Francie
Jak to napsat, aby si přátelé, nebo nedejbože Soňa nemysleli, že umírám.
Často říkám, že na kole jezdím do daleka proto, abych vypnul, nemyslel na nic jiného, jen jak přežít tu trasu do cíle.
Dneska se mi tohle teda fakt povedlo.
Přežil jsem, ale hlavu mám jako ve vatě a těžko najdu nějakou část mé sošné postavy, která mě nebolí.
Od 60. km až do 165. lilo a dost hustě. Příroda to potřebuje, neremcám.
A když jsem byl v Heilbronnu, zázrak.
Přestalo. Nikdo to nečekal, i uvítací výbor v hotelu mi nachystal jako dárek reklamní deštník.
Takže takhle, 172 km byť s motorkem dá dědkovi zabrat.
Video, ten soft umístuje do mapy fotky
https://www.relive.com/view/vMq5zGGpkQv
172 km - byť s motorem - je vynikající výkon!
Přeji krásné počasí a ať to šlape! :-)
0
A to by mě docela zajímalo jak se v mizerném počasí a dešti dá vypnout a nemyslet na to že je hnusně a leje :-)
0
Člověče liják už docela zvládám.
Prostě prší. Jak jezdím v březnu a listopadu, prší často a tenhle déšt byl docela teplej.
Neu.ím ignorovat vítr, ten mě bere nervy.
-2
Těžko hledám na dnešní cestě něco výjimečného.
Ono, překvapte mě, když stejnou trasu jezdím minimálně dvakrát za rok už asi 10 let.
Tedy kromě sousoší těch milých paní v městečku Güglingen, to mě vždycky potěší.
Nejsem si jist, jestli jsem tu fotku tady už postoval, tak to napravím dnes.
Tak na kopec a dolů, a pak ještě jednou, a jsem v Karlsruhe.
Protože jsem neudělal ani tu nejmenší navigační chybičku, stáhl jsem to na 72 km.
Ne že by na mě v Německu byli oškliví, naopak, ale prostě si tu připadám jako v práci, ta léta v Porůří z hlavy nevymažu.
Ale houby zle, zítra přejedu Rýn a jsem v Alsasku, tedy ve Francii.
https://www.relive.com/view/v1vj8A9LjY6
-2
Enfin, konečně, la France.
Ne že bych v nohách pořád necítil zbytky z té předvčerejší 170km klukoviny, ale jak říkával náš tělocvikář na průmyslovce: „Co bolí, to roste,“ tak to nesu statečně.
A ten, co všechno řídí, to vidí a oceňuje, a není-li nikdo takový, mám prostě štěstí.
Ideální den na kolo.
Teplo, ale ne vedro, a slabý vítr duje výhradně do zad, rovina podél Rýna „nur fliegen ist besser“.
A trvá to jen chvilku a za 3 eura mě převezou na druhý břeh, dva kilometry šlápnu a houbeles „fliegen“, protože 'je vole".
Povinná fotka u hraniční cedule a pak ještě u té vlajky, která se v tom chabém vánku odmítá rozvinout tak, jak by se mi na fotce líbilo. A jak tam s tím foťákem tajtrlíkuji, vidím, že mě pozoruje kolega, také na kole.
Po chvilce se osmělil a zeptal se:
„Mluvíte francouzsky?“
„Tak trochu...“
„Odkud jste, prosím, co je to za vlajku?“
„Z České republiky.“
„Aha...“
A já vím, že on neví, ale neusnadním mu to.
Ale on se ukázal být mazaným lišákem a chytře vyzvídal:
"Tak vítejte ve Francii, měl jste to daleko?“
A protože mě hezky přivítal, vysvětlil jsem mu, že na východ od Německa je ještě několik zemí, kde se nepíše azbukou, chvilku jsme si povídali o Bretani, odkud je on, o počasí a cestování na kole, popřáli si „bonne route“ a rozjeli se každý jiným směrem.
Uvědomil jsem si, že jsem ve Francii.
Je tu méně čisto než v Německu, dopravní značení také poněkud chaotické, ale lidé se na sebe usmívají.
https://www.relive.com/view/vYvrgN91yLO
-2
Co to s sebou vláčíš? Jezdíš po hotelech, taháš za sebou vozík a máš plné velké zadní Ortlieb brašny. Takhle naložený jsi nikdy nebyl. Nebýt motoru, tak bys to ani nerozjel.
-2
Nemusíš si pamatovat všechno.
S touhle sestavou jezdím od listopadu 2025, po té příhodě, když se mi v srpnu polámalo kolečko.
Mimochodem, vezu si náhradní a už se osvědčilo.
Nerozlámalo se, jen jsem píchnu, tak jsem kolečko přehodil a zalepili až na hotelu.
Neběží nic moc víc, než když jedu bez motoru, tedy kromě toho elektrobordelu.
A ten je těžkým 3 další baterie (už mají svoje nalítáno, místo 60-65 km dají jen 40 - 45) dvě nabíječky, prodlužku, pak ještě dost kabelů, notebook, nářadí a moje ztrojené sady duší, ono je toho plnej kufr. A těžkej.
Těch pár hadříků vezu v brašnách, jsou poloprázdné. Nahoře pak mám protidešťovou výbavu, abych se mohl cestou učinit nepromokavým, kdyby bylo třeba. To je dost objemné, a taky se s tím moc neskládám.
Není důvod, místa mám dost.
-2
Částečně se honíš za vlastním ocasem. Abys mohl jezdit na elektriku, tak s sebou taháš tolik těch elektrických vehementů, že bys to bez elektriky vůbec neutáhl. Ale máš pravdu, ty brašny máš jen tak naházené. Jak jsou veliké, tak to působí obrovsky. Jediná nevýhoda je váha toho soustrojí. Ale ty jsi na to zvyklý, tak tě to nesrazí z kola. Já si na to zvykám dva dny a letos jsem si roztrhl nohu šlapkou hned první den :( Nebylo mi přáno.
-1
Jo, a zapnul jsem na to důležité, vodu nebo ty různé džusy a colu.
V hotelech jsou teď moderní a všechno vocasové dávají do skla. Je fakt, že v té flašce to vydrž í studený. Ale je to těžký. Tak šup s tím do vozejku, rychle při ruce. Tam kde má normální kolo bidon já mám baterií...
-2
Tak zase o kousek dál, z hlavního města departementu Dolní Rýn, Štrasburku, jsem se přesunul do metropole departementu Horní Rýn, Colmaru
Ty dva departementy před územní reformou, kterou ve Francii spáchali v roce 2015, tvořily region Alsasko, ale to formálně a úředně zmizelo a připojili k němu Lotrinsko a dost nelogicky i Champagne, a vytvořili nový region Grand Est.
Cílem prý bylo zefektivnit a zeštíhlit státní správu, a dopadlo to, jak se dalo čekat, počet úředníků se zvýšil o polovinu. Alsasané navíc mají podezření, že cílem bylo i to, aby Alsasko jako útvar zmizelo z mapy.
Tím důrazněji fakt, že jsme právě v Alsasku, připomínají úplně všude, až to trochu leze krkem, asi jako když Moraváci léta zabydlení v Praze zdůrazňují „já su z Moravy“.
On ten alsaský národní osud nebyl jednoduchý, tak se na ně zase tolik nezlobím. Chtěl jsem vám ten jejich úděl dneska trochu popsat, ale nemám na to sílu.
Ne že by mě něco bolelo, na režim „na cestě“ se tělo adaptovalo rychle. Ale jsem unavený, mám co dělat, abych neusnul teď, u toho stolečku s Guinnessem.
Tak snad zítra.
Cestu do Colmaru jsem si úmyslně trošičku prodloužil přes město Sélestat a udělal jsem dobře.
Místo nudy podél kanálu jsem se nudil mezi vinicemi, kde právě zahájili sklizeň.
Víno je slaďounké, asi letošní ročník alsaského tramínu bude mít grády.
Možná z fotek z Colmaru nabydete dojem, že jsou ti Alsasané tak trochu úchylní. Ty panenky, medvídci a vůbec taková trochu infantilní výzdoba fasád.
Nejsou takoví, je to póza vynucená turisty.
Taky se od rána do večera necpou kysaným zelím, i když z jídelníčků restaurací můžete také získat takový dojem.
Svět chce být klamán a Alsasané poptávku po klamu uspokojují na 250 procent.
video
https://www.relive.com/view/vrqo7MRM4Kq
-2