reklama

Vratislav Filler: Učíme lidi, jak se chovat v nedokonalých podmínkách

S Vratislavem Fillerem ze serveru Prahounakole.cz jsme si povídali o tom, co se musí naučit cyklista v Praze a jak se z kartografa stane propagátor cyklistiky.

Foto: archiv V. Fillera

Jak ses dostal k tématu kola v Praze?

To bylo někdy v roce 2003, když jsem studoval doktorandské studium.  Začal jsem jezdit na fakultu na kole, trasa vedla z Počernic do Dejvic. Potom v roce 2004 jsem byl na stáži ve Vídni a tam už jsem jezdil všude, i přes zimu.

Ty jsi ale hlavně kartograf, který přišel s neoficiální mapou Prahy pro cyklisty. Doporučoval jsi trasy, které jsou pro cyklisty sjízdné.

Já jsem vystudoval geodezii a kartografii, mapy jsou vlastně mým oborem. Při cestách Prahou jsem si zakresloval cesty a trasy a v roce 2005 jsem se rozhodl udělat mapu celé Prahy.

V současné době spolupracuješ na tvorbě jednoho z nejznámějších internetových serverů o městské cyklistice Prahounakole.cz. Jak ses od své původní profese kartografa dostal až sem?

Neoficiální cyklomapa Prahy byla k dispozici na webu a asi po roce mě požádalo občanské sdružení Auto*Mat, abych udělal trasy na velkou cyklojízdu. Kamarád Hynek Hanke přišel potom v roce 2007 s ideou spojit mapu s aktuálními zprávami a návody pro cyklisty. Web jsme připravovali přes zimu 2007/8 a v dubnu 2008 jsme s tím šli ven.

Vratislav Filler

nar. 1977

– Vystudoval geodézii a kartografii na Stavební fakultě ČVUT.

– Pracuje ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém v Ondřejově.

– Cesty po Praze absolvuje prakticky výhradně na kole.

– Autor cyklistické mapy prahy

 – Spoluautor webu prahounakole.cz

 

Mapa Prahy byla projektem, na kterém jsi spolupracoval s dalšími pražskými cyklisty. Kolik lidí navrhovalo trasy?

Ze začátku přispívalo s trasami do mapy asi 40 lidí. Původně byla ke stažení na serveru naší fakulty. Dnes těch přispěvatelů bude kolem stovky.

Prahou vedou značené cyklotrasy, pražský magistrát každoročně vydává cyklistickou mapu. Proč tedy další neoficiální mapa?

Praha je úžasně prostupná, jsou tu vedlejší ulice, parkové cesty, průjezdy mezi dvorky, které málokdo zná, ale díky kterým se dá projet prakticky bez kontaktu s auty. Jsou tu pusté chodníky podél hlavních silnic, po kterých chodci nechodí, ale dá se po nich pohodlně jet. Neoficiální trasy vedou bezpečnými cestami, i když to není vždy v souladu s platnou legislativou.

Zpočátku jsem se jen chtěl podělit o vlastní zkušenost. Myslel jsem hlavně na lidi, kteří jezdí účelově do školy nebo do práce, jako jsem to viděl ve Vídni. Ti potřebují přímé a rychlé spojení. Nejdřív jsem hledal trasy mimo frekventované silnice, sám jsem zpočátku jezdil hlavně těmito klidovými trasami. Postupně začaly přibývat i hlavní silnice. Jednak jsem sám začal jezdit víc v provozu, jednak se začaly na některých hlavních tazích objevovat cyklopruhy. A některé trasy nešly vést jinak než po hlavních komunikacích. To mě obrovsky těší, že na některých trasách, které jsou v dané oblasti jediné možné spojnice, vznikají cyklistická řešení.

Vloni vyšla tištěná podoba tvé mapy, která je v prodeji v knihkupectvích, mapu doporučují také oficiální materiály vydané Magistrátem, je umístěná na vlastním serveru. Kterým směrem bude podle tebe projekt dál pokračovat?

Lidé by měli dostat možnost samostatně přidávat informace do mapy, jako jsou problémová místa, fotky, varování před uzavírkami, případně i další trasy. V současnosti to náš software neumožňuje, bude tam potřeba nějaké modernizace.

Jak hodnotíš vývoj mapy?

Postupně jsme přidávali řadu zpřesnění. Na některých místech trasy vedou po frekventovaných silnicích.  Mohu jmenovat centrum, napojení cyklopruhů na Vršovické nebo třeba Vrchlického, kde to opravdu jinak nejde. Mapa začala víc pokrývat „rychlé“ trasy, trochu se tedy obsahově posunula. Na základě zpětné vazby od čtenářů Prahou na kole už ale víme, že trasy v provozu nemá smysl přidávat, když dobře nenavazují .

Jsem spokojený s obsahem mapy. Je vidět, jak se trasy postupně přesouvají od nějakého hledání průjezdu „panenskou oblastí“ směrem k propojování nově vznikajících úprav pro cyklisty. 

Učíme lidi jezdit na kole ve městě

Pro koho jsou vaše mapy především určené?

Je to hlavně pro lidi, kteří začínají jezdit. První, co lidé většinou chtějí, je bezpečná trasa s minimálním kontaktem s provozem. Prahou projíždí velké množství lidí na kolech a každý je trochu jiný. Jsou tu i lidé, kteří když spěchají, vezmou to klidně po magistrále. Průzkum, na kterém jsem pracoval pro o.s. Oživení ovšem ukázal, že takových je méně než pět procent. Drtivá většina lidí požaduje bezpečné trasy s odstupem od aut. Cyklisté většinou ještě přijmou cyklopruhy, ale už  mají velké potíže s křižovatkou, kde cyklopruh chybí.

 Co může uživatel čekat od tras, které jsou v mapě doporučené?

Trasy jsou vedeny po cyklostezkách a vedlejších ulicích, a to i za cenu někdy značných zajížděk. Cyklisté nechtějí dlažbu, naopak často jim nevadí kopce. A lidé, kteří se chtějí vyhnout provozu, se často nevyhnou jízdě po chodníku.

To je i moje zkušenost ze začátku se člověk na kole bojí, jezdí parky, kličkuje, aby jel maximálně bezpečnou trasou. Později se otrká a naučí se, jak jezdit bezpečně mezi auty. Začne mít potřebu tu svoji cestu zkracovat, urychlovat. A to i za cenu, že jede občas v provozu.

Tím jsem si prošel i já. Zpočátku jsem jezdil po pěšině podél Rokytky a skončil jsem průjezdem Českomoravskou (tehdy tam cyklopruhy nebyly) a Poděbradskou.

Každý člověk má samozřejmě trochu jinou hranici, někdo chodníky a stezky neopustí, někdo si troufne trochu a někdo se naučí jezdit sebevědomě, vlastně si ten potřebný prostor vytvoří.

Takže od mapování k výchově cyklistů?

Přesně tak. Postupně jsme začali psát jakousi „Příručku pražského cyklisty“ – základní návody pro jízdu ve městě, která vychází ze zkušeností s reálnými podmínkami. Celý seriál je k dispozici na prahounakole.cz a obsahuje rady, jak snížit riziko nehody, jak jezdit s kolem veřejnou dopravou, pravidla pro zamykání kola nebo jízdu za tmy. Postupně se na to nabalují další konkrétní návody na složitější věci, jako je koexistence s tramvajemi nebo jízda po silnicích, kde jezdí hodně náklaďáky nebo autobusy MHD. Speciální článek jsme věnovali i chování na přechodu pro chodce.

Cyklistům se často vyčítá, že nejezdí podle pravidel…

Máš pravdu, to ukázal i nedávno provedený výzkum, který byl spojený se sčítáním cyklistů.  Cyklisté projíždějí přechody pro chodce, na některých křižovatkách jezdí hodně na červenou. Jedná se většinou o místa, která s cyklisty prostě nepočítají.  Hodně lidí vidí, že řešení jsou polovičatá – třeba cyklopruh, který končí několik metrů před křižovatkou, nebo stezka přerušená přechodem.  My se snažíme doporučit, jak se chovat v těchto nedokonalých podmínkách.

Proč se podle tebe pořád objevují nedotažená řešení pro cyklisty?

Často je to problém legislativy, která působí řadu absurdit. Při plánování konkrétního místa často narážíme na mezery v zákonech, kdy projektanti musejí improvizovat. Pro politika či úředníka je často nejsnazší tvrdit, že to prostě nejde.

Vychováváme politiky

Pokud vím, poradenství cyklistům není to jediné, co děláte. 

Dlouhodobě spolupracujeme s pražskou cyklokomisí (Komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu pozn. red.), snažíme se pomáhat i trošku hlídat.

Pořád existuje až příliš mnoho zodpovědných politiků i úředníků, kteří vidí místo pro cyklistiku někde v lese. Často se setkávám s názorem, že cyklistika do Prahy nepatří. 

Ale cyklisté do Prahy patří. Zahájili jsme kampaň zaměřenou na veřejnost, aby se sami lidé snažili komunikovat s politiky a úředníky (například v kauze zúžení Legerovy, nebo umístění stojanů). Akce se jmenuje „Napište svým politikům“.

Co návštěvníci na těchto stránkách najdou?

K hlavním pražským kauzám jsme vytvořili určité vzorové dopisy tak, aby podnět splňoval všechny náležitosti. Je to důležité, aby to úřad bral vážně. Dobrou zkušeností byla akce „Stojany pro Prahu“, kdy pražský magistrát nabídl pražským městským částem zdarma cyklistické stojany včetně jejich instalace. Některé městské části byly ale hodně laxní a o stojany se ani nezajímaly. Snažili jsme se tedy tímto způsobem podpořit lidi, aby si sami psali, kde chtějí mít stojan.

Jak hodnotíš vývoj Prahy v posledních zhruba pěti letech, pokud jde o cyklistickou dopravu?

Změnilo se mnoho věcí – přibyly cyklopruhy, mění se i chování řidičů, kteří více respektují cyklisty. Možná to někoho překvapí, ale já si myslím, že řidiči jsou schopní sdílet prostor s cyklisty. Vidím, že komise pro cyklodopravu čtyři roky v mezích možností funguje. Dnes jsou cyklisté také více vidět – před pěti lety jsme v pražských ulicích viděli jen messengery, dnes je i v centru velké množství „civilních“ cyklistů. Je vidět, jak to mění nově budovaná infrastruktura. Po Vršovické ulici (v roce 2008 tu byl vyznačený jeden z prvních cyklopruhů v Praze pozn. red.) dřív nikdo nejezdil. Po vytvoření cyklopruhů jich je tam najednou vidět spousty.

Za sebou máme veletrh Bike Brno. Je vidět, že výrobci kol, kteří byli tradičně orientovaní na sport a rekreaci, začínají prodávat i kola pro město. Navíc se objevují nové firmy, které jsou specializované na městská kola, skládací kola nebo elektrokola.

Dnes mám šanci nahlédnout i do toho, jak to funguje zevnitř. Hodně lidí na různých pozicích se snaží prosadit, aby městská cyklistika měla tu pozici, kterou má mít.

Děkuji ti za rozhovor.

S Vratislavem Fillerem hovořila Jitka Vrtalová, editorka a redaktorka internetového serveru NaKole.cz, která bydlí na pražském Barrandově a po celý rok je možné ji potkat v ulicích Prahy na kole.
Rozhovor vznikl pro server www.cyklostra­tegie.cz, který spravuje národní koordinátor rozvoje cyklistické dopravy.

Fotogalerie

Spoluautor webu prahounakole.cz stylově na městském elektrokole. Na výletě s manželkou.
redakce NaKole.cz, 07.12.2010
Blogy

Dámská zdraví z PoSázaví aneb jaké jsou cesty podél Sázavy

 ()
Dámská 2019 se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme Sázavu od pramene k soutoku. HMS chtěla původně jet obráceně, ale akceptovala můj návrh, že je lepší vyjet z domova vlakem a po svých se pak vrátit, než někde poslední den stíhat vlak. A…
radka | 14.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 4. - Alpami pod Mont Blanc

 ()
Oberalppass (2046 m n. m.) tak tam končí naše cesta podél Rýna. Nebude to žádné dlouhé psaní, asi tak jako nám trval výjezd do sedla. Ráno jsme stáli on the road ještě dřív, než se objevili první motorkáři, a za dvě hodinky jsme byli nahoře. Překvapilo nás ta snadnost, taková rozehřívačka po ránu,…
Peggy | 14.02.2020

330 Šumavou aneb jedna vyjížďka se sedmi Nej

 ()
Víte, kolik kilometrů dokáže ujet na kole Chuck Norris? No přece všechny! Ale vážně. Je to vlastně zajímavá otázka nabitá výzvou. Ruku na srdce. Který cyklista ji alespoň jednou nedostal nebo si ji sám nepoložil: Kolik kilometrů ujedeš na kole v jednom kuse? Před nedávnem jsem si zkusil cestu do…
JohnyB | 09.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 3. - Francií a podél Rýnu do Alp

 ()
Do Francie jsme se těšili. Před čtyřmi lety jsme ji projeli od západu k východu podél řek Loiry a Doubs, a byla to země příjemná jak na jezdění, tak na táboření. Potkávali jsme nespočet plácků, sedánků, ohnišť. Jak jsme se obávali se kempování v Nizozemsku, tak Francií jsme si naopak byli jistí.…
Peggy | 06.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 2. - Belgie a Lucembursko

 ()
Belgie byla třetí zemí této cesty, a pro děti v pořadí dvacátá pátá, kterou s námi projely na kolech. (Omlouvám se bratrům Slovákům, že počítám i je, aby to číslo vypadalo líp :-)) Moc jsme toho dopředu o Belgii nevěděli. Snad jen že prý v tom hlavním státě EU pořád prší, vynalezli tam hranolky a…
Peggy | 29.01.2020

O čem se mluví:

Technické rady trojbrašny před 7 minutami
Vyjížďky, srazy, akce Jarní sraz NaKole 2020 první info před 15 minutami
Technické rady Technický dotaz dnes v 12:13
Elektrokola Pohon v náboji,nebo středový? dnes v 11:13
NEcyklo My a zvířátka dnes v 11:01
Lehokola Trasy pro lehotrikolky dnes v 07:22
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

201 cyklistů (14 přihlášených)

Dámská zdraví z PoSázaví aneb jaké jsou cesty podél Sázavy

Dámská 2019 se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme…
radka | 14.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 4. - Alpami pod Mont Blanc

Oberalppass (2046 m n. m.) tak tam končí naše cesta podél Rýna. Nebude to žádné dlouhé psaní, asi tak jako…
Peggy | 14.02.2020

330 Šumavou aneb jedna vyjížďka se sedmi Nej

Víte, kolik kilometrů dokáže ujet na kole Chuck Norris? No přece všechny! Ale vážně. Je to vlastně zajímavá…
JohnyB | 09.02.2020