reklama

Na veliké cestě – část 3. – Jak to snášely děti

Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Foto: Václav Vrtal

Nebudu napínat, nejenže to zvládly, obě děvčátka přitom velmi vyrostla a vyspěla. V uzavřené skupině, v týmu, kde jeden závisel na druhém, to ani jinak nešlo. Zpočátku jsme kolem holčiček vytrvale poskakovali, aby jim náhodou ani na chvíli něco nechybělo, aby měly zábavu, aby neměly hlad, aby si neublížily. S ubíhajícími kilometry rostla únava, a tak jsme dcerušky častěji a častěji nechávaly na pospas samy sobě. Kdo si myslí, že za takových podmínek děti úplně zvlčí, velmi se mýlí. Starší čtyřletá Vendulka převzala velký díl zodpovědnosti za dvouletou Aničku, která svoji sestru zbožně sledovala a ve všem následovala. Obě holky se přitom snažily prokázat svoji platnost v naší malé tlupě a být co nejvíc užitečné.

Role byly od začátku poměrně přesně rozdělené. Táta Václav byl hlavní plánovač cesty a správce map, mechanik a údržbář našich kol a vozíků a navíc obvykle stavěl a zase skládal stan. Máma Jitka se starala o zásobování, plná bříška, hygienu a případné nemoci. Holčičky si v téhle sestavě našly svoje role – pomáhaly stavět stan, rovnaly věci do vozíků, neodmlouvaly při jídle a ještě stihly dělat srandu.

Pokud jde o mne, vždycky jsem špatně zvládala věčnou nejistotu na cestě. Ráno nevíme, kde budeme večer spát, jestli a kde se ten den najíme, jaké bude počasí. To je poměrně široké pole pro moje oblíbené katastrofické scénáře. Když se přidá ještě zvýšená pravděpodobnost úrazů, je z toho bohatý materiál. Skládám poklonu Václavovi, který je vždycky hlavním katalyzátorem takových stavů, brzdí je a vrací k realitě. Naše holčičky se cestou ničím podobným nezatěžovaly, šťastně žily v současnosti a užívaly slunce nad hlavou a naší přítomnost. Minulost i budoucnost jim byla šumafuk. Jenom Vendulka si občas vzpomněla na domov, hlavně na svoje hračky. „Copak asi dělá můj medvídek,“ říkávala s kapkou smutku a možná i nejistoty, jestli se s ním znovu shledá. To Aničku zřejmě vůbec netrápilo, jestli máme někde nějaký domov a jestli se tam vrátíme. Objevovala nová místa i lidi a stejně lehce je opouštěla.

Mezi Vendulkou a Aničkou byl znatelný rozdíl ve vazbě na místa a věci. Nevím, jestli to tak mají všechny děti, ale připadá mi to logické. Pro úplná mrňata je nejdůležitější máma a táta. Je poměrně jedno, kde jsou nebo v jakých žijí podmínkách, podstatná je jejich vnitřní pohoda. Pro starší děti je svět větší – jednak přibírají do svojí „tlupy“ víc členů, jednak jsou už také schopné srovnat prostředí na lepší-horší. Někde se jim líbí víc, někde míň, jsou už schopné myslet v termínech teď-potom. Zatímco Anička si vždycky užívala přítomnosti, Vendulka měla někdy potíž opustit místo a vydat se dál. Hlavně dětská hřiště v Rakousku byl pro nás oříšek. „Neboj, určitě na nás čeká spoustu dalších hezkých míst,“ utěšovali jsme ji i sebe. Věděli jsme, že to tím konejšíme tak trochu i sebe. Ale i opouštění hezkého a vydání se do nejistoty je věc tréninku a ke konci putování nám šlo skoro na jedničku.

Cesta nás všechny hodně naučila. Šestým smyslem vycítily princezny, že míra povoleného se posunula. Začaly se víc spoléhat samy na sebe a tím pádem si víc důvěřovat. Prarodiče po návratu jen s údivem zírali – co se ty děti všechno naučily, jak jsou šikovné. Zatímco pro nás byla měsíční výprava plynulým tokem přirozeně navazujících zážitků, pro lidi kolem nás velký skok. Cesta se nám dostala pod kůži. Kdyby to šlo, zůstali bychom na ní ještě o něco déle. Bohužel, po měsíci jsme se museli vrátit kvůli pracovním závazkům. Jen co jsme ale vyřídili to nejnutnější, sbalili jsme zase věci a vyrazili znovu.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly … ale jinak jsme pilně pomáhaly i stan jsme zvládaly postavit na jedničku Bylo i dost času na zábavu,… …, a tak jsme si cestu náležitě užily
Jitka Vrtalová, 28.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Victoria)

Údolím Wachau z Kremsu do Melku na kole

Rakousko
21.04.2019 - 1 den
cyklistický
Autobusem
890 Kč
 (CK Frčíme)

Budapešť na kole

Maďarsko
27.04.2019 - 1 den
cyklistický
Autobusem
1 190 Kč
 (CK Mamut tour)

Bavorsko na kole

Německo
01.05.2019 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
7 750 Kč
 (CK Frčíme)

Dunajská cyklostezka – Wachau na kole

Rakousko, Německo
01.05.2019 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 900 Kč
 (CK Cyklotur)

Podél řeky Dunaj na kole

Rakousko
09.05.2019 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
5 580 Kč
Do vaší knihovny

Poutnický deník

Jiří Bouda
Tři velké cesty po Evropě na kole
OD SVATÉHO MATĚJE V PRAZE KE SVATÉMU JAKUBU V SANTIAGU DE COMPOSTELA (2003) CESTA ZPÁTKY - Z LISABONU DO PRAHY (2006) JAK JSEM…
398 Kč

Tam, kde cesty končí

Michal Pavlata
Nejkrásnější alpské výjezdy a sjezdyRakousko / Německo / Švýcarsko / Itálie / Lichtenštejnsko Motto: Každý kopec má vlastní příběh,…
299 Kč
Blogy

Dva dny za městem

 ()
Mám dva dny sám pro sebe. Vůbec neváhám, jak s nimi naložím. Je to jasné, pojedu na kole. A tentokrát úplně sám. Kam? Na tom vůbec nesejde. I když... vlastně mám cíl, který jsem si pro podobnou příležitost šetřil. Jasně, zajedu si do muzea dýmek v Proseči! A pak to vezmu podél Železných hor k…
Santi | 19.03.2019

Známé i neznámé vrcholy klatovska 3 - Velký Bítov, Sv. Markéta

 ()
Psal se konec léta roku dvoutisícího osmnáctého. Konkrétně před-předposlední prázdninový den. Ne že by mě prázdniny nějak zajímaly - už před léty pro mně tohle slovo ztratilo význam, ale přeci jen, konec léta také nepůsobí nijak optimisticky, už jen proto, že jsem si ho skoro neužil. Ještě loni…
JohnyB | 16.03.2019

Pocta Christianu Battagliovi

 ()
Šumava Na prodloužený šumavský víkend s manželkou a s našimi kamarády Jitkou a Láďou jsem se těšil. Ale už dopředu jsem věděl, že toho moc nenajezdíme. Holky si budou po cestě povídat a Láďa má špatný kyčelní kloub. A protože na mě bylo, jako vždy, vymyslet trasy, začal jsem přemýšlet, co s tím,…
Stanley58 | 15.01.2019

Letní výhní krajinou červeného draka (2018)

 ()
Že prý v Británii pořád prší?!? Zataženo, mlha, vichr, zima, permanentní lijavec? Teplo a slunko možná tak 3 dny v roce? Láry fáry, kam na to ty lidi chodí. Pestré, zdravé, celoročně příjemné klima tu je, ne jako na kontinentu, kde letos ta pouštní výheň začala už v dubnu a pod kotly se topilo fest…
cyklo-poustevnik | 08.01.2019

Úhlava hlava nehlava

 ()
Horké suché léto přímo vybízí, aby člověk trávil veškerý volný čas u vody. Jako ideální outdoorová aktivita se pak jeví například sjet si nějakou řeku - pokud tedy ve vyprahlých korytech ještě vůbec nějaká voda teče. Když ano, normální lidé je pak sjíždí na lodích. Potíž je ale v tom, že já nejsem…
JohnyB | 28.12.2018

O čem se mluví:

NEcyklo Pobavilo, potěšilo 149 před 7 minutami
Cestování na kole Prosím o pomoc dnes v 09:24
NEcyklo AKU vrtačka dnes v 09:23
Elektrokola Výběr motoru s volnoběžkou dnes v 09:14
Lehokola LEHOKOLOVÝ KALENDÁŘ 2019 dnes v 07:05
NEcyklo Hubneme do plavek dnes v 06:44
Technické rady "dojezdová" duše dnes v 06:39
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

220 cyklistů (10 přihlášených)

Dva dny za městem

Mám dva dny sám pro sebe. Vůbec neváhám, jak s nimi naložím. Je to jasné, pojedu na kole. A tentokrát úplně…
Santi | 19.03.2019

Známé i neznámé vrcholy klatovska 3 - Velký Bítov, Sv. Markéta

Psal se konec léta roku dvoutisícího osmnáctého. Konkrétně před-předposlední prázdninový den. Ne že by mě…
JohnyB | 16.03.2019

Pocta Christianu Battagliovi

Šumava Na prodloužený šumavský víkend s manželkou a s našimi kamarády Jitkou a Láďou jsem se těšil. Ale už…
Stanley58 | 15.01.2019