reklama

Azurové pobřeží neznamená pouze riviéra

Azurové pobřeží neboli Côte d´Azur – pásmo hor linoucí se jižní Francií při pobřeží Středozemního moře od italských hranic až přibližně po Marseille.

Jižní Francie
Jižní Francie
Foto: Adventura

Když se řekne Azurové pobřeží, mnozí z nás si vybaví luxusní palmovou riviéru na pobřeží Středozemního moře, hotelové komplexy, filmové festivaly, drahá auta a zbohatlíky povalující se na přeplněných plážích. Ano, tak tomu skutečně je v oblasti kolem Nice a Cannes. My se ale posuneme po pobřeží o kousek dál na západ, tam, kde to je cyklistickému srdci bližší a začneme třeba nedaleko St. Tropez v méně známém Port Grimaud.

Port Grimaud – mnozí ho přirovnávají k francouzským „Benátkám“ a nedá se nic jiného, než souhlasit. Malý přístav na kanálech s malebnými zákoutími, květinovou výzdobou a poklidnou atmosférou. Zjistíme, že tady je svět o něco lepší, mnohem pomalejší a klidnější, což my cyklisté oceníme především. Ranní trhy tu jsou velmi oblíbené a to především pro místní obyvatele, kteří si tu denně kromě čerstvého pečiva (nejen tradiční bagety, ale i domácí celozrnný chléb) vybírají i z nepřeberného množství sýrů, tvarohů a mléčných produktů, speciálních salámů… Speciální pozornost je třeba věnovat také koření – tolik druhů, barev a vůní a navíc košíčky popsané, dle mého názoru i pro Francouze, zcela nesrozumitelnými názvy. A samozřejmě levandulové výrobky, které tu jsou na každém rohu – med, svíčky, mýdla, voňavé sáčky, sušené svazky nebo vonné esence – jako dárek domů ideální.

Z přístavu se vydáme lodí přes zátoku na protější pobřeží – k proslulému četnickému St. Tropez. Kdo by si myslel, že tato stanice stále funguje, je na omylu. Naopak – zabedněné okenice, oprýskané dveře a strohý nápis „Gendarmerie nationale“ (policejní stanice) nás ujistí, že jsme doposud zcela jistě o nic nepřišli. Město jako takové za moc nestojí. Hezký je malý přístav v centru, avšak luxusní jachty a plachetnice nám opět připomínají, že to není to, kvůli čemu jsme sem jeli. Takže rychle pryč!

Popojedeme-li od pobřeží na sever do hor, ubývá rušných silnic, turistů a obchodů a konečně se dočkáváme. Otevírají se nám přírodní scenérie, příroda je zde skutečně velmi pestrá a počasí sice stálé, ale velmi neúprosné – slunce pálí po celý den až do západu, který jako by byl nekonečný. Dlouhé dny nám tak alespoň nahrávají k poklidnému vychutnání mnohdy náročných etap. Etapy nejsou náročné ani tak terénem – dá se jezdit pouze po silnici na silničním či trekingovém kole, pokud zrovna netoužíte po „bikovém“ vyžití po místní šotolině přes nějaká horská sedla – jako převýšením – kopečků i kopců je tu skutečně dost, a lze to vyčíst nejen z mapy, ale i prostým pohledem kolem sebe. Když už si ale nějaká ten kopec vyšlápneme, vždy nás odmění nádhernými výhledy na okolní lesy, svahy a vinice (někdy dohlédneme až na moře) a nekonečným sjezdem. Francouzi, obzvlášť v Provence, jsou naštěstí doslova posedlí místy pro piknik, a tak v každé zatáčce je značená vyhlídka s nápisem „pique-nique“. Na každém potkáváme nějakou francouzskou rodinku, která si udělala výlet autem a spojila ho s piknikem. I nám je příjemné sesednout z kola a občerstvit se, udělat pár fotek, lehnout si do stínu a relaxovat nad mapou, co nás to dnes ještě vlastně čeká? V tu chvíli raději odhodlaně vstaneme a jedeme dál…

Cestou potkáváme často i místní cyklisty „silničáře“ v barevných dresech, jak si před nedělním obědem udělali jen tak pro radost výšlap kaňonem. A skutečně nechápeme jejich rychlé a vytrvalé tempo a úsměv na tváři. Podle mapy se orientujeme snadno, koneckonců francouzské mapy „Michelinky“, které jsou ve Francii i u nás běžně k dostání v měřítku 1:200 000 nebo 1:250 000 jsou velmi přesné a pro cyklistiku dostačující. Nejsou zde cyklostezky a tak vyhledáváme silničky s řídkým provozem. Značení je zde velmi dobré, takže bloudíme velmi zřídka. Pokud už zabloudíme, raději se neptáme místních. Nejen že nám nerozumí, ale neumí číst většinou ani v mapách, které s sebou máme. No a angličtinu ještě neslyšeli. Takže nezbývá, než věřit sobě, že jedeme správným směrem.

Zdoláváme sedlo Collobrières a tím pádem i Massif des Maures – opuštěné hory porostlé korkovými duby a kaštany. Míjíme cisterciácké opatství Thoronet ze 12. století, kde se snad zastavil čas – v cyklistických tretrách to sice po zámkové dlažbě trochu klouže, ale jsme vděční za stinná zákoutí, která klášter skýtá.

Cotignac – s pyšnícím se skalním hradem a vynikajícím vinným sklípkem, kde jsme strávili jen hodinu ochutnávkou a pestrým výkladem. Na každém náměstí, kterému obvykle dominují mnohaleté platany a vyzdobená radnice „Hotel de ville“ si vychutnáme kávu a příjemnou atmosféru za doprovodu cikád. Pozorujeme místní staříky jak lamentují rukama a smlouvají nad milimetry v pétanque. Cestou míjíme odbočky do polí s nápisy „produits régionaux“ nebo „fromage de chèvre – en vente“. Jde převážně o rodinné farmy s prodejem místních domácích produktů: kozí sýr, mléko, med z levandule aj. Pokud máme čas, zastavíme a ochutnáme.

St. Croix, jezero s azurovým nádechem, vítáme s nadšením – kola povalíme na oblázkovou pláž a hurá do vody! Půjčujeme si kánoe při hraně velkého kaňonu řeky Verdon. Vody je málo, v letních měsících není téměř žádná. Kaňon patří k nejhlubším v Evropě, o čemž se přesvědčíme hned následující den při výšlapu. Monumentální výhledy, skalní útvary porostlé jen tu a tam trochou zeleně. Klikaté zatáčky a úzké silničky nám v některých místech způsobují tak trochu závrať.

Zkrátka každý den je tak pestrý, ať už se vydáte kterýmkoli směrem. Každé městečko a každá vesnice stojí za shlédnutí, každá řeka a každé jezero stojí za pár snímků a vykoupání, každý sklípek a každá farma vás překvapí něčím novým… taková je nejen Provence a Azurové pobřeží, ale celá Francie. Zcela jistě si ji hned napoprvé zamilujete a bude se do ní rádi vracet!

Fotogalerie

Jižní Francie Jižní Francie Jižní Francie Trhy v Port Grimaud Četnická stanice v St. Tropez
Andrea Oppeltová, Adventura, www.adventura.cz, 09.06.2005
Vyzkoušejte
 (CK Mamut tour)

Provence na kole

Francie
07.05.2019 - 6 dní
cyklistický
Autobusem
8 990 Kč 8 590 Kč
 (CK Hoška Tour)

Francouzská riviéra na kole

Francie, Monako
18.05.2019 - 7 dní
cyklistický
Autobusem
10 350 Kč
 (CK Bondo)

Provence na kole: Od Verdonu až po Camargue

Francie
14.06.2019 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
14 950 Kč
 (CK Frčíme)

Provence na kole

Francie
14.06.2019 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
13 900 Kč
 (CK Cyklotur)

Azurové pobřeží na kole

Francie
21.06.2019 - 10 dní
cyklistický
Autobusem
10 280 Kč
Do vaší knihovny

Kolmo na Moskvu

Milan Martinec
a další cyklocesty po Evropě
Severní polární kruh, Balkán, Moskva, Cabo da Roca Zaslechnete občas dálek volání a máte chuť vyrazit na kole někam hodně daleko? Říkáte…
299 Kč

Alpský cyklistický pas

Michal Pavlata
ALPEN RADFAHREN REISEPASS / ALPINE CYCLING PASSPORT / LE PASSEPORT CYCLISTE DES ALPES / PASSAPORTO CICLISTICO ALPINO Dáváte si na svých…
100 Kč
Blogy

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 4.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 4 - Kolečko po Transylvánii Sedmihradsko, nebo také Transylvánie je historické území, které se rozkládá uprostřed Rumunska. Je to v podstatě území, které svírá karpatský oblouk, tedy území…
Peggy | 15.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 3.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 3 - Transfagaraš 2.045 merů Přejezd vysokohorské silnice napříč pohořím Fagaraš byl nejhezčím zážitkem celých rumunských hor. Silnice nazvaná Transfagarašan je dlouhá asi 152 km a…
Peggy | 07.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 2.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 2 - Transalpina, pasul Urdele 2.145 merů Na začátek, na samý úvod, ještě než do toho Rumunska pořádně vjedeme, bych čtenáře ráda naladila. Jaké se i v 21. století mohou v Rumunsku…
Peggy | 29.03.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 1.

 ()
Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část 1 - Úvod, z Maďarska do Rumunska Na začátku se to jevilo jako bláznivý výmysl jedné ambiciózní matky. (Která má ráda hory a přírodu a směr na východ Evropy a letos prostě zatoužila vrátit…
Peggy | 27.03.2019

Dva dny za městem

 ()
Mám dva dny sám pro sebe. Vůbec neváhám, jak s nimi naložím. Je to jasné, pojedu na kole. A tentokrát úplně sám. Kam? Na tom vůbec nesejde. I když... vlastně mám cíl, který jsem si pro podobnou příležitost šetřil. Jasně, zajedu si do muzea dýmek v Proseči! A pak to vezmu podél Železných hor k…
Santi | 19.03.2019

O čem se mluví:

NEcyklo Co vás zaujalo - 209 před 2 minutami
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 81 před 5 minutami
Elektrokola zase přehřívání? dnes v 20:42
nahrada baterie Bosch dnes v 20:38
Trénink a zdraví Co na kolena? dnes v 19:43
Elektrokola Změření kapacity baterie dnes v 17:41
Vyjížďky, srazy, akce Po stopách rytíře Zbyhoně dnes v 17:27
Elektrokola Bafang Max Drive omezení rychlosti dnes v 11:11
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

373 cyklistů (19 přihlášených)

Karpatský oblouk na kole s dětmi - část 4.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) Část…
Peggy | 15.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 3.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) …
Peggy | 07.04.2019

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 2.

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017) …
Peggy | 29.03.2019