Jízda v protisměru – proč ne?

„Vždyť je to jen trocha barvy a dvě malé cedulky,“ tak si většina lidí představuje zřízení obousměrného provozu cyklistů v jinak jednosměrné ulici. České normy jsou ale bohužel v porovnání s těmi zahraničními poměrně přísné. A tak počet „obousměrek“ pro cyklisty stoupá jen pomalu…

Foto: NaKole.cz

PROČ SE JEDNOSMĚRKY DĚLAJÍ

Málokdo ví, že dopravní značka pro jednosměrný provoz se objevuje ve dvou základních situacích:

• ulice je příliš úzká pro dva jízdní pruhy,
• ulice s dostatečnou šířkou, kde se správce rozhodl zklidnit a zpomalit dopravu (např. v rezidenčních oblastech, v okolí školy apod.). Tady se hovoří o tzv. „zasmyčkování“ – jednou souběžnou ulicí mohou automobily tam, druhou zpět.

Tato pravidla platí pro automobily. Cílem bývá často navedení na silnici vyšší třídy, tedy regulování pohybu automobilů po městě. Pro cyklistu to ale bývá závažná překážka, která prodlouží cestu a zavede jej na frekventovanou silnici.

Cyklistika v protisměru

Na cyklistovi v protisměru jednosměrné ulice není nic špatného. Řidič jedoucí naproti cyklistu vidí a prakticky vždy je tu dostatek místa pro vzájemné míjení. Nebezpečné situace nicméně mohou vzniknout na křižovatkách. Řidiči křižující jednosměrku očekávají vozidla jen z jedné strany a cyklista v protisměru tak snadno může skončit na předním skle automobilu.
V praxi ale jednosměrky v protisměru používá nejeden městský cyklista a zahraniční praxe mu dává za pravdu. Zahraniční normy, které jsou často „měkčí“ než u nás, umožňují prudký růst počtu obousměrek. Ve městech jako jsou Brémy, Berlín, Kodaň nebo Ženeva, jsou obousměrky na denním pořádku. Cyklista v protisměru tu nepředstavuje bezpečnostní problém.

Jak to jde u nás

České předpisy a normy v současné době definují následující možnosti průjezdu cyklistů:

• fyzicky oddělený (jízda např. po chodníkové cyklostezce),
• oddělený dopravním značením (protisměrný jízdní pruh),
• neoddělený (přípustné pouze v obytných zónách, v zónách 30 nebo ve stísněných poměrech při nižších intenzitách provozu),
• neoddělený a společný s veřejnou dopravou (nejčastěji s tramvajemi).

Typickou „protisměrkou“ bývá cyklopruh vyznačený na silnici v kombinaci s dopravní značkou, která legalizuje průjezd cyklistů. České normy v tomto případě požadují, aby minimální šířka byla 5 m. Pokud je rychlost omezena na 30 km/h, snižuje se tato minimální šířka na 4,5 m, při málo frekventované dopravě dokonce až na 3,5 m. Přidají-li se návrhové šířky pro parkující automobily, seznam vhodných potenciálních jednosměrek tím notně prořídne. Dosavadní zkušenost navíc ukazuje, že úředníci bez vztahu ke kolu (a těch je v Praze zatím většina) mají tendenci nutný prostor spíše přidávat, jaksi „pro jistotu“.

Jak na tom je Praha

Ke dnešnímu dni je na území Prahy evidováno celkem 3,75 km jednosměrných úseků ulic, ve kterých je však pro cyklisty jízda v protisměru trvale legalizována.
Seznam pražských cykloobousměrek