Pražští památkáři: Cyklisty do centra nechceme

Proč není dodnes v centru Prahy ani metr použitelné severozápadní cyklostezky podle břehu Vltavy? Proč se do hlavní budovy městské knihovny v Praze nedá jet na kole?

Náplavka na Rašínově nábřeží

Foto: Václav Vrtal

Další fotografie

Protože kdyby začalo víc lidí jezdit na kole místo autem, zničilo by to historický charakter města!

Dopisoval jsem si nedávno s Technickou správou komunikací na téma, proč jsou cyklisté jedoucí po Rašínově nábřeží směřování na náplavku, když ta je díky povrchu z kočičích hlav na kole nesjízdná nebo jen se značnými obtížemi, v malé rychlosti a s nejvyšší opatrností (v žádném případě pak ne na kole silničním). Dostalo se mi odpovědi, že z důvodů četných stížností na povrch „cyklostezky“ se bude povrch nejspíš příští rok opět předělávat. Tedy, že se vyndají kočičí hlavy 16×16 a dají se tam kočičí hlavy 10×10…

Píšu: „[…] Kdybyste si k tomu vzali nějakého cyklistu, tak poté, co jste vydláždili (zabrousili, zazálivkovali – postupně) první metr, tak by vám k tomu musel říct, že to k ničemu nebude. Tady evidentně nefungují nějaké základní plánovací a kontrolní mechanismy. Kdo je za tohle zodpovědný?

A copak v zahraničí není dost cyklostezek na to, abychom my Češi s naším mizivým rozpočtem na tyhle věci nemuseli dělat experimenty s tím, jaký že druh dlažby je a není pro cyklostezky vhodný? :)“

V odpovědi pan Pavel Čzech objasňuje: „[…] TSK nepředělávala žádnou dlažbu na Rašínově nábřeží, bylo provedeno pouze broušení dlažby a výplň spar, výplně spar provádíme po určité době na všech komunikacích z dlažeb. Pro Vaši informaci uvádím, že z hlediska památkové péče – viz vyjádření Národního ústavu památkové péče a odboru památkové péče magistrátu je možno použít pro vrchní konstrukci pouze žulovou dlažbu 16×16 cm, pouze ve vyjímečném případě a po novém odsouhlasení žulovou dlažbu 10×10 cm, jiný materiál jako např. beton, živice, apod. je naprosto nepřípustný. Orgány památkové péče jsou dotčenými orgány státní správy a není možno nerespektovat jejich vyjádření. […] Jezdím také na kole, byl jsem i v evropských velkoměstech Vídeň, Amsterodam, Oslo, Paříž a v těchto městech je situace diametrálně [jiná], neboť nemají památkovou rezervaci v takovém rozsahu jako v Praze, a proto mohou použít jiné materiály než v Praze. Z výše uvedeného je patrné, že jiný materiál než žulová dlažba na náplavce v Praze 1 a 2 není možno použít.“

Jak by ne, Praha je přeci pupek světa.

V odpovědi se jen podivuji: „[…] Že je v těchto městech situace diametrálně odlišná nemohu než souhlasit. Je mi ale zatěžko uvěřit, že by rozhodnutí vedoucí k ještě většímu rozšíření automobilové dopravy a naopak potlačení např. dopravy na kole památkové rezervaci nějak prospívala a ji chránila.

Uvedu za všechny příklad Karlova mostu. Na pravém břehu Vltavy je před vstupem na něj nádherná historická dlažba, ta po pár metrech končí a tam je semafor a souvislá kolona automobilů. Jestli pod těmi automobily je asfalt nebo žulová dlažba teď nevím a upřímně mě to příliš nezajímá, protože pod těmi automobily stejně není vidět a ta šňůra je tam snad věčnější než ona dlažba. Nemám nic proti automobilové dopravě, ale sem se prostě naprosto zásadním způsobem nehodí.

Město, které toto dopustilo, nemůže, pokud si jeho představitelé mají zachovat v očích občana nějakou vážnost, současně tvrdit, že zřízení cyklisticky (kočárky, na bruslích) sjízdného pruhu na náplavce by nějak poškodilo památkovou rezervaci. Nemusí jít nutně o ošklivý beton, ale třeba o drobné kostky, ze kterých je dlážděn chodník nad náplavkou.“

Asi na tom však něco bude. Včera mi přišla odpověď na můj email, ve kterém jsem se ptal, kde je možné si uložit kolo po dobu návštěvy Ústřední městské knihovny v Praze na Mariánském náměstí.

Paní Drahomíra Dvořáková píše: „[…] Celá záležitost ohledně Vašeho doplňujícího emailu byla znovu projednána a výsledkem je potvrzení stávajícího stavu, tzn. v prostorách Ústřední knihovny skutečně není místo pro bezpečnou úschovu kola, tedy nelze použít např. prostoru za informačními tabulemi, či využít k tomuto účelu prostoru šaten. Tyto prostory nejsou k tomuto účelu určeny a nelze je tedy z bezpečnostního hlediska používat. Při generální rekonstrukci Ústřední knihovny v období 1996–1997 se počítalo s možností umístit stojany na kola před budovu Ústřední knihovny, bohužel však tato myšlenka byla odmítnuta odborem památkové péče MHMP. […]“

Pro informaci čtenářů, kteří nejsou z Prahy, ještě dodávám, že před budovou knihovny je tam ve středu náměstí docela velké parkoviště a auta parkují i ve všech bočních ulicích. Takový stojan s pár koly, ten by ale dal Praze zabrat!

Poznámka: Text byl převzat z Britských listů.

Fotogalerie