NaKole.cz
Francie
Na Paříž - Velikonoce 2026
Musím se přiznat, že čím častěji a déle jsem v cizině, tím méně se mi daří být Čechem. Všiml jsem si toho hned, jak jsem se vymotal z Norimberka na cyklostezku směrem na Ansbach. Najednou se mi rozblikala červená kontrolka.
"Tady něco nesedí, safra Jindřichu, tady je něco v děsivém nepořádku. Ty se, hochu, normálně odnárodňuješ."
Chápete, že takové zjištění, zvláště pak pár kilometrů od Norimberka, mě vylekalo. Začíná to se mnou jít z kopce a je to vážné.
No, jaká je naše vpravdě národní vlastnost, naše zlaté dědictví i strašné prokletí, motor pokroku a zároveň jeho brzda? Co nás provází každý den od okamžiku, kdy začínáme pozvolna chápat, až do chvíle, kdy nás ti dva Němci o tuhle schopnost připraví?
Jasně, je to nespokojenost.
Nespokojení jsme s šéfy i podřízenými, s výkony fotbalistů i těch kluků na ledě, vadí nám vedro i zima, sucho i slejvák, nikdy nic pro našince není „tak akorát“.
A tak je to správně, tak to má být. Nespokojenost drží naši národní komunitu pohromadě.
Představte si tu absurdní situaci.
Potkáte po letech starého kamaráda a na otázku: „Jak se máš?“ místo tradičního „ani se neptej“ nebo smělejšího „no, to víš, ale jde to" vám zahaleká jako Američan: „Skvěle, mám se bezvadně, v životě jsem se neměl líp!“
„No věřila bys tomu? Petr se má skvěle, hajzl jeden, já mu nikdy nevěřil. Asi krade!“
„Ale ne, potkala jsem nedávno jeho manželku, on je na tom špatně se zdravím.“
„Jako že je na hlavu? Že by mu hrabalo? To by ten jeho blábol vysvětlovalo...“
A považte, mě, jen co jsem to město měl v patách, zalila vlna štěstí.
„Já jedu! Bože, já zase jedu na Paříž!“
„A není tam zima?“ ptá se Soňa esemeskou.
„Trochu jo, ale jsem dobře oblečenej, je to fajn!“
„A co vítr?“ nevzdává to.
„Fouká dost, ale motorek a já si s tím poradíme!“
A pak ta červená kontrolka.
Nejenže se odnárodňuji, ale je možné, že mě Soňa začne považovat za blázna.
„Na kole, v zimě, proti větru? A je šťastný a neremcá? Tatínek se nám zbláznil.“ Jako bych ten telefonát dceři slyšel.
Pokr
Nejlépe hodnocené
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Popravdě, i já o sobě začínám vážně pochybovat.
Zvláště když mi do posledních pěti kilometrů začalo sněžit. Místo abych zaklel „k čertu, to to nemohlo těch pár kiláků počkat“, jsem se dětinsky radoval: „Už jsem skoro v cíli, to mám štěstí.“
Ale jak vidíte, ze svých chyb si beru ponaučení a budu na sobě pracovat. Vlastně už jsem svoji normalizaci zahájil.
Soňa se ptala: „A co ta večeře u Řeka, dobrý?“
To víš, na to ti neskočím, řeknu, že jo, a pošleš pro mě Chocholouška.
„Ale no, lepší než drátem do voka.“
Na druhé straně drátu cítím velkou úlevu.
Crailsheim 23. 3. 2026
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
V únoru bylo teplejš, že?
0
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Možná i v listopadu.
V únoru a březnu jsem ale byl na jihu.
Večer to ukazovalo -2, tady na lékárně.
A sněžilo, ale sníh se neudržel.
Teď jsem kouknul z okna a prší.
Ale má přestat, postupuje to na východ, jedu na západ, bude to dobrý.
Za ta léta blbnutí v listopadu jsem se naučil se obléknout, takže vlastně jde o prd. A navíc to mám kousek, nějakých 75 do Heilbronnu.
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Tak už je to tady.
Tedy lhal bych, že jsem to nečekal, ale ne zase takhle brzy. Popravdě, jisté příznaky se už začaly projevovat.
Třeba doma u televize.
"Co to pouštíš za film?" křičí na mě Soňa z kuchyně.
"Francouzskou detektivku."
Co jiného čekala.
"Tu jsi viděl minulý týden!"
"I ne, tahle je s Belmondem!"
"A s kým byla ta před týdnem, ty chytrej?"
Po pár minutách zjišťuji, že Soňa asi měla pravdu, ale to už jsem vtažen do napínavého děje.
"To fakt není normální, ty na to čučíš znova?"
"Je bezva, pojď se dívat, tahle je s Belmondem, na to se dá koukat furt!"
A to byl zřejmě důvod, proč jsem to zkouknul znova, ale také je možné, že jsem si u té první verze trochu zdřímnul, tak jsem podruhé až do konce dychtivě čekal, jak to dopadne. Alespoň takhle jsem si to vysvětloval.
Leč skutečnost je mnohem horší.
Prd si pamatuju. To bude počínající Alzheimer.
Třeba tuhle cestu z Crailsheimu do Heilbronnu jsem na některém ze svých kol absolvoval nejméně dvacetkrát.
A dneska projíždím krajinou, rozhlížím se a říkám si: "Zajímavé, kudy mě dneska ta navigace vede, tady jsem ještě nebyl." A přijíždím do nejbližšího města. "Kurník, tuhle bránu znám, u ní jsem v listopadu fotil kolo!"
Jak jsem se tam dostal pro mě neznámou krajinou, nechápu. Ale nebyla to jen ta brána, i k mému oblíbenému mostu přes Kochertal jsem přijel nějak z druhé strany. Cestou poznávám tu kašnu, tu hrázděné stavení, ejhle, pod tímhle mostíkem jsem se schovával před kroupami, a tak. Hromada známých míst, ale ty spojnice mi nějak nesedí. Jako bych k nim přijížděl nějak odjinud, než si pamatuji.
Kdyby to nebylo děsivé, bylo by to fajn. Proč jezdit každý rok nejméně dvakrát stejnou trasu? Proč nepoznat něco nového jako dneska?
Tedy, je-li to pro mě nové.
Uklidňuji se tím, že mi prostě chytrá navigace vybrala novou trasu a ta známá místa prostě jen projíždí, ale vlastně jede jinudy.
Nebo taky ne a je to tu.
Jistotu budu mít, až porovnám záznam z navigace se záznamy mých dřívějších cest.
Jestli si na to vzpomenu.
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Slabnutí paměti je celkem běžný příznak stáří. Je spousta různých demencí s poškozením paměti. Nemusí se hned jednat o Alheimer se známým koncem.
-2
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
:-)
Malinko jsem si nadsadil.Aby se to dobře četlo.
Ale jisté je, že mě to vedlo často jinudy než v listopadu. Často líp než vloni, a jednou blbě přes kopce, i když jsem mohl s kilometrovou zajížďkou pár kopců objet kolem řeky.
Ono to vypadá, že s tím motorem můžeš na kopce kašlat, ale není tomu tak.
Jen je vyjedeš rychleji, v haksnách to cejtíš.
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Ješte mikroreportáž z Heilbronnu
„Tak to jsem to zase vyžral!“
Místo sličné Afroněmky, kterou v Německu zapomenul táta z Angoly, s kterou jsem klábosil v listopadu mě na recepci přivítal snědý klučina s frňákem do skoby takovým, že by se za tu svoji miniaturu styděl i sám Cyrano.
Vím, že mají problém s P.
Říkám tedy: "Párik, jako Prag".
Vybral jsem blbý město, hledá pod B, jako všichni v Německu.
" Herr Barik? To tu nemám..."
Šajze, bav se s Turkem, tím psem pohanským, jak by řekl Josef Švejk. S pomocí kreditky jsme to dali.
Jasně, čekali mě a dárečkem, a tak to malé zdržení prominu. Navíc, taky to čím mluvím není žádná "hochdojč".
Po večeři si vzpomenu, že mám vlastně voucher na welcome drink - dám si tedy pivo. Hotel prázdný, obsluhuje mě ten kluk z recepce. Říkal, že tu dělá už 3 roky, jen co přijel.
"Takže ty nejsi Turek" pomyslím si ale řeknu "Odkud jste, mladý muži?"
Z Arménie, z Jerevanu.
Pic kozu do vazu.
"Mluvíte skvěle Německy, kde jste se to naučil?
"Až tady. Dělal jsem posluhu, neuměl jsem ani slovo, a pak v kuchyni, a vloni řekli:Musíš mluvit a dali mě na recepci,v neděli, když je klid. Teď už mě obsazují normálně."
Kluk z Arménie.
Řekl mi hodně věcí, o Karabachu, turecké genocídě, i to, že jsou nejstarším křesťanským národem, a tohle jsem náhodou věděl. Ten národ si své vytrpěl a přežil.
"Ty chceš zůstat v Německu?"
"Myslím, že ani ne, jen co dostuduji najdu si lepší zemi, nebo se vrátím domů."
A u slova "domů" se tak zasnil, že vím, kde ten kluk jednou skončí.
Držím mu palce, Cyranovi z Heilbronnu.
Ale, ruku na srdce, s tou devatenáctiletou Afroněmkou byla ta debata o dost zábavnější. Možná jen pro mě.
-6
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Už v noci, když vítr vrhal kusy ledu proti oknu mého pokoje, říkal jsem si: „Zítra, zítra je ten velký den.“ Stanu se hrdinou, o kterém si budou vnuci mých vnuků vyprávět.
Jo, praprapraděd byl neohrožený hrdina, nasadil přilbu a statečně vyjel do krupobití.
K ránu to začalo vypadat, že ani když své vyprávění náležitě zesílím, zase se do dějin nezapíšu, ale že mě jen umyje ledovatý liják.
Ale dobře že tak.
Alespoň trocha utrpení, to se počítá.
Sednout na kolo posílené elektromotorkem, narvat si další tři baterie do vozíku a popojíždět od hotýlku k hotýlku žádné velké udatenství není. Ale když se do toho vloží nepřízeň osudu, Sněhová královna, vichřice, nebo alespoň ten vydatný liják, stává se taková cesta cílem ve smyslu východní filosofie. Porvat se o své místo na slunci, to mění výlet v pouť, něco, co má smysl podniknout.
„Nechť se nebe otevře a pustí na mě potoky a řeky vody, učiním se nepromokavým a vyjedu do toho neřádu lovit bobříka nepropustnosti.“
Tady pozor, nezaměňovat s velkopopovickým bobříkem nepropustnosti, který znamená zdolat dvanáct dvanáctek bez návštěvy pisoáru.
A jak jsem si předsevzal, tak jsem i učinil.
Ale čím silnější bylo mé odhodlání vzdorovat přívalům vody, tím slabší byl ten déšť, až po asi pěti kilometrech docela ustal. Ani mi nepromokly rukavice, jediné, co ten protiva dokázal, bylo zaneřádit mi vozík s brašnami.
Mé hrdinství se odkládá.
Takže dnes jen tradiční foto.
A zítra, zítra už Francie.
-6
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Příroda tedy včera zařídila, že jsem se nestal neohroženým hrdinou, který se nenechal zastrašit průtrží mračen. Inu, do cíle ještě zhruba 600 kilometrů, neházím flintu do žita.
Jak jsem psal, každá moje cesta má být cílem, poutí, a možná trochu i misí. Jsem si vědom, že kromě své vlasti reprezentuji i naši ves, perlu středních Čech, a všechny dědky od stolku štamgastů velkopopovické restaurace Pod ledem a podle toho i vystupuji a chovám se.
Slušně zdravím, děkuji, usmívám se a jsem pozorný, zvláště pak k paním i slečnám.
Tak i dnešního rána, cestou na snídani, potkám dámu středního věku, tedy mohla by mi být asi dcerou, zdvořile povinšuji dobrého jitra a přidržím křídlo těch lítacích dveří, s mírnou úklonou dávám přednost.
Mlčky na mě vrhla pohled plný opovržení a zhnusení, jako bych jí právě učinil velmi nemravný návrh.
Posadil jsem se tedy do opačného rohu té jídelny a z černého dvojitého espressa se pokoušel uhodnout, co tak hrozného jsem provedl.
Samozřejmě, ihned jsem zkontroloval zip, ujistil se, že na tváři mi nezůstal zbytek pěny po holení, i mé tričko a džíny byly čisťounké a dech voněl zubní pastou, kterou doporučuje devět z deseti dentistů.
"Použil jsem správný jazyk? Že by můj přízvuk neposlouchaný za ta léta v Porůří?"
Nepřišel jsem na nic, čím bych tu dámu mohl urazit.
Až když jsem nasedl na to kolo, mi to došlo.
Jsem na špatné straně Rýna!
Jsem v zemi Angely Merkelové a Uršuly Leynové.
V zemi, kde jsou ženy samostatné, sebevědomé a berou si, co chtějí, a to bez okolků. V zemi, kde jsou to ony, které drží rodinnou kasu a chlap má být poslušný, a nikoliv galantní. Nepotřebují, aby jim nějaký strejc držel dveře nebo pomáhal do kabátu!
A protože bylo hodně chladno, na této straně Rýna jsem vydržel až do Kehlu, přestože cesta po francouzské straně je sice o dost krásnější, ale také delší s prodlevou při čekání na přívoz, při kterém bych tak akorát prochladnul.
Pokr
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
A pak už ten nový krásný most, který nějaký holomek, co mu vadí, když je něco hezké, postříkal sprejem, a město Štrasburk. Tedy Alsasko, Francie.
Tady se nemusím bát přidržet dámě dveře, naopak, všímavost a pozornost je nutná a je vyžadována. Nesnažit se polichotit či mírně zaflirtovat je naopak nezdvořilé.
Douce France, Endlich :-)
-4
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Ta tramvaj dnes už jezdí přes řeku do Kehlu, že? Pamatuji se, když to tam stavěli.
0
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Ano, ani tam už nemají ceduli France. a kousek dál proti proudu postavili lávku, ale ta má malý dopravní význam, protože na francouzské straně končí v parku, šlo spíš o politický symbol
https://photos.app.goo.gl/XZbcWKwRPXmAfY938
-4
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
jo, zase všechno nahrávám na Relive, najdete ro tam
https://www.relive.com/view/v26Mz5r7r3q
výpadky fotek z jara v relive jsou způsobeny tím, že jsem měl rozbitý mobil.
blbě jsem ho upnul do těch čelistí na řídítká h a spadnul. Už se to stalo mockrát, a přežil.
Tentokrát ne, přejelo ho auto kolem a vím, že schválně. Byl jsem 3 metry od toho a mával, dělal vše, aby to neudělal.
Občas jsou lidi divní
-5
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Kdyby si bránil mobil vlastním tělem, tak teprv by se vidělo jak jsou lidi divní :-)
0
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
No, dneska nemám moc povídavou, a i kdybych měl, asi by nebylo o čem.
Ze Štrasburku, hlavního města Alsaska, do Nancy, které je hlavním městem Lotrinska, se na kole nejlépe dostanete podél kanálu Marna–Rýn. Ta cesta je vlastně hodně jednotvárná, ale odsejpá to.
Zajímavé je údolí zdymadel, kde kanál, asi 50 km od Štrasburku, překonává Vogézy.
Původních 17 zdymadel překonávajících výšku 44 metrů v roce 1969 nahradili lodním výtahem, a tím těm plavidlům zkrátili cestu o celý den. A zdymadla vzdálená od sebe v průměru 180 metrů dnes půvabně chátrají. A také umožňují velmi pohodlně překonat tu horu. Tedy až do města Arzwiller, kde se kanál zanoří do tunelu a cyklista musí přes kopec.
Zhruba 15 kilometrů se pak jede po silnici, než se zase přiblížíme ke kanálu a ten opustíme až v cíli v Nancy.
Možná stojí za zmínku i obří zdymadlo o výšce, či snad hloubce 15,7 m z roku 1965, které nahradilo šest zdymadel.
Takhle: jak údolí zdymadel, tak i ten lodní výtah Plan incliné nebo zdymadlo La grande écluse stojí za mnohem podrobnější popis a ještě lépe za vidění.
Jenže já dneska spěchal na večeři.
Tak hlavu mezi ramena a šlapal jsem a šlapal, a těch 157 kilometrů ujel, s pomocí motorku, za 8 hodin.
Byla to poctivá směna, nelžu.
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Prosimvás, po čase jsem si zase kliknul co je tu nového, a -- kdo má potřebu tady dávat ty mínusy? Přece tohle je ten zajímavý obsah tohoto serveru, zápisky z cest, vtipně a zajímavě podané, čtivé. Co jiného byste tak chtěli v této sekci číst?
Až budete v tom věku jako Jindra jezdit několikrát ročně na kole přes celé Německo (nebo ekvivalentní vzdálenost), tak můžete něco říkat. Do té doby se prosím těch mínusů zdržte.
Díky za pochopení.
-7
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Když se nechce, je to horší, než když člověk nemůže. Tak to říkala naše babička. A mně se dneska ale tuze nechtělo. Z okna jsem viděl ty baráky na vršku kopce a říkal si: "„Tak hochu, tak kolem těch za chvilku pojedeš.“
Z města Nancy je to všemi směry do pořádného kopce.
Tedy existuje jistá šance vyjet podél řeky Meurthe až k jejímu ústí do Mosely a pak na Toul pokračovat podél ní, ale je to o 12 km delší a kopečkům se taky zcela nevyhnete. Tuhle trasu volím, když jedu bez motoru, na elektrokole se zakousnu zostra do toho stoupání.
Je to hodně strmé, 1,5 kilometru a na cestě tři semafory. Tady musím taktizovat tak, abych stihl zelenou. Zpomalit, nebo naopak přidat, protože zůstat stát s tou soupravou na červenou nemůžu. Do toho kopce bych to už nerozjel. Vyšlo to na milimetr.
A pak zase dolů do města Toul s krásnou gotickou katedrálou, kterou je téměř nemožné vyfotit, tak jsem se o to ani nepokoušel. A pak mělo následovat zase stoupání do kopců, ale navigace mě vedla pohodlnou novou cyklostezkou podél kanálu.
„Že je to konečně napadlo!“ pomyslím si s despektem. Ale mé štěstí dlouho netrvalo, kanál mizí v tunelu a já stejně musím přes kopec. A pak ještě mnoho dalších, než jsem po 111 km dojel do městečka Saint-Dizier, které je tak provinčně po francouzsku obyčejné, že je nelze nemít rád.
Nechtělo se mi, ale překonal jsem to.
Pátý den, každý den v sedle, je znát.
Už mi není padesát.
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Kolik váží ten vozík, že i na lehký převod se na silnici do kopce nerozjedeš? Tohle mi přijde docela absurdní a někde je nějaká chyba.
-1
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Nevím, odhadem teď tak 60 kilo.
Naložil jsem šampus ve Strasbourgu a Nancy, hotely teď nic nedávají do plastů, všechno ve skle, a tak těch oár džusů ve skle taky váží.
Ne, není to nenormální,v tom kopci bys měl problém i na kole bez motoru. Je strmý.
Vloni v létě mě to nahnalo na kopec,který jsem s vozíkem a motorem neušlápnul A tlačit tu soupravu taky moc nejde. Naštěstí tam měli domky a vjezdy do garáže, tak vždyky kousek rovinky, přískoky jsem se dostal nahoru.
Ty se fakt rozjedeš proti každému kopci?
Nemyslím si to. Já ne, ani na lehkém kole.
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Proti kopci na silnici se rozjedu. S 60kg Matyldou nevím. Takovou zatěž jsem na kole ani za kolem nikdy netáhl. V tom bude asi ten problém. Ta tvoje souprava je těžce a nesmyslně přetížená.
-1
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Nemám to vyzkoušené, ale řekl bych, že rozjet nějakých 160 kg do kopce by s elektrikou mělo jít, nemyslím že kopec bude mít víc než 12 %
0
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
No tam je takový malý technický problémek
Ta přípomoc nezabere okamžitě jak se opřeš do pedálů, má chvilku zpoždění, z bezpečnostních důvodů, abys nevystřelil hned.
A tohle prodlení ti způsobí, proti proti kopci nerozjedeš.
Taky musíš rozjíždět s citem, a to i na rovině. Nechceš oddělat řetěz.Protože ten stroj má hodně pastorků, má proti jiným e-kolům poměrně úzký řetěz. Snadno se vytahá, to kolo nebylo zamýšleno jako tahač.
Taky už s tím mám najeto asi 20 tisíc tak se jej pomalu učím chápat a šetřit.
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
To. já často ne ani bez motoru.
Záleží, pochopitelně, jak máš zařazeno.
Není to "nesmyslně" přetížené, prostě se to tam vejde tak to vezu :-)
Už jen kousek, dneska jen marmeláda, asi 300 gramů, a zejtra asi vyfasuju šáňo, to je kilo navíc, ale pak už jen 80 po rovince. :-)
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Stačí opravdu málo, a celý den probíhá jinak.
Včera jsem se trápil, dnešek jsem měl zalitý žlutavou září, i když bylo pod mrakem. Může za to taková obyčejná květinka – petrklíč. Jsou tu všude: na loukách, udržovaných březích kanálů i v zarostlých příkopech. Všude žluto.
Netušil jsem, jak taková hloupá rostlina dokáže toporného dědka, jako jsem já, rozněžnit a nadchnout.
Prostě jsem taková měkota.
Takže když se mě zeptáte, co byl můj nejsilnější dojem z dnešní etapy, budu jezero Lac du Der jmenovat až na druhém místě.
Umělá vodní nádrž na Marně – Lac du Der-Chantecoq byla vybudována v letech 1960–1970 s prvotním cílem chránit Paříž před povodněmi. Je to největší umělé jezero ve Francii – má plochu 48 km čtverečních, hloubku až 18 metrů a je opravdu impozantní. Střediska vodních sportů, kempy, to vše teď v předjaří ještě poklimbává, což mi ani malinko nevadí. Jsem rád, když mám cyklostezku jen pro sebe, a to by se mi v sezóně jistě nepodařilo.
Aby toho nebylo málo, po pár kilometrech jsem se projel i po hrázi třetího největšího umělého jezera sladké Francie jménem Lac d'Orient, které je zhruba poloviční, má plochu „pouhých“ 23 kilometrů čtverečních. Taky chrání Paříž před velkou vodou, ale zase na řece Seině.
Gigantická stavební díla, to jistě, ale měli byste vidět ty louky s petrklíči...
Jsem v krásném městě Troyes, které by si zasloužilo vlastní reportáž. Jenže čas je mi v patách, musím prát a chtěl bych stihnout i večeři, tak snad jindy.
Ještě to relive video s mapou
https://www.relive.com/view/vKv23E9ND4O
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Už ráno mi bylo jasné, že nutně potřebuji pauzu. To když jsem dvacet minut hledal po celém pokoji hodinky, které jsem měl na zápěstí. A věřte mi, nebo ne, kleknout na čtyři a koukat pod postel je pro má kolena dost bolestivé a neméně obtížné je pro mě se pak ze země zvednout.
A potom zavrčí zápěstí, na hodinky se přeposlala SMS a já bych si dal nejraději facku.
Žádné kodrcání podél Seiny, nejkratší cestou na Fontainebleau. Jetel střídá řepka, neutěšená zemědělská krajina, vesnice co patnáct kilometrů, půvabné a utěšené jako Lojovice za Husáka. Ale kilometry přibývají, nebo lépe ubývají, protože mě více zajímá, jak daleko to ještě mám, než kolik jsem ujel. Ale už se tu staví z kamene, hrázděná stavení zmizela.
Až konečně jsem u Seiny; tím, že jsem nesledoval její oblouk, ale vzal to napřímo, jsem ušetřil asi 18 kilometrů, a to je hodina, a to se počítá.
A najednou, asi bohatější kraj, domky úpravnější, truhlíky s květinami, a já si říkám, jak vlastně málo stačí, aby ty vísky vypadaly k světu.
A pak přes Seinu zpátky na levý břeh, kousek do kopce a jsem ve Fontainebleau, a tady si dávají záležet, aby to vypadalo nóbl.
Zdá se, že jsem to zase dal.
Do Paříže jen 65 km a zítra volný den.
Fakt jej potřebuju.
-3
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Zahoď blbosti z Matyldy a rázem budeš lehčí a pojede ti to. Pak ještě můžeš zapakovat krabici zdvojených krámů do krabice a poslat to domů, nebo to u dobrých lidí schovat a vyzvednout na zpáteční cestě. Místo 60kg budeš mít 20 a pojede to úplně samo.
-1
Re: Na Paříž - Velikonoce 2026
Iné, já vyjíždím docela nalehko, jen mi cestou pořád přibývají nějaký ty flašky, medy a marmelády, to všechno je ve skle, tak je to těžký.Nejedu tak docela doneznáma, tak se nemusím bát. Dám tom turbo s vozík to utáhne a je mi fuk, jestli ujedu na baterku místo 60 jen 40, mám kapacitu 160 km a pod to se vejdu.
Parsdoxně nejdelší úsek 157 km ze Strasburku do Nancy jsem ujel na 3 baterie, rovinka.
A včera na 3 jen 126, zbylo tam asi na 10 km.
Prostě už to kolo a spupravu umím.
No, když je strmější kopec, musím si dost tpřišlápnout, ale to mi neuškodí.
Máš taky mylnou předs5avu, ja nasednu na kolo a jedu, stavím jen na výměnu baterie nebo fotku, žádné pauzy nebo svačinky, natož žebrání u má domorodec snahu dobrých lidí. Občas má nějaký místní snahu se zapovídat, ale musím to utnout. Prochladnul bych. Jak stojíš, je zima.
Měl jsem pech na to chladno, to mi taky zkravuje den, po ránu byla zima, 1-2 stupně, je lepší si hodinku počkat na 4-5.
Je to v cajku. Jinak ten kopec v Nancy, o kterém jsem mluvil, těch 12-13 asi má, kouknu doma do mapy.
Teď už je to dobrý, dostal jsem jen třetinku vína a marmeládu, to bude plus pul kila.
Oni mě dávají jako superkafce vždycky nelepší dostupný pokoj a ty tekuté dárky. Soňa mi říkala, proč mi fotíš hotelovou chodbu.
Já - to je chodba v mém pokoji...
Má fo svoje výhody.
Když jsem jel na šlapadle, dělal jsem selekci, vezl jsem jen jedno šáňo a vybíral to nejlepší (tedy Soňa doma). Vyměnil jsem to a to co se nehodilo dal holce ba recepci.v to hotelu se lze domluvit,
Nemusel bych, na tu flašku za 45 éček mám, ale je v tom jistá symbolika: vezl jsem ti jej 600 km.
Jinak návratové řešení kdyby to neklaplo, už má že ti to dam vyzkoušené. Věci nechám v nejlevnějším hotelu, dojedu vlakem do Paříže a doletím si domu pro auto. V tom hotelu se dá domluvit, že to to dají za 50 k uklízečkám do kumbálu.
No nic, dneska volno, jdu do zámku.
-2
Přečtěte si také:
Hledám: Parťák na cyklo Jsi tu??
PR články:
Co se děje:
Vyzkoušejte:
Perfektní funkční oblečení pro vaše sportovní aktivity, od značky Moira.
článků a fotografií je dovoleno pouze se svolením NaKole, o.s. a s uvedením zdroje.
NaKole.cz se právě projíždí
Cyklodovolená 2025 – kratičký okruh Balkánem – 2. část
Ze Srbska do Černé Hory aneb když v ráji pršelo... 3. denAmbivalentní pocit je, když se vaše tchyně vybourá…
Cyklodovolená 2025 – kratičký okruh Balkánem – 1. část
1. část Srbsko – Zlatibor Naše druhá rodinná letní cesta v omezené sestavě - jen ve třech. Ani letos Víťa (18…