reklama

Na veliké cestě – část 3. – Jak to snášely děti

Ještě než se nám narodily děti, prakticky každá dovolená se odehrávala ve znamení kol. Putování z místa na místo s využitím vlastních sil nás hodně baví. Ani jeden z nás si ale nebyl schopný představit, jak měsíc na kolech zvládnou naše holky. A zvládnou to vůbec? A zvládneme to my? Nepropadneme v téhle rodičovské zkoušce?

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly
Foto: Václav Vrtal

Nebudu napínat, nejenže to zvládly, obě děvčátka přitom velmi vyrostla a vyspěla. V uzavřené skupině, v týmu, kde jeden závisel na druhém, to ani jinak nešlo. Zpočátku jsme kolem holčiček vytrvale poskakovali, aby jim náhodou ani na chvíli něco nechybělo, aby měly zábavu, aby neměly hlad, aby si neublížily. S ubíhajícími kilometry rostla únava, a tak jsme dcerušky častěji a častěji nechávaly na pospas samy sobě. Kdo si myslí, že za takových podmínek děti úplně zvlčí, velmi se mýlí. Starší čtyřletá Vendulka převzala velký díl zodpovědnosti za dvouletou Aničku, která svoji sestru zbožně sledovala a ve všem následovala. Obě holky se přitom snažily prokázat svoji platnost v naší malé tlupě a být co nejvíc užitečné.

Role byly od začátku poměrně přesně rozdělené. Táta Václav byl hlavní plánovač cesty a správce map, mechanik a údržbář našich kol a vozíků a navíc obvykle stavěl a zase skládal stan. Máma Jitka se starala o zásobování, plná bříška, hygienu a případné nemoci. Holčičky si v téhle sestavě našly svoje role – pomáhaly stavět stan, rovnaly věci do vozíků, neodmlouvaly při jídle a ještě stihly dělat srandu.

Pokud jde o mne, vždycky jsem špatně zvládala věčnou nejistotu na cestě. Ráno nevíme, kde budeme večer spát, jestli a kde se ten den najíme, jaké bude počasí. To je poměrně široké pole pro moje oblíbené katastrofické scénáře. Když se přidá ještě zvýšená pravděpodobnost úrazů, je z toho bohatý materiál. Skládám poklonu Václavovi, který je vždycky hlavním katalyzátorem takových stavů, brzdí je a vrací k realitě. Naše holčičky se cestou ničím podobným nezatěžovaly, šťastně žily v současnosti a užívaly slunce nad hlavou a naší přítomnost. Minulost i budoucnost jim byla šumafuk. Jenom Vendulka si občas vzpomněla na domov, hlavně na svoje hračky. „Copak asi dělá můj medvídek,“ říkávala s kapkou smutku a možná i nejistoty, jestli se s ním znovu shledá. To Aničku zřejmě vůbec netrápilo, jestli máme někde nějaký domov a jestli se tam vrátíme. Objevovala nová místa i lidi a stejně lehce je opouštěla.

Mezi Vendulkou a Aničkou byl znatelný rozdíl ve vazbě na místa a věci. Nevím, jestli to tak mají všechny děti, ale připadá mi to logické. Pro úplná mrňata je nejdůležitější máma a táta. Je poměrně jedno, kde jsou nebo v jakých žijí podmínkách, podstatná je jejich vnitřní pohoda. Pro starší děti je svět větší – jednak přibírají do svojí „tlupy“ víc členů, jednak jsou už také schopné srovnat prostředí na lepší-horší. Někde se jim líbí víc, někde míň, jsou už schopné myslet v termínech teď-potom. Zatímco Anička si vždycky užívala přítomnosti, Vendulka měla někdy potíž opustit místo a vydat se dál. Hlavně dětská hřiště v Rakousku byl pro nás oříšek. „Neboj, určitě na nás čeká spoustu dalších hezkých míst,“ utěšovali jsme ji i sebe. Věděli jsme, že to tím konejšíme tak trochu i sebe. Ale i opouštění hezkého a vydání se do nejistoty je věc tréninku a ke konci putování nám šlo skoro na jedničku.

Cesta nás všechny hodně naučila. Šestým smyslem vycítily princezny, že míra povoleného se posunula. Začaly se víc spoléhat samy na sebe a tím pádem si víc důvěřovat. Prarodiče po návratu jen s údivem zírali – co se ty děti všechno naučily, jak jsou šikovné. Zatímco pro nás byla měsíční výprava plynulým tokem přirozeně navazujících zážitků, pro lidi kolem nás velký skok. Cesta se nám dostala pod kůži. Kdyby to šlo, zůstali bychom na ní ještě o něco déle. Bohužel, po měsíci jsme se museli vrátit kvůli pracovním závazkům. Jen co jsme ale vyřídili to nejnutnější, sbalili jsme zase věci a vyrazili znovu.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Když to nás nás padlo, tak jsme si zdřímly … ale jinak jsme pilně pomáhaly i stan jsme zvládaly postavit na jedničku Bylo i dost času na zábavu,… …, a tak jsme si cestu náležitě užily
Jitka Vrtalová, 28.12.2006
Vyzkoušejte
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – penzion

Rakousko, Německo
26.09.2018 - 5 dní
In-line skating
Autobusem
8 200 Kč
 (CK Frčíme)

Budapešť na kole

Maďarsko
06.10.2018 - 1 den
cyklistický
Autobusem
1 190 Kč
Do vaší knihovny

Ze života cyklotrempa

Jan Vlasák
Kniha, oceněná za originalitu v soutěži GO KAMERA
Tímto titulem završujeme souborné vydání všech povídání z cest Honzy Vlasáka. Tři cykloturistické a jedna horolezecká kniha dostaly…
299 Kč

Vandry s bejkem

Jan Vlasák
Druhé vydání – aktualizované a doplněné
Tato kniha vyšla poprvé před deseti roky, v roce 1995. V té době to byla obyčejná brožura, tištěná na dřevitém papíře, s několika nepříliš…
222 Kč
Blogy

Přejezd Šumavy na kole z Železné Rudy k Lipnu

 ()
V zimě jsem přejížděl Šumavu na běžkách, a tak se mi zalíbila, že jsem tam zamířil i v létě, s manželkou a 11letým synem na kolech. Přes den pročištění hlavy, trochu sportovního výkonu a přes noc pohodlí penzionu. Puťák „každou noc jinde" nepadal v úvahu, protože málokterý penzion poskytne v sezóně…
VLB | 11.09.2018

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 1 – Hraničář, Kameňák

 ()
Jsem cyklista spíše závodního ražení a tomu podřizuji prakticky veškerý čas na kole. Vyjížďky pojímám formou tréninků. Stejně tak mám ale rád i cestování na kole - čas od času vyšlápnout na celý den s batůžkem na zádech nebo s brašnami na nosiči na více dní, projíždět krajinou, kochat se,…
JohnyB | 31.08.2018

Na kole ve Vysokých Tatrách

 ()
Letošní dovolená nebyla dlouho plánovaná, jen lokalita byla daná, Vysoké Tatry. Vloni jsme byli v Pribylině, letos se posouváme kousek dál na východ. Na poslední chvíli najdu ubytování v Nové Lesné, vesničce přímo pod majestátným Slavkovským štítem, jehož vrchol jsem zdolala před několika lety,…
HMS | 30.08.2018

Cyklistický návod k východní Evropě

 ()
Letošní léto jsem strávil krásným výletem kolem východní Evropy: Karpaty - Černé moře - Pobaltí - Petrohrad - Nordkapp a přes Norské hory a fjordy zpět. Tady: http://putovanikolem.cz mám deníček s turistickými fotkami. Ale napadlo mě zde se podělit i o technikálie kolem cestování, protože pro mě…
tomasnakole | 21.08.2018

Vltavská cyklostezka s desetiletým dítětem

 ()
Po více než půlročních přípravách a přemýšlení jsme se rozhodli jet s naším desetiletým synem Vltavskou cyklostezku. Původní plán byl jet z Českých Budějovic a stihnout to do sedmi dní.Když jsem se však s tímto záměrem zmínil před kamarády-cyklisty, tak mě to rozmluvili s tím že nejhezčí úsek je…
2183798 | 20.08.2018

O čem se mluví:

Elektrokola Shimano Steps E8000 zkušenosti po 600 km před minutou
NEcyklo Tohle hřiště je jen pro bílý! před 7 minutami
Ostatní – cyklo Jako to bylo - 77 : před 7 minutami
NEcyklo Pobavilo - potěšilo 141 dnes v 12:08
NEcyklo Co vás zaujalo - 195 dnes v 11:55
Kamna dnes v 11:23
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

303 cyklistů (23 přihlášených)

Přejezd Šumavy na kole z Železné Rudy k Lipnu

V zimě jsem přejížděl Šumavu na běžkách, a tak se mi zalíbila, že jsem tam zamířil i v létě, s manželkou a…
VLB | 11.09.2018

Známé i neznámé vrcholy Klatovska 1 – Hraničář, Kameňák

Jsem cyklista spíše závodního ražení a tomu podřizuji prakticky veškerý čas na kole. Vyjížďky pojímám formou…
JohnyB | 31.08.2018

Na kole ve Vysokých Tatrách

Letošní dovolená nebyla dlouho plánovaná, jen lokalita byla daná, Vysoké Tatry. Vloni jsme byli v Pribylině,…
HMS | 30.08.2018