asi to nechápeš, poněvadž jinak by sis i sem cestu sám našel.
Ale proti baletu nic nemám, to motáš věci dohromady.
Nechápu fandovství, ať už týmu, či národnímu manšaftu, a kolektivní sporty obecně. Jednak je to výchovou v rodině, a taky vlastně tím "fotbálkem" v dětství - Pod Kaštany. Náš plávek. zarostlý vzrostlými stromy, o kaštan se smělo přihrávat.
Víš jak to tenkrát chodilo.
Dva nejlepší byli kapitáni. Střihli si, a pak na střídačku vybírali kdo chce koho do mužstva. Já zůstal vždycky jako poslední. A ti, na které hsem zbyl, byli neradi. "Jindra půjde do kysny".
A tak mě postavili do brány,a já odmalinka brejlatý, uhýbal letícímu míči, aby mě nerozbil brejličky, a to je to poslední, co od brankáře čekáš. :-)
No byl jsem rád, když se nás Pod Kaštanem sešel lichý pocet, a já do žadného manšaftu nemusel.
Zase mám 7 let klavíru a od 13ti jsem troubil trumpetu. Pak ta anglina, táta se staral, abych se moc neflákal, a dobře dělal, soudím.
Ne, že bych z toho měl trauma, prostě od malinka mrzák s brejličkami, míčové hry dost riskantní. Ale prd platný, stejně jsem každý měsíc měl prasklý sklo, optik. kousek od Nám. Bří Synků mě už znal a opravoval mi brejle na počkání, aby to naši nevěděli, že jsem je zase fláknul.
Jinak. jak tak koukám kolem sebe, fakt nic splošťovat nemusím. Fandové se chovají jako stádo primitivů, a to všude. Nějaká ta davová psychóza: "kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop.
Naopak, zdá se mi nemožné, v davu fanoušků najít cokoliv pozitivního.
Každému co mu blízké. Většina fandů se zase nudí v galerii, nebo takhle:
"Máte rád Beethovena?"
"Ale jó, já sním všechno..."
Také jsem měl brýle a jsem pomalý. Ale nejsem nemehlo a pohyb, který si rozmyslím udělám dobře. Takže kolektivní sporty nejlépe oddělené sítí od soupeře. Gymnastika OK, lezení kde se nezávodí úplně super.
Ale to přece nic nemění na tom, že se rád podívám na někoho, kdo to umí mnohem lépe než já a tupě fandit vůbec nemusím. Prostě koukání na sport není jen o tom jednoduchém fandění svému mužstvu, klanu, rodu, národu. To je spíš o těch klanových opičích pudech.
Tak jsem zjistil, že dobrý rugby fanoušek vlastně k tomu aby se choval jako hovado a hulákal jako protrženej, ani to rugby nepotřebuje.
Potřebuje hlavně tu tlupu spolufanousků. apřed hodinou jich dorazilo asi 30, asi Angláni, a protoli tomu co předvádí je autobus ožralejch, rozervanejch dederónů od Erfurtu v podstatě školní výlet.
To co popisuješ je skupina náhodně se sešlých hospodských fandů, mezi které jsi se zařadil. To jsou lidé, kteří si tam přišli zařvat a fandit. Možná je jim nakonec i jedno, o jaký sport se jedná, hlavně když je tam ten národní mančaft. To je úplně jiná kategorie, než jsou sportovci, kteří to provádějí. A koukat se na to dá i bez toho fandění.
Ty k tomu máš hlavně rovnou odpor. Přitom v divadle či na koncertě ti potlesk či dokonce volání připadá patřičné? Je to úplně totéž a vychází to ze stejných pohnůtek. Nebo považuješ za nejlepší způsob vnímání muziky tiché čtení not jako lord Vetinari z Ankh-morporku od Terryho Pratchetta?
A co houkání na vuzelu a bubnování na tenisovém zápase. Dříve byl tenis považován za sport aristokratů. Teď tam diváci dokáží udělat pořádný binec, že neslyšíš vlastního slova.
Právě.
A prča je, jak s nima choděj ty holky, kterejm to je volný jako mě, jen protože tam ti "fandové" jdou :-)
Teď bude až do konce týdne klid.
V pátek domů, v neděli v noci do Bochumi, ve středu domů,ve čtvrtek do Paříže...
Zkus k tomu stíhat rugby:-)
V televizi žádný problém. Ale být kousek od Tulous, tak bych o tom zauvažoval. Chápu, že ty ne.
Kdybys uvažoval, musel bys uvažovat tak pul roku dopředu, lístky nekoupíš, leda u překupníků za raketu.
Toulouse je hlavní město regionu Occitanie, ale není to zas takovej "kousek". Asi 250 km.
TGV to jede 2:18.
To proto, že železniční svršek mezi Montpellierem a Narbonne stojí za prd, a TGV jede jako rychlík. Rozhulit to může až z Narbonne na Carcassonne a dál.
Je to s tím jak z obchvatem Prahy. Už 20 let se ví, že je s tím potřeba něco udělat, ale furt je tu nějaké to "ale"
Pokud se má na něco co oslavuje pohyb dívat, tak je to Alois Hudec a jeho sestava na kruhách na Olympiádě 1936. A protože to nejde překonat, je veškeré další šaškování zbytečné.
Oslava pohybu Leni Reinfenstalová.. s číslem 102 právě pan Hudec...
https://www.youtube.com/watch?v=9s2L-6dqsVM
Cítím živě, děl major, že žvaníte, mistře, zdály se vám snad kozelce nedokonalými?
Hledáte-li dokonalost v kozelcích, odvětil Antonín krče rameny, nemám, co bych dodal.
:-)
Když v Héraultu prší. Montpelier tentokrát vyváznul bez priblémů
https://www.huffingtonpost.fr/france/video...
Počasí nejisté, ještě asi něco spadne, tak co s nedělí, když do galerie jít nelze, protože vstupné zdarma, tedy hlava na hlavě.
Na dlouhý výlet na kole to taky není, protože co kdyby začalo lejt. Takže hodinka tam, hodinka zpátky?
Tedy na slávky do Grande Motte. (http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
v restaurací u pláže je tam tradičně vaří ve velikánské pánvi, a tradičně, tady s kari.
Běžně se ve Francii takhle slávky nepodávají,větsinou je nosí v ve specielním kastrolu, ve kterém je uvařili, tady, v restauraci Chez Tetel, mají jiný systém.
Je tu malá porce - 850 g, velká porce 1500 g a pak, nekonečná mísa (12/17/24 euro). Ke všemu dostaneš pochopitelně hranolky.
Podle objednávky vyfasuješ kastrol, a ohromný usměvavý černoch ti z té pánve nandá tvoji porci. Nekonečná mísa je pak stříbrná a největší, a chlápek od sousedního stolu ji stihnul protočit třikrát, než já tu svoji velkou dojedl, a nepřestával chválit chuť těch nešťastných škeblí, a zároveň mě litoval, že jsem taky nezvolil nekonečnou mísu, když jsem se sem dostal až z té Jugoslávie. :-)
Jinak, není to vůbec žádná legrace se v neděli na oběd k "Chez Tetel" dostat, tedy je lepší si v 11 zavolat a rezervovat místo. Jinak je pravděpodobné, že budete čekat u vchodu. až ten labužník pětkrat protočí mísu, dopije svou lahvinku, dá si kávu gourman, a milostivě uvolní místo.
https://www.relive.cc/view/vDqgKQ2D3Gq
Jo, to gurmánské kafe, to je taková celofrancouzská vychytávka. Bývá uváděno na jídelním lístku mezi deserty - café gourmand.
Nebo taky ne, a stačí si o něj říci.
Je to běžné malé kafe - noisette - obšem k němu je přidáno pár dobrůtek, ať už dortíky, jahody. zmrzlina, to člověk nikdy neví,co mu dají, ale vždycky je to sladká dobrota.
Řekneš, rad bych si dal café gourmand, a oni už si poradí. Stojí tak 8-12 euro, podle podniku.
Vypadá to skvěle. skvělé to i je.
https://photos.app.goo.gl/vJyCuNiT6U6abTHg6
Já si gurmánské kafe nedal jednak proto. že jsem si říkal, že by to byla zase kalorická bomba. a taky proto, že na jídelním lístku měli jako desert "nougat glacé", a to jediné jsem neznal. iNo, kalorické bombě jsem se nevyhnul.
Vlastně v mikrovlnce mírně popustili montelímarské nugáty - připomíná to vzhledem turecký med, ale je to jiné - a skvěle presentovali. Dobrej trik.
Když to tak čtu, tak nevím, zda je lepší strávit odpoledne nekulturním rugby pro primitivy nebo tupým obžerstvím. :D
Ale no tak, trocha škebliček není guláš ze šesti :-)
Jídlo je podstatnou součástí francouzské národní identity, ne-li jejím středobodem. Nadělají s tím strašné ciráty, někdy kvalita jídla naprosto neodpovídá pompě, se kterou je presentovano, jindy je to fakt překvapující delikatesa.
A jí se podle hodinek, ne tehdy, když máš hlad. Stejné časy v celé zemi. Proto je ideální čas k přesunu vozem mezi 12 a 2 hodinou odpoledne, celá Francie žere. na silnici jsou jen cizinci a ti jejich dezoláti.
Tahle mísa se slávkama je zase něco extra, není to obvyklé takhle oběd podávat, a taky se tak kvůli tomu sjíždějí.
Takovy typicky francouzský víkendový výlet je posnídat doma, někam vyjet se nažrat, buď so rezervované reataurace, nebo piknik v přírodě, a pak se vrátit domů. Někdy to spijí s návštěvou nějaké té památky. A pak, když udeří dvanáctá, vybalí klidně sendviče a nažerou se na nádvoří hradu :-)
Tak dobrý gulášek s pivem je také zážitek a součást české národní identity. Jen se to nesmí přetočit v součást tradičního českého obžerství.
Slávky bych rád ochutnal, ale už jsem nějaké tyhle mořské potvory ochutnával a moc jsem tomu neholdoval. Ta ryba byla vždy mnohem lepší. Asi je to třeba trochu trénovat a zvyknout si na to.
V Osudech dobrého... si jeden polní kuchař pochvaluje "gulášek s vermišelí". Nemůžu nikde najít, co je vermišel. Nevíš to?
Ach jo. Tak prej italský rýžový nudle Vermicelli. Aspoň podle goooooogle!
Tak nakonec to bude perkelt s brokama ;-)
https://www.madarske-delikatesy.cz/testoviny...
Tak tě nevim, čtu to už po několikátý a souvislost mi uniká. Kde chybuju?
No, ona má Bára pravdu.
Guláš je vlastně polívka. Plavou v ní brambory.
To. čemu mi říkáme guláš. je v Maďarsku perkelt. No a ty těstoviny k tomu taky dělají. Švejk asi žral to, co píše Bára.
To máš s českou národní identitou blbý, když ji musíš podpírat tureckým blafem pro snadné nakrmení vojka propasírovanýmm přes Maďary s rakouským knedlíkem a pivem Bavorského typu, které vařili v Plzni... hlavně Němci :) :)
Když už mlsáme, tady má každý region. departement ba i město či vesnice nějakou tu specialitu, ne-li hnedle několik.
Na něco musíš do restaurace, ale něco se dá koupit i v supermarketu.
Třeba "Ušiska z Laguedocu","Pičky ze Sète" nebo místní "Vocásky z Montpellieru".
Ke kávě dobrota.
No, rozdíl mezi Zezetkama a Longue je snad jen v tom, že jedno je spicialitou Sète a druhé Montpellieru, já to podle chuti nepoznánlm, no a tvar, možná malinko jiný
V polovině 19.století se středověký Montpellier začal modernisovat. Éra císaře Napoleona III. A jak jinak, než napodobováním Paříže.
A tak prastará ulice od Vítězného oblouku z Promede du Peyrou (nejvyšší místo v Montpellieru, 57 m.n.m) do centra dostala "pařížskou" fazónu, ve Francii se tomu stylu říká "hausmannovský" podle Barona Haussmanna (čti Ósman :-)).
Je překvapivé, jak je "špína zažraná". I místní učitelé opakují nesmysl, že Haussmann byl architekt. Navzdory wikipedii, Haussmann nebyl ani architekt, ani urbanista, ale státní úředník , prefekt, ve finále prefekt Paříže. Stavební práce řídil, koordinoval, zajišťoval financování, ale sám stavby nenavrhoval ani neprojektoval.
Ale skurečností je, že od dob Haussmanna má Paříž svůj typickÿ "hausmannovský" vzhled. A po ní ostatní města, tedy kromě Bordeaux. Tam Hausmann prefektoval před Paříží a zahájil přestavby, takže Paříž napidobovala Bordeaux, a ne naopak.
Ale tady je to jasné. Opera v Montpellier je jakousi malou napodobeninou opery Garnier v Paříži, a Rue de Foch, zase místní Champs Elyssées, dokonce včetně Vítězného oblouku.
Současný vzhled je z roku 1867.
Sídlí tu butiky slavnějších značek (tedy asi 5) a chtěli by si hrát na hogofogo, ale Montpellier není a nebude Paříž, buď Bohu dík za to.
Takže je to vlastně taková obyčejná, menší pařížská ulice, ale místním to neříkejte, jsou na svá malá Elysejská pole náležitě pyšní.
No, tady je:
https://photos.app.goo.gl/fndXKg8uF6NwvNaN6
Už jenom proto, že Paříž má krtka a Montpellier pouze šalinu. A taky tam dovede pořádně mrznout
No, to jsou naprosté výjimky, nikoliv že by to tak bylo každou zimu.
A pak se tím baví, a sdílí videa
https://fb.watch/n8TGoU0sVv/
Naopak, častým jevem jsou tu povodně.
Jsou na to připravení. ale někdy najednou spadne tolik vody, že to prostě protizáplavový systém nedá.
Letos se to zatím drblo o Pic Saint-Loup a vyplavilo to pár vísek pod horama, Montpellier to zatím minulo a i "červená výstraha" byla odvolána.
Mám za to, že jsou to i ty záplavy, které znemožnují tu postavit metro, protože jinak, jak jsou jejich radní ambiciozní, už by tu alespoň jedna linka byla. :-)
O této zajímavé budově jsem už psal.
(http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
Ale dneska, poprvé, se mi podařilo dostat se dovnitř, ba co víc, až nahoru. No žádné dramo, prostě konečně otevřeli nahoře ten bar. Od úterý do neděle, od 18 do 24:00.
Ve třičtvrtě na šest jsem tedy podupával v hloučku dychtivých návštěvníků, otevřeli v 18:10, tak blahosklonně, že mě naprdli už před výtahem. Pak do 17. patra, kde znudění číšníci leštili skleničky a ten plebs, co je přišel otravovat, přehlíželi jako papír. Říkám si, nebudu za čumícího burana, dám škopek na baru, ofotím a pomažu. Arogantní jinoch mě však od baru odehnal, že prý mám zaujmout místo na nějaké z židliček, že mě obslouží.
Vzhledem k tomu, že nás tam bylo už asi dvacet, a číšníci se systematicky a stále věnovali sklenkám, místo hostům, usoudil jsem, že na to prdím a jel pryč. Třetinka láhvového europiva za 17 euro a ještě se bude chovat namachrovaně?
To ať si pije sám.
Měli jsme plán, že bychom tam vyrazili se spolužačkami na večeři, když můj průzkum dopadne dobře, zarezervuji to u L'Ecailler des Beaux, Arts, levněji, lepší jídlo a budou nás mít rádi.
Jinak, jak jsem tam okouněl zblízka, všimnul jsem si, že ty balkónové konzole mají šikovně vytažené táhly maskovanymi v zábradlí, chytře vymyšleno.
I dům se zdá, že začíná být obydlený, jen personal toho baru by se měl vrátit z výšky na zem. Ale ono si to sedne, pár naštvaných recenzí, a srovná se to.
Tady ten barák je tak jak si jej fotím od roku 2019
https://photos.app.goo.gl/QxNKTn1rFgKo7Z5u5
Tady jsou ta táhla, řekl by, že na druhě straně, směrem do místnosti,asi ve stěnách budou mít protitáhla, aby nenamáhali sloupy ohybem.
Na první pohled je nevidíš, architektův záměr dlouhých, subtilních konzol to opticky neruší, jo, takhle se dá stavět.
Link nefunguje kvůli tomu. že si ořilinkoval tecku na konci :-)
http://www.doucefrance.cz/mesta-a-vesnice...
Ani ne tak tečka, jako to. že sis na konec přidal závorku a to se přece nedělá :-)
uz taky jsem se na to IT vykvajznul, umím prd, podlední jednání v Bochumi příští týden, a pak už jen jako pozorovatel a rentiér :-)
Dobře děláš a život rentiéra rozhodně není špatný a nudný :-)
Jednou to musí zkončit. Zítra jdu k očařce na kontrolu. Změníme dioptrickou korekci a pokud to nepomůže, tak zkončím také. Koukat celý den do monitoru s jedním okem a druhým zakrytým je moc namáhavé. Kolem 16 hodiny končím pravidelně s řezáním v oku To už nemám zapotřebí.
Moudré rozhodnutí, na prahu života se zmrzačit prací? Proč?
Já problémy s koukáním nemám, taky si furt budu rovnat ty sklíčka v databázi, ne nestíhám ten vývoj v programování, a vlastně ani nechci.Ale to není nejhorší,l. Ztratil jsem odvahu dělat riskantnější rozhodnutí. Neopravujme, co funguje, držme se osvědčeného, raději pomaleji, ale na jistotu, a to jsou věci, které firmu spolehlivě táhnou ke dnu.
A přestože nic technicky neřídím, mám sklon jim do toho kecat, prostě a té pozice "zkušeného" a jsem vlastně brzdou. A co víc, trápím se, když mé "moudré rady" nejsou akceptovány. Před 20 lety bych si za tím stál a prosadil silou, a byl bych si jist, že rozhoduji správně.
Teď už ne.
Rak je pro všechny lepší, úplně se od těch debat odstřihnout, nepouštět si to do hlavy, kolegové nejsou děti, co je potřeba vodit za ručičku.
Byla to jízda, těch 30 let.
Je čas vyjet jiným směrem.
Zrráta odvahy něco rozvrtat a vylepšit. To znám. Také obdivuji kolegy s jakou lehkostí to klidně celé předělají. Občas tam seknou botu a nekompatibilitu, ale v celku jim to chodí. Já to klopotně opravuji a udržuji v tom starém. Jsou zapotřebí oba způsoby.
Třeba, když si do budoucna odpustíš zbytečné rouhání, budeš vidět alespoň na jedno oko ;-)
(Vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš.... Matouš 7:3-5 B21)
Ani nevíš blbečku, do čeho se ve své nejapnosti navážíš. Doporučuju ti rychle brzdit. Tahle invektiva je opravdu na přesdržku. Omlouvá tě jen neznalost. Tak si dej pohov.
I to největší hovado má své dno.
Ale pacient dokáže překvapit, vždy najde cestu ještě níž.
Nebyla by to Francie, kdybychom nezačínali ani nekončili u jídla.
Hospoda "Au Goûter de Jeanne" něco jako "U Jeanniných dobrot" je úplně v centru starého města, v uličce Rue En Gondeau, není složité to najít.
Popravdě, nebýt naší učitelky, nevšimnul bych si jí a to by byla chyba.
V čem je ta hospoda naprosto výjimečná?
Vaří jen obědy, a jen od pondělí do pátku. Když se řekne "domácí kuchyně" zní to jako fráze, ale tady je to realita, kterou vidíš.
Hospoda má tak 20 míst, možná dalších 8 venku, na zahrádce. Za sporákem stojí Françoise a obsluhuje její vnuk Steven. Mají dvě hlavní jídla v "nabídce dne" za 12 euro, pak nějaký salát a to je vše. Françoise ráno navaří, a odpoledne se už jen vydává. asi jako naše "hotovky". A chodí sem zaměstnaní Montpelieřané na oběd, dají si jídlo, domácí dortík a kafe, a mažou do práce. Narozdíl od jinÿch francouzských restaurací, tady se u stolku vystřídají obědvající 2x i 3x, asi jako u nás doma. Většinou mají rezervaci, já. a moje 3 spolužacky jsme se vmáčkli jen proto. že jsme tam byli těsně po otevření. Náhodný chodec z ulice má málo šancí.
Je neuvěřitelné, jak ti dva. François a Steve jsou sehraní a efektivní. Žadný zbytečný pohyb či cesta kolem stolů. Steve nese jídlo, cestou zpatky objednává a zároveň odnáší použité nádobí. Frančoise u sporaku vidís pod ruce, jak ti to nandavá...
Řeknete, to je přeci normální, jaký zázrak?
No ne, to se fakt musí vidět.
Ve dvou lidech zvládají bleskurychle nakrmit první, druhou, i třetí směnu. a přitom nikoho neopruzují, pokud si v klidu dopíjí své víno, či kafíčko "jestě nějaké přání?" s intonací "jestli ne tak se pakuj".
A jídlo?
No, prostě skvělé. Jak Sára, naše úča říká: "takhle vařila a pekla naše babička".
Tak jestli vás vítr někdy zavane do Montpellieru, Jeannetiny dobroty nevynechejte, i kdyby jste si měli rezervovat na další den.
Stojí to za to. Fakt.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/Z22N7jisgmD67ZDU9
Tak jsem si vzpomenul:
https://www.epenize.eu/zlate-komunisticke-maso...
maso ve francouzské tržnici
MUsíš chodit k dobrému řezníkovi. Pak to u něj vypadá ještě lépe a to maso i chutná lépe. Nesmíš to kupovat v balíčkách u Alberta. S tím balíčkem neuděláš velkou škodu, ale ani žádný veliký gurmáský počin.
Jak se to šidí vodou nevím a neumím to ani zjistit. V tom jsem plně odkázán na toho řezníka.
Kdysi jsem čet na obalu vakuovaných flákot "křehčené maso". Ale jak se vyrábí, netuším. Asi do toho fušuje to vakuum. :-)
V čínské hospodě si můžeš dát křehkou kachnu. Je to dobré, ale mně to v poslední době vyvolává záchvat dny. Myslíš, že to křehnou vodou nebo vákuem, kdy to vyvolává metabolickou poruchu rozkladu bílkovin? Silně pochybuji.
To nevím, ale včera pečený kuře dneska ohřátý mikrovlnným troubou je pro mě nepoživatelný. Má takovou divnou chuť.
Ale zato ty mikrovlny nemůžou. Ohřáté kuře už není čerstvě upečené, to je asi normální.
U nás se dělá "kuře na soli".
Není nic snadnějšího. Kuře, dobrá váha je tak 1500 g, do pekáče, používám varné sklo. nasypeš kilo soli, na něj flákneš omyté, osušené kuře. a strčíš na 2 hodiny do trouby nahřáté na 180 stupňů. Nic jiného.
Kuře je pak skvělé, šťavnaté, netučné, lahoda.
Ale musí to být dobré kuře. Na soli snadno poznáš rozdíly, není tam žádné koření, cokoliv by trochu maskovalo tu chuť.
Nejlepší jsou ta žlutá, kukuřicí krmená kuřata, jak jinak, francouzská.
Naopak, ve Francii vyhlášená kuřata z Bresse, drahá jako prase, na soli propadají. Jednak jsou koc velká, kole dvou kil, a tučná.
Francouzi "kuře z Bresse" mají jako značku. asi jsko my "třeboňského kapra", ale asi se hodí spíš na přípravu s nádivkou.
No, a přípravou "na soli" taky rychle poznáš. jestli kuře bylo napumpované vodou.
U nás se peklo v troubě podlité vodou, ale na soli jsem ho taky párkrát dělala a dobré je to :-)
Ale už spoustu let peču v remosce a je výborné.
Remoska je jistě hospodárnější řešení, o tom není pochyb.
Soňa si libuje ve všem. co je maximálně odtučněné, a to jí ta úprava na soli umožňuje.
Svoji potřebu mít mastnou hubu uspokojuji na cestách.
Tohle je alsaská specialita "Jarret au choucrout" - prostě vepřové koleno s kysanym zelím. Alsasané jej dochucují bílým vínem, nevím jestli v průběhu kysání. nebo kdy, zjistím.
Zelí je pak trochu jemnější než to naše.
Ale jinak je patrno, že Alsasko, stejně jaki my, jsme blízko Německa.
Tak to je takové opravdu "šťavnaté" K tomu bych zvolila chlupaté knedlíky :-D
To oni tady neznají.
Zajídají to chlebem, a ti. co jsou z vnitrozemí, s k tomu klidně dají hranolky.
Slavnej šukrut, je ohromná hromada zelí, několika různými druhy klobás, uzeným, a občas i kus vařeného prasete. Totální nula.
Vepřo, knedlo, zelo, to neznají.
Ale to zelí, kysané, fakt umí líp,nebo mě víc chutná. Alsasko, to už budu skoro doma, asi 760 km odsud. Tak je to už pro našince bližší, tady dole, na jihu, je to jiná země, jiná než Paříž, o sudeťacích z Alsas nemluvě
kyselé zelí na bílém víně mívají občas v Lídlu.. plechovky a moc dobrý je to :)
Včera jsem psal o kuřeti z Bresse.
Na dálnici z Lyonu směr Besançon, kousek od města Bourg en Bresse je motorest, který se jmenuje Kuře z Bresse. Nepřekvapí, že v něm ta jejich vyhlášená kuřata prodávají.
Nemohu být objektivní, abych stíhal, vynechal jsem snídaní a měl hlad jako vlk, takže mi to chutnalo.
Kdyby jste tam někdy kolem jeli, no ona je to vlastně jediná rozumná dálniční trasa od nás na jih Francie, tak se tam stavte a posuďte, jestli jde jen o reklamní trik,nebo to jejich kuře je tak výjimečné.
Myslíš, že to pekli i s tou nálepkou, nebo ji lepí až na upečené?
To je kovový odznáček, vypadá ro, že to s tím pekli, mám ho schovanej
Jestl je to míněné jako porce pro jednoho, tak je nejlepší rychle utéct.
Tohle nebylo tak velký.
Narazil jsem na svoji sklerózu. Normálně dávají čtvrtku kuřete, ale az když jsem byl skoro na řadě, uvědomil jsem si, že se ptají "křidýlko nebo stehýnko". Tak jsem intenzivně lovil v paměti, ale to už jsem byl na řadě, tak jsem vzal celou půlku a bylo po lingvistických trablech :-)
To tři přede mnou si jako na potvoru dali uzený,tak jsem nemohl ani naposlouchat...
Hranolky jsem nechal.
Ta madam za pultem mi evidentně přala, asi protože jsem koupil půl ptáka,myslela si, že chci ještě kilo hranolek. Jsou ale v ceně.
Čtvrt ptáka stál 17, půl ptáka 27. Najaře to bylo ještě za 13...
Taky dost silně zdražili, všude a všechno, ty lockdowny se musí zaplatit.
Ale inflaci mají 6,3%, přes ty tlaky odborů, stávky a pouliční kravály, v čemž jsou dobří, neprosadili vůbec nic.
Do důchodu půjdou v 64 z dnešních 62 je to drsný posun.
Ale mají celý seznam náročných profesí, pro které platí jiné věkové hranice
Jak to vysvětlovali, tak je to do masa pod tlakem nacpaná voda.
Tak jsem včera vzal své spolužačky na večeři do rybí restaurace ve čtvrti Beaux Arts, resto se jmenuje L'Ecailler des Beaux Arts, a majitel té malé hospůdky nám připravil ohromné překvapení.
Samozřejmě, volal jsem, objednal stůl pro 8 lidí, ale netušil jsem, že si mě pamatuje, tedy podle projevu v telefonu. Asi můj lehký, popovický přízvuk mě prozradil, budu muset na tom máknout.
A tak moje "děvčata" byla nadšená. Po předkrmu na fotce, si každý dal nějakou tu rybu, hoch to tam má fakt čerstvé, já měl rybu, které tu říkají Loup - vlk. A pak trochu toho sýra, děvčata nějaké to víno, ten večer si milé Američanky budou pamatovat, protože tam nic takového nemají, leda strašně drahý.
Je fajn vědě, že kdykoliv budu v New Orleansu, nebo Santa Fé, že mám zavolat a že kě na oplátku provedou jejich městem, holky moje zlatý, ale nejsem si jist. jestli to v tomhle životě klapne.
Tento podzim jsme měli skvělou skupinu, skvělou partu a i prof. Sára byla úžasná.
Tak zase najaře, pokud se nic neposere.