NaKole.cz

Côte d'Azur

Tak zase jedu. Vlakem Norimberk-Karlsruhe, kousek po svejch, a zítra TGV do Nice. Zbaběle s s,-kolrm, jednu baterii navíc. Vím co mě u Marseille čeká. tak tedy:

Strasbourg - Štrasburk

Mám pár měst, která se mi stala osudem. Bochum, Leeds, ale nejmilejší je mi Strasbourg, protože jej nemám spojený s prací, ale pouze a jen se zábavou.
Alsaský Strasbourg je bránou do sladké Francie.
Poprvé jsem tady byl před 47 lety, na kole, čekal snad někdo něco jiného?
Chodil jsem kolem těch restaurací ověšených muškáty a říkal si, tak bohatý nikdy nebudu, abych si tady mohl dát večeři. U nás byl husákovský socialismus, Václav Havel seděl a Petr Pavel podával přihlášku do strany. Blbá doba.
Na to, abych si mohl dát večeři v restauraci u Pont Nicolas, jsem si počkal dalších 40 let a po 44 letech jsem pochopil, že to je jen past na turisty. Že za stejnou, nebo horší tarte flambée platím dvojnásobek než jinde jen proto, že jsem na té terase s muškáty. Ale vyzkoušet jsem to musel.

Pokolikáté jsem tu už, nepočítám. Viděl jsem Alsaské muzeum, Muzeum města Strasbourg, jel jsem turistickým vláčkem i lodí, vyškrábal jsem se i na věž zdejší katedrály, pořídil selfie u Evropského parlamentu. Vím, kde točí nejlepší Guinness i kam zajít na večeři, která bude skvělá a přiměřeně levná.

Nemusím tedy pobíhat městem s foťákem v ruce jako japonský turista a odškrtávat ze seznamu „musí se vidět“. Sedím si na lavičce a přemýšlím, jestli bych se chtěl vrátit o těch 47 let zpátky a být vlasatým klukem poprvé ve Francii, poprvé ve Strasbourgu, a na kole.
Tedy kdyby to šlo, cestovat v čase.

Na nic jsem nepřišel, neumím se rozhodnout, co bych chtěl. Jen jedno vím stoprocentně.
To kolo by u toho být muselo.