reklama

Na veliké cestě – část 3. – Jak to snášely děti

Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Foto: Václav Vrtal

Nebudu napínat, nejenže to zvládly, obě děvčátka přitom velmi vyrostla a vyspěla. V uzavřené skupině, v týmu, kde jeden závisel na druhém, to ani jinak nešlo. Zpočátku jsme kolem holčiček vytrvale poskakovali, aby jim náhodou ani na chvíli něco nechybělo, aby měly zábavu, aby neměly hlad, aby si neublížily. S ubíhajícími kilometry rostla únava, a tak jsme dcerušky častěji a častěji nechávaly na pospas samy sobě. Kdo si myslí, že za takových podmínek děti úplně zvlčí, velmi se mýlí. Starší čtyřletá Vendulka převzala velký díl zodpovědnosti za dvouletou Aničku, která svoji sestru zbožně sledovala a ve všem následovala. Obě holky se přitom snažily prokázat svoji platnost v naší malé tlupě a být co nejvíc užitečné.

Role byly od začátku poměrně přesně rozdělené. Táta Václav byl hlavní plánovač cesty a správce map, mechanik a údržbář našich kol a vozíků a navíc obvykle stavěl a zase skládal stan. Máma Jitka se starala o zásobování, plná bříška, hygienu a případné nemoci. Holčičky si v téhle sestavě našly svoje role – pomáhaly stavět stan, rovnaly věci do vozíků, neodmlouvaly při jídle a ještě stihly dělat srandu.

Pokud jde o mne, vždycky jsem špatně zvládala věčnou nejistotu na cestě. Ráno nevíme, kde budeme večer spát, jestli a kde se ten den najíme, jaké bude počasí. To je poměrně široké pole pro moje oblíbené katastrofické scénáře. Když se přidá ještě zvýšená pravděpodobnost úrazů, je z toho bohatý materiál. Skládám poklonu Václavovi, který je vždycky hlavním katalyzátorem takových stavů, brzdí je a vrací k realitě. Naše holčičky se cestou ničím podobným nezatěžovaly, šťastně žily v současnosti a užívaly slunce nad hlavou a naší přítomnost. Minulost i budoucnost jim byla šumafuk. Jenom Vendulka si občas vzpomněla na domov, hlavně na svoje hračky. „Copak asi dělá můj medvídek,“ říkávala s kapkou smutku a možná i nejistoty, jestli se s ním znovu shledá. To Aničku zřejmě vůbec netrápilo, jestli máme někde nějaký domov a jestli se tam vrátíme. Objevovala nová místa i lidi a stejně lehce je opouštěla.

Mezi Vendulkou a Aničkou byl znatelný rozdíl ve vazbě na místa a věci. Nevím, jestli to tak mají všechny děti, ale připadá mi to logické. Pro úplná mrňata je nejdůležitější máma a táta. Je poměrně jedno, kde jsou nebo v jakých žijí podmínkách, podstatná je jejich vnitřní pohoda. Pro starší děti je svět větší – jednak přibírají do svojí „tlupy“ víc členů, jednak jsou už také schopné srovnat prostředí na lepší-horší. Někde se jim líbí víc, někde míň, jsou už schopné myslet v termínech teď-potom. Zatímco Anička si vždycky užívala přítomnosti, Vendulka měla někdy potíž opustit místo a vydat se dál. Hlavně dětská hřiště v Rakousku byl pro nás oříšek. „Neboj, určitě na nás čeká spoustu dalších hezkých míst,“ utěšovali jsme ji i sebe. Věděli jsme, že to tím konejšíme tak trochu i sebe. Ale i opouštění hezkého a vydání se do nejistoty je věc tréninku a ke konci putování nám šlo skoro na jedničku.

Cesta nás všechny hodně naučila. Šestým smyslem vycítily princezny, že míra povoleného se posunula. Začaly se víc spoléhat samy na sebe a tím pádem si víc důvěřovat. Prarodiče po návratu jen s údivem zírali – co se ty děti všechno naučily, jak jsou šikovné. Zatímco pro nás byla měsíční výprava plynulým tokem přirozeně navazujících zážitků, pro lidi kolem nás velký skok. Cesta se nám dostala pod kůži. Kdyby to šlo, zůstali bychom na ní ještě o něco déle. Bohužel, po měsíci jsme se museli vrátit kvůli pracovním závazkům. Jen co jsme ale vyřídili to nejnutnější, sbalili jsme zase věci a vyrazili znovu.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly … ale jinak jsme pilně pomáhaly i stan jsme zvládaly postavit na jedničku Bylo i dost času na zábavu,… …, a tak jsme si cestu náležitě užily
Jitka Vrtalová, 28.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Cyklotur)

Romantická města čtyř řek na kole

Německo
25.07.2023 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 640 Kč
 (CK Cyklotur)

Lázeňským krajem podél řek Inn a Rott

Rakousko, Německo
02.08.2023 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 520 Kč
 (CK Cyklotur)
cyklistický
Autobusem
5 620 Kč
Do vaší knihovny

Poutnický deník

Jiří Bouda
Tři velké cesty po Evropě na kole
OD SVATÉHO MATĚJE V PRAZE KE SVATÉMU JAKUBU V SANTIAGU DE COMPOSTELA (2003) CESTA ZPÁTKY - Z LISABONU DO PRAHY (2006) JAK JSEM…
249 Kč

Cyklotoulky s dětmi, vozíkem a nočníkem

Markéta Hroudová a Luděk Zigáček
Po cyklostezce ODRA-NISA k moři na Rujanu a Polskem zpět domů
První knižní přiblížení krásné, ale lehce opomíjené dálkové cyklostezky lemující hraniční řeky mezi Německem a Polskem. Tento cestopis i …
207 Kč
Blogy

Bikepacking španělsky 5.část: Andalusie – Přes Sierru Nevadu do Granady

 ()
Z pouště se přesouváme ke stoupákům Sierry Nevady. Čeká nás nejvýše položená cyklostezka Evropy bez cyklostezky. Část pátá. Probudíme se v jedné z více než 2000 obytných jeskyní, které dělají z Guadixu město s jejich největším počtem v Evropě. O Guadixu slyšelo málo lidí, přestože se nachází jen 60…
Kristina | 02.01.2023

Jak jsem jel okolo Čech

 ()
Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil. Tento závod je ale jiný. Není pevně dána žádná trasa, jen průjezdné body, které pořadatelé vybírají dle různé tématiky (letos to byly rozhledny), a je jen na závodnících, jakou trasu si…
JohnyB | 23.10.2022

Bikepacking španělsky 4.část: Andalusie – z pouště Gorafe na pláž v Cabo de Gata

 ()
Bláto z lesa vymění naše kola za písek z pouště Gorafe a pobřeží v Cabo de Gata. Část čtvrtá. Vyrážíme z motelu u cesty v městečku Baza. Stavíme se nakoupit potraviny spolu s kamionisty a kousek cesty jedeme po Vía Verde de Sierra de Baza (bývalá trať železnice) směrem na poušť Gorafe. Na tuto část…
Kristina | 07.09.2022

Po zaniklých tratích kolem Tirschenreuthu

 ()
V bavorském pohraničí je několik zrušených železničních tratí, na nichž se vybudovaly cyklostezky. Záruka mírného sklonu naláká spoustu cyklistů včetně mě a Rendy. My konkrétně vyrazíme na dvě cyklostezky v okrese Tirschenreuth ve vládním obvodu Horní Falc. Zvolili jsme si třetí červnovou sobotu,…
Guiseppe | 27.08.2022

Bikepacking španělsky 3.část: Andalusie – Sierras de Cazorla, Segura y Las Villa

 ()
Z Castilla-La Mancha přejíždíme do Andalusie a pokračujeme přes největší chráněné území ve Španělsku. Část třetí. V Siles do půlnoci doplňujeme tekutiny v místním pohostinství v parku a následující den nás čeká Sierra de Segura a asi 80 km po CM-412. Po snídani na dětském hřišti provedeme menší…
Kristina | 08.08.2022

O čem se mluví:

Technické rady Powerbanka s rychlo-nabíjením - 1h dnes v 19:38
Cestování na kole Tak kam letos 2023? dnes v 18:55
NEcyklo Co vás vytočilo 142 dnes v 18:37
Cestování na kole Jaké to bylo - 132 dnes v 16:29
Vyjížďky, srazy, akce Cyklokroužky v Praze dnes v 14:28
NEcyklo Ukrajina 11 dnes v 14:11
Co právě čtete IV. dnes v 12:40
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

179 cyklistů (19 přihlášených)

Bikepacking španělsky 5.část: Andalusie – Přes Sierru Nevadu do Granady

Z pouště se přesouváme ke stoupákům Sierry Nevady. Čeká nás nejvýše položená cyklostezka Evropy bez…
Kristina | 02.01.2023

Jak jsem jel okolo Čech

Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil.…
JohnyB | 23.10.2022

Bikepacking španělsky 4.část: Andalusie – z pouště Gorafe na pláž v Cabo de Gata

Bláto z lesa vymění naše kola za písek z pouště Gorafe a pobřeží v Cabo de Gata. Část čtvrtá. Vyrážíme z…
Kristina | 07.09.2022