Jak jsem hledal cyklovlak z Lucemburska

Cestovat vlakem po Evropě může být někdy docela dobrodružné. Když nemluvíte německy a potřebujete domluvit přepravu lehokola v německých vlacích, platí to dvojnásob.

Vlak EC z Kolína nad Rýnem do Prahy

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

V našem vyprávění o cestě do Schengenu (1. část, 2. část) jsme se dostali až do Lucemburska. Tady se dvojice cyklocestovatelů rozdělila, Jurimír se zpět vrátil vlakem a Václav pokračoval po vlastní ose. Jurimír se s námi podělil o vyprávění o složité cestě k lístkům na vlak. Docela hezky to ukazuje, jak nejrychlejší cesta nemusí být ta nejjednodušší. Nakonec, posuďte sami:

Protože nemám tolik dovolené, abych se mohl vrátit domů kolmo, nastal čas shánění jiného způsobu, jak dopravit kolo a sebe zpátky domů.
Vlak se přímo nabízel. Na stránkách Českých drah mi Václav našel přímý spoj z Kolína nad Rýnem. Jen cenu ČD neuvádějí. Zkusil jsem si tento spoj najít na stránkách Deutsche Bahn. Našel jsem ho, ale s naprostou absencí znalosti tohoto jazyka nepochopil, co k tomu píšou a kolik za co zaplatím.
Zkusil jsem tedy jinou cestu. Moje bývalá kolegyně má přítele, jehož sestra si vzala Němce a žije v Německu. Tohoto pána jsem se postupným kolečkem informací pozeptal na cenu a možnosti dopravy. Slevy prý na podobný typ spoje moc uplatnit nejdou, jsou spíše regionální. Vlak sice jede, ale cena by byla více než 4 000 Kč a prý ať za tu cenu raději letím letadlem.
Zkusil jsem poprosit svou, dnes už bývalou, ženu, která se německy trochu domluví, jestli by mi nepřeložila, co píší o tom spoji na www.db.de. Společně jsme to pochopili tak, že mne bude stát lístek 59 EUR a kolo 29 EUR (dohromady tedy zhruba 2 100 Kč). To byla tedy cena podstatně nižší, než tvrdil místní občan.
Zkusil jsem ještě zavolat na informace Českých Drah. Operátorky sice vyhledají spoj s údajem o odjezdu, cenu už bohužel ne. Alespoň jsem se dověděl číslo na mezinárodní pokladnu, kde mi snad už informace o cenách sdělí. V mezinárodní pokladně mi velmi milá paní řekla, že jízdenka včetně kola a povinné rezervace pro kolo stojí 3 034 Kč. Jako držitel In-karty bych mohl přejet z Lucemburska za 2 100, ovšem pouze na místě k sezení. Jízdenka do spacího vagonu byla podstatně dražší – základní jízdné by přišlo na 3 600 Kč. Zlevněná místa, na která byla potřeba objednávka s dvouměsíčním předstihem, byla už vyprodána.
Uzavřel jsem celé pátrání s tím, že těch jedenáct hodin cesty prospím vsedě.

Po srovnání s možnostmi autobusu a letadla jsem nakonec vybral přece jenom vlak. Přivstal jsem si a v šest ráno stál u mezinárodní pokladny na Hlavním nádraží v Praze. A co se nestalo, znovu jsem se dověděl nové informace. Lůžko (přece jen jsem uvažoval o možnosti připlatit si za pohodlí) nejde koupit ke kolu. S kolem mohu dostat jedině lístek k sezení. Údajně jsou kola i místa k sezení v jednom vagonu. Teď tedy jsem hrdým vlastníkem jízdenky 2. třídy pro sebe i pro kolo v ceně 2 314 Kč.

Informace, že kolo bude ve stejném vagoně jako já, mě velmi potěšila. Jen se bojím, že lehokolo do háků nepůjde zavěsit. Háky jsou totiž konstruovány pro klasická kola, která mají jiné rozměry.
Možná mě za dva měsíce kvůli tomu nevezmou a já zůstanu stát na peróně s jízdenkou v ruce dívaje se za odjíždějícím vlakem.

Co k tomu dodat? Pokud jste správně počítali, ze tří různých zdrojů Jurimír postupně dostal tři rozdílné ceny. Kozel aby se v tom vyznal…

Fotogalerie