reklama

Cesta do Schengenu (4.) – Přes Švýcarsko zpět do Prahy

Moje měsíční putování do Schengenu a zpět se chýlí ke konci. Na posledním úseku cesty jsem sám. Z německého Freiburgu mám namířeno k Bodamskému jezeru (Bodensee).

Do Čech už co by kamenem dohodil.
Do Čech už co by kamenem dohodil.
Foto: NaKole.cz

V cestě mi stojí zalesněné pohoří Schwarzwald, ve kterém se někde skrývá pramen Dunaje. Mám jen mapu bez vrstevnic, a tak nejlepší trasu přes vrcholky spíš odhaduju. Dnes večer musím dorazit k jezerům na hřebeni, u nich rozložím stan a vykoupu se. Volím tzv. Grünstrasse v domnění, že trasa pro cyklisty bude stoupat jen povlovně. Opak je pravdou. Prudké stoupání po jemné šotolině vypadá spíš jako cesta pro bikery. Tři týdny každodenního šlapání, které mám v nohách, mi ale hodně pomáhají na cestě nahoru. Šlapu jako o závod, abych ještě před setměním dojel k jezerům, která jsem si vyhlédl na mapě. Cestou potkávám bikery, kteří mě uznale zdraví.

Slunce zapadá a teplota padá prudce dolů. Konečně se dostávám na silnici a míjím horská jezera Titsee a Schluchsee, kde jsem se chtěl původně koupat. Ledová voda ke koupání nijak neláká. Když se ráno probudím, tráva kolem stanu je pokrytá jinovatkou. Teploměr ukazuje čtyři stupně nad nulou. Jak jsem jenom mohl někdy uvažovat o koupání? Rychle natahuju rukavice a sjíždím z hřebenu o pár set metrů níž do příjemnějších teplot.

A jsem na švýcarských hranicích. Přestože je přechod viditelně označen a jsou tu celnice, pohraničníky nikde nevidím. Ve Švýcarsku, které touto dobou ještě není v Schengenském prostoru, strávím jediný den.

Švýcarsko je velmi podobné Německu, jen hrdost obyvatel na svoji zem je vidět na každém kroku. Podobně jako v Dánsku nebo Švédsku tu mají často lidé na zahradě stožáry s národními vlajkami. Na silnici jedu ve víceúčelovém pruhu, který lemuje obě strany silnice v šířce zhruba 1–1,5 m. Pokud takový cyklopruh potřebuje využít širší vozidlo (např. autobus nebo nákladní automobil), zabere ho jen zčásti a všichni uživatelé (včetně cyklistů) se řadí za sebe. Vzpomínám na Vídeň, kde tímto způsobem řešili konflikty v úzkých uličkách v historickém středu města. Jen škoda, že česká legislativa víceúčelové pruhy (zatím) malovat na silnice neumožňuje.

Projíždím prvním větším švýcarským městem Schaffhausen a pokračuji dál podle červeného švýcarského značení. Rýnské vodopády, na které se sem přijíždějí podívat turisté z celého světa, jsem objevil víceméně náhodou. Nedivím se popularitě tohoto místa – mohutná řeka, široká přes 140 m tu padá z výšky 24 m. Je to působivá podívaná. Lodičky s turisty tu křižují Rýn přímo pod srázem. Vodní tříšť, která se vznáší ve vzduchu, je v horkém počasí příjemným osvěžením. Kdepak je ranní jinovatka na vrcholcích Schwarzwaldu…

Po pravém břehu proti proudu řeky se vydávám k Bodamskému jezeru. Ještě několikrát přejíždím hranice a střídavě se ocitám ve Švýcarsku a v Německu. Brzy odpoledne jsem ve Stein am Rhein, malém švýcarském městečku u ústí Rýna do Bodamského jezera. Jestli bych nějaké místo na svojí cestě označil slovem „malebné“, bylo by to právě tady. Centrum je tvořené hrázděnými domky, jako vystřiženými z nějaké středověké pohádky. Projíždím kolem domu, jehož část je obestavěná lešením a překrytá plátnem. Na první pohled není nic zvláštního vidět, pak ale zaostřím – na plátně je přesná kopie maleb z fasády! Připadám si trochu jako v Jiříkově vidění.

A jsem u Bodamského jezera, přímo na hranicích mezi Německem a Švýcarskem. Na jihovýchodě se rýsují bílé vrcholky Alp. Slunce zapadá, je znovu čas najít si místo na spaní. Tuto noc strávím nejspíš v jednom z kempů na německé straně jezera. Příliš se tedy nezdržuji a přes Kostnici (Konstanz) mířím na trajekt do německého města Meersburg. Kostnici, která se tak nechvalně zapsala do českých dějin, jsem projel velmi rychle. Nestihl jsem si prohlédnout ani dům, ve kterém odsoudili Mistra Jana Husa.

V půl desáté večer nasedám na trajekt. Je pátek, před námi je prodloužený víkend a kempy jsou proto přeplněné a hlučné. Ani trochu se mi tam nechce a na chvíli mě přepadá obava, že tentokrát místo na spaní nenajdu. Až po několika kilometrech jízdy najdu krásné místo přímo na břehu. Stan stavím už v naprosté tmě. Večer ještě sedím na břehu, dívám se na na odlesky města na druhé straně a v duchu se loučím se Švýcarskem. Cítím se spíš jako u mořského zálivu, než u vnitrozemského jezera.

Domov mě přitahuje čím dál tím víc, častěji a častěji vzpomínám na všechny, které jsem tam nechal. Rozhoduji se vzít to nejkratší cestou zpátky do Čech. Abych mohl jet po vedlejších klidných cestách a přitom nemusel neustále kontrolovat cestu na mapě, napojuji se na značenou cyklotrasu Bodamské jezero-Dunaj (Bodensee-DonauWeg). Je začátek května a cestu lemují májky. Odhaduji, že německá tradice je velmi podobná té české. Některé májky vypadají jenom jako skromný sloupek se srdcem a jménem. Na jiných je vidět, že obdivovatelé se chtěli před děvčaty vytáhnout – postavení mohutné májky ozdobené pentlemi a nejrůznějšími ozdůbkami snad vyžaduje stavební povolení.

Na Dunaj se napojuji u města Ulm. Značení Dunajské stezky se držím až do Regensburgu. Nejpopulárnější evropská páteřní trasa je pro mě v tomto úseku trochu zklamáním. Je to zcela něco jiného, než moje zkušenost z Rakouska. Jízda po prašné šotolině s plně naloženým kolem je skutečně nepříjemná. Podle rady místních volím radši asfaltové cyklostezky podél silnice. I tady je značená alternativní trasa Donau Radweg. Někdy se jen těžce rozhoduji, kterého ukazatele se mám držet. Asi mi schází jen nějaká podrobnější mapa s legendou povrchů.

Míjím Regensburg, odpojuji se od Dunaje a znovu šplhám do kopců. Přede mnou je mramorový chrám Walhalla. Německý Pantheon leží u městečka Donaustauf, přibližně 10 km za Regensburgem. Toto míst je zasvěceno Němcům, kteří se zapsali do historie. Ke dnešnímu dni je tu celkem 190 byst a pamětních tabulí, mimo jiné Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Alberta Einsteina či Johanna Wolfganga von Goethe. Stavba Walhally prý trvala 12 let (1830–1842) a její tvůrce, architekt Leo von Klenze, se nechal inspirovat athénským Parthenónem.

Přes kopečky a údolí šlapu do města Cham. Odsud už vede k hranicím podél říčky Chamb příjemná cyklostezka s nulovým převýšením. Ve Furth im Wald odbočuji směrem na české hranice. Bývalý turistický přechod Schafberg/Ovčí vrch tu připomínají jen dvě opuštěné malé pohraniční boudy. Přes okno vidím na stolku prázdnou PET láhev, která je opředená pavučinou. A tenhle obrázek mi zůstává v hlavě jako symbolická tečka za putováním do Schengenu a zpět.

Další části seriálu „Do Schengenu a zpět“:

1. část – Praha – Porýní-Falc
2. část – Příjezd do Lucemburska
3. část – Přes Francii do Freiburgu

Užitečné odkazy:

Mapa cesty – Freiburg (D) – Bodamské jezero (CH, D) – Regensburg (D) – Praha
Rheinradweg – cyklotrasa podél řeky Rýn
Informace o Podunajské stezce na webu www.cyklistika­krnov.cz

Fotogalerie

Do Čech už co by kamenem dohodil. Nádraží Himmelreich nedaleko Freiburgu Vjíždím do zalesněného pohoří Schwarzwald ...a pomalo stoupám až k 1000 m n.m. Schwarzwald Schwarzwald Kaplička před švýcarskou hranicí. Na švýcarských zahradách, podobně jako ve Skandinávii, často vlají státní vlajky Krajina severozápadního Švýcarska v okolí města Schaffhausen Rýnské vodopády u Schaffhausenu Rýnské vodopády u Schaffhausenu Most přes Rýn mezi německým Gailingen a švýcarským Diessenhofen. Malebné městečko Stein am Rhein Uchvátily mě malby na fasádách domů A když je potřeba dům opravit, malba z fasády se přemaluje na plátno, které zakryje lešení. Promenáda u Bodamského jezera v Kostnici (Konstanz) Zámek Kirchberg na břehu Bodamského jezera V lesích na cyklotrase Bodamské jezero - Dunaj bylo o můj pitný režim dobře postaráno. Přijíždím k Dunaji do města Ulm. Krajina kolem Dunaje Walhalla u městečka Donaustauf Poslední pohled na Dunaj a Regensburg a řídítka otáčím přes kopečky do Chamu a na Folmavu. Bouda pro celníky u hraničního přechodu je prázdná a zarostlá pavučinami. Od vstupu Česka do Schengenu tu zřejmě už nikdo nebyl. A teď už jen rozkvetlými českými luhy a háji došlapat k domovu.
Václav Vrtal, 23.01.2009
Vyzkoušejte
 (CK Cyklotur)

Korutanská jezera na kole

Rakousko
21.08.2018 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
8 980 Kč 8 580 Kč
 (CK Hoška Tour)

Svět křišťálových vodopádů

Rakousko
22.08.2018 - 6 dní
pěší turistika
Autobusem
9 350 Kč
 (CK Kudrna)

Francouzské Alpy na silničních kolech

Francie
23.08.2018 - 11 dní
cyklistický
Autobusem
18 400 Kč
 (CK Mamut tour)

Slovinsko na kole

Slovinsko
24.08.2018 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
7 800 Kč 7 400 Kč
 (CK Frčíme)

Vídeň na kole a inlinech

Rakousko
25.08.2018 - 1 den
In-line skating
Autobusem
0 Kč
Do vaší knihovny

Pestrý život cyklotrempa

Jan Vlasák
Čtvrtá kniha svérázného cestovatele a spisovatele
Čtvrtá kniha je výjimečná tím, že si autor kromě textu a fotografií do ní sám nakreslil obrázky uvádějící jednotlivé kapitoly a je také…
278 Kč

Cyklistické maso v české kotlině

Milan Silný
Čtvrtá kniha Milana Silného pojednává o nejdelších, nejdobrodružnějších a možná i nejúchylnějších cyklistických akcích v ČR
Ve světě se jezdí spousta extrémních cyklistických akcí. I u nás se jezdí závody, které dávají lidskému životu jiný rozměr, závody, při …
389 Kč
Blogy

Vltavská cyklostezka s desetiletým dítětem

 ()
Po více než půlročních přípravách a přemýšlení jsme se rozhodli jet s naším desetiletým synem Vltavskou cyklostezku. Původní plán byl jet z Českých Budějovic a stihnout to do sedmi dní.Když jsem se však s tímto záměrem zmínil před kamarády-cyklisty, tak mě to rozmluvili s tím že nejhezčí úsek je…
2183798 | včera

TRANSKAVKAZ – nalehko

 ()
Je to více než 40 let co jsem v antikvariátu našel knížku „Kavkazská cesta"od Julia Komárka. Popis cesty kavkazskou Svanetií (v dnešní Gruzii), kterou autor vykonal v roce 1913 se svým spolustudentem zoologie. Popis plný lehkého studentského humoru, dobrodružství, porozumění pro místní reálie.…
mirekbik | 01.08.2018

Valíme na Moravu - poprvé

 ()
Na Moravě, v Třebíči, máme tetičku. Já, bratr, děda a kamarád Slávek za ní a za dalšími příbuznými v okolí jezdíme každý rok, někdy i dvakrát. Cesta autem dlouhá 250 km, skoro tři a půl hodinky jízdy. A tak jsem si řekl, pro cyklistu dobrá výzva! V žádném případě ale nepojedu po hlavní silnici!…
JohnyB | 28.07.2018

Welzlův kvadriatlon 2018 - extrémní závod pohledem programátora

 ()
Varování - následující vyprávění je dlouhé a nezkušený čtenář by se raději neměl do čtení vůbec pouštět. Pokud preferujete pohyblivé obrázky zkuste raději reportáž České televize. Před lety mě zaujal závod Hornettlon, což je inline kvadriatlon, tedy triatlon rozšířený o inline bruslení. Na tomhle…
Jrr | 23.07.2018

Kola v autobuse

Zdravím všechny. No jo, máte recht :-)
Drak007 | 23.07.2018

O čem se mluví:

Ostatní – cyklo Jako to bylo - 77 : dnes v 17:26
NEcyklo Okupace ´68 dnes v 17:24
Cestování na kole Nová STRIDA a Bochum dnes v 17:21
NEcyklo Pobavilo - potěšilo 141 dnes v 13:08
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

328 cyklistů (21 přihlášených)

Vltavská cyklostezka s desetiletým dítětem

Po více než půlročních přípravách a přemýšlení jsme se rozhodli jet s naším desetiletým synem Vltavskou…
2183798 | včera

TRANSKAVKAZ – nalehko

Je to více než 40 let co jsem v antikvariátu našel knížku „Kavkazská cesta"od Julia Komárka. Popis cesty…
mirekbik | 01.08.2018

Valíme na Moravu - poprvé

Na Moravě, v Třebíči, máme tetičku. Já, bratr, děda a kamarád Slávek za ní a za dalšími příbuznými v okolí…
JohnyB | 28.07.2018