reklama

Do Schengenu a zpět (2.) – Příjezd do Lucemburska

Během prvních osmi dní cesty do Schengenu jsme přivykli na každodenní rutinu cestování. Koncem prvního týdne jsme se podívali na veletrh Spezi. Před námi je Lucembursko, kde na nás čekají naši přátelé.

…a jsme v Schengenu!
…a jsme v Schengenu!
Foto: NaKole.cz

Městečko Germersheim, kde skončila naše první etapa, leží na břehu řeky Rýn. Vyrážíme navečer, po rovině vstříc zapadajícímu slunci. Před námi se tyčí příkré svahy kopců Falckého lesa (Pfälzer Wald). Jedme kolem Rýna, skrze lesy, pole a vinice. Je neděle večer a cyklostezky se zaplnily výletníky, vracejícími se domů z víkendového výletu na kolech.

Falcký les u nás nepatří mezi příliš známé pojmy. Jedna z největších zalesněných oblastí v Německu jako kdyby se vyloupla z fotek předminulého století. Neprostupné lesy, pískovcovými masivy oddělená údolí, která skrývají malé vesničky, rozvaliny strážních hradů na vrcholcích kopců. Pohoří není vysoké (nejvyšší vrchol Kalmit dosahuje 673 m.n.m.), v okolní rovinaté krajině ale působí strmé stěny dramaticky. Sotva překonáme Falcký les, jsme u další známé cyklostezky Saar Radweg.

Podél proudu řeky Saar se vydáváme na sever a téměř tak kopírujeme německo-francouzskou hranici. Saar Radweg se na několika místech opravuje, ale značení nikdy nenechá kolaře na pochybách. Nejsilnějším dojmem na nás působí německá důslednost, s jakou jsou tu vždy vyznačeny objížďky pro cyklisty.

Francouzsko-německou hranici překonáváme kousek za městečkem Merzig. Jedeme po polní cestě, která podle mapy vede střídavě po německé a francouzské půdě. Nikde ale nevidíme žádný hraniční kámen, o celnicích nemluvě. Region Lotrinsko (Lorraine) se od svého východního souseda liší hned na první pohled. Žádné upravené zahrádky či domečky jako z pohádek. Domy jsou nenahozené nebo z nich omítka už dávno opadala. „Bonjour,“ zdraví nás babičky, které stojí před pekárnou s čerstvými bagetami v rukou.

A je to tady! Dvanáct dní po výjezdu z Prahy dorážíme do lucemburské vesničky Schengen. Leží na trojmezí, přesně na hranicích mezi Německem, Francií a Beneluxem. Na břehu řeky Mosely je památník podpisu schengenské dohody. Byla podepsána na lodi, která kotvila uprostřed Mosely. Trávíme tu asi čtyři hodiny, hlavně focením a filmováním.

Lucembursko se obvykle přezdívá „Lux“. Jeden vtip říká, že i tenhle název je příliš dlouhý na to, jak malý kousek zabírá. Se svými rozměry 80×50 km je jednou z nejmenších zemí Evropy. To ale Lucemburčanům nijak neubírá na sebevědomí. „Mir wölle bleiwe wat mir sin“ (Chceme zůstat takoví, jací jsme) je jejich národním heslem.

Směřujeme do městečka Dudelange, které leží kousek od jižních hranic. Tady nás čekají Vašek s Pavlou, kteří tu žijí a pracují už několik let. „Pojedete kolem radnice, pak doleva a jste u nás, už na vás čekáme,“ vítá nás v telefonu Vašek. Kdo to nezažil, neuvěří, jak příjemné je dojet k přátelům. Na náměstí ale radnice není, jen hotel Vila (hôtel de ville). Několikrát se vracíme a ujišťujeme, jestli jsme správně. Nakonec zjistíme, že hôtel de ville je francouzský název pro radnici. Ach jo, ta franština. Kromě toho se tu mluví ještě lucembursky, to je zvláštní jazyk nejvíc asi podobný němčině. Třetím úředním jazykem je němčina, ale ta se v běžné komunikaci moc nepoužívá.

Je to paráda, teplá voda, střecha nad hlavou, báječné teplé jídlo. „Večer jdeme opékat maso s přáteli, jdete s námi, ne?“ zve Vašek. Ach jo, to máme za to, že jsme se v mládí neučili cizí jazyky. Zřejmě nás čeká večer mezi rodilými Lucemburčany, kde budeme nejspíš sedět a usmívat se na všechny strany, možná někoho naučíme vyslovovat české „ř“. Naše překvapení je ale obrovské. Čeká na nás početná komunita Čechů a Moravanů, kteří tu dlouhodobě žijí. Na závěr večera přijde ke slovu i skákání přes oheň s valaškou – inu, Valaši se nezapřou kdekoli na světě.

Vašek s Pavlou jsou skvělí hostitelé. Oba se snaží, abychom se tu cítili dobře. Ukazují nám Lucembursko ze všech stran. Při návštěvě hlavního města Lucemburk se soustředíme na jazyky – mísí se jich tu opravdu hodně. Slyšíme i češtinu, slovenštinu nebo polštinu. Zkoumáme centrum historického města, prolézáme katakomby a navštívit musíme i katedrálu Notre Dame, pod kterou je hrobka Jana Lucemburského. A samozřejmě zkoušíme i čerstvě otevřenou automatickou půjčovnu jízdních kol Véloh.

Následující den nás čeká výlet na kole. Červená země je zbarvená železem, projíždíme bývalými doly na železnou rudu. Na chvíli nakoukneme i za hranice do sousední Belgie. A pak už jen balení, loučení a vydáváme se na cestu zpátky. Vašek veze Jurimíra do Kolína nad Rýnem, odkud mu jede vlak zpátky do Prahy. Rozhodně si nenechte ujít jeho veselou historku o tom, jak kupoval jízdenku do mezinárodního vlaku s lehokolem, která tu vyjde během několika dní.

Já ještě jednou přespím a pak už otáčím řídítka zpátky na východ a vracím se domů. Před sebou mám dva týdny cesty v zemích, jejichž jazyku nerozumím ani zbla. Tak do toho!
Merci, Vašku, merci, Pavlo, äddi.

Pokračovat

Další části seriálu „Do Schengenu a zpět“:

1. část – Praha – Porýní-Falc
3. část – Přes Francii do Freiburgu
4. část – Přes Švýcarsko zpět do Prahy

Užitečné odkazy:

Mapa cesty – úsek Germersheim (D) – Dudelange (L)
Vel’oh – automatizovaný systém půjčování kol v Lucemburku

Poznámka:
Při psaní tohoto článku nás zastihla zpráva, že Lucembursko má o jednoho cyklistu víc. 6. října 2008 se Pavle a Vaškovi narodil malý Mathias. Za redakci gratulujeme a posíláme do Lucemburska hodně pozdravů.

Fotogalerie

…a jsme v Schengenu! Cyklostezka ve Falckém lese V Sársku jsme vyzkoušeli cyklostezku podél řeky Saar Díky kvalitnímu cykloznačení jsme mapu vytáhli jen zřídka V Saarbrückenu neunikly naší pozornosti nádherné grafiti Na německo-francouzské hranici jsme našli jeden hraniční kámen z roku 1830. Na nic jiného, co by státní hranici označovalo jsme nenarazili. Cyklostezka podél Mosely ve francouzském podání Most přes Moselu a za námi vinařská vesnice Schengen Památník Schengenská smlouva V Dudelange se setkáváme s Vaškem, Pavlou a jejich pejskem Bodiem. V centru Lucemburku V centru Lucemburku V centru Lucemburku V centru Lucemburku Katedrála Notre Dame Hrobka Jana Lucemburského Na startu jedné z etap Tour de France 2006 v Esch-sur-Alzette Cyklostezka skrze bývalé doly na železnou rudu Cyklostezky vedou často na podloží bývalé železnice. Na lucembursko-belgické hranici Trevírský dóm Porta Nigra (Trevír), městská brána postavená ve 2. století Jedno pivko na závěr prohlídky Trevíru a pokračujeme do Kolína Z Kolína nad Rýnem se Jurimír vrací do Prahy vlakem.
Václav Vrtal, 11.10.2008
Vyzkoušejte
 (CK Extrem Tour)

Alsaská vinná stezka na kole

Francie
03.07.2020 - 9 dní
cyklistický
Autobusem
9 990 Kč
 (CK Nomád)

Porýním za vínem, hrady a romantikou

Německo
08.07.2020 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
8 790 Kč
 (CK Kudrna)

Kolmo kolem Bretaně

Francie
16.07.2020 - 7 dní
cyklistický
Autobusem
14 500 Kč
 (CK Nomád)

Bretaň na kole

Francie
17.07.2020 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
12 990 Kč
Do vaší knihovny

Alpský cyklistický pas

Michal Pavlata
ALPEN RADFAHREN REISEPASS / ALPINE CYCLING PASSPORT / LE PASSEPORT CYCLISTE DES ALPES / PASSAPORTO CICLISTICO ALPINO Dáváte si na svých…
100 Kč

Poutnický deník

Jiří Bouda
Tři velké cesty po Evropě na kole
OD SVATÉHO MATĚJE V PRAZE KE SVATÉMU JAKUBU V SANTIAGU DE COMPOSTELA (2003) CESTA ZPÁTKY - Z LISABONU DO PRAHY (2006) JAK JSEM…
398 Kč
Blogy

Gruzie s dětmi na kole - Jak jsme měli psa...

 ()
Asi před rokem, ani ne, jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že s dětmi a koly vyrazíme do Gruzie, Arménie a Náhorního Karabachu. Po této oblasti jsme pokukovali dlouho. Nejprve se nám ale děti zdály moc malé, pak tam v pohraničí v roce 2016 vypukl krátký ale ozbrojený konflikt, v dalších letech…
Peggy | 24.04.2020

Západní Evropou s dětmi - část 6. - Provence

 ()
Naše děti už vědí, že když se chtějí vykoupat v moři, musí si k němu dojet na kole. Letos to měly obzvláště daleko. Z Hamburku se to sice podél Labe zdálo na pláž kousek, ale na koupání to tam nebylo. Tak jsme to museli vzít na jih, přes státy Beneluxu, městečkem Schengen do Francie, pak podél Rýnu…
Peggy | 10.03.2020

Západní Evropou s dětmi - část 5. - Route des Grandes Alpes

 ()
To se prostě ráno vzbudíte, po snídani sbalíte stany a vyjedete si nějaké dvoutisícové sedlo... :-) Jmenuje se to Route des Grandes Alpes, a jde o slavnou silnici vedoucí napříč francouzskými Alpami. Oficiálně začíná u Ženevského jezera, vine se skrz hory poblíž italské hranice, kde překonává šest…
Peggy | 26.02.2020

Dámská zdraví z PoSázaví aneb jaké jsou cesty podél Sázavy

 ()
Dámská 2019 se nesla pod heslem "Pramen zdraví z PoSázaví" a Posázaví jsme si užily opravdu dost. Jely jsme Sázavu od pramene k soutoku. HMS chtěla původně jet obráceně, ale akceptovala můj návrh, že je lepší vyjet z domova vlakem a po svých se pak vrátit, než někde poslední den stíhat vlak. A…
radka | 14.02.2020

Západní Evropou s dětmi - část 4. - Alpami pod Mont Blanc

 ()
Oberalppass (2046 m n. m.) tak tam končí naše cesta podél Rýna. Nebude to žádné dlouhé psaní, asi tak jako nám trval výjezd do sedla. Ráno jsme stáli on the road ještě dřív, než se objevili první motorkáři, a za dvě hodinky jsme byli nahoře. Překvapilo nás ta snadnost, taková rozehřívačka po ránu,…
Peggy | 14.02.2020

O čem se mluví:

Lehokola Tak jsem viděl lehokolo VII. včera v 23:11
NEcyklo COVID - 24 včera v 22:52
Vyjížďky, srazy, akce K24? včera v 22:41
Technické rady Favorit 1955 včera v 22:41
Energie na cestách včera v 22:36
Lehokola Tak jsem neviděl kolo. včera v 22:18
Homebuilders lehokol 12 včera v 22:01
NEcyklo Pobavilo, potěšilo 159 včera v 21:53
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

277 cyklistů (9 přihlášených)

Gruzie s dětmi na kole - Jak jsme měli psa...

Asi před rokem, ani ne, jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že s dětmi a koly vyrazíme do Gruzie, Arménie a…
Peggy | 24.04.2020

Západní Evropou s dětmi - část 6. - Provence

Naše děti už vědí, že když se chtějí vykoupat v moři, musí si k němu dojet na kole. Letos to měly obzvláště…
Peggy | 10.03.2020

Západní Evropou s dětmi - část 5. - Route des Grandes Alpes

To se prostě ráno vzbudíte, po snídani sbalíte stany a vyjedete si nějaké dvoutisícové sedlo... :-) Jmenuje…
Peggy | 26.02.2020