Včera jsem to sepsal pro elektrokolaře, ale odpadnul jsem dřív,než to stačil šoupnout sem.
Tak dneska vyjel se soustrojím směr Norimberk Montpellier, první hnusná etapa, 170 Norimberk - Heilbronn, nemám cestu přes Německo rád, ale s vozíkem to prostě jinak nejde.
Projel jsem Kochertallem, užil si most, i když uplácaný z betonu, ale přesto, krásný.
A do cíle 40,35,30,25, jak se přejede ten ďolík je vyhráno
.
20 km před Heilbronnem na mě na křižovatce zprava najel dědek z Mercedesem, prý ho oslnílo slunce, na hlavní mě neviděl. Výjezd u města, inak jsem většinou na stezce.
A nabral by mě, kdybych to nepoložil.
Tu soupravu nezastavíš na místě, tak jsem lehnul doleva.
Nic se nestalo vozík se převrhnul ale skvěle zabaleno, nic nevypadlo. A hned za mnou o vůz dál policajti.
Mladí lidé, kluk s holkou, holka hned ke mě, pomáhla mi na nohy a kluk šel po tom dědkovi, který se chystal zmizet.
Říkám "nic se nestalo" nemohu tu nic sepisovat, mám to ještě 30 km.
A oni "nepotřebujeme Vás, šťastnou cestu" ale třikrát se zeptali, jestli jsem si jist, že jsem v pořádku.
Dobře to dopadlo, jen levé zápěstí bolí dost.
Jak říkal náš tělocvikář Blažej, co bolí, roste.
Zítra už jen kousek, 80 do Karlsruhe a pak konečně, Francie.
Relive (fotky jsou tam)
https://www.relive.com/view/v7O9Zp1kEQ6
A tedy hned druhá etapa.
Žádné zprávy, dobré zprávy.
Tak se to říkalo.
A asi na tom něco bude, než se rozepisovat o střetu s mercedesem, to snad raději mlčet.
Takže, dneska krátká etapa, mohl jsem si přispat a tak zřejmě proto jsem se probudil v půl páté a už nezabral.
Inu času habaděj, zvolil jsem tedy v navigaci režim "cykloturistika".
Mohu-li být svým blábolením něčím užitečný, poradím vám: tohle fakt nedělejte.
Trasa tedy až na nepatrné úseky celá na cestách bez aut, ale to je vlastně jediné pozitivum.
Jasně, mohlo mě to trknout, když navigace hlásila "dále pokračujte po Panoramaradweg" ale nestalo se.
Tak jsem si do rovinaté etapy Heilbronn - Karlsruhe vložil pár vršků, a odměnou mě snad měl být výhled do zemědělské krajiny. Nejsem na takovéhle bonusy stavěný, tak jsem si to neužil, narozdíl od mého motorku ekola.
I z posledního kopce, který měl být jediný na té trase, kterou dokonale znám, mi ta cykloturistická navigace udělala dvohrb, nahoru a dolů a ještě jednou.
Nahoru mě to tak nevadí, práci deleguji stroji ale dolů musím svírat brzdové páky a to mě na té naražené levé ruce dost bolí.
Nikdo mě na cestu nevyhnal, tak když jsem nezůstal doma na otomanu, neměl bych fňukat.
Není tak zle.
Snad ještě jedno anglické přísloví na závěr:
"Neopravuj co funguje".
Toho jsem se měl držet, když jsem ráno šteloval tu navigaci....
Relive video:
https://www.relive.com/view/vdORB1xD4KO
Tak to bývá, ta nejpřímnější, nejrovnější, nejhladší a nejrychlejší bývá cesta pro auta a s auty.
Ale ne, fakt tu cestu umím a snad mě nepodezíráš, že kromě Paříže a kroužení kolem Oblouku si dopravní chaos užívám.
Prostě trasa navržená tak, ne aby se člověk dostal mimo dopravní tepny co nejpohodlněji k cíli, ale prostě "vyhlídková trasa bez aut".
Bez motorku bys na těch 75 km chcípnul :-)
Ne, není to špatně, je dobře že ti to placená verze Mapy.cz dává, jen pokud někam jedeš, do daleka, je lepší režim silniční kolo.
Mají i režim gravel, ale ten taky, na trasách co notoricky znám, tě vede zbytečně do kopců
Takhle, ještě drobnost.
Ani navigace mapy.cz v režimu "silnička" nenabízí optimální trasu.
Tudy jezdím na Paříž jak ten linkový autobus asi deset, možná víc let. A jak jezdím na nejrůznějších kolech, tak když mám motor, troufám si experimentovat. Občas, bohužel, i bez motoru.
Prostě mám lepší trasu než mapy.cz..
Já ti to věřím. Už jsi to mnohokrát projel a optimalizoval. Ten robot má jen tu mapu a nic víc. Já používám ten mód cykloturistika a vždy si kontroluji, kudy mne to vede. Režim silniční kolo se neuhne z asfaltu za žádnou cenu a to mi přijde pro mého trekinga přehnané, ač do dálek raději jedu po tom asfaltu.
Ano, je to tak.
Ne z asfaltu, ale z něčeho, co má za zpevněnou cestu. Dlažba ho neštve, ale tvrdá hlína ano.
Vím o míste, kde mě hnal na silnici kvůli 200 metrům polňačky. Další věc, oni ti Němci i Francouzi fakt na těch stezkách makají a tam kde vloni jíl dnes asfalt.
Strašně ae to fakt mění, k dobrému.
K dobrému? Dovolji si oponovat a nejsem sám. Nemyslím si, že vysfaltováním všech polních cest se koná dobro. Je třeba velký rozdíl mezi Rakouskem a Českem. V Rakousku je už skoro všechno asflatové. V Česku se ještě najde většina polních cest hliněná. Sice to tak nejede, chce to jiné kolo nebo jít pěšky, ale je to mnohem hezčí a i příroda to má raději.
Včera, ve své sebestřednosti, jsem na to zapomenul. Moje bolístka byla přednější.
Bylo to kousek za Ansbachem.
Tam se jede po cyklostezce souběžně se silnicí.
A za mnou houkačky, i když na stezce, po@dvědomě se klidím do strany. Přejeli fofrem, ale asi za kilometr vidím jak stojí a blikají.
"Safra, oni snad stojí na té stezce" říkám si.
Když se přiblížím, vidím, že jsou na blikačkách vedle stezky, projedu i s vozíkem.
Hlouček lidí, horské kolo s vozíkem uprostřed stezky, a ve vozíku spí děcko. A napravo ve škarpě,na zádech cyklista. Podle ohozu je to jasné. Hlavu zakloněnou dozadu a dva záchranáři u něj klečí.
Projíždím krokem dál, nemohu pomoci, vše už udělali ostatní cyklisté, je jich tu hlouček.
Co se stalo?
Ten chlap byl mladý, 30-35, a teď tu leží. Infarkt?
Stoupání slušné, vozík s děckem za ním, srdce makalo, to jistě. Ale v jeho věku by se měl zadýchat, ne aby to s ním fláklo. Nevím nic, jen jsem viděl mladého kluka ve škarpě a nesrazilo ho auto
Před třemi lety jsem viděl podobný výjev u Besançonu.To byla doba kdy nás terorizovali testy každých 48 hodin, pokud nejsi očkován.
Peleton, byli to dvacetiletí kluci, a jeden mladík zase na zádech, a kolem panika.
Tak se mi to vybavilo a propojilo.
Nemám důkazy.
Být investigitavním žurnalistou, zkoumal bych majetkové poměry pánů z MeSES, jak si polepšil,nebo ne, Václav Hořejší, a všichni ti protagonisté brutálního vnucování očkování.
A u každé takové příhody bych se ptal, kolik a kolik posilovacích. Nemusí to souviset, ale důsledné odmítání tuto stopu sledovat, jen vzbuzuje pochybnosti.
Není nic jednoduššího, než u každého náhlého úmrtí prostě poctivě zaznamenat vše. Čas a data ukáží, byl li problém, nebo jde jen o konspiraci.
Ale to předbíhám a ošklivě.
Toho kluka, ze škarpy kousek od Heilbronnu, dá-li Bůh, postaví zase na nohy, měl jen blbou slabost, to děcko ve vozíku přeci potřebuje tátu.
Jen pro tvou informaci, dá se umřít i na jiné věci než jsou následky očkování. Je to dokonce mnohem pravděpodobnější. Ale to ty dobře víš a jen si myslíš, že jsme takoví blbci, že ti to sežerem. Mýlíš se!
Ano, nejsem blbec, to vím.
Jen kolem moc mladých lidí umírá na srdeční příhody, trombozy.
Protože fakt nejsem blb, uvědomuji si to swlektivní vidění, dříve možná umíralo stejné množství, jen nás to nezajímalo.
Na druhou stranu, vyučovat možnost, že tu byl negativní vliv vakcíny tím, že se o to vůbec nezajímáme, byl-li nešťastník očkován, proto6e roje "konspirace dezolátů" tu konspiraci jen prohlubuje.
To snad chápeš.
Očkování proplaceno, zapomeňte.
Takhle to být nemá.
Kromě toho, jak jsem psal, posvítil bych si jako žurnalista na ten MeSES.
Nejsem žurnalista, tak si neposvítím.
Pochybnosti vítězí
Taky mohli zkolabovat proto, že nebyli očkováni a několikrát ten covid prodělali ..
Ooops, to je mocný myšlenkový konstrukt.
Taky mohl sebou seknout protože večer snědl zkažený eintopf.
Je tisíc důvodů proč to s mladým mužem může fláknout. Třeba anabolika jsou zkratkou, a v posilovnśch se tím cpou jak nezavření.
Ale Hořejší říkal, že nevadí, že máš dvě Moderny, posílit to Pfizerem, taky dvakrát, je orý ještě lepší.
Já bych do toho ordnul i Sputnik.
Mimochodem Astra-Zeneca byla stažena z trhu právě pro negativní účinky. Měli horší politický backround než Phizer.
Pokud si zdravý člověk nechá na nádraží píchnout cosi do těla, aby mohl do Chorvatska, je to na hlavu.
Chápu třeba Brahmu, ten věřil, aasi furt věří, že vakcína byla k něčemu, ale ty čísla nahnané těmi zákazy jsou fakt na nepodmíněné tresty.
A nakonec to chtěli, bezdůvodně, rvát i do dětí.
Prachy...
Promiň Jindro, ale to co tu šíříš, jsou "kecy v kleci". Já teď o dovolené jezdil nejen sám, ale nasádlil jsem se občas i k nějakejm partičkám.. teď jsem se vrátil z hezké ranní stovečky .... rovinaté, s lidma přes 40 .. takže i když měli pindy, že na mě počkají, čekat jsem občas musel já a to jsem jel na těžkým kole s jediným převodem a brašnama (v jedné jsme měl malou chladící tašku s ledem a 3 pikslama sedmičky piva).
Než nějaký vakcíny, který nevím jestli pomůžou, ale asi ani nijak moc neškoděj, je podle mě za tím, že skape spousta mladých sportsmenů to, jak jedou doslova na hraně a maj začerněnou kontrolku.
Já jezdím na čistou vodu, pivo, sůl, hroznovej cukr, oříšky v medu, zmrzlinu a když někde zastavím, tak na polívku a utopence.
Vobyčejní hobíci, co začínaj fotrovatět, do sebe lili nějaký chemický sračky, pořád do sebe sypali nějaký prášky a bavili se, co za chemii do sebe cpou, aby nebyli tlustý a narůstala jim svalová hmota.
Nedělám si iluze, že mladší a výkonnější na tom budou líp... spíš hůř bych řekl a místo aby stravu kupovali od zemědělce, živá se výrobky chemickýho průmyslu a pak se divěj, když skapou... aby ne, když tělo honěj na 150% bohem plánovaný zátěže.. a varování ignorujou.
....mohl´s aspoň tušit, co tvá "poznámka" vyvolá a raději zadržet prsty na klábosnici!!! Teď tu máš "věžák" o ničem... :-((
"Jen kolem moc mladých lidí umírá na srdeční příhody, trombozy."
Člověče, kolem mě ne. Snažím se vzpomenout, zda bych našla aspoň jeden příklad z posledních deseti let - a ne.
Zemřel můj spolužák z vejšky, asi dva roky po promoci (říkali "na srdce", přesnou diagnózu nevím). Tj. před nějakými pětatřiceti lety. Ve čtyřiceti letech zemřel na infarkt můj strýc. V roce 1972. Taky švagr, bylo mu osmačtyřicet. V roce 2008. Můj manžel skončil s těžkou embolií a trombózou na JIPce na Silvestra před patnácti lety.
Od covidu se v mém okolí nevyskytl zatím ani jediný případ. Což si samozřejmě nemyslím, že by mělo statisticky něco znamenat. Ani předtím ty případy nebyly zas tak časté. Ale nejsou ani teď.
Jelikož je každé srdeční či cévní onemocnění rovnou život ohrožující, tak je snadné a časté na to umřít. Tvrzení, že je to po očkování na covid je jednoduché, nepotvrditelné a nevyvratitelné. Je to jako masařka, pořád to lítá kolem hlavy a hnusně bzučí a nedá se to odehnat.
Navíc byli očkovaní prakticky všichni. Takže ano, nejspíš se v drtivé většině případů "potvrdí", že dotyčný postižený opravdu prošel očkováním proti Covidu. Stejně jako určitě hojně požíval jedovatý dihydrogenmonoxid.
Ne, jen 65 procent dospělé polulace.
Zdá se, že ohrožení srdečními příhodami jsou mladí muži, sportovci.
Nemusí to tak být, ale to, že se data nesbírají, budí pochybnosti.
Ještě je tu fenomén, že ne každý, kdo měl v covid pasu očkování byl skutečně očkován.
Jsme v Čechách (a na Moravě)
No, já jich znám pár.
Ale opravdu to může být jen to, že člověk vidí co chce vidět, a ce nechce vidět, vytěsňuje.
Já, ty, každý.
Chce to seriozně sbírat data, ovšem zdá se, že jsou tlaky, aby se data nesbírala.
Být očkován, taky bych raději nevěřil a prosazoval, že jde o konspiraci
Jinak máme to ve firmě napůl, ockovaní/neočkovaní.
Nejčastěji trpí na covid Liborek, a ten má 2 + 2.uÚčinnost vakcíny byla nulová, tedy stalo se to, co jsem psal už před léty. Než rozdistribuovali vakcíny, vir zmutoval a byla li vakcína kdy účinná, tak už ne v době, kdy vám ji aplikovali a nás terorizovali abychom si j8 aplikovali též.
Taky ten cirkus, nejdřív se to rozváželi specielními mrazícími vozy, a oak to p8chali na nádraží rovnou ze šuplíků.
Dokonale zvládnutá marketingová kampaň to ale byla, hromady mrtvol v mediích, roušky, lockdowny... a smáznuté nedůležité sms mezi Leyenovou a Pfizerem :-)
No, nevím. Úmrtí v mém okolí bych stoprocentně nevytěsnila.
Já uznávám, že to nemůžu považovat za statisticky významný vzorek, to je zcela samozřejmé. Ale že bych "vytěsnila", že jsem byla na pohřbu, to fakt ne.
Zajímalo by mě, proč si třeba nevymyslíš nějakou jinou trasu přes to Německo, třeba podél Mohanu, kde je spousta zajímavých míst. Abys měl změnu a víc se ti to líbilo.
Německo chci mít co nejrychleji za sebou.
30 let totálně nasazen, fakt ne, nechci tam být ani o minutu déle než musím.
Obvykle to dávám vlakem, Soňa mě hodí do Norimberka a druhý den jsem vlaky ve Štrasburku.
Ale s ekolem to nejde.
Šlo by to za dva dny - Norimberk - Heilbronn (170) a pak Heilbronn - Strasbourg (150) ale necítil jsem se na to, tak jsem vložil noc v Karlsruhe.
"Ten chlap tam musí mít kameru.
Přeci nevidí za roh..." říkám si pro sebe ale halasím "Bonžůr, mesjé Frederic!" na chlápka v livreji, co mi pospíchá otevřít druhé křídlo dveří, abych do hotelu pohodlně přivedl kolo i s vozíkem.
"Bonžůr, mesjé Párik! Jakou jste měl cestu, teploučko bylo, že jo".
"Sava, jel jsem jen kousek, z Karlsruhe v Alemánii, podél Rýna, šlo to. Ale co vy, mesjé Frederic?
Co to vidím,vy pracujete?!"
"No to víte, mesjé Párik, žena, dvě děti, musím".
"Tak to tedy máte pech, mesjé Frederic, víte co vás čeká...."
To bylo bez dvou měsíců před rokem
Zase ve svém oblíbeném hotelu ve Štrasburku, s bicyklem, jak jinak. A protože jsem tam často, trochu klábosím s tím portýrem, kam se chystám.
"Vy jedete na Mount Ventoux? To máte kuráž, mesjé Párik."
"No, už jsem tam byl jednou, teď mám lepší kolo, chci tak oslavit pětašedesátiny..."
"Ale, ne, mesjé Párik, vám že je 65?
Nato teda fakt nevypadáte..."
"Inu je to tak, tak brzy, tak stár..."
"Jak to děláte, mesjé Párik, že vypadáte o 15 let mladší?"
"Mesjé Frederic, vám, protože jsme přátelé, vám to povím, ale nesmíte to nikomu prozradit.".
A to už natahujou krky i holky z recepce...
"Tak zaprvé, chce to hodně vitamínů. Denně.
Nejlepším zdrojem je plzeňské pivo, když není plzeň tak jakékoliv pivo.
A potom, a to je strašně důležité, je potřeba se celý život vyhýbat práci. Chcete být mlád?
Hlavně nepracujte. Podívejte jak vás to ničí je vám sotva třicet a vypadáte na 45".
"To dělá ta uniforma, mesjé Párik."
"Ine, mesjé Frederic, práce vás ničí....".
Holky z recepce schovávají smích za monitory.
A dneska mě vybíhá pomoc zase mesjé Frederic.
No co jsem mu měl říci jiného, že až mu bude jako mě, bude pěkně drbnutý dědek.
Večer, až mu skončí služba, staví se na baru, a když chudák musí makat, koupím mu alespoň nějaké ty vitamíny.
Moji Štrasburčané mi rozumějí....
Jo ta cesta, ta byla taková, jak jsem říkal Fredericovi. Pohoda, klid, rovinka...
Trochu mě to slunce vzalo.
Zítra Belfort,150, není čas na žvanění
Bylo to takové děvčátko, řekl bych, že jí nebylo ještě ani osumnáct. Studentka na praxi na hotelové recepci.
Nasoukal jsem se dovnitř a zurčely ze mě proudy vody.
Jsem zvyklý na to, že občas zmoknu, ale tohle bylo pro mě poprvé.
"Slečno, měl bych prosbu, neměli byste nějaký levnější pokoj bez koupelny, dneska ji nebudu potřebovat."
"Prosím? Pokoj bez koupelny, to se musím zeptat."
"Pierre!"
Zavolala do pootevřených dveří kanceláře.
"Tady ten pán Belgičan chce pokoj bez koupelny!"
Pierre, zjevně otráveny, že musí opustit svůj počítač se neochotně zvedne a přijde za pult recepce.
Chvilku mě pozoruje a pak vykřikne
"Jo, jste to vy. Dlouho jste u nás nebyl."
"Rok, rok to bude"
"Jaká byla cesta? Jo, aha vidím."
Uchechtne se.
"Claire, ten pán není Belgičan, každý kdo mluví legračně francouzsky, není z Belgie, a jak vidíte, už se dneska sprchoval!"
"Claire byla zjevně zmatená, jen se ušklíbla a řekla "hmm"
Můj řetězec si mě hýčká mám koupelnu a jde v ní i zapnout topení.
Někdy mám pocit, že mi nějaká vyšší moc chce naznačit, abych se na to trajdání na kole už vykašlal.
Včera v noci mě začalo bolet v krku, ucpaný nos, bude to rýma jako řemen.
(Já vim, mami, zasloužil bych pohlavek, kolikrát si mě říkala, ať uřícený nepiji ledové)
Jsem k sobě přísný, kloktám líh s listerinou, je to odporné, ale zabírá to. Cestou koupím nějaké ty pastilky a sprej do nosu. Za dva dny budu v cajku.
"Takže to nevzdáš? No uvidíme.
Tak jsem dostal slejvák.
Zkušeně jsem pod mostem natáhnul nepromokavý úbor, a jedu si dál a libuji si, jak jsem mazaný, že jsem si to nechal hned navrchu.
A pak za Colmarem sluníčko, teplo, odkládám nepromokavé a dál jen ve vycházkovém.
A pak těch 20 kiláků před Belfortem.
Najednou poryv větru, že mě to málem sundalo do škarpy, a náhle liják s krupobitím.
Než vyndám pláštěnku, jsem durch.
Už jen hodinka, uklidňuji se ale mám strach.
Jsem na státovce, široká krajnice pro kola, ale často je tam louže, někdy až do půlky vozovky.
Způsobně rukou ukazuji že odbočuji, auta za mnou brzdí a nechávají mě ty louže obejet, něco, co na té Francii mám rád. Cyklista není nepřítel.
Vypral jsem, suším, a kýchám.
Relive
https://www.relive.com/view/vdvm4RjmKxq
Cyklodemence
Psal jsem, zmoknul, uschnul, a zase zmoknul.
Budu se muset poradit s psych- teď přesně nevím jestli log nebo už iatr,nechme to otevřené, možná poradíte.
Jdu si v Belfortu do lékárny, zavřená.
A jako napotvoru na rohu irská knajpa a Guinness, tedy dal jsem si dvě ampule vitamínů a vracím se do hotelu.
A pak mi to došlo.
Já šel jako debil přesně uprostřed mého pruhu cyklostezky. Tak jak to má být...
S tím pruhem teda kecáš, ale dobře se to četlo :-D
Ještě, jak tak marně čekám až přestane lejt vám ukážu vychytávku, co jsem objevil náhodou.
Možná už s tím jezdíte,já tedy poprvé.
Igelitové pytle, ze kterých se takovou pidipumpičkou odsaje vuduch. Ta potvora váží pár gramů a dobíjí se z USB - C.
Jednak se tím odsátím ušetří dost místa, a pak jsou hadry totálně v suchu i když brašny utopíte...
Jo, a ten fén,bez něj by boty do rá
Na neuschlx
Do brašen nemá co téct. Proto jsem si kupoval Ortlieby, aby tomu tak bylo. Když to pořádně zabalíš, tak vehement s pytlíky nepotřebuješ. Ba naopak, nejmenší místo zaberou věci, když se do brašen balí bez obalu vše dohromady jako jeden celek.
Nemá, ale teče.
Tedy neteće doslova, ale jak pro něco lezeš, vodu si tam pustíš, tedy pokud ti leje celý den.
Ani do vozejku téct nemá, ale zase totéž,a navíc, ta mrcha má zespoda hadr, a tak všechno se namočí odspoda, když projedeš nějakým tím rybníkem.
Nic ti necpu, ale shledal jsem výhodné, když hadry zaberou třetinu místa než nevyfouknuté.
Mám tři pytle. Hadry na kolo, civilní hadry a oak extra pytel výbavy proti dešti. Ten zůstává na vrchu. Jinak další věci, a vůbec nechápu kolik jich vlastně mám, jsou v skořepinových kufrech. Do těch taky teče zipem...
Vyfotím to až to naložím
V létě když prší (aj jindy) jsou hlavní průser nohy, chodidla, když chčije furt včera a zítra zas.
Normální pytlíky na odpad co sebou vozím, že si je dám mezi dvě ponožky, fungují sotva půl hodiny. Je třeba mít v zásobě festový igelit, narveš igelitovou tašku z Kauflandu do fusaklí a pak máš naději, že dřív se ti zpotí noha než prosákne igelit.
Mám tohle
https://www.google.com/imgres?imgurl=https%3A...
A ořesto lehký šusťáky, abych to neuprasil od bláta.
Ale když si stoupnu v louži je mi to prd platný
To pořád jezdíš s tou vlajkou?
Já bych se za českou vlajku styděl.
Hádejte proč.
Neuhádnete, protože máte malé měřítka a nejste zásadoví. To je ten ruský vliv, šlendrián a bordel, nikdo kromě mě nejste zásadoví.
Stačí být zásadový a na světě nebudou žádné války.
Ano jezdím, a za vlajku ani vlast se nestydím.
Teď tedy spíše za vlajku, protože je špinavá a orvaná,budu ji muset vyměnit,mám záložní.
Ale je to fuk, podle vlajky nás pozná málokdo a podle řeči jsem pro ně Belgičan
Probudilo mě ťukání kapek deště na okno. No což, učiním se nepropustným a vyjedu.
A jen jsem vyšel ze dveří, pršet přestalo.
Že bych si povinnou dávku utrpení už vyčerpal?
A rovinka podél kanálu, deštěm vypraný vzduch, stezku mám jen pro sebe, takhle to mám rád.
A už jsem v Montbéliardu.
Tady musím splnit úkol: koupit magnetku.
Na stará kolena jsem se pomátl, a zdobím si koupelnu magnetkami z míst ve Francii, kde jsem byl.
A v Montbéliardu jsem taky už párkrát spal, ale ještě před tím, než se mi to zcvoknutí přihodilo.
Nejblíž u cesty je nádraží, tam bývají stánky s novinami, časopisy a také tam mívají ty magnetky.
Jedu krokem po chodníku a vtom jsem je uviděl.
Byli čtyři.
Takoví ti týpci co se poflakují všude kolem nádraží.
Původ bych odhadoval na severní Afriku. Živí se somrováním a drobnými krádežemi.
Což, že jsem je viděl by samo o sobě nebylo nic špatného, nebo překvapivého, horší bylo, že si mě všimnuli oni. Líně vstali z obrubníku a vyrazili ke mě.
"Co budu dělat?
Otočit tu soupravu nestihnu a couvat na kole uměli jen bratři Pospíšilové. Budu bojovat! Proměním se v ocelového dikobraza, jak navrhovala Uršula. No jo, ale jsou čtyři, to je moc, a navíc mám tu rýmu....
Boj není dobrý nápad"
Vyhodnocuji situaci.
"Budu vyjednávat. Moje řídítka připomínají výlohu prodejny mobilů, třeba si vezmou jen jeden a druhý mě nechají...
Ne, to neudělají, zavolal bych z něj policajty. Tak se loučím s oběma mobily, naštěstí mám jeden starý, záložní v brašně."
A to už je u mě ten největší, vypadal jak Sandokan co pár let zanedbal osobní hygienu.
"Bonžůr mesjé, sava?"
"Kurnik sava by bylo, kdybyste mě úplně vynechali, nejsem tu", ale to si jen myslím, servilně povídám "mám se dobře, a co vy, vy taky sava?
A on jako "Odkud jste?"
"Na co to potřebuje vědět? To jako kdybych byl z nějakého znepřáteleného národa, kromě toho, že by mě obrali by mi ještě nějakou střihli?
Samozřejmě, nic takového z pusy nevypustím a velmi pokorně prozrazuji svůj původ.
Nikdo z nich to nikdy neslyšel a nevím jestli je to dobře nebo špatně. A pak se začali zajímat o mé kolo, jak daleko dojede na baterii ale úplně nejvíc je uchvátil můj reproduktor co si vezu na nosičové brašně a vyhrávám si na plný pecky jako kdysi Algida na návsi.
Ráno dávám motivační "tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa", kolem poledního "a slunce pálí jen" popřípadě "mrholí" to podle situace. No a k večeru hrávám "až mě andělé zavolají k sobě". Prostě muzika za zadkem mě dělá společníka na té občas nezáživné monotónní cestě. O ten reproduktor bych taky nerad přišel.
Ale hoši si všechno prohlédli, vyptali se na detaily, a popřáli mi "bonne route" a šli lelkovat jinam.
No, pelášil jsem pryč tak rychle, že jsem si zapomenul pustit motorek.
Magnetku jsem koupil v prodejně tabáku asi o tři kilometry dál.
A dál už jen samá pozitiva.
Polojasno, nádherné údolí řeky Doubs, motorek vrčí a reproduktor vyhrává Ferratovo "c'est beau la vie".
A jsem v Besançonu, chtěl jsem vám vyfotit římskou bránu, ale zřejmě to tehdy nějak ošidili, tak jí opravují.
A pak rodný dům Victora Huga, který je na stejném náměstí jiných slavných besançonských rodáků, bratří Lumièrů. A pochopitelně, jen jsem vjel do města, začalo pršet, ale to jistě proto, abych se necítil zklamaný, když už jsem se na ten liják připravil.
Relive video má víc fotek
https://www.relive.com/view/vXOdmRYQBk6
Pátý den na cestě si začínám zvykat na ten cestovní rytmus.
Večer mě bolí úplně všechno a ráno považuji za výhru mého stárnoucího organismu, když jen polovina z toho, co před usnutím.
Pochopil a přijmul jsem nevyzpytatelnost počasí, a ten vozík, co vláčím za sebou mi umožňuje snadno oblékat či naopak odkládat oblečení podle potřeby.
A i náhlé změny v celkem pečlivě naplánované trase už léta neberu úporně.
Dnes mě z pohodlné cesty kolem kanálu vyhnal padlý strom. Včera se tudy prohnala nějaká buřina, a ten starý, 80 čísel v průměru, kmen to nezvládnul.
Nastoupila odklízecí parta, ale i s pomocí těžkých mechanismů si s tím bude hrát den.
Tedy takhle mi to povídal ten hodný pán, když mě na cyklostezce zastavil a varoval, že dál neprojedu, abych si zbytečně pár kiláků nezajel. Ukazoval mi i fotky toho zátarasu na mobilu, asi si nebyl jistý, že rozumím co se stalo. Když jsem poděkoval, otočil a odjížděl pryč slyšel jsem jak povídá své paní: "To byl Čech".
A mě to zahřálo u srdce, ten starý muž poznal naši vlajku.
Přetrasoval jsem a dobře jsem udělal.
Místo trasy kolem kanálu, kterou jsem už projel několikrát jsem projel zemědělským krajem Bresse.
Úředně žádný kraj Bresse není, rozkládá se v několika departemantech, ale na to už si ve Francii zvykli.
Pokud se řekne Bresse, každý Francouz si vzpomene na kuře z Bresse, které má být údajně nejlahodnější ze všech kuřat sladké Francie. Žádné kuře jsem neviděl, zato jsem si všimnul těch lánů kukuřice, kterou ty kury ládují.
Kuře vám dovezou, ale za místní zemědělskou architekturou musíte prostě sem.
A stojí za vidění. Netradiční formát pálených cihel a neuvěřitelně čisto a až nefrancouzsky spořádané to tu je.
Ukážu vám vísku Diconne, o které je první písemná zmínka z roku 1676, kdy tudy projížděl král slunce Ludvík XIV. Dnes má asi 350 duší.
Ludvíkovi se ta osada líbila, a stejně tak i mě.
Nebýt stromu přes cestu, nikdy bych Diconni neviděl, a byla by to škoda.
A pak párkrát zatočit šlapkami, a jsem u řeky Saône, v Burgundsku, s chudého kraje rovnou na Klondike francouzského vinařství
Jasně, že jsem dostal sprchu, stačila minuta, a byl bych v suchu. C'est la vie.
Kdyby všechny minuty, co jsem něco nestihl tak šlo pověsit na věšák, pustit na ně fén, a ráno, jakoby nebyly.
Ostatní fotky jsou v tom Relive,
https://www.relive.com/view/vdvm4R7omxq
Co to vláčíš, když máš vozík a na něm ještě nějakou matyldu a další na nosiči? Nejsi na cestu po hotelích trochu přetížený?
Takhle, vyjel jsem s vozíkem.
Ale zjistil jsem, že je lepší, když všechny hadry (kromě těch na déšť, vysaju, a naperu do toho vaku nahoře. A v kufru pak mám místo.
Furtmi něco dávají, hezky zabalené, dám to do kufru, a hadry jdou v tom vaku nahoru.
Váha se nemění.
Dneska mi dali zase nějaký bisquit vypadá to fajn, dovezu v kufru Soně neporušené.
Prostě reorganizacev
Zvlášně hrázděné domy a ještě podivnější placaté cihly. To se v Německu, Česku a nyní i v Polsku nevidí.
Tady ve Francii občas ano, a jiný je i ten typ hrázdění.
Venkov v Bresse se mi líbí.
To jsou místa, které vlastně, když tě tam nezavede trasa na kole, nemáš šanci nikdy poznat.
Mluvili jsme o tom s kamarádem barmanem ve Strasbourgu. Měl dovolenou na jihu, a tak jsme si vyjmenovávali věci, co viděl a co já docela už znám.
Avignon?
Hezké, ale oběhli jsme náměstí a jeli dály šíleně drahé parkovné...
A leckde nezaparkuješ v centru vůbec.
S kolem jsme v uvozovkách "svobodnější".
Ale kolo ti mohou ukradnout nebo odstrojit.
V malých městech to lze, poprosíš pokladní, ať ti jukne na kolo, dáš ji 5 euro navíc, a jsi v klidu. Ale v Avignonu by to neklaplo
Kolo musí na pokoj a pak jsi svobodný.
Ale furt víc než ten, co zaplatí 30 euro za noc za parking
Tady je Diconne
https://photos.app.goo.gl/c5WzDceucaQp5qu58
Mám toho vážně dost.
Jsem utahaný, bolí mě snad všechny svaly a kosti co se v mé zaoblenosti vyskytují a hůř, zdá se, že stejně haprus jsem i na hlavu. Zapomenul jsem jeden den, zřejmě nějaký v tom Německu, protože dny ve Francii jsou nezapomenutelné.
Včera to nebyl pátý, ale šestý den v sedle, s dnešní krátkou etapou drásám zadek už týden.
Chytrá zařízení mě ukazují, že jsem zatím ujel 837 km a odšlapal si 52 hodin.
Protože jsem si vědom své nedostatečnosti nejen fyzické, ale i psychické, rozhodl jsem se dneska vyhnout cestám, kde jezdí motorová vozidla, jak jen to bude možné. Stačí malá nepozornost, přehlédnutí, a holky nemaj tátu, nebo hůř, mají zkrypleného dědka na krku.
A neuvěřitelné se stalo, Frantíci opravdu natáhli cyklostezku po levém břehu řeky Saône až do centra Lyonu. Šlapal jsem tedy zlehka a zvolna, ne jako včera kdy jsem z pedálů dělal větrník. A kochal jsem se, ale jen tak napůl, protože jsem si každým metrem uvědomoval svoji únavu, prostě nejsem ve formě.
Lyon je hezké město, ale všude moc lidí co dělají hluk, a i ten mi dneska vadí.
Zítra bude líp.
Relive
https://www.relive.com/view/v36AVJ19jGq
A co takhle zůstat zítra v Lionu a odpočinout si? Kdybych tohle udělal se Štětíně, tak jsem třeba mohl jet dál. Chybami se člověk učí.
Právě tak jsem to měl naplánované přijet ve zři do Lyonu a odpočívat celé odpoledne.
Po dlouhých etapách si dávám ty kratší, právě z tohohle důvodu.
Bára mě podezírala z toho, že to, že jsem kráčel v cyklopruhu, jsem si vymyslel.
Ne, vážně ne.
Francie, tedy alespoň tahle Eurovelo 6, se za těch 12 let co se tu občas motám hodně změnila.
Vážně, tak 80 procent cesty jedu ve vyhražených cyklopruzích. Ale ne tak, že by někdo něco načmáral na asfalt. Mezi stezkou a vozovkou jsou betonové bloky, nebo svodidla.
Máš-li se dostat na silnici, je všechno perfektně označeno, a na silnici jsou namalovány ty Fiedlerovi cyklopruhy. Jen barva na silnici ale cena jak za samostatnou cyklostezku.
Dneska jsem se dostal na silnici, kde jezdí auta, jen proto, že jsem si v Mâconu musel koupit magnetku.
Před Lyonem to vymezili kužely.
Jel jsem tudy naposled za covidí hysterie, a ještě to nebylo.
Jak jen to napsat, aby to neznělo přehnaně pateticky, a zároveň nablble jak když říkají ty televizní fiflenky "mocinky jsem si to užila".
Prostě ten den byl přesně takový, jak jsem si ho naplánoval. Věděl jsem, že mě čekají safra drsné kopečky, a jak za sebou táhnu ten náklad, že budu muset motorku pomáhat, stalo se.
Čekal jsem, že mě bude grilovat neúprosné jižní slunko, a jsem červený jak karotka.
Prostě byl jsem připraven trpět, a hůř, snad trochu úchylně a masochisticky, jsem se na to těšil.
A i tu otázku od pokladní jsem předpokládal.
"Váš departement, prosím?
"Republique Tchéque!" hrdě špulím pupek.
"Olalá" řekla a nevím jak si to vyložit, beru to tedy jen jako výraz údivu.
A jsem tu znovu.
V ideálním paláci pošťáka Chevala.
O co jde jsem napsal už dříve a umělka převyprávěla tady:
https://youtu.be/-O8uGjn-qPw?si=9jh96gBDXGYjjXN2
Ten umělecký objekt je opravdu zvláštní, jedinečný, i když trochu bizardní. Pan Ferdinand Cheval žádná z míst, které zobrazoval nikdy na vlastní oči neviděl.
Navíc, tesal do kamene spoustu citátů i vlastních myšlenek a když to budete číst, zjistíte jak velký byl humanista a pacifista, tenhle malý velký muž.
Poslal jsem Soně obrázek a odpověď přišla obratem:
"Tebe ten člověk fascinuje, že jo".
Soňa má vždycky pravdu, a tentokrát ji i opravdu má.
Skláním se a smekám před pracovitostí, vytrvalostí a houževnatostí toho muže. Kámen po kameni, sám, úplně sám vytvořil svůj Ideální palác - dílo jednoho chlapíka.
Ne pro peníze, ne pro slávu, prostě postavil si svůj sen pro sebe, ale i pro nás ostatní, co jezdí jeho dílo obdivovat.
Nevzdat se, nebrečet, makat.
A nečekat úšpěch brzy.
Tak si čtu jeho poselství.
Smeknul jsem cyklopřilbu u jeho hrobky.
A dál? Jak jsem jel.
Dál už jen z kopečka, nabitý životní energií až do příští návštěvy Ideálního paláce.
Vjíždím do Provence, kraje, který nelze nemít rád.
Konečne se nahralo Relive
.https://www.relive.com/view/vAOZ7RGRgo6
Kolečko se polámalo.
Já si to asi přivolal. Kolem poledního začalo opravdu drsně pršet. Byl jsem sice vodovzdorně oděn, ale i tak, přijemné to moc není.
A tak si říkám, ještě abych tak v týhle slotě píchnul, to by mi tak scházelo. A pic kozu do vazu, za čtvrt hodinky jsem cítil jak mi šmajdá vozík, a jasně, pravé kolečko vozíku jede po ráfku.
Ale měl jsem štěstí, kousek od silnice nějaké stavení s průjezdem, tam se schovám a duši vyměním, takový byl můj plán. Průjezd se ukázal bránou, která moc úkryt neposkytuje, ale kousek dál krytý záhrobec, tak tam jsem se uvelebil. Za chvilku přichází majitel, říkam mu "píchnul jsem, schovávám se tu před tím lijákem abych to opravil" Chvilku klábosíme, odkud, kam a tak, a pak pán rozhodnul že potřebuji kafe. Nešlo odmlouvat, řekl "teplé vám pomůže".
No mě jo, ale kolečku dne.
Když sundám plášť, vidím, že problém je vážnější.
Praskly mi zřejmě postupně čtyři dráty, kolo se rozcentrovalo a zevnitř ty matky co na nich dráty drží probodly duši.
Zkouším docentrovat, ale bez drátů jsem nahranej.
Tak alespoň vyvložkuji ráfek stříbrnou páskou, aby ty dráty duši neprobodly, nasadím, nafouknu, jedu dál.
Potřeboval jsem 40 km.
Šmajdavé kolečko vydrželo 20.
Pak celé zkolabovalo, zbytek drátů popraskal, šlo to strašně rychle, tatatata. Asi takhle.
A zase, při té smůle neuvěřitelná klika.
Hledám na netu ubytování, a hotel mého řetězce 150 metrů ode mě. A přestalo pršet.
Tak jsem po kouskách, vždycky 20 metrů odvedl kolo, pak 20 metrů popotáhnul vozík na jednom kolečku se dostal až na recepci, pro mě zase naštěstí nejlevnějšího typu hotelu Ibis -Budged. Vozík jsem odložil na pokoj, vzal nejnutnější věci a to polámané kolečko, a dojel těch dvacet kilometrů do Orange, kde mám svoji rezervaci.
Zítra zkusím cykloopravnu, snad budou mít ty dráty do toho kolečka a opravíme to, vrátím se pro vozík a pofrčím dál.
Ale jinak skvělý den, potkal jsem dobrého člověka.
Relive video
https://www.relive.com/view/vrqDyZJEGwv
Přetěžuješ vozidlo. Celníky s váhama na tebe!
Držím palec, ať to dobře dopadne.
Má unést 50 kg, to nevezu.
Drbnul jsem s ním o obrubnik, asi jsem načal jeden drát. Já to slyšel, jak jsem jel, za sebou cak, cak, cak. Obcházel jsem vozík hledal coby to mohlo být, ale nic jsem neobjevil.
Teď vím,byl to ten drát.
Kdybych ho našel a docentroval, třeba by to dopadlo. Jenže jsem na to přišel až když odešly 4 a prorazil, tu duši. Druhé kolečko je bez chyby.
Pak to byla vysloveně otázka jestli to dá těch 40 nebo ne. Tady v Orange je opravna, zkusím to tam, od 9 oteviraji. A kdyz ne, tak plán B nebo C.
Dám vědět, dík
Takový značkový vozík jako je BURLEY a nemá ochranou pásku mezi duší a niplema? :-O Takže nakonec byl důvod tvá chyba... Moc se mi nechce věřit, že jeden "přehlédnutý" prasklý drát způsobí takovou devastaci ostatních na nepřetíženém vozíku při opatrné jízdě. Já v pohodě dojel domů 60km s prasklým drátem na zadním kole- asi v tom zase bylo něco víc, co nemáš "vychytaný"...
Iné, pásku to mělo, jenže byla celá rozrhaná od těch drátů.
Taky, samozřejmě člověk jede opatrně, ale vozík párkrát nějakou tu ránu dostal. Říkal jsem si, jestli jsem ho nenačal tím jak jsem to položil, ale to se otočilo na druhé kolečko. Asi někde dostal prostě pecku o rantl nebo vněm uvíznup klacek,co já vímm.
Taky jsem mohl naráz přijít o víc než jeden drát, nevím. Na hlavu proudy vody,nevěnoval jsem tomu správnou pozornost.
Protože páska na hadry, s tím nešlo nic dělat, vylepil jswm ráfek stříbrnou, taky to byl vopruz všechno mokrý, nelepilo to až po třetí vrstvě.
No, takovouhle chybu už neudělám, čekají mě nové a další. Mohlo být hůř, mohlo se mi to rozpadnout někde na cyklostezce, 15 km od civilizace, to bych si teprve užil.
Stacilo těch 150 metrů.
Odvedeš kolo dvacet metrů, popotahneš vozík s jedním kolečkem, 40 metrů, a tak postupně dopředu, abys furt měl jak kolo, tak vozík na očích, nechceš přijít ani o jedno, že jo.
,
A tohle dělat pár kiláků by bylo drsný.
Asi bych si musel udělat z něčeho nějakou lyžinu a táhnout to jako sáně, nechci ani na to myslet.
Zavolat si taxi, na stezku by se nedostal, tak k nejbližší silnici. Pak jak dostat kolo do taxiku, odstrojit ho, sundat kola. Mokro špinavé, taxikář by asi nebyl šťastný, tak ho přemluvit slušnou platbou aby se vyplatilo nechat vůz pak vyčistit
Nebo nechat vozík u někoho na dvorku, dojet na kole do Orange a pujčit si auto, koupit nějaké prostěradlo, abych to špinavý kolo zabalil...
Byl by to vopruz, při vší smůle jsem měl velké štěstí
....dost draze zaplacené (nejen penězi) štěstí i zkušenost. Já u své jednokolky(číňánek za 150€ s obyčejným 16" kolečkem)zatím mám štěstí jiné- po asi 10000km žádný problém při každoroční kontrole/údržbě po sezóně.
Navíc věci ve vozíku jsou sbaleny ve dvou brašnách- v krabici jen nutné drobnosti "po ruce", co by se v případě nouze vešly do brašen- takže by i tento problém byl vyřešen.
Mám extrawheel, jel jsem s nim jednou, a nebyl jsem moc spokojený a to ze dvou důvodů.
Kolo šlo obtížně parkovat. S dvoukolákem opřu říď8tka o cokoliv a ten vozík kolo drží.
Ale hlavní důvod, to balení a přístupnost věcí.
Ve dvoukoláku mám normálně dva malé kufry, ty co jsou dělaný jako palubní zavzadla do letadel. A v nich mám přehledně věci nastrkaný. Do vaku jsem nastrkal záložní hadry a pak věci na opravu kola, tedy měl jsem to rychle při ruce, ale stejně naprd. K věcem je fakt rychlý ořístup, pokud se chystá déšť, nepromokavé věci navrchu vyndám nebo schovám bleskem.
Nepočítal jsem kolik jsem se s vozíkem nalítal, taky to není málo kiláků.
Teď se sešlo moc okolností, moje nepozornost, nějaké to drcnutí, liják ale vyvážené to bylo neobyčejným štěstím na místo, kde se to stalo.
Jinak, fakt máte špatné představy o ceně návratu domů. Vlak stál asi 90 euro, letadlo 1880 Kč.
Hotel v Paříži byl 3x levnější než ten co jsem měl zabookovaný v Sorgue na Provence, a další den jsem spal doma a ne v Nîmes, a zase ušetřil 160 euro za hotel a takových 50 za véču, vlastně jsem byl v plusu :-)
Jo zaplatil jsem 60 plus 50 za úschovu kola, 60 za jednu noc, a pak jsem vyjednal, že 3 další mi ho nechali v komoře za 50ku do kapsy.
Takhle, přesněji, ono si řeknete, jak dávám spoustu oeněz za ty hotely, ale není to přesně tak. Bydlím v řetězci už léta, a to především na služebních cestách. A jako bšichni, i tohle mají systém sbírání bodů, a čím víc bydlíš tím ti za každé euro utracené u nich připisují bodů. A každých 1000 bodů je 20 euro sleva na další ubytování.
Koukal jsem teď na svůj status, mám tam furt 42 tisíc bodů, a to jsem fest čerpal. Tak třeba nocleh v tý Paříži mě vyšel na 7 euro, co jsem musel doplatit, stál 127 euro....
Za to nemáš ani kemp.
Má to svoje nevýhody, jsi vázán na řetězec, když bydlím mimo a občas to jinak nejde, platím natvrdo, ale život obecně je nákladný....
Špatné představy o nákladech nemám, jen ty žiješ v jiných dimenzích nákladů. Já jsem zvyklý na nezávislost u ubytování i na trase cesty- vše si vezu sebou a není problém kdekoliv se zastavit, odchýlit se od trasy nebo trasu i změnit. Nic mne nehoní a tak se někdy týdenní putování protáhne- jednou za čas se kvůli dobití powerbanky stavím na noc v penzionu, motelu či soukromí- ne kvůli šetření ani hygieně(tu mám pravidelně každý den i tak). Tento vozík mám odzkoušený a extrawheel bych nechtěl- má vysoké těžiště (jinak je uchycení stejné) a na kole mám u zadního náboje stojánek, takže žádné opírání...
Ano,
já jsem zvyklý odškrtávat etapy, "plnit plán" a to mi dělá radost. Už od mládí.
Naplánuji, jedu.
Prostě úplně jiná povaha.
Tak v devět přesně jsem byl na adrese Atelier Mobile Veló v Orange, ale byl to jen domek bez zvonku, vyfotil jsem to. Vyslechnul jsem domorodce a zjistil, že ten chlápek fakt opravuje kola, ale má dodávku jako dílnu a asi prý je někde na výjezdu. Ať mu zavolám
Bylo to rychlé. Dráty na 16" kolečka nemá a bude až odpoledne.
Tedy plán B.
Fofrem na kolo Bollène do Ibisu, tam kolo odložit a spěchám na vlak. Kluk z recepce se snažil mě sehnat taxi ale pro nikoho vzdálenost 5,5 km nebyla atraktivní.
No, pro mě pěšky taky ne, ale jiné řešení nebylo.
Navíc jsem na to měl jen hodinu, no zdrhal jsem jak naposledy z vojny.
Vlakem do Lyonu, tam TGV do Paříže a zítra ve dvě aeroplánem do Prahy. Ve čtvrtek nad ránem autem zpátky do Bollène, vyzvednu věci a budeme pokračovat do Montpelllieru.
Plán C, že bych zůstal na místě a přijela pro mě Soňa jsme po dohodě zamítli. 1300 km za volantem v jednom tahu by na ní bylo moc
Aniž bych to čekal, podívám se do Paříže, dám si pivo a véču v bistru Le Diplomate u Bernarda, pozdravím Gladys nebo Miriam v hotelu v La Villette, houby zle..
Relive:
https://www.relive.com/view/vDqg2Z8W9V6
Taky řešení...Já bych se obrátil na zastoupení Burley v Dijonu a nechal si poradit smluvní servis někde v tvém okolí, kde ty dráty budou mít, případně vymění celé kolo.
Ta myslíte si, že by mi je dodali v řádu hodin?
Nereálné.
Navíc, Soňa měla ve čtvrtek ráno odejet, přenocovat ve Valence a sešli bychom se v Montpellieru.
Takže pojedu já, taky ve čtvrtek, ale koused dál.
Asi to tak mělo být necítila se na tu cestu fit, bude to lepší.
No samozřejmě, že ty dráty nebo kolečko někde bude. Vždyť takovychhle vozíčku se prodávají mraky. V Lionu bys to určitě sehnal. Jet pro kolečko do Prahy mi přijde hodně přehnané.
Mimochodem se dá z jakéhokoliv delšího drátu stejné konstrukce vytvořit drát správné délky. Ten závit se dá přípravkem vyválcovat. Drát se pilkou zkrátí a válcovačkou se vytvoří závit a je hotovo. Slušná dílna válcovačku má.
A to všechno v úterý dopoledne během tří hodin?
Lyon je od Orange kousek cesty, asi 230 km, a bacha, já nemám kolo v Orange ale v Bollène, 25 km severně od Orange a 5,5 km na vlak.
Nejedu domu "pro kolečko" ale pro auto, do kterého to všechno naložím.
Bylo domluveno, že se sejdeme se Soňou v pátek v Montpellieru, ona přespí cestou ve čtvrtek ve Valence, a v pátek dorazí.
Jenomže se to vysralo takhle, tak dojedu domů, a místo Soni budu ve čtvrtek řídit sám,o kousek dál.
I tak je to docela úspěch, že se dokážu dostat z Bollène do Prahy za 28 hodin a celkem lacino, asi 90 ecek za vlak, 1880 za letadlo.
Platím nocleh, ale ten bych cestou platil taky.
A kolo a mé cajky jsou za 50 éček uloženy v IBIS Bollène.
Byl tu plác C, zůstanu na jihu a Soňa dojede, jenže není jisté, jestli bude schopná doket zítra pro mě na Ruzyň, tak 1300 km by ve čtvrtek nedala, a možná ani někteří z vás ne.
Řekli jsme si, že to vlastně dopadlo nejlíp jak mohlo. Kdyby totiž ve čtvrtek zjistila, že se motá a nemůže řídit, musel bych kolo stejně někde nechat, s pak bych měl fofr i náklady, páteční lety jsou násobně dražší a kdoví, byl-li by volný. A dojel bych asi v sobotu domu, osprchoval se, malinko se vysoal a jel zase autem do Montpellieru, od nás je to 1400, to by byl záhul. V pondělí začíná škola.
Soňa říká že Osud mě polámal kolečko abych se pro ní vrátil.
Sny o frézování závitů v Lyonu na dvaceti či kolika drátech...
Všichni se poserou, aby ti okamžitě něco udělali.
Levnější by bylo za 100 euro si nechat to kolecko poslat z Holandska, to by do tří dnů asi klaplo. Ale jak by se ke mě dostala Soňa, moje věci do školy, civilní hadry a tak?
Víš co, zkus to.
Burley Nomad se ten vozík jmenuje.
Není kolecko jako kolečko, ono má své ložisko.
Sežeň ho v Čechách tak, abys problém zjistil v 16 hodin, a do 24 hodin ho měl na své adrese.
S tím, že nemáš šanci nikam pro něj jet, sedíš v prdeli, třeba Velké Popovice, bez dopravy, na vlak 5 km.
Sehnal bys možná ty dráty, ale jak ti je expres dopraví? Nagoogluj si cykloprodejny v Orange. Opravny dvě, jedna ta co jsem dneska poznal, a druhá asi bude lepší, klub přátel kol, ale otevírají ve středu v 14. Kola?
Je tam Decathlon.
Všechno se dá, ale ne tak, že máš na to 24 hodin. Být sám, objednal bych expes kolecko z Holandska, a v pátek bych jel dál, v neděli bych byl v Montpellieru.
Ale to bych bydlel v nějakém hotelu a neměl jolo ve skladu za pajcku. Tak6e možná i tak bych usoudil, že je lepší zajet domu pro auto.
Taky jsem uvažoval o pronájmu auta, kterým bych se do Montpelieru dostal.
Zase dvě věci. Řešení dražsí a co Soňa???
Pokračovat dál bez vozíku. Zadní brašny by v Decathlonu určitě měli, za pár kaček.
Nesmysl,
to bych rozlámal u zadní ráfek :-)
Do Montpellier jsi to měl, dle map, nejkratší cestou, režim silniční kolo, cca 120km.
Režim cykloturista, 150km.
Do brašen naházet nejnutnější věci, na pohodový, jednodenní výlet na e-kole, bys určitě zvládl.
Nemám nic proti změně priorit, to se na cestě může stát každému.
Ale u génia, který už v r.2014 věděl jak dopadne válka na Ukrajině, mi úprk na vlak, i argumentace, že líp to udělat nešlo, přijde legrační.
Takže jsem v Bollène, to není Orange.taková vesnice 25 km od Orange, kde mám zaplacený hotel.
Je 17 hodin, pondělí.
Nechávám věci v hotelu IBIS, a nenutnější věci si dávám do brašny na nosiči, montuji na něj i kolečko, co doufám, že se mi podaří v úterý v ac a jedu do zaplaceného hotelu v centru většího města, kde je naděje sehnat pomoc, ovšem až druhý den. Nacházím cykloopravnu, ovšem nikdo tam, druhá otevírá až ve 14 hodin.
Do Montpellieru bych hravě dojel, ani bych ty brašny shánět a kupovat nemusel, dvě baterie do brašny, pár hadříků na záda do batohu?
Ale co bych tam ve středu dělal, mám tam být až v pátek? A co by bylo s těma věcma v Bollène?
Ty bych dostal do Montpellieru jak a kdy?
Tedy, měl jsem plán B a C.
Plán B jsem realizoval. V okamžiku, kdy jsem zjistil, tedy v 9:15 rámo v úterý, že mi kolečko nikdo neopraví, odjel jsem co nejrychleji do Bollène, zajistil, že si tam do pátku mohu věci nechat a odjel jsem domů, kde jsem byl ve středu, a ve čtvrtek odjel přes Bollène, kde jsem vyzvednul věci, a v pátek do Montpellieru dojel autem.
Plán C byl zůstat v Bollène a počkat dva dny na Soňu, než přijede. Mohl jsem si mezitím dělat výlety po Provence do 150 km v pohodě.
Jenže z telefonátu se Soňou jsem pochopil, že jí není dobře, a že 1300 km za volantem by pro ní bylo moc. Že by moc bylo i 750 plus 750, že prostě tento týden dlouhou vestu autem nezvládne. Tak jsem dojel domů, noližil Soňu a odřídil to sám.
Kdyby se mi nevysypalo kolečko, dojel bych v pátek do Montpellieru podle plánu, nechal tam běci, a jel vlakem do Barcelony,nnebo TGV do Paříže a odtamtud letěl do Prahy, v sobotu tam byl,naložil auto a hnal to zase zpátky. Výkendové lety bývají dražší, a hlavně, obsazené, byl by to fofr ale byl jsem na to připravený.
Nemyslím si, že by tvůj nápad byl jakkoliv, i úplně malinko, chytřejší a lepší.
Například to, že se tvé ženě točí hlava, vím už od Vánoc a najednou je to důvod, proč se vracet domů letadlem, tomu říkáš záložní plán?
Vždy ses bil v prsa, že celkové, i záložní plány máš koncipované tak, abys vždy dorazil vítězně až do cíle.
Dle toho co píšeš, měl jsi šest dní na to, abys ujel 120km, nebo třeba i přejel Ventoux, tak se nediv, že nad tvými záložními plány kroutím hlavou. Já si tenkrát taky říkal, proč bych měl dalších x-dní, 3500km, sedět na motorce, když mi to přijde vysloveně nebezpečné.
A od tebe jsem se dozvěděl, že jsem se z toho zesral.
Tak jsem rád, že jsi dokázal změnit názor, že dojet až do cíle za každou cenu, není vždy ta správná filosofie..
Meleš z cesty a hloupě, a nic chytřejšího si nedokázal vymyslet.
Jen že bych přijel po ose do Montpellieru.
Jak dostat věci z Bollène do Montpellieru neřešíš. Jak dostat Soňu do Montpellieru také ne.
Jen blábolíš hlouposti.
Samozřejmě, že jsem do cíle dojel, dokonce i viděl to co jsem chtěl vidět, a je tu celkem fajn. A přívítali mě taky prímově.
Dám si bazén, tobě by možná prospěla ta vans :-)
""Meleš z cesty a hloupě, a nic chytřejšího si nedokázal vymyslet. Jen že bych přijel po ose do Montpellieru.""
K tomu si dovolím podotknout - že dojedeš po ose do Montpellieru, byl tvůj plán, ne můj.
Soně se motá hlava, tak jsi ji musel dostat do Montpellieru, zatímco před rokem si ji odtamtud, kuli podezření na angínu, poslal letadlem domů, ať se o ní postará někdo jiný.
Takže celkově z tebe mám docela dobrý pocit, za prvé jsi konečně pochopil, že dálkový cyklista, který nemá 24hod na telefonu "taxíka", potřebuje o poznání víc odvahy. Třeba aby se vydal na cestu, nebo to při prvním problému nevzdal a neutekl na vlak.
Za druhé u tebe nastala další pozitivní změna, bez váhání ses vzdal svých cestovních plánů jen proto, abys dostal do Montpellier Soňu a své civilní oblečení, to bylo od tebe moc hezké.
No, věci se hodně mění, Sońa na tom není zdravotně nejlíp od vánoc Jmenuje se to Menierova choroba a ví se o tom celkem málo a ještě méně se ví, jak to léčit. Přichází v nepravidelných atakách. Projevuje se to hučením v uchu, následně motolicí zvracením a průjmy.
Naštěstí ten signál, že se něco chystá, je právě to hučení v uchu, a to tak den dva před tím, než se začne motat. Přejde to tak od ctyř dnů, do týdne. Potřebuje klid, ticho.
Učíme se s tím žít stejně jako velmi intenzivně hledáme možnosti léčby.
Takže zatímco v červenci byla v pihodě a dojela sama 1500 km do Bordeaux, teď bylo rizikem jí nechat dojet pro rohlíky.
Myslím si, že se o Soňu umím postarat a nepotřebuji k tomu tvoje rady.
V Montpellieru jsem po 13, a snad desetkrát jsem sem dojel na kole, odněkud. Z Bordeaux, Nice, z Norimberka, různě. Nepatřím mezi lidi, kteří cokoliv vzdávají, ale svoje cesty neberu jako ty, jako především sport, ale jako možnost poznat a vidět něco nového, nebo se vrátit tam, kde se mi to líbilo.
Z mého hlediska jsem zvolil pro mě, i pro Soňu, za dané situace to nejlepší řešení.
Kdyby Soňa byla v cajku, nemusel bych domu, ale počkal bych na ní, ale jak vidíš, i když v cajku nebyla, poradil jsem si.
A navíc, měl jsem fakt neuvěřitelné štěstí na to místo, kde k totálnímu zhroucení kolečka došlo.
Stát se to dál od civilizace, bylo by to mnohem horší. Nakonec jsem viděl i Saint Rémy, pozdravil Bernarda v Paříži, a zjistil, že bych měl začít zase trochu chodit, aby mě pět kiláků nezkryplilo na tři dny. Netrap se tím.
Já se na jih vrátím v půlce října, ještě nevím jestli pid proudem nebo na gravelu.
A s vozíkem si užiju až pojedu slavit 17. listopad do Paříže.
Letos jsem se na kole nacoural celkem dost a fakt to neberu úporně, jestli jsem někam dojel nebo ne.
Ostatně v červenci jsem do Bordeaux taky nedojel a vzdal to kvůli vedru. Tedy dojel, ale vlakem.
Nejsem na sebe tak náročný, a říkám si, že chci už dělat jen věci, které mě těší.
A noha za krkem to nen8
Já bych se na to "nejlepší řešení" asi nedíval "z mého hlediska", ale z hlediska pacientky.
Dojel bych do Montpelier, hezky na pohodu, po ose, bez vozíku..
Že mám drobný, řešitelný problém s vozíkem, by se nebohá manželka nejspíš ani nedozvěděla, někteří lidé by těch 120km do Montpellier za šest dní v pohodě došli i pěšky, takže houby zle.
Proč bych ji měl zbytečně zatěžovat kuli blbýmu vozejku, žejo.
Aby pro mne jela autem na Ruzyň, to bych po ní určitě nechtěl, když měla motolici, zvrací, má průjmy, potřebuje klid, ticho.
Rizikem bylo ji nechat dojet pro rohlíky, natož jet na Ruzyň.
A řek bych jí, nic se neděje, až se na to budeš cítit, dondi za mnou. V klidu se zotav, hlavně nikam nespěchej, dej si na tu cestu klidně tři dny, já si tady poradím sám, však už sem velkej kluk.
Ty nejsi já, naštěstí.
Samozřejmě, že jsem po Soně nechtěl, aby pro mě jela na Ruzyň, nebudeš tomu věřit, ale mám i na taxíka domů. Chtěla to ona.
Také tvoje představa, že je lepší 3x500 než 2x500, pokud máš záchvat Meniera je mítně řečeno hloupá.
Ale nechápu, proč to rozebíráš, jak bys to udělal lépe ty, když to není tvoje věc, neplatíš to, a vlastně si letos nikde dál na kole nebyl.
Ponechám si to právo rozhodovat o tom co, kdy, jak a kde budu dělat, ať už se ti to líbí, nebo ne.
Jinak, Soňa je se mnou ve škole rovněž, ale ve skupině B1, zatímco já v té C1.
Ty, za těch pár let, a ono je to už let 9, jsi nepokročil v jazycích ani malinko, no a já za tu dobu jsem se naučil číst Dumase v originále a víc nejen přečíst, ale i povyprávět o tom.
Kdyby si se místo toho, jak se trápíš tím,co dělám a co nedělám něco užitečného učil a naučil možná by se ti žilo líp a byl bys v životě šťastnější.
Ježíš... ponech si právo rozhodovat, samozřejmě, ale pokud svá rozhodnutí zveřejníš v diskuzi, můžu snad napsat svůj názor.
Každý máme priority jinde, na tom snad není nic špatného.
S těmi jazyky si představ, že by ses měl před devíti lety začít učit třeba tenis, létat na rogalu, prostě dělat něco, co ti vůbec nejde a navíc tě to nebaví.
Stejně jako já jazyky, bys to vyhodnotil jako naprostou ztrátu času.
Obzvlášť v dnešní době, kdy si můžu za pár kaček pořídit hlasový překladač, vůbec nelituju, že jsem v tomhle směru rezignoval.
Asi jako ty na pravopis.
Je to sice celkem ostuda, ale ušetřil jsem strašnýho času.
Já třeba zlepšuju své schopnosti na kole, věku navzdory, ty zas schopnosti jazykové, proč ne.
Problém trochu je, že primární diskuzní téma je tady cyklistika.
Z tohoto hlediska už začínáš být poměrně dost mimo realitu.
Nezřídka už se spokojíš s výkony, za které ses tu ještě nedávno naprosto nechutným způsobem posmíval ostatním.
Co se týče Soni, už jen dodám, že moje žena by pro mne také chtěla na Ruzyň dojet, zdravotním problémům navzdory.
Právě proto bych jí o polámaném kolečku neřekl a nechal ji na pokoji.
Nerozumíme si zřejmě proto, že pro vás oba je jazykový kurs důležitější, než zdraví.
To mi tak nějak nedošlo.
Pokud je zdraví prioritou, nemocný člověk i jeho partner tyhle akce prostě zruší.
A je asi jedno, zda je to dovolená, nebo jazykový kurs.
Proto jsem psal, že by se tvoje žena vydala na cestu, až když příznaky odezní.
A ne hned, jen proto, aby ti přivezla civilní hadry, aby sis nemusel poradit s polámaným kolečkem i bez auta, abys nemusel řešit, co budeš dělat v Montpellier, když tam dorazíš o pár dní dřív.
Já předloni ve Španělsku čekal na odvoz týden...
Jinak postup, který si popsal, je naorosto přesně ten, který by byl totálně špatně a jen zvyšoval rizika dalších problémů.
Vysvětlím proč.
Dobře, sednul bych na kolo a dojel do Montpellieru, dejme tomu v úterý. Věci bych nechal v Bollène. Co bych si tím safra pomohl?
To není jako dojet domu, prostě bych přijel do dalšího hotelu, ve městě, které už hodně dobře znám. A zůstal bych tam do pátku, kopal se do zadku.
Mé věci by byly v Bollène.
Ty bys "Soňu ve středu nehnal na Ruzyň", protože si dobrák, poslal bys jí čtvrtek autem do Montpellieru. Ba pohodu, ať si to rozloží na tři krát 500 km, tedy vezme cestou 2x hotel.
Přijela by v sobotu večer, kdyby to klaplo.
A co moje věci v Bollène? Pro ty bych si zajel v neďeli. Odsud je to 125 km po dálnici. Placené.
Tedy užil bych si neděli v autě, moje věci by byly v Bollène o 3 dny déle, k nemalé radosti těch, co mi je hlídali.
No, taky bych mohl zvednout telefon a brnknout jim, že si věci vyzvedne Soňa v sobotu. Já bych to dal, ale ty bys nedokázal ani dojednat uložení těch věcí, natož vytelefonovat, že si je vyzvedne někdo jiný. Ale to je vedlejší.
To by byl optimální stav. Platil bych 4 noclehy v hotelech navíc, dva moje, dva Soni ušetřil bych za vlak i letadlo, tedy byl bych tak 300 euro mínus proti mému řešení. Ale o prachy nejde.
Jde o tu Soňu.
Třeba by ve čtvrtek ujela těch 500, možná i dál, s vypětím sul (ty bys jí ve středu nehnal na Ruzyň), a zjistila by, že díky tomu vypětí se jí přitížilo a že to dál nedá. Ano, mohla by zůstat v Offenburgu v hotelu. Třeba týden, až se jí udělá líp. Přišla by o kurz frániny, já bych si musel jít nakoupit civilní hadry, a dostat nějak ty věci z Bollène. Asi bych si půjčil auto, odvez to, a auto vrátil. Levné by to nebylo.
Nebo bych se musel nějakým způsobem dostat do toho Offenburgu, vlakem by to šlo. Ale den by ro vzalo a nebylo by to moc pohodlné a kevné.
A pak odejet zase do Montpellieru.
To je tvůj genialní plán, synku
Byla součástí tvého geniálního plánu možnost, že se její zdravotní stav zhorší, v roli spolujezdce? Spolujezdec to nemá zas tak o moc snazší, než řidič.
Obzvlášť pokud jsi cestu do Montpellier hrdinně zvládl na jeden zátah. To pro ni mohlo být náročnější, než kdyby to odřídila v klidu sama, dle vlastního tempa, na několik etap.
Meinierova choroba, dle příznaků, neznámých příčin, mi připadá jako klasické, psychosomatické onemocnění.
Na místě tvé ženy bych uvažoval tímto směrem.
Mohla by se inspirovat třeba mladým mužem, kterému se podařilo zbavit "neléčitelné choroby", která myslím že je velmi podobná.
https://www.flowee.cz/ditevsiti/zdravi/15839...
Ano, součástí mého plánu bylo, že se stav Soni může v čase změnit.
Nikdy nejela do Montpellieru na jeden zátah vždy spala ve Valence.
Jen kretén jako ty si myslí, že jsem jí ublížil tím, že jsem se vrátil domů, a odřídil to raději sám. Jediný, kdo z toho má vytrvale problém si ty, a tvoje duševní choroba.
Psal jsi, že potřebuje klid, ticho. Při vší úctě ku tvé jasnozřivosti i řidičským schopnostem si dovolím pochybovat, že dálniční přesun z Popovic do Montpellier, 1300km, 22hod. jízdy, tyto podmínky splňuje.
Je to 1400 km a není to 22 hodin ale 14.
Ale nejezdíváme to na jeden zátah.
Cestou sem, obvykle jede Soňa sama, já jsem na kole, přespává ve Valence a druhý den dojede tak, aby tu byla kolem jedné. Dřív nemají pokoj připravený. Zpátky jezdíme do Strasbourgu, tam přenocujeme, a druhý den odpoledne jsme doma.
Dá se to vzít na jeden zátah, ale je to únavné, každý kilometr nas tisícovku je už znát,není mi už 55.
Jasně, že je lepší ticho a klid ale sedět na sedadle spolujezdce je mnohem méně vysilující, než řídit, tedy pokud máš v šoféra důvěru a klidně si zdřímneš.
Tož zvolil jsem tuhle možnost.
Nejeli jsme ale do Valence ale do Orange, protože ty věci. Druhý den jsme jeli přes to Saint-Rémy, bylo to fajn, Soňa už je celkem v cajku. Ta škola jí trochu zatěžuje a unavuje, protože soustředit se 4 hodiny denně je přeci jenom záhul, ale zvládá ro a chce to zvládat.
Kdyby ne, jsme už fakt velcí, může zůstat na hotelu, na bazénu, ale jde do toho statečně.
Takže snad se to zase sklidní a bude na pár měsíců pokoj, ale nikdo neví, nikdo nepoví.
No, a tak oříště až pojedem, a bude to hned začátkem října, přes Oaříž, budu s tím počítat, že je možné, že nedojede autem jak jsme byli zvyklí, ale doletím si pro ní. Je to levné, když nemáš zavazadla.
Už se nedozvíme jak by se to vyvinulo, kdyby ses držel původního plánu, tedy dojel po ose až do cíle.
Srovnávat tvůj náhradní plán s hovnem mne nenapadlo, jak se dozvídám nové a nové informace musím uznat, že špatný určitě nebyl, jen mi přišel zbytečně komplikovaný.
Jako bys nebyl schopen akceptovat nic jiného, než stoprocentní kontrolu nad situací, jako bys nebyl schopen snést, byť jen minimální riziko, že se tvoje žena s příjezdem opozdí.
Některé problémy totiž mají tendenci vyřešit se samy.
Díky dodržení původního plánu by měla tvoje žena mnohem větší klid na zotavení, byla tam slušná šance, že by cestu autem zvládla sama a celkem v pohodě, si myslím já, netvrdím že by to tak bylo.
Já třeba dospěl ke zjištění, že když se dodávkou na dálnici pohybuju rychlostí těsně nad devadesát, je to sice trochu nuda, ale dá se přitom průběžně tak nějak relaxovat, trochu koukat po ptákách a vnímat kudy jedu, prostě si tu jízdu užít víc, než jako pouhý přesun z bodu A do B. Časem dojedu souvislou kolonu kamionů, předjedu ji, zase zpomalím na devadesát a tak pořád dokola. S manželkou jsme se dobře bavili, i když jsme strávili celý den v koloně, jak byly ty požáry u Narbonne, za celý den jsme ujeli pěkných dvě sta kilometrů.
Jakmile zrychlím na sto deset, už je to trochu jiný kafe, aerodynamický hluk je o poznání větší a musím fakt řídit na plný úvazek, ta krabice už je při téhle rychlosti krapet neposedná, musím si to mnohem víc hlídat i za sebou.
Je to sice rychlejší, ale vykoupené větším stresem i spotřebou, asi o litr.
Pak je právě otázka, co je lepší, zda sedět vedle řidiče, který se s tím pere dvacet hodin v kuse, jen aby byl v cíli co nejdřív, nebo si to v klidu odřídit sám, byť třeba strávím na cestě o několik hodin víc, ale rozdělím si to na dva, tři dny, s přespáním.
Ó jak si moudrý.
Pokud jedeš dálnici na jih asi po osmdesáté(jen letos po deváté), nepotřebuješ se rozhlížet a užívat si. Znáš motoresty, víš kde vaří dobré kafe, a snažíš se stihnout motorest u Bourgu, Poullet de Bresse, kde fakt mají skvělé kuře půlka za 40 euro, ale stojí za to, fakt.
Vyjíždíš před čtvrtou, aby ses vyhnul kamionům u nás a projel kolem Norimberka dříve než nastane ranní špička. Pak, když máš kliku, mineš i špicku u Heilbronnu, už je zase po ní.
Dálnici na Karlsruhe už dodělali, přidali třetí pruh, který těsně před Karlsruhe zase seberou, a tím občas tvoří zácpy.
Za hranicí 110, bacha na to, až za mýtnicí můžeš tempomat nastavit na 135. A pak ještě jedna mýtná brána kde ti dají lístek, a s ním dojedeš až před Lyon.
Na co bych kde čuměl? Kvůli tomu tam jezdím na kole!
Čuramedána, co se sere po dálnici 90 bych nechal zastřelit hned u mýtné brány, pro výstrahu ostatním.
Dálnice tu není proto, abys očumoval, ale aby cesta odsejpala. Pokud si chceš užívat, jeď po RN (route national), nebudeš platit mýto, a uvidíš víc.
Ale pokud opravdu chceš Francii poznat, sedni na kolo, nechrápej jak poustevník v lese, ale zajdi si večer na večeři, pivo, pokecej s místními...
To je právě tvůj problém, že tam jedeš po osmdesáté.
Dálnice už tě nebaví.
V Montpellier to znáš tak dobře, až tě vyděsila představa, jak tam dorazíš po ose o pár dní dřív.
"K čemu je tu dálnice", o tom si rozhoduje každý sám. Tedy, samozřejmě, v rámci pravidel a ohleduplnosti k ostatním.
Kulturní a tolerantní člověk tohle jistě pochopí, což ovšem není tvůj případ, zejména ve večerních hodinách.
Není to tak dávno, co ses ty sám lepil za kamióny, abys ušetřil naftu, když byla drahá, tuhle prasárnu třeba já nikdy nedělám a dělat nebudu.
Mezi čuramedány řadíš i kamióny? Oni 90 musí, já zas můžu, jaký je v tom rozdíl, že máš potřebu psát o střílení pro výstrahu, víš asi jen ty.
"Jinak postup, který si popsal, je naorosto přesně ten, který by byl totálně špatně a jen zvyšoval rizika dalších problémů."
Teď mi přišlo na mysl, omlouvám se, že se k tomu vracím, ale z toho co jsi napsal vyplývá velký rozpor a nabízí se logická otázka.
Jak by probíhal plán "A", tedy ten, že bys vozík zprovoznil.
Dal sis s tím dost práce, plán "B" jsi aktivoval, až když se to nepovedlo.
Kdybys ho zprovoznil, evidentně bys pokračoval dál, dle původního plánu, po ose do Montpellier..
To by totálně špatně nebylo?
Už jsem to psal dvakrát
Plán A bylo vozík zprovoznit a dojet do Montpellieru. Věděl sem, že se může stát, že Soňa nebude schopna dojet sama, odřídit to.
Pak tu byly dvě možnosti jak se dostat domů.
Letadlem buď z Paříže nebo z Barcelony. A do obou mít vlakem. Asi 4-5 hodin ve vlaku, Barcelona je blíž, ale TGV trať do Perpignanu není hotová. Tak jede jak s hnojem. Dál, Perpignan Barcelona je rychlejší než si ty stačíš přečíst kam to vlastně jede.
TGV Paris Montpellier je rychlejší než letadlo.
Klidně se zeptej, kdybys měl další idiotské otázky :-)
Nezlob se na idiota, ale stále mi tam něco zásadního nesedí.
Věděl jsi, že tvoje žena má zdravotní problémy, přesto ses snažil vozík zprovoznit a chtěl jet jet dál po ose.
Sám jsi napsal "Soňa říká, že Osud mě polámal kolečko abych se pro ní vrátil".
Pokud by se ti podařilo dodržet variantu "A", nezbylo by jí než konstatovat: "Osud ti opravil kolečko, aby ses pro mě nevrátil."
Navíc. Teď tvrdíš: Varianta "A", tedy dojet to Montpellier po ose, s indispozicí mé ženy počítala.
Tedy ještě jednou a pomalu - pokud by tvoje žena nemohla řídit, dojel bys do Montpellier po ose a tam zvážil dvě možnosti, jak se dostat letecky domů.
Letadlem buď z Paříže, nebo z Barcelony.
Ale když ti napíšu, žes mohl dojet do Montpellier po ose bez vozíku, označil jsi to za "totálně špatný postup, který by jen zvyšoval rizika dalších problémů".
To jsem si před třiceti lety myslela, že ten kapitalsmus funguje líp :-D :-D
To je, jak shánět fitinky na vodovodní trubky v osmdesátejch letech.
No, to je běžná věc, nekoupíš v každé díře všechno. U nás Burley dováží snad AZUB a ten kolecka skladem nemá. Ale já měl doma ještě dvě, asi, kdyby nebyl časový pres, nejsnadnější by bylo aby mi jedno Soňa poslala kurýrem.
Taky by šlo koupit bleskem ze skladu v Hollandsku, ale stále by to bylo tak na 3 dny, tedy, ve čtvrtek bych to měl.
Takhle taky, a navíc jsem dovezl Soňu.
Čoveče na to že máš prachy, máš nějak moc problémů.
Říkám si, jestli ty problémy nerostou na těch prachách?
Jako by třeba prachy rostly na stromech, ale tobě na prachách rostou jen neřešitelné situace a problémy.
Nemyslím si, že mám prachy, jen hlad méme málokdy...
To, že občas zmokneš, nebo tě málem nabere nějaký magor s příjmy vůbec nesouvisí a za to že se rozpadlo to kolečkop trochu můžu sám.
Já slyšel jak to za mnou ve vozíku cvaká, obcházel jsem jej, a nic jsem neviděl. Byl to jistě ten prasklý drát. Řekl jsem si "neřeším, chčije jako kráva, vyřeším za 50 km v suchu".
Kdybych na to přišel, mohl jsem kolečko mírně docentrovat a asi by přežilo. Ale jak tio vypraská víc drátů, docentrovává se fakt blbě, ale zase to jde. Jen musíš ty dráty přestěhovat, vyšroubovat a zase nasadit. Jenomže já na to spěchal, byl jsem sice trochu pod střechou, ale fučelo, nebylo to nic moc, tak jsem si říkal, seru na to, snad to vydrží těch 40, zřekonstruují to večer v suchu v hotelu. No, kleklo to po dvaceti, ale fakt neuvěřitelnou klikou 150 metrů od hotelu, kde jsem ten krám mohl nechat. To jká sám jsem se dopustil pár chyb, které ke kolapsu kollečka vedly.
Jestli v něčem to, že nemmusím škudlit každé euro pomáhá je to, že jsem si klidně dovolil to kolo nechat na pokoji, a dojet do cíle v Orange a ubytovat se tam, kde jsem měl naplánováno a těch 60 éček co to stálo navíc mě netrápilo ani malinko.
Nakonec to vlastně asi tak mělo být.
Protože Soňa na tom byla blbě, ve čtcrtek by nevyjela, já bych v pátek dojel podle plánu do Montpellieru a pak se snažil co nejrychleji dostat domů, tedy buď letadlo z Barcelony nebo Paříže, a asi bych při nejlepším přiletěl v sobotu odpoledne nebo večer, pak musel dřepnout do auta, a jet těch 1500 km v neděli v kuse, abych v pondělí v 8 byl ve škole, a to by bylo asi drsnější.
Já jsem loni koupil levný dvoukolák z vidaXL, jezdím s tím jenom do garáže. Když jedu rychleji tak začne skákat ze strany na stranu. Dělá to i ten tvůj značkový?
https://www.vidaxl.cz/e/vidaxl-vozik-za-kolo...
Ne, s tímhle jezdím 55 z kopce.
Koukni na ta videa Relive, asi hned první, z Německa, tam byly sešupy, ale možná jsem v serpentýnach brzdil.
Každopádně, 50 sviští bez problému.
Taky je lehký, 6 kg.
Samozřejmě, to rychle vykompenzuju jak do něj narvu svoje věci.
Burley Nomad je asi nejlepší vozík na světě.
Drahý, ale zrovna tenhle jsem koupil v nějaké akci za 10.
Sháněl jsem ta kolečka, u jednoho mi odešla ložisko Kolečko stojí 100 euro plus 20 poštovné.
Řekl jsem si, než koupit za pět tisíc kolečka k ojetému a oškubanému vozíku, koulím za 20 celý ten krám, s tím, ať si auto nechá :-)
Nepíšeš nikde, proč trváš na časovém plánu- je snad problém udělat si pauzu a sehnat dráty, než jezdit domů jen kvůli zajištění odvozu? V ČR seženeš špice ve většině běžných servisů- pokud ne originální délky, tak podobné co by pasovaly. Stačí jen nehrotit to časem- když máš čas jet domů zajišťovat odvoz, tak to zase tak hrozné s čas. limitem nebude....Nemáš šanci pro něj dojet- jako pro co,však jde jen o špice- a to se ti pokazilo i kolo?
Je to tak, že v pondělí nastupujeme v Montplellieru do školy frániny na čtrnáct dní.
Plán byl, že já dojedu v pátek na kole, Soňa přijede autem, s tím, že vyjede ve čtvrtek ráno, a přespí na půlce cesty ve Francii.
Jenomže já se dostal do Orange, a to už je 1350 km, od nás a to bych jí jet v kuse nenechal, i kdyby se cítila zdravá, jakože necítí.
Takže logické řešeení, dojet domu a odřídit to sám.
Pokud jde o rozpočet, čeknu to takhle, hotel v Mercure Orange mě za jednu noc stojí víc než celá cesta vlakem a letadlem domů. A zase vlak po Francii byl dražší než to letadlo :-)
Dobře to dopadlo.
no.. řeknu to takhle. "Mít na to" vyseru se ne nějakej vozejk a praní, prostě si napřed pošlu do hotelů věci, sebou vezu jen nouzovku a po odjezdu si použité i nepoužité odešlu (nechám odeslat) na cílovou adresu.
A bavilo by tě to? Letošní cestou k Baltu jsem v kempech vařil v kuchyňkách na sporáku. Pak jeden kemp ten sporák nemněl a já nastartoval dřívkáč. Od té doby jsem už sporák nechtěl. Ten dřívkáč je pro mne takové kouzlo a nádhera.
...tak mne by nebavilo ani vlézt a spát v kempu(ne ještě vařit)v zemi, kde můžeš spát jako u nás kdekoliv...
No, vídal jsem je u těch řek, na břehu stan, ohníčekm ale nebývali na kolech ale autem. Někdy ty kempové stolky a židličky, jindy jen na dece na zemi.
Tohle už jsem vzdal, vím, že už to dělat nebudu, jsem rád, když vstanu ze země, a to často dělat tedy nemusím, ale častěji, mám potíže vylézt z hotelové vany, občas, když jsem věděl, že mám dost, ani jsem si jí nenapouštěl. Ale točit nožkama mi furt jde, tak houby zle.
Vaření, to je činnost kterí se s radostí ve Francii vzdám, ale vlastně i v Německu.
Pokud jsem v nějakém větším městě, jako je třeba Lyon, nechám si doporučit na recepci dobrou francouzskou restauraci, a požádám recepřní, aby mi udělala rezervaci. V těch dobrých restauracích je to nezbytné. Když je na recepci telátko, popužiji google a udělám si to sám.
Večeře a snídaně jsou cestou jediná jídla, co mám, tak se neodbydu.
tatakakui z tuňáka - Orange
telecí játra - Lyon
pstruh - Belfort
No... ani já nejsem tak chudej, abych se musel na výletech živit vezenejma blivajzama z pytlíku. Radši ochutnám, co kde vaří.
Proč "vezené blivajzy z pytlíku"? Člověk si normálně nakoupí v nejbližších potravinách a veze si jen sůl-pepř-kmín-trochu oleje.
Ochutnat, co kde vaří, je fajn, ale třikrát denně by to jednak hodně lezlo do peněz a i časově je to s hledáním vhodné restaurace atd. kolikrát náročnější než vlastní vaření.
No, ve Francii to tak náročné není, fakt ne.
On ten jejich životní styl je hodně o jídle.
Spíš než "kde" je problém s načasováním, oběd 12-14, večeře 19-21. Obědy už vynechávám, byly doby, kdy jsem je stíhal, ale nějak jsem se zpomalil, či co. Takže večeře.
Večeřet lze v hotelu, většinou, ale to je celkem nuda, protože řetězec, a i ta jídla jsou hodně podobná, občas jedna místní specialita.
Ale vždycky na jídeláku bude tatarák a nějaký burger a pizza. Nejedu do Francie jíst hamurgery nebo pizzu. A pak to chce být připraven, udělat si rezervaci, ve 14 už (většinou) vím, jestli dojedu a kdy, tak google pomůže v obojím, najít i rezervovat.
Jo, levné to není.
Entrée tak 12-16, hlavní jídlo 18-30, talíř se sýrem 10-12, no a pivo 6-8 éček.
Snídaně v hotelu stojí dnes už 17-25.
Na tom by se dalo radikálně ušetřit, to jo.
Jinak s nákupem místních surovin je to pro osamělého dost blbý, a ví Bůh, že by se daly nakoupit dobroty. Kam s kolem a věcma tak, aby to někdo neodlehčil.
Byl jsem v Colmaru před lékárnou, že si koupím ten sprej do frňáku a místní mi říkal, ať tam kolo bez dozoru nenechám ani na chvilku. Prý blbá čtvrť, že bych našel za 20 vteřin vozík prázdný.
Další věc, kterou moc nechápu, proč bych neměl, kdybych se rozhodl šetřit, vařit.
Mají spoustu studených dobrot, a pokud bych nutně chtěl, nemusím mít večeři za 50 éček v restu, ale dám si pizzu na rohu za 5 a nadlábnu se do plnejch taky.
Jídlo tedy beru spíš jako radost poznávání, proto tatarák v hotelu opravdu jen když to jinak nejde.
Je v tom kus romantiky, uklohnit si něco na břehu říčky pod stanem, ale v hotelovém pokoji už tolik ne.
Tak samozřejmě, že při cestě mezi hotely je fakt blbost vařit.
Při cestě, kde člověk spí tu v kempu, kde není ani bufet a ondy zas pod keřem, kde není vůbec nic, už to samozřejmě má jinou logiku. Pak je často lepší zastavit, když zrovna mám na dosah nějaké potraviny a koupit si kus masa a večer pod keřem si ho hodit na pánev, než shánět restauraci a pak zjistit, že vhodný keř se mi už hledá blbě, protože se setmělo.
To sebou vezeš pánvičku, olej, sůl a pepř?
Teda to bych potřeboval asi jako minimum k uklohnění masa.
Vozili jsme kdysi ten ešus a polívky v pytlíku.
Jednou, koukal jsem na to, bylo to v roce 2014, jsem se rozhodl, že si zavzpomínám na mládí, vzal kolo, a stan, už nikoliv liháč ale ten vařič s malou plynovou bombou a vyjel do Plzně.
Rozbalil jsem to v kempu, postavil ešus na ten vařič a vařil tu polívku.
Když už byla skoro hotová, ohnal jsem se po nějakém komárovi či co, drknul do toho,vylil a ještě si opařil nohu. Tak jsem se nasral, že jsem si zavolal taxik, zajel do města se najíst, zpátky taky taxíkem, vyšlo mě to jak kdybych bydlel v slušném hotelu, a tak jsem s vařením skončil už provždy.
Pak jsem ještě tábořil jednou,v Sobotce, odkud je tátův rod. Kemping na koupališti.
Celý večer tam byl smrad od nějakého maníka, co se rozhodl grilovat, a nějak se mu nedařilo. A pak, když to skončilo, zase vedle ve stanu měli snad půlroční dítě, a tomu se něco nepozdávalo, a celou noc řvalo. No, hadr stanu moc zvuk neizoluje.
Tím jsem skončil s kempováním, léto 2015...
Jasně. Ještě kmín.
https://www.rajce.idnes.cz/ifca-nakole/album...
Tohle je teda trochu specifikum, to jsme si chtěli oslavit dojezd do Cuxhavenu "českým" vepřo-knedlo-zelo. Jinak to vaření bývá jednodušší a člověk s běžnou outdoorovou sadou nádobí vystačí. Ta pidipánvička byla ale fajn i na volské voko k snídani a podobně.
Pravda, od doby, co už jezdím jako samostatná jednotka a nemívám někoho, s kým bych si věci rozdělila, už ji nevozím. :-)
Jasně.
Já jezdím jenom sám. Postupně jsem omezoval jak vývařovnu, tak i vybavení na nocleh.
V listopadu si beru ponorný vařič, jsou dva hotely na cestě, co nemají varnou konvici a promrzlého čaj potěší.
....a když si ho ještě může uvařit sám "z hotelové nabídky na poličce"(nemusí ho vozit sebou) a ne v restauraci- to potěší hned vícekrát...
No, hotely, které ho mají nikoliv v nabídce, ale jako bonus, i s kávou, kávovarem Nespresso a dárkem a dopisem na uvítanou na posteli nebo na stolku mají i tu varnou konvici, ledničku a tak.
Hotely, v kterých musíš vytáhnout ponorák nic takového nemají, i když dopis na uvítanou a dárek nechybí. Jsou to hotely Ibis a Ibis Styles popřípadě Ibis Budged,našeho řetězce Accor.
A tyhle hotely nemívají často ani restauraci, kde bys něco k jídlu sehnal, tak jsi někdy rád, že si zaleješ ty čínský nudle a nikam už nejdeš, protože sušíš botky a v půlce listopadu bývá na trajdání v sandálkách občas dost zima.
Ten pytlík s čajem uvezeš, ale z domova ho tahat nemusím, dají mi ho už v Norimberku :-)
No, takhle to vážně nefunguje, posílání předem do hotelu? Fakt ne.
Jsou lidí, kteří cestují s doprovodným vozidlem, které převáží jejich věci z místa na místo, pak sijedou na super lehko. Požádají se i takhle zájezdy, ve Francii si takhle fandové mohou projet Tour de France, třeba.
Vozík je důležitý proto, že vezu zátěž, kterou bych na nosiči sice uvezl, ale kolo by to odneslo. Už jsem takhle jel, a měl jsem kliku, na to, že mi prasknul zadní ráfek přišli až po návratu v servisu. Tři baterie navíc a dvě nabíječky, prodlužovačka, to samo o sobě je 12 kg navíc, proti běžné zátěži, když jedu bez motoru.
A protože je to těžký, a protože mají baterie už něco za sebou a nemají tak úplně plnou kapacitu, jsou ty 4 baterie docela nadoraz, do Maconu jsem dojel a zbývaliy mě na displeji 3 km, a to to bylo malinko přes 170 km. Kopce tolik ne, ale asi 60 km protivítr, to cucá baterii jako blázen.
No, a taky jsem si toho vezl zbytečně moc, tedy hadrů. Jak máš místo, řekneš sim, tohle by se možná mohlo hodit, a ještě tohle a tamto, a nabere se to. Ale třeba takový batoh na záda a slušný civil se mi hodil na cestu domů vlakem a letadlem.
Chce se to zase uklidnit s tím, že máš dost místa tak si toho můžeš naložit víc - vždyť to skoro nic neváží. Ale jo, ono se to nasčítá.
Furt se člověk učí.
....to máš pravdu-"dát" na jednu baterii 45km proti uragánu- to je výkon hodný šetření mistra.. :-O
Já opravdu jezdím i na kole bez motoru a do daleka, tak mi můžeš věřit.
Pověsíš si za zadek 50 kilo, do strmého kopce to nevytlačíš, musíš to ušlápnout a dřeš jako bez motoru na Mont Ventoux, před týdnem jsem to zažil, nečekaně strmé stoupání
S gravelem bych se prošel, ale s timhlejsrm to jel po kouskách, po 30 metrech.
Ale to byla spíše chyba, že jsem si nepřekontroloval kudy mě navigace vede. Jinak normálně v kopci, nebo proti větru makáš jako bez motoru ale místo 6-7 km/h jedeš 12-13 km/h, tak to rychleji ubejvá. Ale žere to ty baterie.
Bez vozíku 70-80 km dojezd, s vozíkem 45-55, snad 57 jsem měl nejvíc.
Ono vysmívat se něčemu, co neznáš, není nic chytrého.
....tak asi umíš "číst mezi řádky"- proti tobě nic nemám a nikdy jsem neměljen mi "nesedí" některé odporující si hlášky- reagoval jsem na sílu větra a kapacitu baterií. Jasně že nemám zkušenosti s e- kolem, ale na "obyčejném" kole to funguje při jízdě do kopce a proti větru podobně. Aspoň já mám(možná mylnou) zkušenost, že při jízdě v určitém stoupání musíš vydat podobný výkon jako při jízdě proti větru určité rychlosti(při stejné zátěži). Baterie 4kg odpovídají kapacitě nad 500Wh, stářím moc na kapacitě netratí (protože kolo nemáš nějak moc "staré" a pochybuji, že bys kupoval nejdříve baterie a kolo až za pár let). Takže jde jen o dvě věci- buď mají baterky malou kapacitu od nova(pak je třeba je "obnovit" s největší dostupnou kapacitou pro dané kolo), nebo je moc nešetříš, nejezdíš na malou přípomoc (jak se snažíš presentovat) a tedy se "nadřeš" jen z úhlu svého pohledu. Jestli existuje i jiný- opomenutý- důvod, oprav mne (a nemusíš se stydět za svůj zdrav. stav a kondici- s lety se nelepší nikomu). Na to. jak se presentuješ svými dálkovými jízdami/zkušenostmi se "stále učíš" a začátečnické chyby se tě drží nějak často...
nevím co si kde odporuje...
Jen pro upřesnění, baterie PowerTube Bosch 500 váží 2,9 kg, ale váha s pokledem kapacity nesouvisí. Udávají, že po několika tisících cyklech kapacita baterie poklesne jen na 80 procent, jak to ve skutečnostu je nevím. Baterie mám, až na jednu, od roku 2022 a pár tisíc už najeto mají, ale kolik která, natož kolik cyklů má, nevím, přehazuji je jak dojdou cestou.
Až budu cítit významný pokles kapacity, nechám to přeměřit a upgradovat.
Ten ovšem zatím necítím.
Zásadní roli totiž hraje váha toho co ten motor pomáhá vezt, nebo táhnout. Už jsem psal, bez vozíku ujedu 60 až 80, s vozíkem 45 až 55. Na tom, že protivítr fungujejako kopec jsme se shodli, a že do kopce to žere mnohem víc je jasné.
Je tu ještě jeden faktor, chlad. Ten mě teďka nepotkal, ale v listopadu ano. Pak ujedu s vozíkem 40 km, a proto, když jedu s Norimberka na Heillbronn - asi 170 km, nabíjím po 80 km v McDonnaldu Crailsheim, dvě baterie hodinu, tedy na nějakých 30-50 procent jejich kapacity, což mě umožní dojet v pohodě, protože mám skoro celou baterii k dobru. Ono totiž musíš počítat, že trasa, i ta kterou znáš, se může nečekaně protáhnout, někde zavřou silnici, objížďka 15 km, a ouvěj.
Naučil jsem se spotřebu odhadovat celkem přesně, a tak i ty dojezdy. Jen do toho Maconu, to bylo asi nějakých 175 nebo kolik, mi to ukazovalo při dojezdu, že mým ještě 3 km a pak to chcípnce, to bylo dost na hraně, ale vyšlo to. Právě proto, že fičel ten silný protivítr.
Znovu opakuji, váha toho co to táhne, je zásadní faktor, který ovlivňuje spotřebu a se kterým mohu něco dělat. Vítr neovlivním, a přes některé kopce se musí.
Saint-Rémy
Tak přeci jsme to stihli.
Protože autem se cestuje o poznání rychleji, zjistil jsem, že vlastně to Saint-Rémy a blázinec, kde nešťastný Vincent van Gogh trávil poslední rok svého života nemusím ze svého seznamu "během téhle cesty chci vidět" vyškrtnout.
Na cestě z Orange do Montpellieru je to zajížďka asi 60 km, což pokud nesedíte v sedle byciklu, vlastně nic neznamená.
A zase potvrzení mé léty nabyté zkušenosti - z auta vidíte jen zlomek toho, co ze sedla kola.
Člověk projíždí to malebné provensálské městečko s očima na stopkách, aby nezapomněl někde včas odbočit, nebo nezranil více než málo neukázněné chodce, zastavit a prohlídnout si průčelí domu, kašnu nebo kostelík do úvahy vůbec nepřichází.
Ale zase naopak, při návštěvě musea se člověk nemusí bát, jestli ten svůj šlapohyb najde na témže místě kde ho nechal a nikdo mi neodlehčil o nějaké zavazadlo.
Tím chci říci, že do Saint Rémy se ještě snad na kole vrátím, ale do toho blázince už nevlezu.
Ne, že bych nedoporučoval to minimuseum van Gogha navštívit, to naopak, mělo by to být povinností každého, kdo chce malinko pochopit ty jeho obrazy, ale proto, že mě to místo silně oslovilo a nebojím se, že mě označíte za bačkoru, dojalo
Po stopách Vincenta se vydáme, hezky podle šipek, přes jídelnu a kuchyň pro pacienty, vystoupáme do prvního patra,kde nám ukáží pokoje lékaře a sester (řádových), projdeme kolem koupelny s dvěma vanami, kde ty duševně choré nešťastníky máčeli v ledové vodě v bláhové naději, že tím ty nemocné vyléčí, a zřejmě to mělo i nějaké výsledky, protože ti choromyslní, instiktivně, aby se vyhnuli dalšímu trýznění, se začali chovat způsobně. O léčbu asi tedy nešlo, spíše o podmíněný reflex té trápené bytosti. Ostatně, není to tak dávno,co naše pokročilá medicína místo mučení ledovou vodou používala elektrošoky. A pak už se dostáváme k pokojíku, či spíše kotci samotného Vincenta.
Vincent, jak jsem snad správně pochopil, měl tak trochu prominentní postavení, i když o tom, jak často "musel do vany" než jej získal se v museu nedozvíme.
Mohl malovat, a dokonce za doprovodu ošetřovatelů i v plenéru. Zdroje uvádí, že právě zde v blázinci na pokraji Saint Rémy vytvořil 140 až 150 obrazů
A to tam pobýval jen rok, od května 1889 do května 1890.
Dva měsíce poté, co tenhle ústav opustil spáchal van Gogh sebevraždu. Bylo mu 37 let.
Dnes byl den skoro bez mráčku, a čarokrásná Provence byla zalita tím "Vincentovým světlem".
Blizkost, či souběžnost, krásy a tragedie, geniality a šílenství je děsivá.
https://youtu.be/8SriS9weIQc?si=QxMhOcz30bcDKz_-
To je úžasné. Taková cela, na zdi nějaké ústavní hadry a nad postelí skvost.
Jenom reprodukce, pochopitelně.
V celém objektu není vlastně jediný Goghův originál,vlastně větší část ústavu furt funguje jako léčebna, prodávají tam obrázky těch pacientů, některé fakt dobré.
Jinak děsivé, i krásné místo.
Tady je všechno co jsem tam nafotil
https://photos.app.goo.gl/GZoRZGeDUTJLfsXD8
2. září 2025
Vypadalo to drsně, hlavně když jsem utíkal na ten vlak, ale bylo to nutné, kdybych nestihnul ten ve 12:45, další jel až v 15, s delším přestupem v Lyonu, a do Města světel bych dorazil až po deváté večer, a než bych se dostal do Diplomata, pomalu by zavírali.
TGV přijel naprosto na čas na Gare du Lyon, koupil lístky na metro, hupsnul jsem na jedničkou, na Etoillu přesednul na dvojku a za půl hodinky jsem byl na Anvers.
Bernard jak mě viděl tak to roztáčel, dostal jsem polibení z obou stran tak jak se to tu dělá.
Letenku mám, tak snad konečně tenhle výlet alespoň tahle věc klapne...
No, a klaplo to.
Ve středu dopoledne jsem jse ještě fláknul po Paříži, pak v poledne metrem na 14 na konečnou na letiště v Orly, ve tři už jsme rolovali a na Ruzyni sedli v 16:30. Tam mě vyzvedla Soňa a pře šestou doma.
Ráno ve 4 jsem nahodil káru a v 17:45 vyzvednul ty věci v Bolléne, v 19:00 jsmě už stíhali večeři v Mercure Orange.
Největší opruz na celé té anabázy byla ta 5 kilometrů dlouhá cesta pěšky z Ibis Bolléne na nádraží. Měl jsem na to padesát minut (tedy kdyby vlak jel na čas, jakože měl 10 minut zpoždění) tak jsem zdrhal fest, hodinky mi ukazovaly průměr 6 km/h a maximálku 8 km/h, takhle jsem užt pár desítek let nezdrhal. A taky mě bolí haksny.
Dobře to dopadlo.
La pétanque
Francii dominují v zásadě pouze dva vpravdě lidové a všenárodní sporty.
La pétanque a la grêve.
Petanque (koulená) a stávka.
Protože naše jazyková škola dbá o to, abychom se nejen naučili správně francouzsky, ale také se seznámili s francouzskou kulturou, obyčeji a zvyky, máme kromě dopoledního vyučování i odpolední, volitelný program.
Tu nás učí druhy francouzských sýrů v "atelier fromager", jindy ve velmi popularním "atelier des vins" ochutnáváme francouzská vína. Specielní atelier máme i na slané, a poté i sladké laskominky, nezapomíná se i na zdvořilé chování v atelieru etikety. A pak návštěvy muzeí a zámků, a jiných pamětihodností v okolí, každé odpoledne je šance se něco nového o Francii dozvědět.
Protože jsem zde často leccos jsem už viděl, a tak "ateliery" kde se nic nejí nebo nepije vynechávám.
Ale dneska, když jsem viděl odpolední program - pétanque et pastis - řekl jsem si: "Jindřichu, tam chceš být."
Jsou zlí jazykové, kteří tvrdí, že pétanque je jediný sport, který se provozuje na psích záchodcích, ale není tomu tak. Ten prostor se jmenuje "bouledrome" a nikdo nepátrá čím ta pěšina v parku byla ještě před hodinou.
Inu, tak jsme odpoledne, my všichni studenti 50+ vyrazili na bulodrom, kde nás profesionální průvodce Jeff seznámil s pravidly tohoto nadmíru populárního sportu.
Když jsem se ptal po pastisu, Jeff mírně, ale důrazně pravil: "Vás si pamatuji z výletu do Saint Gulheimu vloni, to jste se dožadoval vína, a pak se ukázalo, že ho vůbec nepijete, jen pivo, s pastisem to bude stejné, že jo?!"
"Ale byla tam se mnou Soňa a i dnes je..."
Oponoval jsem ale skupina, místo aby byla vděčná, že se beru za jejich práva, se na mě dívala úkosem a z jejich výrazů jsem četl: "Drž už konečně hubu!".
A tak jsme si vyposlechli pravidla, i návody hracích strategií, a když jsem utrousil: "Cela semble un peu infantil" byl jsem diskvalifikován a pétanque si nakonec nezahrál.
Čekám, že zítra mě mme Adenet udělí ředitelskou důtku za nepřístojné komentáře francouzského národního sportu.
Tedy jestli se madam dostane do školy, protože zítra už nikoliv v režii ILA, ale Emanuela Macrona budou Francouzi provozovat ten druhý z celonárodních sportů - stávku.
Obvykle tyhle akce pořádají odboráři, a ti také vyhlásili stávku na příští středu, ale zítra se očekává neco neočekávaného, protože stávku neorganizují vypasení odborářští bosové, ale lidové hnutí "Bloquons tout" - Zablokujme všechno - a nikdo ani malinko netuší, jakým způsobem a kde všude se blokády objeví.
Tak je možné, že zítra důtku nedostanu, což mě nemrzí tak, jako že jsem tím vyloučením přišel o právo na hlt toho pastisu.
Kdo mě zná ví, že po anýzu já se můžu utlouct :-)
Měli jsme letos na terase v kempu hned vedle francouzského týpka, co hrál pétanque soutěžně a to jsem tedy zíral, ke košonku házel koule srovnatelně s ostatními, ale úplně jinou ligu předváděl při trefování koulí ostatních hráčů.
Jakmile někdo uhnízdil svoji kouli blíž ke košonku, než byla ta jeho, nejpozději na druhý pokus mu ji odpálil. Vždycky, nezaznamenal jsi ani jednou, že by se mu to nepovedlo.
Jako znalec Francie jsi možná nepochopil, že tato hra, cituji: Patří k tamějšímu stylu života stejně jako jejich vynikající víno a proslulé sýry.
Výraznou předností této hry je to, že ho může hrát prakticky každý (ženy s muži, starci s dětmi, i tělesně postižení se mohou zúčastňovat všech turnajů) a prakticky kdekoliv (terén hřiště je libovolný).
:-)
Ano, ta hra přesně odpovídá jejich mentalitě. Houfovat se, družit, debatovat, a občas se i hezky pohádat o nějaký ten centimetr.
A bezpochyby k tomu, aby člověk vítězil musí mít jak talent tak i cvik. Oni mají i specializace, ti co hází na cíl a ti co odrážejí koule soupeře. A narozdíl od jiných sportů, se u petanqu fest chlastá, tradičně pastis, ale často jen víno.
To všechno vím, a protože jsem ve Francii furt, ty skupinky vídám. Pokud se to nehraje fakt vrcholově, nenazval bych to ani sportem, spíše společenskou hrou. Stejně tak by mohli hrát "chodí pešek okolo", ale nehrají.
Pétanque patří k Francii stejně jako ty stávky,což neznamená, že si z toho nemůžu dělat srandu.
U tebe nutno očekávat, že se bude popis situace měnit dle tvých potřeb.
Pokud ale platí původní verze, tak se tě frantíci upřímně snažili zasvětit do základů hry, kterou mají tak rádi, která má dlouhou historii a za této situace je především společenská.
V jejím průběhu hraje zásadní roli sociální inteligence, čili empatie, mimika, řeč těla, schopnost ovládat své emoce, ohleduplnost..
No a ty ses zachoval jako primitiv ještě dřív, než hra vůbec začala.
:-)
S Jeffem se znám už 5 let a narozdíl od tebe, umí francouzsky a má smysl pro humor
:-)
Dle očekávání se popis situace změnil dle tvých potřeb.
Diskvalifikován jsi nebyl.
Pétanque sis nakonec zahrál, abys neurazil své hostitele.
Skupina se na tebe úkosem nedívala.
Skupina si nepřála, abys už konečně držel hubu.
Asi jako se tenkrát nakonec ukázalo, že staršího pána na žiletce jsi na svém elektrokole nepronásledoval tak dlouho, dokud jsi ho neuštval.
Ještě, aby ses měl v čem vrtat a co rozebírat :-)
Dnes jsme mimo jiné, také hovořili o chlebu, jeho historii a výrobě ve Francii.
Řekl jsem jim:
"La sagesse populaire tchèque nous enseigne que le pain est l'histoire tragique du grain qui aurait pu devenir de la bière."
Nabízím ti dvě varianty jak to dopadlo:
1) všixhni zhnuseně oděšli ze třídy a mají mě ta totálního debila
2) smáli se tak, že se Richard poprskal kafem...
No a jak to tedy bylo?
Byl jsi diskvalifikován?
Zahrál sis nakonec pétanque?
Dívala se na tebe skupina úkosem a přála si, abys konečně držel hubu, nebo sis to všechno jednoduše vymyslel?
A co ti je vlastně do toho?
Myslíš si, že soukromá jazyková skola uděluje ředitelské důtky drzým seniorům?
:-)
Pokud nechceš aby byly tvoje reportáže automaticky považovány za fikci, musí mít s realitou alespoň něco málo společného.
Prostě ten úplný základ příběhu by měl být pravdivý, neměl by se měnit dle toho, jak se vyspíš.
Základ příběhu je vždy pravdivý, skutečně jsem v Montpellieru, skutečně jme měli lekci Petanqu, skutečně tam byl Jeff a já se skutečně dožadoval, z legrace, ještě než se začalo cokoliv, toho pastisu. A skutecně si mě Jeff pamatoval, protože takhle jsem blbnul loni s vínem, co vlastně nepiju.
Fikce je, že se po mě zle koukali naopak, měli z toho jak se s Jeffem naoko dohadujeme prču.
Pravdou je, že jsem řekl, že ta hra mi připadá dětinská, tedy infantilní, i to, že Jeff hrál rozlobeného a že mě nahlásí skole za pohrdání národním sportem a všichni kolem se smáli
A pak jsme se rozloučili,jak jinak než třemi hudlany, s tím, že jsme rádi, že jsme se zase viděli.
Ano, penanque jsem nehrál, nevím proč bych měl. Nejsem dítě. Chápu, že to někoho baví, mě ne.
Šel jsem domu a sepsal to, a ty jako nemocný blbec nejsi schopen rozlišit, co je sranda, a co už ne, a děláš z toho bramboračku.
Všichni jsme si to užili, včetně naší skupiny 50+, které dělám občas kašpárka, protože narozdíl od nich jsem tu potřinácté, znám učitele i ostatní, vím co se dá očekávat a jakou hru mohu hrát, a taky, bez přehánění, už tu žabožroutštinu o malinko lépe dávám, než ti, co umí, ale nejsou ve Francii tak často, a tak jim chvilku trvá, než se rozpovídají.
Jsi malý, ubohý, nemocný, človíček.
Kdyby ses vykašlal na to, že si budeš obsedantně pamatovat tvoje výklady toho,co jsem napsal, a místo toho se malinko naučil nějaký ten jazyk, třeba anglinu, fakt bys měl ze života víc než si pamatovat co kde Pařík, a užírat se tím.
Ale tvoje volba
Já tě obdivuju, jak pořád dokola vysvětluješ co je jasné bez dalšího výkladu :-)
Znalost cizího jazyka mi tvoje slátaniny pochopit nepomůže.
Jedna taková "fikce" dokáže úplně změnit popis atmosféry, která tam panovala.
Já jsem v tomhle spíš realista.
Co si tě pamatuju, třeba ze setkání s VerAetatisem, dokážeš být velmi otravný, s těmi "vtipnými" poznámkami.
Otravný jsi i tady, snahou dominovat, být středem pozornosti.
Však sám o sobě píšeš, že pokud se ocitneš ve skupině osob, vždy jsi v jejím čele, že to tak prostě máš a jinak to neumíš.
A ty ho chceš trumfnout, že? Myslím, že se ti to celkem už daří.
https://online.fliphtml5.com/vrrnn/evpx/#p=323
Tady je odkaz na původní reportáž a výše je její výklad od choromyslného demagoga :-)
Montpellier je co do počtu obyvatel osmé největší město Francie, žije tady přes 300 tisíc duší. Ovšem v průběhu školního roku se přidá další 50 tisíc studentů místní university, tedy město skoro jako Brno (taky tu nemají metro).
A právě ti mladí při dnešních akcích hnutí "Zablokujme všechno" dominovali. Jejich akce začaly brzy ráno, už v 6:30 blokovali příjezdové cesty do města a na dálnici způsobili pěknou zácpu, a pak se vytvářeli různě skrumáže a dopravní špunty na přestupních stanicích tramvají, prostě celkem cíleně, se snažili nasrat co nejvíc lidí. Na 11. ohlásili demonstraci na náměstí Comedie a už půlhodiny před tím se tam srocovali. Místní tisk uvádí, že jich tam nakonec bylo asi 2500. Hesla proti Macronovi, proti úsporným opatřením, a proti kapitalismu obecně, no nafotil jsem co se dalo a jak začala jedna potetovaná hysterka ječet do mikrofonu Kaťušu ve francouzské verzi, raději jsem to zabalil a vrátil se do školy. V půl jedné už bylo náměstí pràzdné, ale demonstranti to nevzdávají, a prudí různě po městě, protože mi každou chvilku chodí sms která linka tramvaje nejede, nebo je nucena změnit trasu.
Prý toto je jen příprava na příští týden, kdy se kormidla ujmou odboráři a kraválisti budou mnohem lépe organizovaní.
Po městě jsou rozmístěny jak se tu říká "pořádkové síly", připraveni jsou policajti s plexisklovými štíty i hasiči s kropicími vozy.
Samozřejmě, že to hlavní a zásadní se odehrává v Paříži ale i tady dávají o sobě budovatelé lepších zítřků dost nahlas vědět.
https://photos.app.goo.gl/ALo4zGRyLrLG7P5M8
školy, nemocnine
NE VAŠE VÁLKA
Ne naším jménem a za naše peníze...
------+
Ejhle, dezoláti :-)
Zmizely i ukrajinské vlajky, v březnu ještě na Opeře vlály, teď už ne.
Děti.
Nemají ty správné revoluční zkušenosti, chybí jim taky ten revoluční předvoj. Obsadili křižovatku u nádraží, kudy projíždí tři ze čtyř tramvajových linek ve městě, a tím asi na hodinu způsobili dopravní chaos.
Ale protože nejsou dostatečně zocelení v boji proti kapitálu, nebyli připraveni krvácet za beztřídní budoucnost, a jak zahlédli ty chlápky s obušky a štíty, začali zdrhat jako králíci.
Asi takhle:
https://photos.app.goo.gl/TAaNxxUhVoYCkdPG6
Nutno přiznat, že by to byl poněkud nerovný souboj, tak se stáhli doprostřed náměstí a revoluční zápal z nich zvolna vyprchává. Oproti tomu, ve tvářích některých mužů zákona bylo vidět, že by si docela rádi bouchli.
Třeba jen zato, že tu celý den musí šaškovat ve 30 stupních v teplých uniformách, místo aby hráli někde pod platany pétanque.
A odnesli to nakonec nevinní a nezůčastní, poklidní houmlesáci, tedy SDF, kteří dotváří kolorit centra Montpellieru. Byli nemilosrdně vykázáni ze svých těžce vybojovaných postů.
Ale berme vše pozitivně, naučil jsem se zase pár nových, opravdu šťavnatých, francouzských vulgarismů.
Fakt nevím, jak v Paříži, ale tady to proběhlo klidně, děti si zavřískali "ať platí bohatí", zazpívali ty písně našeho mládí, a teď, ve 20:00 je všude klid, čisto, normální den.
Příští týden to má být větší, protože to nebude amatérsky organizované, ale ducatí odborářští bosové rozdají transparenty i vlajky, a vydají se protestovat
Ale když budu mít štěstí, zanotujeme si i Internacionálu, neboť zítřka lidský rod za to stojí...
https://photos.app.goo.gl/zarjKHrVboPXEzis8
Už jsem psal, že prastaré město Montpellier je velmi mladé, protože významnou část jeho obyvatel tvoří studenti. Nebylo to úplně přesné, protože zase větší část posluchačů místní university jsou děvčata.
Nevím, jestli se někde uvádí, kolik procent studujících je holek, a také si nejsem jistý, jestli taková data by nebyla nějak nezdvořilá vůči ostatní mládeži, která se identifikuje jako nebinární, hladová fena, či mrazící box.
Přejít náměstí Comedie by pro ženaté muže méně pevných zásad, mohlo znamenat dlouhé utrpení.
Děvčata všech ras, věkových skupin od pubertě sotva odrostlých až po sebevědomé mladé ženy, které vědí, jak na muže působí, tu defilují ve skupinkách, po dvojicích či trojicích, občas i osaměle spěchají na rande, kam jinam taky. Děvčata blond s alabastrovou pletí, kakaové krásky i holky černé jak noc s uhrančivým pohledem temně hnědých kukadel, rozmanitost všech krás světa napěchovaná na jedno malinké náměstí. Hřejivé slunko udržuje stále sukýnky hříšně kraťoučké a náctiletiletým koketkám odhaluje pupíky tak, že je našinec vděčný osudu za svůj rozvážný věk, který mu neumožňuje se nechat pobláznit, i kdyby nakrásně chtěl.
"Co to tu sepisuješ?"
Valí se ke mě Riccardo, místní s jihoamerickými kořeny.
Přisedá si ke stolku, dvakrát potáhne z té elektronické hračky u pusy, lokne si Guinnesse a znovu naléhá:
"Tak co?"
"Ale píšu o půvabu dívek v Montpellieru..."
"Jo, holky tady jsou fajn, ale měl by sis zajet do Prahy, do České republiky, tam jsou holky...."
"Já jsem z Čech!!!"
"A to si myslíš, že to nevím? Vždyť to tu říkáš každý večer už snad deset let!" Směje se mi do očí.
"Jen sedum" špitnu, ale to už přichází Silvain a Riccardo se rozpovídá o krásné Češce Kristýně, kterou potkal na pláži u Pálavas a pak ty další věci, co spolu zažili a já je napsat nemohu, abych nedostal ban.
I když jsem v dálavách, sleduji, co se děje doma. Zjišťuji, že několik ruských dronů doletělo do půlky Polska a tam cosi polámali.
Myslel jsem si, že NATO, nás spolehlivě ochrání před těmi z Ruska, o kterých Havel říkal, že mají problém, že přesně nevědí kde mají své hranice.
A najednou, dron, který neletí rychleji než já jedu na elektrokole dorazí doprostřed spojenecké země NATO.
Protivzdušná obrana nic?
Radary nic?
Stejná ostuda, jako když ten Mates Rust přistál na Rudém náměstí.
A místo aby se novináři ptali, jak je možné, že ten dron doletěl až tak hluboko na území státu NATO, jak moc vlastně jsme připravení se bránit, debatují o tom, zda-li nespustit třetí světovou válku.
Jak? Když se ruské drony tak snadno dostanou tak daleko?
Odhodlané, bezdětné političky by rády hnaly syny svých šťastnějších krajanek do války.
Moje otázka nezní, kdo ty drony poslal a proč.
Moje otázka je jasná.
Proč je nesundali hned na hranicích.
Neschopnost, sabotáž, kolaborace?
Nevím, ale zatím se nikdo na to neptá.
Možná by pomohlo mít společnou armádu EU.
Uniformy už jsou navrženy...
Ono to je s těmi drony přece jen složitější. Něco už bylo vysvětleno. Uvidíme co bude dál. Rusko zjistilo, že Polsko a spojenecké země celkem dobře zareagovaly, tak to snad zabere a Moskvu umravní a mnoha lidem to otevře oči.
Rusko zjistilo, že když do Polska pošle roj dronů, hodně z nich doletí a je schopno zasáhnout cíl.
To je safra vážné.
Kdyby to nebylo smrtelně vážné, tak by to byla sranda.
No průser je, že prostě jsme dost neschopní se proto těm dronům bránit.
Tyhle nenesli (snad) žádnou minici.
Ale kdyby ano, tak jich těch 19, nebo kolik jich je, nadělá slušnou paseku.
A mi se na takový útok připravujeme tím že nakupujeme stihačky co dostaneme za deset let a tanky dobré tak do občanské války...
Ale což my.
Polsko má snsd jednu z nejlepších armád a cizí drony se jim tam proletují jak stíhačky při přehlídce nad Elysejskÿm polem.
Kde jsou ti "armádní odborníci"?
Náhodou, F- 35 je určitě potřeba. Není sice úplně nejlevnější, ale to překližkový letadýlko za pár stovek si pomocí svých sofistikovaných systémů sama najde a roztříská raketou za milion na cimpr campr. A to se vyplatí.
Ono to je docela jednduché... vzdušná obrana je nastavená na to odchytit letadlo.. dejme tomu od velikosti nějaké dvoumístné Cesny (prosně éra, co unese člověka). No a ty drony co Russáci poslali jsou zhruba velikosti velkého modelu.
To chápu, ale nechápu proč když vidí, že zři roky se válčí jinak, že na to nejsou připraveni.
No na tohle je ti moderní technika naprd. Na tohle potřebuješ klasickou hustou vidovou službu ze staříků s výškoměrama a azimutovejma optickejma zaměřovačema a operační sál, kde se to bude vynášet na mapu :) a pak proti tomu posílat pomalý éra s chlapem s brokovnicí. Takže technika první světový.
No oni to snad na tom radaru i detekují, ale ten chlap s brokovnicí je snad opravdu ten nejlevnější a velmi účinný prostředek ničení.
Z radaru nepoznáš, o co přesně jde.
Dron není bažant a brokovnice má už s kachnou docela problém
ale prd, střílí se to 12, nebo 10 a 9 kovejma brokama, který se dřív používaly na srnčí.
Kurnik z družice přectou i noviny co si čtu na terase, a na tohle jsou krátcí?
Tedy vyhraje ten, kdo bude mít víc dronů?
Kolik jich Černochová už nakoupila?
Když si je budeš číst pod slunečníkem, mají po žížalkách :-D
Ono jich asi bude be světě bíc.
Tyhle v Andoře je obtížné vyfotit bez lidí, dělají si furt u toho fotky. Pršelo tak jsem měl kliku.
Tady jsou z různých stran
https://photos.app.goo.gl/y2pxK8M1Jpx5ua757
La Vella.
Zdá se, že tentokrát jim ta předpověď vyjde.
Vlastně mám podezření, že vychází jen když meteorologové předpovídají, že bude škaredě. Když slibují sluníčko, trefují se jako v ruletě, červená, černá, ale jak má pršet, je to skoro jistota, že zmokneme.
Inu, co dělat v Montpellieru?
Všechny pamětihodnosti máme prozkoumané třikrát, Musée Fabre, kde třeba v oddělení impresionistů bych dokázal strávit den bez problémů Soňu neláká, a tu druhou galerii, tedy Galerie Lafayette Montpellier už má prozkoumanou skrz na skrz.
Pojedeme do Andorry, řekla a já neprotestoval.
O Andoře, jako cyklistické výzvě, i jako o absurdním nákupním středisku jsem psal mnohokrát. Kombinace nízkých daní a slevových kart sráží cenu o třicet až čtyřicet procent proti láci u nás doma, a to prakticky všeho, od ponožek až po náramkové hodinky.
Já potřebuji spíše to první...
A tak jsme nakonec kromě nějakých těch nočních, denních, hydratačních a omlazovacích krémů nakoupili i ten allopurinol, co beru na dnu a je zde levnější, než u nás "doplatek na lék hrazený pojišťovnou", nové cyklogaťky, a došlo i na ty fusekle. Ale zítra je taky den, kdoví jak to dopadne, ale o tom nechci psát.
Chci vám představit chlebíčkárnu Lizarran.
Lizarran je španělský řetězec rychlého občerstvení - tapas nebo spíše pinchos.
Je na hlavní ulici kousek od těch Dalího hodinek a vyplatí se tam zajít, když už v Andoře jste. Funguje to tak, že z pultu s chlebíčky nejrůznějších druhů si nakládáte na talířek co chcete,v každém chlebíčku je párátko, a ty si schováte. Při placení jen spočítají počet párátek, počwt piv co natočili si pamatují sami a ty připočtou, a hotovo.
Žádné domlouvání, vysvětlování,vyber si na co máš chuť a dej si do nosu.
Provozoven Lizarranu jsem ve Španělsku viděl pár, ale tahle,v Andoře, je jednoznačně nejlepší, co do sortimentu
A pivo tam točí takový týpek - señor Pako.
Jezdím sem už také nejmíň deset let dvakrat do roka a střízlivého jsem señora Paka viděl jen jednou. A to byl tak protivný, že mi z něj bylo smutno. Nedostatek lihu v krvi ho zjevně trýznil nad únosnou mez.
Jindy je milý, přátelský a ochotný.
Jen ta jeho náklonost k ohnivé vodě se mu propisuje do tváře tak, že až vy, na základě mého doporučení Lizarran Andorra navštívíte, señora Paka jasně poznáte.
Nemá cenu ho pozdravovat od Enrika z Čech, protože jeho paměť je pouze vizuální.
Stačí jen říci: "Hola señor Pako! ¿Qué tal?"
A odmění vás zářivým úsměvem šťastného děcka
Lezarran a chlebíčky poznáme, co je to za tu sochu?
Jswm netušil, že jsi tak umělecky zanedbaný.
To jsou přeci slavné hodinky Salvatora Daliho.
Ty hodinky jsem už viděl, na fotce. Nejspíš to bylo z jiného úhlu. Takhle mi to nic neříkalo.
Jsem to blbe povesil
Ono jich asi bude be světě bíc.
Tyhle v Andoře je obtížné vyfotit bez lidí, dělají si furt u toho fotky. Pršelo tak jsem měl kliku.
Tady jsou z různých stran
https://photos.app.goo.gl/y2pxK8M1Jpx5ua757
Gran Valíra.
To bylo v květnu 2016, to jsem byl ještě nerozvážný jinoch. U nás v hospodě jsem od Kocoura za pětistovku koupil staré silniční kolo. Tedy spíše takové, které si kdosi v 70 tých někdo poskládal z dílů, co se mu podařilo v Husákově Československu sehnat.
Sedmikolečko, 20 mm široké pláště, když jsem si na to poprvé sednul, připadal jsem si jako "vopice na brusu" jak říkal náš táta.
Jak jsem psal, divoké mládí, táhlo mi na 57, nenapadlo mě nic lepšího, než si to kolo s sebou vzít do Perpignanu na kurz frániny, a o volném víkendu se na něm pokusit zdolat Gran Valíru v Andoře. To je taková ra hora na jediné silnici spojující Španělsko a Francii přes tu Andoru. 2408 metrů nad mořem.
Ale nezačíná se u moře, ale v Andorra la Vella, zhruba v 1000 metrech. Ale je to stále, furt a imrvére, do kopce.
Vyjel jsem zrána, v La Velle bylo 13 stupňů, probouzeli jsme se do provoněného jarního dne.
"To bude krásný výlet, sice 25 km do kopce, ale paráda* těšil jsem se na ty výhledy z hor. Asi po čtyřech kilometrech jsem píchnul zadní duši, zkušeně jsem ji vyměnil za náhradní, co jsem si vezl v ruksaku na zádech, a pyšný na svoji předvídavou obezřetnost jsem pokračoval vzhůru. Zhruba 10 km pod vrcholem začalo být zle. Slunce někam zmizlo, zato se objevily temně modré mraky a začalo hodně foukat. Naštěstí, myslel jsem si, že mě skoro do zad, no ale vlastně bralo mě to tak mírně z boku. A pak začalo mírně pršet, a pak víc až z toho byl liják a ještě mě serpentýny vedly tak, že chvilku foukalo z boku, občas skoro čelně a chvilky, kdy mě vítr tlačil do zad jsem už tak nějak zapomenul.
A ejhle, poryv z boku, fláklo to se mnou do závěje, co od asi 1900 metrů nad mořem začaly lemovat tu mou kalvarii.
"Jen 5 km na vrchol, přeci to nevzdáš, buď chlap!".
Hecoval jsem sám sebe, ale tehdy jsem to měl zabalit.
Ale to bych nebyl já. Zaklesnul jsem kufry do pedálů, a na vrchol se nakonec vydrápal.
Okamžik slastného štěstí.
"Dokázal jsem to!"
Juchal jsem aniž bych si uvědomil, že mám za sebou tu lehčí část cesty. Myšlenka "dolů se jen povezu" se ukázala být dezinformací.
Kdepak, pršelo a bylo pod nulou, déšť na silnici namrzal, bylo nemožné udržet kolo na kterém jsem seděl na brzdách. Smýkalo se dolů jak po klouzačce.
Tedy asi 500 výškových metrů zpátky pěšky. Kdo se někdy prošel v tretrách na silniční kolo ví, jaká to byla pohodička. Promočené úplně vše, mrznul jsem a proklínal tu svoji paličatost.
Pak, níže, už jen pršelo, chvilku jsem jel, chvilku pochodoval, to podle sklonu svahu. Na prudčích srazech jsem nebyl schopen udržet brzdy, na mokrých ráfcích brzdové špalíky proklouzávaly, v cíli jsem zjistil, že jsem je vlastně vygumoval až na železo.
No, přežil jsem a mám silný zážitek.
Říkají, zážitek nemusí být hezký, ale silný.
Ten můj tedy safra byl
https://goo.gl/photos/2fwhqygZvemcHSbL6
Papoušci
Sedím se Silvainem nad druhou sklenkou Guinnesse, a tu nad námi přelétne pár řvoucích ptáků.
"Papoušci" říká Silvain.
"Papoušci? Tady, v Montpellieru?" divím se.
"Jo, asi zdrhli z klecí a volier, a teď se tu usadili, rozmnožují se a je jich furt víc..."
Silvain mě řekl jejich francouzské jméno, ale kurnik, já neumím francouzsky říct ani lopata, proč bych taky měl, natož pak abych znal jména papagájů.
Tak mi ho našel na google.
Je to tenhle frajer:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Papou%C5%A1ek_mni...
V Montpellieru se mu zalíbilo, zvesela se množí.
Možná za čas vytlačí francouzské opeřence z města.
Ne možná, zcela jistě.
"Bylo by to bezva, kdyby sladká Francie měla problém jen s invazí papoušků" rozloučil jsem se ze Silvainem, a on řekl jen "oui" a pak dlouze a smutně koukal do prázdné sklenky.
Chápal jsem ho.
Sedět na přídi Titaniku, koukat na blížící se ledovec, a nemít vůbec žadnou šanci s tím nic dělat. To je zničující.
Řekl jsem si: "Takhle ho tu nemůžu nechat, v depresi".
Co mu říci povzbudivého, aby ten kluk věděl, že Francie není ztracená, a furt má šanci.
A pak mi to cvaklo, vím jak ho povzbudit!
Řekl jsem mu prostě:
"Wir schaffen das!"
Tak zítra bude stávka.
Tedy tady, ve Francii.
Stávka neznamená jen, že se nemaká, ale hlavně, že se jde do ulic dělat kravál.
I když škola ILA Montpellier je soukromá, najdou se i její učitelé, kteří se ke stávce připojí, tedy půjdou místo práce halekat na náměstí. I tak náš třicetiletý učitel Leonard.
Že prý jako musí, protože jde "o věc".
A proč by ne, že jo.
Jeho země, jeho vláda a president, jeho budoucnost.
Držíme mu palce.
Ovšem je tu jiný pohled na věc, taky oprávněný, tedy názor britských spolužáků.
My si ten jazykový kurz platíme, a nejen to, platíme si i ubytování, stravu a další věci. Tedy přijdeme-li o den výuky - což je deset procent celého času,měla by nám škola ten čas kompenzovat, tedy kurzovné snížit minimálně o těch deset procent. Ti preciznější chtějí kompenzovat i náklady na ubytování.
Jestli to škola bude vymáhat na Leovi nebo to zaplatí ze svého, je Britům celkem jedno, ale proč by to měl bÿt zrovna Brit, tedy Skot, kdo bude platit francouzské švíky je otázka, jak se v novořeči říká, legitimní.
Školní administrativa má teď zadek v kalupu, shání někoho, kdo bude za Lea suplovat.
Jak je znám, odskáče to Sára nebo Céline.
A docela bych si vsadil na to, že Leonardovi kontrakt na příští rok neprodlouží, tedy jestli školu mezitím neznárodní.
Škoda, je to fajn kluk a dobrý učitel.
Slíbil jsem mu, že když večer přijde do naší irské knajpy a zaplatí mi Guinnesse, že ho naučím Kaťušu i Partizána v ruském originále, aby se zítra na náměstí Komedie mohl blýsknout.
A protože nejsem Skot, a místo dopoledne stráveným šprtáním subjonctifu si klidně udělám pohodičku u hotelového bazénu, přidám mu grátis i Internavionálu!
Jak to vypadá ve Francii? Opravdu se pod Macronem houpe židle? Proč se Frantíci najednou zbláznili? To opravdu chtějí vládu Marine Le Pen?
Nevím jak v celé Francii, v Paříži je to vždycky mnohem větší, v Montpellieru se prošlo v průvodu od 10 do 15 tisíc lidí, odhady se liší.
Byl jsem tam od začátku na náměstí Alberta 1. až do konce na náměstí Komedie.
Měli to dobře zorganizované, celkem se na tom podílelo 18 organizací, od odboru CGT až po Mladé komunisty.
https://photos.app.goo.gl/YeTEv92pFfCjcJ3w9
Ale obecně to vypadalo spíše jak veselice - happening, než zlostný protest.
Pár večerů jsme situaci rozebírali nad tím Guinnessem se Silvainem a ostatními francouzskými kolegy, všichni tak 50 plus a převládající názor byl, že je to k ničemu, proto tuhle stávku nepodporují. Macron pryč?
Fajn, nikdo jej nemá rád, ale kdo za něj? Kdy, jak? Nové parlamentní volby?
A nedopadnou hůř?
Presidentské nebudou, Macron neodstoupí a demnostgrace podporuje tak 10 procent národa, to nestačí.
Situace podobná té naší, není z čeho vybírat.
Střed - tedy tlupa kolem Macrona na co sáhla to zmršila, vlevo číhá Meléchon a jeho ultrakomunisté Nepokořené Francie, vpravo Bardella s Le Penovou, není tam politická síla, která by měla nějakou přijatelnou vizi.
Ještě pár videí....
Bubeníci, secvičení...
https://photos.app.goo.gl/YeTEv92pFfCjcJ3w9
https://photos.app.goo.gl/YeTEv92pFfCjcJ3w9
Nebo dechna....
https://photos.app.goo.gl/YeTEv92pFfCjcJ3w9
náhodou jsem v den nahlášené velké stávky byla v Paříži, nejezdilo metro linky 9, ale vlaky a autobus jezdil normálně, metro linky 1 nestavělo v jedné stanici v centru. po třídě Rue de Rivoli nejezdila auta, ale cyklisti. v centru jsem tedy byla až odpoledne, ale vlastně žádné demonstrující jsem neviděla. v Sevres jezdil bus celý den každých 5 minut, jen v době stávky měl interval asi 20 minut
No, v Montpellieru, který je nepoměrně menší, si jich nešlo nevšimnout.
A protože průvod křížil některé tramvajové linky, občas něco tak jak má. Ale debatovali jsme o tom s místními.
Tahle akce nemá velkou podporu veřejnosti. Hnutí Zablokujme všechno taky ne. Asi 10 procent, říkají. Totiž není řešení. Macron neodstoupí, a nové volby dopadnou plichtou, jako ty poslední.
Situace podobná té naší.
Ti co to to teď vedou, jsou mezuláni, ale ti druzí, asi budou ještě horší.
Volební systém generuje slabé vlády, kde slovo, neúměrné volebním výsledkům mají strany s 3 procentní podporou
A jak jsi odvolil, korespondenčně?
Ani omylem.
Chtěl jsem to hodit Motoristům, a asi bych si to i zařídil v té Francii.
ALE
Pak jsem viděl nějakou debatu, ve které ten namachrovaný svazáček Gregor blábolil, že se po volbách spojí s Babišem do koalice.
Inu říkal jsem si, že hoch si nevidí do huby, napsal jsem tedy Macinkovi. A ten mi odpověděl, že to fakt mají v plánu, vysvětloval, že htějí Babiše kontrolovat zevnitř. Vzpomenul jsem si na své dávné kolegy z vejšky, jak lezli do partaje, aby jí rozvraceli zevnitř a bylo mi smutno.
Vyměnil jsem si s Macinkou pár mailů a pochopil, že stále nemám koho volit.
Onse hoši tak strašně třesou do vlády, že jsou schopni pojmenovat čtvereček kolečkem.
Nevěřil jsem ani, že se tam dostanou, toodrazení Babišem bylo pro mnoho kolegů, jak jsem s nimi mluvil, silné.
Jinak to dopadlo podle očekávání, Fiala dělal Babišovi Prchala celé 4 roky, jsem rád, že profesůrek jde do hajzlu. Ono je to velkem fuk, jestli se zadlužíme kvůli nezúčelnému zbrojení,nebo jestli ty prachy stát rozdá v podobě dárků voličům, výsledek bude díra v kase jako prdel tak jako tak.
Nečekal jsem, že se tam nedostane Konečná,naopak bych čekal dvojciferný výsledek. Prostě vykřikovat, že chceme vystoupit z NATO a EU fakt moc netáhne, odskákal to i Okamura, myslím.
Budu teď týden v klidu, potřebuji vydechnout. Tedy každý den budu pár hodin konverzovat francouzsky, ale pak už jen budu odpočívat a psát.
Je tu hezky, asi 20, oceánský vzduch a úžasné ticho. Po tom mumraji co jsem v posledních týdnech prodělal, balzám.
Užívej si tepla. Tady už začal podzim a je zima i na houby.
Jak se vrátím, asi v neděli, ve čtvrtek beru vlak směr Provence, v sobotu večer bych měl být ve Valence. S lehkým kolem, trasy do 50 km, když bude slušné počasí a budu mít dost sil a kuráže, vyšplhám na ten Ventoux kopec, ale když ne, i v podhůří v Provence je krásně, tedy když neleje.
Budu se tam plácat skoro celý týden,v pátek bychom se měli se Soňou sjet v Marseille.
Tam na jihu je ještě koncem října dobře a teplo.
Pak už konec, jen na 17. listopadu na elektruna Paříž, už vymýšlím jak se ještě líp poprat se zimou a vodou.
Pak kola půjdou na háky a vyjížím až 22. února z Nice, u nás sníh, tam se ti nejotužilejší koupou.
Oni by ti jí byli schopní i snížit? To je horší než nějaká certifikace u zamněstnavatele.
Ano, kdybych neprošel vstupním testem, klidně by mě šoupli níž.
A to je safra rozdíl, spolužáci blekotají, a učitel neustále vyučuje gramatiku, kterou znáš.
Ono je fo hezký, všechna ta pravidla, jen nechápu, jak to někomu může pomoci se domluvit.
Třeba vím, že subjonctif vytvoříš tak, že vezmeš kmen toho slovesa ve třetí osobě množného čísla, a přidáš k němu e, es, e, ion, iez, e - to podle skloňování. Bezva.
Než to vytvoříš, baví se už o něčem jiném.
Ale pomůže ti to udělat ten test :-)
V C1 už gramatika není, jen drobné finesy, povídáme si, debatujeme a učitel nás opravuje. Tím se naučíš mnohem lépe komunikovat, než když do tebe perou ta pravidla.
Nemůžeš přemýšlet nad tím, jaké osoby je to sloveso, jako v češtině, mluvíš, neříkáš si, jo teď pouziju druhou osobu množného čísla podle vzoru "parler". Tedy posouvám se dál, protože Sylvain mě opraví, jen když řeknu vysloveně hovadinu, tedy ne pokaždé.
No, a spolužáci také už mluví, sice ti z anglicky mluvících zemí s příšernou výslovností, ale mluví a neblekotají, prostě dostat se do C1 je hodně důležité.
No, ještě jak dopadla ta prezentace naší vlasti spolužákům a našemu učiteli Leonardovi?
Nakonec, jako vždycky, jsem si to udělal po svém.
Tady to je:
https://youtu.be/RBTr1YO0Hv4?si=U6LI7fpfPJqcLBoP
To si tu prezentaci pojal hodně ze široka.
Měl jsem mít 15 minut, dal jsem slabých 10....
Ale zase jsem neměl pauzy, jako ti kolegové co to četli....
Ono je to nejčastější otázka která mě hned poté, co se zeptají odkud jsem, potkává -
Československo? Ne, Česká republika....
Někteří si to trochu pletou s Jugoslavií a těma válkama tam, jiní dost přesně nevědí, kde vlastně ČR je. Občas se mě ptají jestli "píšeme normálně nebo jako rusáci" tím mají na mysli latinku a azbuku. A hodně z nich netuší, že jsme v EU.
Ale to jsou Frantíci, oni to mají zakódováno, že jsou nejlepší, a že to co je za Německem je Rusko, a Rakousko znají jen protože Marii Antoinetě usekli palici.
Teda ne všichni, stále jich přibývá, těch co byli v Praze a pějí chválu, v Malaucéne, to je ta vesnička pod Mount Ventoux mi v prodejně s cyklohadry jeden ten člověk říkal, že Prahu řadí na druhé místo v oblíbenosti, hned za svoji rodnou vísku. A uměl i pár slov česky, a asi si každý domyslí, že jedno z nich bylo "pivo".
No tak jsem jim udělal takový poválečný, zkratkovitý přehled, jak to u nás bylo.
Myslím, že to je dobře a přehledně udělané, jen mě zaujala ta šíře. A ten závěr je hodně originální :-)
Svobodu jsem si užil půl roku :-)
Doufám, žes ten Googlí francouzský komentář vypnul a říkal jsi to sám, podle naučeného vzoru.
Co to tam na konci bylo za chlapečka? To už jsi byl plnoletý? :D
To nebyl google, ten tak krásně nemluví, to jsou placené programy co ti to přečtou "skoro" dobře. U "velkých" jazyků je to lepší, prostě mají to vypilovanější.
Ale poznáš to, že to mluví stroj.
https://www.youtube.com/watch?v=-O8uGjn-qPw
A tohle mluvím já
https://www.youtube.com/watch?v=1kny_kINIiM&...
Bylo mi 31 let :-)
Jo, a teď v 66 vypadám na padesátníka, ale bohužel se jako padesátník už necítím
Možná by ses měl začít léčit u profesionálů a zrušit svou pokoutní samoléčbu. Třeba by ti tvé neduhy trochu potlačili. No a tvé dně by asi lepší dieta rozhodně pomohla.
Už dlouho jsem ataku neměl a dieta na dnu nefunguje.
Takhle, nejde to přebírat mechanicky, čím více purinů v potravě, tím více dny.
Čočka má purinů hafo, nic nedělá, ale makrela by mě způsobila oteklý palec. Žiju s tím 20 let a tak vím o dost víc než to co si ranhojiči vyčetli z knížek.
Věřil bych odborníkům, pokud bych je potkal.
Zatím, tedy se Soňou, jsem potkal samé sráče a diletanty a z vertige jsem jí musel dostat sám.
Tedy díky skriptům ve fránině.
Pokud lékařka na ORL neví, že je pět příčin, co mohou způsobovat vertige, což si lze ve skriptech načíst, a nesnaží se jedno po druhé eliminovat, nezaslouží si plat z mého pojistného.
Jo, operovat si slepák nebo koleno, to člověk sám nemůže, ale spoustu věcí, když umí číst a myslet dokáže sám a namachrovaní nabiflovanci, co šli na doktora protože se báli matiky, tedy logicky myslet, budou nahrazeni AI.
Nemám posvátnou úctu před bílými plášti, vyrostl jsem ve špitále.
A tak v 66 letech jsem byl u doktora asi jen 3x za život, tedy zubaře nepočítám. A ve špitále jen jednou, když jsem si v 26 zlámal na kole klíční kost tak blbě, že mi ji museli sešroubovat.
Jsme národ hypochondrů, kde každý občan navštíví za rok 13x ranhojiče. Kdo za mě byl posledních let 13x každý rok nevím. Nebyl si to ty? :-)