Test kola Author Ronin 2016

Výrobce kol Autor nelze podezřívat, že by nesledoval nastupující trendy cyklistiky. Proto v jeho portfoliu můžeme nalézt dnes nejen stále více populární elektrokola, chcete-li „E-biky“, ale také zástupce postupně se rodící kategorie tak zvaných „Gravel bike“, v přesném překladu tedy „štěrkových kol“.

Author Ronin 2016

Foto: Tomáš Kučera

Další fotografie

Pokud by náhodou někdo nevěděl o co se jedná, tak připomenu, že jde ve zkratce o jakousi mezi-kategorii mezi cyklokrosovým speciálem a silničním kolem. Author svůj počin navíc povýšil na možnost využít své kolo jako expediční speciál.

Rám a komponenty

Ronin rozhodně není tuctovým strojem, které zapadne v davu ostatních, dnes již převážně a to hlavně u silniček, kol postavených na karbonových rámech. Překvapí nejen svojí výraznou grafikou, ale zejména štíhlými trubkami rámu, který je kompletně svařen a dnes již téměř zapomenutých chrom-molybdenových trubek. Ty jsou navíc označeny jako triple butted. To znamená, že se jedná o trubky se trojí sílou stěny, tedy dvakrát zeslabovaný (nikoliv třikrát, jak se můžeme často dočíst).

Všechny roury jsou kruhové, bez jakýchkoli výstředností, jediné co trochu vybočuje z totální klasiky je prohnutí vzpěr zadní vidlice směrem vpřed, tedy zpět k ose kola. Přestože Ronin hraje na retro strunu, konstruktéři sem vpašovali i ryze moderní prvek a tím je uchycení zadní kotoučové brzdy standardu Post-Mount. Na rámu nalezneme přípravu pro umístění dvou košíků pro bidony a také blatníků a nosiče. Ze stejného materiálu je svařena i rovná vidlice, která je doslova „ocvočkována" šrouby sloužícími k uchycení předního nosiče. Osobně mi celkový počet záchytných bodů přijde trochu přehnaný, ale asi chlapci u rýsovacího prkna, tedy dnes spíš u počítače věděli, co dělají. Za zmínku snad ještě stojí relativně dlouhá hlavová trubka, která, jak si řekneme dále, posílá jezdcovy ruce dostatečně vysoko.

Co se osazení týká, tak řazení bylo svěřeno inovované sadě Shimano Tiagra, která vypadá velmi dobře. Svým šedým lesklým lakem, ale i dokonalým tvarem klik i dualů evokuje špičkové sady japonského výrobce. O zastavení se starají mechanické kotoučovky TRP Spyre se 160mm disky. Velkou výhodou této brzdy je, že se pohybují obě destičky a tak jejich účinnost je vyšší než u běžných mechanických brzd.

To co asi nejvíce odlišuje Ronina od běžného silničního bicyklu jsou jeho kola. Základem jsou Quando Road Disc náboje a Jalco DRX 27 silniční ráfky vzájemně zapletené 32 dráty. Nasazeny jsou Continental Speed Ride pláště trochu přerostlé šířky 42 mm s jemným vzorkem.

Jízdní vlastnosti

Author Ronin můžeme směle zařadit do relativně mladé kategorie tak zvaných Gravel biků. Ty neskrývají svoji příbuznost se silničními koly, zejména se speciály uzpůsobenými pro jarní klasiky. Cesta za zvýšeným pohodlím a schopností poprat se s mizerným povrchem je u těchto kol však trochu jiná. Místo často technicky vychytaných hrátek s rámem, zde nalezneme objemné pláště, které svojí šířkou někdy atakující ta na horských kolech. Vždy nalezneme kotoučové brzdy, často, oproti klasické silničce širší řídítka.

Rámy bývají karbonové, hliníkové a čas od času se objeví exot na ocelovém rámu. A jednoho takového mám právě před sebou. Author navíc kolo povýšil na stroj vhodný pro turisty. Do testu jsem dostal rám velikosti 56 centimetrů, no co, říkám si, stejně velkou mám svoji krosku. Nahlédnutím na stránky výrobce však zjišťuji, že pro mých 177 centimetrů bych měl užívat velikost 52. Obcházím tedy kolo s metrem a dostávám se ke stejným číslům jako na mém stroji. Moc tomu nerozumím, hlavně ne tomu, jak by se na toto kolo, dle katalogu, poskládal dvoumetrový dlouhán.

Trochu rozpačitě tedy nasedám a hele, dle mého subjektivního názoru je vše jak má být, jen ruce mám sice o něco výš, ale mě se to líbí. Největší překvapení mě čeká po šlápnutí do pedálů. Ronin není žádná raketa, to ne, ale takovou pocitovou lehkost jízdy a ochotu jít za pedály jsem již dlouho nezažil. Okamžitě jsem si vzpomněl na pocit z minulém víkendu, kdy jsem měl možnost si krátce projet špičkový bike s elektromotorem.

Samozřejmě je to nadsázka, ale Ronim opravdu krásně jede, nic nevadí ani jeho hmotnost atakující 12 kilogramů. Jeho víc jak 4 centimetry tlusté pláště s minimalistickým desénem nekladou žádný znatelný odpor. Kolo je stabilní, jízda po kočičích hlavách odhalí celkem slušnou schopnost celku se poprat s drobnými nerovnostmi českých silnic. Záhy Ronina posílám i na polní cestu. Zadní část kola je stále celkem OK, přední vidlice však přeci jen tolik nestíhá a naopak, když jí nakopne několik středních nerovností za sebou, má snahu se lehce rozvibrovat. Stejný problém vykazuje při intenzivnějším brzdění. Zde je, domnívám se, prostor pro další případnou modernizaci. Stejně tak by komfortu jízdy pomohla karbonová sedlovka s větším ofsetem.

Co se brzd týká, výkon za normálních podmínek nepřesahuje ráfkovou klasiku, jejich výhoda se projeví až za mokra. Řazení bylo svěřeno nové silniční sadě Tiagra. Nejenže výborně vypadá, ale i výborně pracuje.

Ronin je vpravdě universál. Dnes si většina turistů vybere kolo s rovným řídítky, ale klasické silniční oblouky nabízejí daleko větší variabilitu úchopu, což se na dlouhých cestách opravdu hodí. I když ani zde si neodpustím trochu té kritiky. Použitá řídítka jsou v místě rovné části i přes přítomnost omotávky velmi úzká a nenabízí tak příliš pohodlný úchop. Celkově se mi však Ronin líbil moc. Je to přesně můj šálek čaje a všem, co hledají universální a téměř bezúdržbové kolo ho vřele doporučuji.

• Lehkost jízdy a jízdní vlastnosti jako celek
• Universálnost
• Celková funkčnost

• Občasná vibrace přední vidlice
• Relativně velká hmotnost

Technická specifikace

Fotogalerie