reklama

Na kole k Jadranu a zpět (1.)

S myšlenkou došlapat k Jaderskému moři a zpět jsem si pohrával už dlouho, ale vždy zvítězila některá ze severních nebo západních destinací. Až letos to konečně vyšlo.

Projíždíme Maďarskem
Projíždíme Maďarskem
Foto: NaKole.cz

Cestovní horečka začala o Filipojakubské noci, kdy jsem místo pálení čarodějnic obtěžkal svoje kolo vším, co se na něj vešlo. Hlavně, abych v tom světě nestrádal a nedej Bože ještě v těch Alpách nezmrznul. Brašny jsem proto naplnil k prasknutí a ráno se spolu s lehokolistou Jurimírem vydal vstříc novým zážitkům.

Z respektu před alpskými velikány a časovému omezení jsme pro cestu k Jadranu zvolili východní trasu. Nechali jsme se s koly odvézt vlakem do Břeclavi a na česko-slovenskou hranici jsme se už vydali vlastními silami. Přestože jsme startovali 1. května, hned od počátku nás oproti loňskému putování do Schengenu provázelo nádherné letní počasí.

Na česko-slovenské hranici
Na česko-slovenské hranici

Slovensko jsme projeli po náspech a polních cestách kolem řeky Moravy. To se ukázalo jako správná volba pro rozjezd. Rovina, vítr v zádech, kolem lužní lesy a žádná auta. Navíc jsme se tu i úplnou náhodou setkali se slovenskou příznivkyní NaKole.cz – Ivou, která tu byla se svým synem na odpolední projížďce.

Teplé počasí a mokřiny kolem řeky Moravy mají ale i svou stinnou stránku, a tou jsou komáři. Slovensko jsme proto opustili hned první den a zmizeli dál od vody, kde to alespoň trochu fouká. A tak jsme se ocitli v Dolním Rakousku. Větrné elektrárny mezi vinicemi pro nás byly dostatečnou zárukou, že moskyti si tady neškrtnou.

Dalším zpestřením naší cesty bylo Neziderské jezero. Jeho okolí je hodně bažinaté a z velké části obklopené širokým pásem rákosí. My si jezero prohlédli z paluby lodě, která nás převezla na druhou stranu. Při pohledu na obrovskou vodní plochu se nám ani nechtělo věřit, že maximální hloubka dosahuje jen 1,8 m.
Jižní cíp jezera už zasahuje na maďarské území a pláště našich kol už tedy brázdí půdu dalšího státu. Vybaveni slovní zásobou: „jó napot, köszönöm a viszontlátásra“ jsme se vydali do nákupního centra v Sopronu.
Plni sebevědomí, jak se dokážeme v Maďarsku domluvit, se zastavujeme na koupel v termálních lázních Bük. Na naše: „kettő belépőjegy“, nám paní pokladní podala dva lístky a česky řekla cenu. Naší snahu ocenila alespoň úsměvem.

Na maďarské cyklostezce
Na maďarské cyklostezce

Po termální regeneraci jsme se přesunuli přes město Szombathely k maďarsko-slovinským hranicím a postupně se připravovali na to, že ve Slovinsku se kopcům asi už tak snadno nevyhneme. Zvolili jsme vedlejší cesty podél železnice nebo dálničních tahů v domnění, že to přeci jen půjde. Výsledkem ale byly první 10, 12 a 14% stoupání, které začaly prověřovat naší připravenost na zpáteční cestu Alpami. Denní etapy se tím trochu zkrátily, ale i přes začínající bolest Jurimírovy „achilovky“ to šlo kupodivu dobře.

Poslední překážkou byl přejezd hřebene z města Logatec do Ajdovščiny po staré římské cestě. Klikatící se cesta v mapě nevěstila nic dobrého, ale chtělo to jen tu správnou muziku do sluchátek. Odměnou byla příjemná hospůdka (tedy vlastně gostilna) Stara Pošta na vrcholu v osadě Hrušica. Jedno točené Laško při čekání na Jurimíra do mě jen zasyčelo. Dali jsme tu řeč i s cyklistou na silničce, který se tudy vydal nalehko z Budapešti. Jeho cílovou stanicí byla také Itálie, ale šlapal trochu jinou ligu.

Když jsme se vydýchali a probrali naší aktuální pozici nad mapou, čekal nás dlouhý sjezd z 858 do 102 m n.m. Překrásné výhledy navyšovaly příjemné pocity, které se nás cestou dolů zmocňovaly. Možná díky tomu jsme chytli druhý dech a zanedlouho jsme byli na slovinsko-italské hranici. Překvapením pro nás bylo, že zatímco ve slovinské části města Gorica byla hojně využívaná síť cyklostezek (dokonce s vlastním dopravním značením o přednosti v jízdě), v italské části sloužila cyklostezka jako místo k zaparkování aut.

Na pláži v Bibione
Na pláži v Bibione

Tak jsme se ocitli v Itálii a kudy dál k našemu vysněnému cíli? Znovu jsme rozložili mapu a dali hlavy dohromady. „Střihneme to nejkratší cestou k moři na Grado, přespíme a další den se nalodíme a obeplujeme laguny do Lignana,“ shodli jsme se.
Se soumrakem jsme tedy dorazili na předměstí přímořského městečka Grado a uvítali se s jadranským pobřežím. Pravda, na koupání to tady moc nevypadalo. Voda byla v těchto místech zatraceně mělká a naplaveniny řas na pobřeží taky zrovna nevybízely k mořské lázni. Nocleh při úplňku na mořském pobřeží ale neměl chybu.

Další den jsme se podle plánu vydali najít přístav, abychom si užili moře také z paluby lodě. Grado je protkáno vodními kanály, kde kotví spousta soukromých jachet a rybářských lodí, podél kanálů se promenádují turisté, ale přístav, odkud by naše loď měla odplouvat, nikde. Místní rybáři jen kroutí hlavami a z naší konverzace vyplynulo, že lodní spojení Grado – Lignano je zřejmě jen sezónní záležitostí a letos se zatím ještě nekoná. Chvíli nám trvalo, než jsme se s tímto verdiktem smířili a zamířili znovu do italského vnitrozemí, abychom laguny objeli po souši. Tato zajížďka nám nakonec sebrala celý den, ale stálo to za to. Došlapali jsme do přímořského letoviska Bibione, které zprvu se svými hotely a rozparcelovanými plážemi vypadalo hodně hrozivě, ale v tuto roční dobu téměř zelo prázdnotou. Na pláži a v mořských vlnách jsme tak téměř nerušeně lenošili skoro celý následující den a sbírali síly na zpáteční cestu přes alpské velikány.

Pokračovat

Užitečné odkazy:

Mapa cesty – úsek Břeclav – Bibione
Neziderské jezero – cyklistické zájezdy do této lokality
Chorvatské pobřeží – cyklistika spojená s plavbou mezi chorvatskými ostrovy.

Fotogalerie

Projíždíme Maďarskem Na začátku putování v Břeclavi Na začátku putování v Břeclavi Na slovenské straně řeky Moravy se náhodně setkáváme s Ivou a jejím synem. Přívoz přes řeku Moravu do Rakouska U Dunaje dostáváme cenné rady, jak se nejlépe dostat k Neziderskému jezeru. Neziderské jezero Na cestě kolem jezera Přístav Illmitz Před vstupem do termálních koupelí v Bükfürdő Jo, ty ponožky budou ještě dobrý :-) Podél řeky Savy se přibližujeme k Lublani Řeka Sava V Lublani Slovinské kopce u staré římské cesty Nova Gorica se svými cyklostezkami Italské město Grado je protkáno plavebními kanály. Italské město Grado Východ slunce nad Jadranem A jsme tu :-) A jsme tu :-)
Václav Vrtal, 29.05.2009
Vyzkoušejte
 (CK Frčíme)

Budapešť na kole

Maďarsko
27.04.2019 - 1 den
cyklistický
Autobusem
1 190 Kč
 (CK Eurocykl Herdegen)

Okolí Tokaje na kole

Maďarsko
30.04.2019 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
11 200 Kč
 (CK Eurocykl Herdegen)

Neziderské jezero na kole

Rakousko, Maďarsko
01.05.2019 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 500 Kč
 (CK Extrem Tour)

Toskánsko na kole – agrofarma s polopenzí

Itálie
03.05.2019 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
12 390 Kč
 (CK Victoria)

Napoleonův ostrov Elba na kole

Itálie
05.05.2019 - 8 dní
cyklistický
Autobusem
5 990 Kč
Do vaší knihovny

Alpský cyklistický pas

Michal Pavlata
ALPEN RADFAHREN REISEPASS / ALPINE CYCLING PASSPORT / LE PASSEPORT CYCLISTE DES ALPES / PASSAPORTO CICLISTICO ALPINO Dáváte si na svých…
100 Kč

Tam, kde cesty končí

Michal Pavlata
Nejkrásnější alpské výjezdy a sjezdyRakousko / Německo / Švýcarsko / Itálie / Lichtenštejnsko Motto: Každý kopec má vlastní příběh,…
299 Kč
Blogy

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 5.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 5 - Transbucegi Abych byla upřímná, nápad projet Karpatský oblouk na kole nebyl tak úplně z mé hlavy. Inspirovala mě tím jedna slečna, jakási Viktorka, která Karpaty prošla pěšky. Pěkně…
Peggy | včera

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 4.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 4 - Kolečko po Transylvánii Sedmihradsko, nebo také Transylvánie je historické území, které se rozkládá uprostřed Rumunska. Je to v podstatě území, které svírá karpatský oblouk, tedy území…
Peggy | 15.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 3.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 3 - Transfagaraš 2.045 merů Přejezd vysokohorské silnice napříč pohořím Fagaraš byl nejhezčím zážitkem celých rumunských hor. Silnice nazvaná Transfagarašan je dlouhá asi 152 km a…
Peggy | 07.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 2.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 2 - Transalpina, pasul Urdele 2.145 merů Na začátek, na samý úvod, ještě než do toho Rumunska pořádně vjedeme, bych čtenáře ráda naladila. Jaké se i v 21. století mohou v Rumunsku…
Peggy | 29.03.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 1.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 1 - Úvod, z Maďarska do Rumunska Na začátku se to jevilo jako bláznivý výmysl jedné ambiciózní matky. (Která má ráda hory a přírodu a směr na východ Evropy a letos prostě zatoužila vrátit…
Peggy | 27.03.2019

O čem se mluví:

Lehokola LontBent 2019 dnes v 02:08
Technické rady kde koupit díly na staré Shimano? včera v 23:42
Cestování na kole Viaduct de Millau včera v 23:39
NEcyklo Stav našich vodníků I včera v 22:25
Co vás vytočilo 125 včera v 22:18
Pobavilo, potěšilo 150 včera v 21:40
Cestování na kole Gruzie na kole (7/2018) včera v 21:18
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

166 cyklistů (5 přihlášených)

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 5.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část…
Peggy | včera

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 4.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část…
Peggy | 15.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 3.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) …
Peggy | 07.04.2019