Cyklistika zůstane mým koníčkem

Příští víkend 21.-22. února 2009 nás čeká další ročník festivalu Cyklocestování v Hradci Králové, víkend nato 28. 2.-1. 3. 2009 následuje stejná akce ve Frýdku-Místku. Hlavní organizátor festivalu Martin Stiller vypadá, že má energie na rozdávání. Zeptali jsme se ho, jaké to je organizovat festival a jestli mu při tom zbyde ještě čas jezdit na kole.

Martin Stiller, organizátor festivalu Cyklocestování

Foto: NaKole.cz

Jak dlouhou má festival historii?
Festival jsme začali dělat poprvé v prosinci 2006. Pustili jsme se do toho s mým kamarádem Tomášem Skotnicou z Frýdku-Místku, který mi s realizací hodně pomohl. Nápad jsem ale nosil v hlavě už několik let.

Proč se člověk jako ty pustí do organizace festivalu?
U nás bylo vždy hodně festivalů zaměřených na cestování. Já jsem dlouho hledal akci zaměřenou speciálně na cestování na kole. Také jsem chtěl dělat něco svého, co ještě přede mnou nikdo nezkusil.

Sám jsi udělal několik dálkových cest na kole. Uvažoval jsi někdy o tom, že by ses stal profesionálním cestovatelem?
Uvažoval jsem o tom mnohokrát, ale je to spíš takový sen. U nás v Česku není snad nikdo, kdo by se živil čistě cestováním. Kdo to zkusí, obyčejně zjistí, jak se z příjemného koníčka stane nepříjemná povinnost. A navíc, z cestování si nepostavíte dům ani nekoupíte auto. Rozhodl jsem se, že cestování budu dělat i nadále jako koníčka.

Kolik času ti festival zabere?
Organizaci dělám většinou po večerech po práci. Těžko říct kolik to zabere celkem, dělám to průběžně po celý rok. V součtu to odhaduji na stovky hodin.

Co bys o Cyklocestování řekl, má nějaká pravidla nebo filozofii?
Hlavní filozofií je, že chceme působit jako celistvá akce. Nechceme se soustředit jen na známá jména nebo ty nejvyhledávanější destinace. Přednášející vybírám podle toho, jak mají zajímavé téma. Není důležité, jestli cestovatel je mediálně známý.
Festival Cyklocestování spojuje lidi, kteří cestují na kole, aby si mohli navzájem předávat zkušenosti. Cyklocestovatelé ukazují lidem, že poznávání světa ze sedla kola je jedna z nejlepších možností, jak svět poznat. Pěšky toho moc vidět nestihnu, jde to pomalu. Auto jede zase moc rychle – prolítnu s ním hodně věcí, ale v podstatě nic nevidím.

Která přednáška ti v letošním programu přijde zajímavá?
V letošním ročníku jsme při sestavování programu kladli důraz na zajímavé cestovatelské projekty. Za všechny bych uvedl cestu Roberta Šamonila. Ten se rozhodl dojet z Blanska až na Dámávand, to je sopka v Iránu. Denně urazil 250 km nonstop, a to natěžko s veškerým vybavením. Svoje cestování zakončil výstupem na Dámávánd.

Celý festival připravuješ na dálku z Vídně, kde dlouhodobě žiješ a pracuješ. Co je tvoje hlavní zaměstnání?
Dělám v logistice, tedy přepravě zboží. Moje práce je koordinovat kamionovou přepravu mezi Slovenskem a Francií.

Vídeň je známá jako město přátelské k cyklistům. Jezdíš tu na kole?
Do práce jezdím na kole pravidelně, i teď přes zimu. Ve Vídni jsou parádní trasy. Na svojí patnáctikilometrové cestě se prakticky vůbec nedostanu na silnici. Projíždím přes louky, lesy, po cyklostezkách a přes vilové čtvrti. Na jízdu jsou tu opravdu parádní možnosti.

Děkuji za rozhovor.

Další informace:

Stránky festivalu Cyklocestování