Paříž - listopad 2026

Už loni jsem to psal. Prostě tady v té Francii se odnárodňuji, přestávám být tím správným Čechem. Tedy tím, co s ničím není spokojen, nic mu není recht a neustále brblá a remcá.

Bude to zřejmě tím, že vím, že jsem si sám tu cestu zvolil a za všechno si můžu sám, na nikoho to nehodím, na nic se nevymluvím. Moje volba.

Tak se nedurdím, když mě olizuje lezavá mlha tak, že se mi rosí brýle a chlad mi leze do ponožek. K čemu bych vozil pláštěnku, kdyby nepršelo? Buď pochválen, lijáku!
Překonávání překážek a malá trocha toho utrpení dává mé cestě smysl. Jezdím takhle v listopadu už pár let.
Ne proto, že by mě to nějak extra bavilo v tom sychravém nečasu. Jezdím do Města světel proto, abych si připomněl, že nic na tomhle světě není zadarmo. Ale že když to nevzdám, do cíle nakonec dojedu, a bude to úžasné, jako už tolikrát. Zase mi bude dvacet.
Jen na malou chvilku, ale bude.

A popravdě, na trase je občas ouvej, ale v cíli etapy se hýčkám a rozmazluji, jako tady, ve Štrasburku.

ještě to Relive video

https://www.relive.com/view/vNOPLLrmG2O