reklama

Na veliké cestě – část 3. – Jak to snášely děti

Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Foto: Václav Vrtal

Nebudu napínat, nejenže to zvládly, obě děvčátka přitom velmi vyrostla a vyspěla. V uzavřené skupině, v týmu, kde jeden závisel na druhém, to ani jinak nešlo. Zpočátku jsme kolem holčiček vytrvale poskakovali, aby jim náhodou ani na chvíli něco nechybělo, aby měly zábavu, aby neměly hlad, aby si neublížily. S ubíhajícími kilometry rostla únava, a tak jsme dcerušky častěji a častěji nechávaly na pospas samy sobě. Kdo si myslí, že za takových podmínek děti úplně zvlčí, velmi se mýlí. Starší čtyřletá Vendulka převzala velký díl zodpovědnosti za dvouletou Aničku, která svoji sestru zbožně sledovala a ve všem následovala. Obě holky se přitom snažily prokázat svoji platnost v naší malé tlupě a být co nejvíc užitečné.

Role byly od začátku poměrně přesně rozdělené. Táta Václav byl hlavní plánovač cesty a správce map, mechanik a údržbář našich kol a vozíků a navíc obvykle stavěl a zase skládal stan. Máma Jitka se starala o zásobování, plná bříška, hygienu a případné nemoci. Holčičky si v téhle sestavě našly svoje role – pomáhaly stavět stan, rovnaly věci do vozíků, neodmlouvaly při jídle a ještě stihly dělat srandu.

Pokud jde o mne, vždycky jsem špatně zvládala věčnou nejistotu na cestě. Ráno nevíme, kde budeme večer spát, jestli a kde se ten den najíme, jaké bude počasí. To je poměrně široké pole pro moje oblíbené katastrofické scénáře. Když se přidá ještě zvýšená pravděpodobnost úrazů, je z toho bohatý materiál. Skládám poklonu Václavovi, který je vždycky hlavním katalyzátorem takových stavů, brzdí je a vrací k realitě. Naše holčičky se cestou ničím podobným nezatěžovaly, šťastně žily v současnosti a užívaly slunce nad hlavou a naší přítomnost. Minulost i budoucnost jim byla šumafuk. Jenom Vendulka si občas vzpomněla na domov, hlavně na svoje hračky. „Copak asi dělá můj medvídek,“ říkávala s kapkou smutku a možná i nejistoty, jestli se s ním znovu shledá. To Aničku zřejmě vůbec netrápilo, jestli máme někde nějaký domov a jestli se tam vrátíme. Objevovala nová místa i lidi a stejně lehce je opouštěla.

Mezi Vendulkou a Aničkou byl znatelný rozdíl ve vazbě na místa a věci. Nevím, jestli to tak mají všechny děti, ale připadá mi to logické. Pro úplná mrňata je nejdůležitější máma a táta. Je poměrně jedno, kde jsou nebo v jakých žijí podmínkách, podstatná je jejich vnitřní pohoda. Pro starší děti je svět větší – jednak přibírají do svojí „tlupy“ víc členů, jednak jsou už také schopné srovnat prostředí na lepší-horší. Někde se jim líbí víc, někde míň, jsou už schopné myslet v termínech teď-potom. Zatímco Anička si vždycky užívala přítomnosti, Vendulka měla někdy potíž opustit místo a vydat se dál. Hlavně dětská hřiště v Rakousku byl pro nás oříšek. „Neboj, určitě na nás čeká spoustu dalších hezkých míst,“ utěšovali jsme ji i sebe. Věděli jsme, že to tím konejšíme tak trochu i sebe. Ale i opouštění hezkého a vydání se do nejistoty je věc tréninku a ke konci putování nám šlo skoro na jedničku.

Cesta nás všechny hodně naučila. Šestým smyslem vycítily princezny, že míra povoleného se posunula. Začaly se víc spoléhat samy na sebe a tím pádem si víc důvěřovat. Prarodiče po návratu jen s údivem zírali – co se ty děti všechno naučily, jak jsou šikovné. Zatímco pro nás byla měsíční výprava plynulým tokem přirozeně navazujících zážitků, pro lidi kolem nás velký skok. Cesta se nám dostala pod kůži. Kdyby to šlo, zůstali bychom na ní ještě o něco déle. Bohužel, po měsíci jsme se museli vrátit kvůli pracovním závazkům. Jen co jsme ale vyřídili to nejnutnější, sbalili jsme zase věci a vyrazili znovu.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly … ale jinak jsme pilně pomáhaly i stan jsme zvládaly postavit na jedničku Bylo i dost času na zábavu,… …, a tak jsme si cestu náležitě užily
Jitka Vrtalová, 28.12.2006
Vyzkoušejte
 (CK Cyklotur)

Romantická města čtyř řek na kole

Německo
25.07.2023 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 640 Kč
 (CK Cyklotur)

Lázeňským krajem podél řek Inn a Rott

Německo, Rakousko
02.08.2023 - 5 dní
cyklistický
Autobusem
9 520 Kč
 (CK Cyklotur)
cyklistický
Autobusem
5 620 Kč
Do vaší knihovny

Rozhlednovým rájem 2019

Jiří Štekl
61 renovovaných, nových a ještě novějších rozhleden České republiky
Vzhůru na rozhledny – na kole, pěšky, vlakem, autem i lanovkou V další naší rozhlednové knize jsou představeny nové a krásné rozhledny…
199 Kč

Tam, kde cesty končí

Michal Pavlata
Nejkrásnější alpské výjezdy a sjezdyRakousko / Německo / Švýcarsko / Itálie / Lichtenštejnsko Motto: Každý kopec má vlastní příběh,…
239 Kč
Blogy

Bikepacking španělsky 6.část: Z Andalusie přes Extremaduru do Castilla y León

 ()
Ronda s ikonickým mostem přes hluboký kaňon, poutnické El Rocío, kde sa naše kola topí v písku, nádherná Sevilla a svérázná Sierra de Francia. Část šestá. Po třech krásných dnech strávených v Granadě se večer rozhodujeme, jak stihnout Cádiz, Rondu a El Rocío a přitom ještě dorazit do regionu…
Kristina | 29.05.2023

Stezka středozemím

 ()
Inspirací pro letošní trasu byly knížky Jana Hocka o dálkových trasách v ČR (na internetu www.viaczechia.cz). Pro začátek jsem zvolila nejkratší trasu - stezku středozemím, která spojuje nejsevernější a nejjižnější bod ČR. Termín byl určen okolnostmi na druhou dekádu dubna, z toho vyplynula i volba…
Aar | 19.05.2023

Norsko 2022 – S děravou botou Hardangerviddou

 ()
Náhorní plošina Hardangervidda není pouze norská, nýbrž s největší určitostí i evropská nejrozsáhlejší horská plošina. Pokrývá oblast asi 7500 km2 v nadmořské výšce 1000 - 1250 metrů. Nachází se ve středu jižního Norska.Celá plošina leží nad hranicí lesa a nejsou zde žádná, jinde tak hojná údolí,…
šíp | 30.03.2023

Bikepacking španělsky 5.část: Andalusie – Přes Sierru Nevadu do Granady

 ()
Z pouště se přesouváme ke stoupákům Sierry Nevady. Čeká nás nejvýše položená cyklostezka Evropy bez cyklostezky. Část pátá. Probudíme se v jedné z více než 2000 obytných jeskyní, které dělají z Guadixu město s jejich největším počtem v Evropě. O Guadixu slyšelo málo lidí, přestože se nachází jen 60…
Kristina | 02.01.2023

Jak jsem jel okolo Čech

 ()
Závod Okolo republiky je další z cyklistických ultra-šíleností, do které jsem se po letošním Toulání pustil. Tento závod je ale jiný. Není pevně dána žádná trasa, jen průjezdné body, které pořadatelé vybírají dle různé tématiky (letos to byly rozhledny), a je jen na závodnících, jakou trasu si…
JohnyB | 23.10.2022

O čem se mluví:

Cestování na kole Paříž 2022, on line dnes v 23:34
NEcyklo Ukrajina 24 dnes v 23:30
Ukrajina 23 dnes v 23:02
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 135. dnes v 22:19
NEcyklo Nejlepší vtip 53 dnes v 21:02
Ostatní – cyklo Co vás zaujalo 268. dnes v 13:56
Lehokola Tour de Baltic dnes v 12:47
Vyjížďky, srazy, akce Galasova Cyklojízda Č.353 – „Koupací“ dnes v 10:03
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

173 cyklistů (9 přihlášených)

Bikepacking španělsky 6.část: Z Andalusie přes Extremaduru do Castilla y León

Ronda s ikonickým mostem přes hluboký kaňon, poutnické El Rocío, kde sa naše kola topí v písku, nádherná…
Kristina | 29.05.2023

Stezka středozemím

Inspirací pro letošní trasu byly knížky Jana Hocka o dálkových trasách v ČR (na internetu www.viaczechia.cz).…
Aar | 19.05.2023

Norsko 2022 – S děravou botou Hardangerviddou

Náhorní plošina Hardangervidda není pouze norská, nýbrž s největší určitostí i evropská nejrozsáhlejší horská…
šíp | 30.03.2023