reklama

Za sluníčkem na sever (1.) – Z Prahy na Rujánu

Co dělat, když ještě v půli června spí slunce kdesi za horami a venku to vypadá spíš na zamračený podzim? Sedněte na kolo a vyražte na sever. Tam snad bude o letním slunovratu slunečního svitu mnohem víc.

Mělnický zámek
Mělnický zámek
Foto: NaKole.cz

Z původního plánu odjet v polovině června sešlo a díky pracovním povinnostem jsem musel cestu o pár dní odložit. Tentokrát jsem se na výpravu chystal jet sólo, takže zdržení nezpůsobilo žádné problémy. Ono vůbec zjištění lidí v mém okolí, že vyrážím sám, vzbuzovalo hodně otázek a pochybností. Neřekl bych, že je to horší nebo lepší než jet ve více lidech. Je to prostě jiné a obojí má něco do sebe. Když ale cestujete sami, určitě objevíte více sama sebe. Ale zpátky k samotné cestě.

Z Prahy jsem nakonec vyrazil až po poledni 21. června. Co si budeme povídat, bez předchozího tréninku to zpočátku šlo trochu ztuha. Přeci jenom 115 kg živé váhy a vybavení na šest týdnů cesty, to už je v nohách hodně znát. Při počátečních kilometrech jsem sám sobě nevěřil, že se mi podaří došlapat až někam za Stockholm, pak se otočit a vrátit se zpátky. Pořád mi to připadalo, že jsem se vydal jen na nějakou víkendovou vyjížďku.

První zpestření cesty mě čekalo už kousek za Prahou v Rudné. Blížil jsem se po hlavní na křižovatku a z vedlejší se sem řítil chlapík na kole a křičel: „Bachááá, mě to nebrzdí.“ Nejdřív jsem si myslel, že si dělá srandu, ale když jsem uviděl zblízka jeho stroj, už jsem nezapochyboval, přibrzdil jsem a pustil ho před sebe. Starší horák, oboje lanka ke cantileverům utržené a zadní, silně podhuštěné kolo opisovalo na silnici učebnicovou osmičku. Na tohle sednout, to už chce hodně odvahy.

Potom jsem objel ruzyňské letiště a trochu závistivě pokukoval po startujících letadlech. Pak jsem si prohlídnul svoje kolo, nasednul a šlapal dál na Mělník k soutoku Vltavy a Labe. Tady mě čekala první vrchařská zkouška do Kokořínska. Zařadil jsem nejlehčí převod a ono to přeci jenom jde. Pot mi kape ze špičky nosu na zem a začíná mi být trochu slabo.

Máchovo jezero
Máchovo jezero, foto: NaKole.cz

Průjezd kokořínským údolím už byl o něčem jiném. Jako bych se ocitnul v jiném světě. Klid, chládek a kolem pískovcové útvary jako z pohádky. Idyla skončila trochu parodoxně v Ráji, odkud se musím z údolí vyšplhat nahoru. Jedna serpentina, druhá, třetí, připadá mi to jako věčnost. Odměnou je potom dlouhý sjezd skoro až k Máchovu jezeru, kam jsem přijel až po setmění a strávil tu příjemnou noc na liduprázdné pláži.

Mimoň a Jablonné v Podještědí jsou poslední dvě města, kterými jsem projel před překročením hranice do Saska. V této části nejsou Lužické hory už tolik vysoké, a tak jsem hřeben přejel vcelku snadno a začal se těšit, až spatřím Nisu. Na tu jsem narazil ve městě Zittau nebo chcete-li, Žitavě. Odsud tvoří německo-polskou hranici až k jejímu soutoku s Odrou. Vydal jsem se tedy podél řeky dál na sever, abych vyzkoušel známou cyklotrasu Odra-Nisa. Ta mě přivedla do městečka Hirschfelde, kde mě zaujalo závěsné dětské kolo za dospělým bicyklem jako poutač na cykloobchod. Za chvíli ke mně přišel majitel a důkladně se mě vyptal, jestli jedu už od pramene a kam až mám namířeno. Rozpovídal jsem se o svých plánech a na rozloučenou jsem od něho vyfasoval podrobného průvodce a samolepku s logem stezky Odra-Nisa, která šla hned na přední blatník jako první trofej. Průvodce byl sice staršího data, ale i tak na cestě výborně posloužil. Ještě jednou díky.

Máchovo jezero
Parkoviště před „Kulturinsel Einsiedel“, foto: NaKole.cz

Z Hirschfelde mě stezka zavedla lesem do Ostritz ke klášteru Marienthal, který tu založila manželka českého krále Václava I. – Kunhuta Štaufská. Po krátké prohlídce pokračuju dál přes Görlitz až na mě z lesa vedle cesty vykouklo několik vyřezaných postav strážců. Dávají mi na vědomí, že jsem přijel ke „Kulturinsel Einsiedel“, což je jakýsi zábavní park. Škoda, že už mají zavřeno. Barevné dřevěné stavby, které jsou přes hradbu vidět, vypadají opravdu magicky. Tak snad někdy příště. Ona cesta skrz borový les do Bad Muskau má taky svojí magii.

Bad Muskau už se krajina mění. Lesy vystřídaly pole a cesta vede po protipovodňovém náspu. Kolem se procházejí čápi a osamělého cyklisty si příliš nevšímají. Zato jsem neunikl pozornosti čtyř havranů, kteří se procházejí po poli a hlasitě krákají. V této liduprázdné větrné krajině to na mě působí trochu ponuře a hned jsem si vybavil příběh o Krabatovi, který odsud pochází. Ten u nás v 70. letech zfilmoval Karel Zeman pod názvem Čarodějův učeň a dodnes mně z něho běhá mráz po zádech. Opravdu mistrovský kousek.

A to už jsem se dostal k soutoku Odry a Nisy. Odra má v těchto místech už úctyhodnou šířku a rozhodně ve mně budí respekt. Všude okolo jsou patrné stopy po velké vodě, která se tu před několika dny prohnala. Od větrné cesty po náspech se odpojuji ve městě Eisenhüttenstadt a volím nejkratší trasu k jezeru Helenesee, kde bych chtěl přespat. Jenže ouha, přístup k jezeru je oplocen kempem, do kterého se mi vůbec nechce. Nezbývá než si ještě přidat pár kilometrů navíc, jezero objet a zabivakovat na protilehlém břehu. Voda je čistá, má příjemnou teplotu, jen ten klid tu trochu chybí. Právě probíhá MS ve fotbale a osazenstvo protějšího kempu to u velkoplošné obrazovky hodně hlasitě prožívá. To je jeden z důvodů, proč se na téhle cestě do kempů moc neženu.

Frankfurt nad Odrou
Frankfurt nad Odrou, foto: NaKole.cz

Od Helenesee vede do Frankfurtu lesem asfaltka označená cedulí „Fahrradstraße“. To bylo hodně příjemné překvapení. Za chvilku jsem se tak ocitnul zpátky u Odry. Ve Frankfurtu jsem se dlouho nezdržel. Ruchu velkoměsta jsem z domova poměrně přesycený, tak jsem to valil dál po proudu řeky. Dalo by se předpokládat, že cyklostezka podél Odry je hodně pohodová, a že po rovince bude cesta pěkně ubíhat. To ale nesmíte jet na sever. Ostrý severní vítr byl pro mě silným soupeřem. V úsecích, kde bych bez velkých obtíží mohl jet třicítkou, jsem se stěží dostal přes 15 km/h. Boj s větrem jsem nakonec vzdal u vesnice Stolpe, kde jsem Odru opustil a odbočil do vnitrozemí s myšlenkou, že se před větrem mezi stromy přeci jen trochu schovám. Jenže, kde není vítr, tam jsou komáři. Díky tomu jsem tentokrát stan v biosférické rezervaci u Angermünde postavil v rekordním čase.

Cyklotrasa Berlín-Usedom
Cyklotrasa Berlín-Usedom, foto: NaKole.cz

Další cesta mě zavedla na náhodně nalezenou cyklotrasu Berlín-Usedom, po které jsem se dostal do Prenzlau a potom už po silnici na Pasewalk a Anklarm. Před hanzovním městem Greifswald se už setkávám s mořským pobřežím. Euforie, kterou  vždy zažívám při pohledu na moře, přichází až na trajektu, který mě převeze na ostrov Rujána. Na Mekku turistů bývalého východního bloku jezdí pravidelné lodní spojení mezi malými přístavy Stahlbrode a Glewitz. Plavba netrvá dlouho, ale pohled na nekonečnou vodní plochu a chechtání racků ve mě konečně probouzí ten příjemný pocit: „Už jsi tu, kámo!“.

První kilometry na Rujáně nejsou vůbec příjemné. Je první prázdninový víkend, a tak tento největší německý ostrov zažívá invazi turistů. Šňůry aut, které mě na úzké silnici předjíždějí, brzy začínají obtěžovat. Kolečkem „volume“ pootáčím na své empétrojce zase o kousek dál a šlapu, co to dá k letovisku Binz. Proplétám se mezi turisty a hledám klidnější cestu podél pobřeží do přístavu Sassnitz. Hrozně se už těším do Švédska. Abych tam ale dorazil s čerstvými silami, zůstávám ještě jednu noc na mořském pobřeží. Jakmile se překulila devátá hodina, už to tu vypadá velmi příjemně. Do té modravé dálky bych se mohl koukat celé hodiny. Jsem tu jen já, mořské vlny, v dálce několik lodí a slunce, které se pomalu chystá za obzor.

Pohoda u baltského pobřeží
Pohoda u baltského pobřeží, foto: NaKole.cz

V šest ráno už má slunce zase sílu. Balím věci do brašen a užívám si ještě liduprázdné pláže. Baltská ranní koupel je úžasná a dává mi zapomenout na čas. Na ranní trajekt do Trelleborgu tak přijíždím skoro na poslední chvíli. Ještě přivázat kolo v podpalubí a rychle na vyhlídkovou palubu. Loď už vyplouvá, sluneční paprsky přinášejí skvělou náladu a mořský vzduch zase kouzlo něčeho vzdáleného. Jo, tenhle den začíná skvěle.


Zobrazit trasu Praha – Frankfurt nad Odrou – Rujána na větší mapě

Užitečné odkazy:

Scandlines – lodní spojení mezi Rujánou a Švédskem
Oder-Neiße-Radweg – podrobněji o cyklotrase Odra-Nisa
Radfernweg Berlin–Usedom – O trase Berlín-Usedom na Wikipedii

Seriál „Za sluníčkem na sever“:

(1.) – Z Prahy na Rujánu
(2.) – Švédskem přes Öland na Åland
(3.) – Souostroví Åland a Stockholm
(4.) – Přes Göta Kanal do Dánska
(5.) – Od Baltu přes Berlín do Čech

Fotogalerie

Mělnický zámek Na soutoku Vltavy a Labe Velký a Malý Bezděz krátce před setměním Máchovo jezero Bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí Hraniční přechod Petrovice – Lückendorf, kde opouštím Čechy Přijíždím do Zittau a k Nise, která tvoří německo-polskou hranici. Cyklostezka Odra-Nisa mezi Hirschfelde a Ostritz Klášter Marienthal v Ostritz Zábavní park Kulturinsel Einsiedel u Zentendorfu Zábavní park Kulturinsel Einsiedel u Zentendorfu Zábavní park Kulturinsel Einsiedel u Zentendorfu Parkoviště před zábavním parkem Cyklostezka Odra-Nisa skrze les v okolí Podrosche Cyklostezka Odra-Nisa mezi městy Bad Muskau a Forst Kolem stezky se procházejí čápi. Forst – jeden ze zbořených mostů přes Nisu Cyklostezka vede většinou po protipovodňové hrázi. Kousek cyklostezky vede i po zrušené železnici. Malé jezero u Breisenchenu mi poskytlo skvělé osvěžení uprostřed horkého dne. Na soutoku Odry a Nisy jen pár dní po povodních Stopy po povodních jsou všude patrné. Eisenhüttenstadt Jezero Helenesee Frankfurt nad Odrou Příklad cyklistického ukazatele Za Frankfurtem je Odra po povodních stále rozlitá. Z poza náspu na mě vykoukla koza. Bývalý železniční most nedaleko Zollbrücke. Možná po něm brzy povede cyklostezka. Hohensaaten Odru opouštím u zříceniny hradu Stolpe Ne, to není na Valašsku, ale kousek za Stolpe. Jezero Wolletzsee Na cyklotrase Berlín – Usedom Prenzlau Součástí nových silničních staveb musí být i řešení pro cyklisty. Škoda, že toto pravidlo u nás stále ještě neplatí. Hanzovní město Greifswald Ve vesnicích kolem baltského pobřeží často narazíte na domy s doškovou střechou. Stahlbrode – čekám na trajekt, který mě odveze na Rujánu. Na trajektu na lince Stahlbrode – Glewitz Torzo části obrovského rekreačního střediska Prora z nacistické éry Pohoda na baltském pobřeží – i na mě to tu dejchlo :o) Večer jdu do přístavu koupit lístek na trajekt do Švédska… …a ráno už odplouvám. Tak sbohem, Rujáno, čeká na mě Trelleborg. Počasí se vydařilo, nemůžu se toho pohledu pořád nabažit.
Václav Vrtal, 27.08.2010
Vyzkoušejte
 (CK Cyklotur)

Lužická jezera na kole

Německo
11.08.2022 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
8 680 Kč
Do vaší knihovny

Rozhlednovým rájem 2019

Jiří Štekl
61 renovovaných, nových a ještě novějších rozhleden České republiky
Vzhůru na rozhledny – na kole, pěšky, vlakem, autem i lanovkou V další naší rozhlednové knize jsou představeny nové a krásné rozhledny…
199 Kč

Cyklistické maso v české kotlině

Milan Silný
Čtvrtá kniha Milana Silného pojednává o nejdelších, nejdobrodružnějších a možná i nejúchylnějších cyklistických akcích v ČR
Ve světě se jezdí spousta extrémních cyklistických akcí. I u nás se jezdí závody, které dávají lidskému životu jiný rozměr, závody, při …
194 Kč
Blogy

Proč bychom se nerakovinovali aneb onkologickým pacientem snadno a rychle

 ()
Tento můj deník vznikal v době, kdy Lubošovi byla zjištěna rakovina, a psala jsem jej v průběhu léčby tak, jak se vše odehrávalo, takže je logické, že něco se jevilo ze začátku jinak, než později po operaci. Vedení zápisníku mi pomáhalo zvládnout dění bez antidepresiv, protože když jsem se nutila…
šíp | 18.05.2022

Vez mě dál, Esko má 04 - Za mizející krajinou ropáků

 ()
Motto výletu. Poslouchej [poslouchej]Píseň mou [varovnou]Jen pár not [jen pár slov]Ten zvláštní tón [snad je ještě čas]Každý z nás [ty i já]Dobře ví [dobře zná]Kolik má svět krás. Na cestách [výfuky aut]Dalekých [víří prach]Na řekách [špína a louh]Hlubokých [měl bys mít strach]V polesí [každý tvůj…
Favorit1970 | 15.05.2022

Na Kanáry na kole

 ()
Někdy nám život připraví okamžiky, kdy je potřeba vzít rozum do hrsti a… …zahodit ho, co nejdál to jde. A tak se mi stalo, že jsem koncem ledna vzal kolo a vyrazil na Kanárské ostrovy. Teď jsem na ostrově La Palma a rozhodl jsem se, podělit se o zážitky z dvouměsíční cesty.  Konec ledna ve Francii…
Martin_re-cyklista | 14.05.2022

Vez mě dál, Esko má 03 – Kudy chodil pan Karel s paní Olgou

 ()
Který kousek naší země dnes poznám? Pramen Kocáby - Stará Huť - Praha Od pramene Kocáby přes lesy východně od Dobříše, a dále na jižní okraj Prahy. To je plán tohoto výletu na konci dubna 2022. Kde pramení Kocába V pátek do pozdního večera řeším pracovní úkoly, rovněž i v sobotu brzy ráno. A tak…
Favorit1970 | 24.04.2022

Československo s dětmi - kapitola 12.

 ()
Člověk se pořád má co učitDůl Bílina. Mělo by jít o nejhlubší místo ČR (cca 20 m nad mořem), byť uměle vytvořené. Ze dna dolu startoval Milan Silný svůj nonstop přejezd mezi nejnižším a nejvyšším místem naší republiky. Ano, odsud (poté co si vyřídil potřebné povolení) dojel se svým parťákem během…
Peggy | 08.02.2022

O čem se mluví:

NEcyklo Ukrajina včera v 21:45
Elektrokola Nová hračka včera v 21:14
NEcyklo Co vás zaujalo 257 včera v 21:12
Cestování na kole Nordkapp 2022 včera v 20:55
Jaké to je dnes 120 včera v 19:50
Bezpečnost na kole Zkušenosti s GARMIN VARIA RADAR RTL515 včera v 16:16
Elektrokola Vypínání elektropohonu pod zátěží? včera v 10:08
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

222 cyklistů (4 přihlášení)

Proč bychom se nerakovinovali aneb onkologickým pacientem snadno a rychle

Tento můj deník vznikal v době, kdy Lubošovi byla zjištěna rakovina, a psala jsem jej v průběhu léčby tak,…
šíp | 18.05.2022

Vez mě dál, Esko má 04 - Za mizející krajinou ropáků

Motto výletu. Poslouchej [poslouchej]Píseň mou [varovnou]Jen pár not [jen pár slov]Ten zvláštní tón [snad je…
Favorit1970 | 15.05.2022

Na Kanáry na kole

Někdy nám život připraví okamžiky, kdy je potřeba vzít rozum do hrsti a… …zahodit ho, co nejdál to jde. A tak…
Martin_re-cyklista | 14.05.2022