Francie
Strasbourg
Všechno jelo jako po drátkách.
Tedy až na moje kolo.
Ale popořadě, vlak Norimberk - Karlsruhe poloprázdný, Intercity v první třídě, se slevou pro starce, neber to. Z Karlsruhe do Offenburgu to bylo malinko drsnější, protože se nás ve vagoně sešlo 5 kol, tak pořadník na ukládání těch ořů podle toho, kdo kdy vystupuje. Ale nakonec jsme to vymysleli a vysedání proběhlo bez problémů. A Offenburg - Strasbourg - z konečné na konečnou, tam není co řešit.
A tam jsem přišel na problém, který mě docela vynervoval. Moje skvělé kolo s elektrickým řazením přestalo přehazovat. Tedy přehazovalo jen směrem k těžším převodům, zpátky už ne.
Obě baterie jsem dobil doma, tak jsem se docela zapotil. Jen Chuck Norris by těch 600 kiláků zvládnul na to nejprťavější kolečko vzadu.
Tak Google, raď.
Vysvětlení prosté. Ono kromě baterií v přehazovačkách, které se musí pravidelně dobíjet, jsou ještě knoflíkové v brzdových pákách. No a ta v levé to má za sebou a ta v pravé zdechne co nevidět. Tak zítra je koupím a vyměním a na rok zase pokoj.
To je tak, když si strejc zvyklý na řazení pod rámem pořídí elektrické vychytávky.
Ještě ten Strasbourg
https://photos.app.goo.gl/fSLuW31b9Nn7qEJW6
To budeš muset s sebou tahat ještě alespoň jeden ten knoflík. Když uvážím ten opruz se o to neustále starat, tak mi přijde seřízené lankové řazení pohodlnější a tohle s radostí nechám závodníkům.
Jinak se sice oteplilo, ale na dlouhou cestu bych se ještě na kole nevydal.
-1
No, nestaral jsem se dva roky, taky jsem na tom neseděl každý den.
Ta baterie v páce vydrží minimálně rok, píší. Tam nebyl problém, problém byl v tom, že jsem na to že tam je úplně zapomenul.
Naštěstí došla docela dobře, z nádraží jsem to po rovince dojel, stejně to byly asi 2 kiláky, a dopoledne jsem měl habaděj času ty knoflíky koupit a vyměnit.
Trochu nerva jsem měl, když jsem tu páku obnažil, a ta baterie nikde,měla být z boku, na youtube video to přesně ukazovalo, ale nic.
Tak znova na do návodu, tam taky jiný obrázek než jsem pozoroval. Nakonec jsem nagooglil video, kde byla moje páka a má tu baterii nikoliv zboku, ale zespoda, našel jsem a vyměnil. Řadí zase skvěle.
Jasně, znáš mě, dva knoflíky 2032 navíc vezu s sebou, co kdyby, ale problém v tom nebude. Spíš teď uvažuji o tom, že to elektrické řazení dám i na ekolo, jednak je přesnější, ale hlavně nepotřebuju se s tou pákou přetahovat. Občas, když mě chytí artroza do kloubů to dost bolí, a tak místo řazení raději zvýším přípomoc, a to safra snižuje dojezd.
Ale vyjde to na 30 litrů, tak váhám, koliktrát ještě pojedu, a jestli se to vyplatí
Dobře seřízená přehazovačka funguje skvěle, o tom žádná, ale eSram je zase o úroveň výš.
Jo, stav baterie se taky dá lehce zjistit buď přímo na té páce, nebo v apce, jenom jsem se na ro vykašlal. Měl jsem před odjezdem fofr.
Teď jsem v TGV, pod Lyonem. V 22:30 Nice.
Proto loňsku zrychlily o hodinu.
Opustil jsem také zónu dešťů, snad bude dobře.
To kolo na vrchu je klika z Marseille, beze si ho na kolej, To je nevýhoda TGV, berou jen 2 kola, tak se to musí koupit pár měsíců předem.
-2
Koho by napadlo, že vedle přijimače potřebuje baterky i vysilač, že :-))
0
:-)
Prostě jsem to bral tak nějak samosebou. dva roky jsem to neřešil. Klika že to takhle dopadlo a nechciplo to cestou v kopcích.
Už jsem sám v Marseille...
Teď uz jen samá pozitiva
-2
Tady už je také +10 stupňů C, jaro začalo. Také vyjadu na kole. Nejprve jen kolem komínu, ale vyjedu.
-2
Nestává se to každý den, mít šanci si v klidu přispat. Občas mě z postele vyhánějí pracovní povinnosti, ale mnohem častěji mě budí sousedovi kohouti.
Ano, množné číslo je správně, ten, jak jen ho pojmenovat slušně, aha, tak tedy ten plantážník, jich má hned pět, a neptejte se mě proč.
Jsem sice v zemi galského kohouta, ale okolí mého hotelu v Nice je naprosto kurů prosté. Okno do dvora jistí můj ranní klid. Zatáhl jsem si závěsy, aby ani jindy tak milé slunko mě zrána nešimralo pod nosem, zítra mám habaděj času, jen 35 km, stačí, když vyrazím v poledne.
Nestává se to každý den.
Ani dnes se to nestalo.
Nějak jsem si zapomněl vypnout budík v mobilu, a ten mě v šest hodin postavil do haptáku.
A pak už nezabereš, znáte to.
"Ale všechno zlé je k něčemu dobré," uklidňuji se, a abych fakt byl pozitivní, říkám si: "Alespoň si před snídaní připravíš kolo, vztyčíš národní vlajku, nainstaluješ zrcátko...".
A zase jsem se přesvědčil, že být programově optimistou a věřit, že se vše v dobré obrátí, nefunguje.
No koukněte, jak jsem to zrcátko nasadil.
Úplně střízlivý, a uvědoměle pozitivní.
"Udělám to postaru," rozhodl jsem se.
"Merde, merde, merde!"
Třikrát merde a putain k tomu, hulákal jsem tak, že jsem asi udělal kohouta celému hotelovému patru.
A to zafungovalo.
Den jako ze škatulky a francouzská riviéra?
A neděle k tomu?
To znamená spousta lidí.
Na Anglické promenádě, na cyklostezce i v
restauracích. Ještě jeden den podél pobřeží a pak do vnitrozemí. Tam je Provence, prostor a klid.
Tady je krásně, ale na můj vkus se tu moc okázale chrastí šperky.
víze fotek tady:
https://photos.app.goo.gl/fY6uVBwXmbB5Ledg8
-2
Krásně tam máš,dokonce i u nás dnes po dlouhé době svítí sluníčko a vzduch voní jarem :-)
0
Měl jsem namále.
Zapomenul jsem doma opalovací krém. Nekoupil jsem ho ve Štrasburku, i když mě Soňa nabádala, řesil jsem tu přehazovačku. V neděli všude zavřeno, a tak jsem první porci UV dostal bez ochrany, a protože krátce, bez následků.
Ono se to řekne, koupíš si to.
Jenže sám na kole, nemohu do sámošky, to když bych pak to kolo našel, neměl bych tam brašny.
Prostě na nákup jen když je kolo pod zámkem.
Což by bylo až dnes odpoledne, a ro už bych byl pěkně přismahnutý, ale co dělat?
Naštěstí za Cannes, u pláží, mají takové ty stánky, kde prodávají dětem nafukovací hračky a kýblíčky, a měli i "créme solaire". Koupil jsrm 50 pro děti. Jako dětinskému starci by to mělo fungovat. A jo.
Spálený nejsem, ale cítím, že jsem byl na slunci. Vlastně jen ksicht
-3
Na opalovací krém to tady ještě není, jen takovej apríl v předstihu.
To je ten problém, když člověk jezdí sám. Na jednodenních výletech si vystačím s tím, co vezu po kapsách a na rámu. Ale když jedu delší trasu, už jsem se naučila mít vytipované benzinky či studánky na trase pro doplnění vody. V Rakousku jsou spolehlivá pítka zanesená na mapě, jinak bych do Vídně asi nejela. Už pár pítek znám i tady u nás. Na profláklých cyklotrasách jsou v sezoně zahrádky, ale to je zrovna to, čemu se vyhýbám :-D
0
"Pane, pane, počkejte! Které země je ta vlajka?" volala za mnou tak osmiletá holčička.
"To je Česká republika!"
„Česká republika,“ osmělil se i její větší bratříček, "To je daleko?“"
"Jsme v Evropě, asi 2000 km odsud."
"Olala, tak daleko, to jste přijel na kole?" vyzvídal.
Otázka na tělo. Jak se k tomu postavit.
Řeknu mu, že jsem přijel do Nice vlakem, a bude dál vyzvídat. Ale lhát se nemá, tím spíše dětem.
Na druhou stranu, děcka potřebují pozitivní vzory.
"Oui," řekl jsem.
Vlastně jsem sem přijel na kole a takovou bagatelní záležitost, jako že jsem si trošičku pomohl vlakem, jsem už z paměti vytěsnil. To byla taková mladická nerozvážnost, a i kdyby ne, už jsem si to odpracoval v tom stoupání k Lotrinskému kříži.
"U vás se nemluví francouzsky?"
Jasně, to mám za to chvástání, i ty malé děti to slyší...
"Ne, u nás máme vlastní řeč."
"Aha," řekla ta holčička a měl jsem pocit, že mě tak trochu lituje...
"Nechte pána už!"
Ani jsem se nevšiml, že za mnou stála jejich maminka.
"Bonne route, pane!"
A bylo na ní vidět, že to myslí opravdově, a já se uvnitř styděl za tu lež.
A pak jsem vystoupal k Cap Roux, kde měli za války Němci Beobachtungsstelle, a sjel pod kopec, kde se 15. srpna 1944 vylodili Američané spolu s Francouzi. Slunce připalovalo, všude tolik krásy a mně bylo nedobře.
Lhát se nemá a vůbec nikdy dětem.
To si odpracovat nelze, i kdybych přejel Alpy tam a zpátky.
https://photos.app.goo.gl/wBVsy5b4LXG4ekvDA
-4
To je tam moře už na koupání?
0
Viděl jsem dva chlápky ve vodě, ale to byli nějací otužilci, asi Pak v Cannes byl ve vodě houf bab v neoprénech a procházeli se po pás ve vodě pod velením nějaké cvičitelky. To byl asi nějaký rehabilitační kurz.
Teplo vlastně není, 15 stupňů???
Fouká totiž studený vítr. V závětří na slunci je to na plavky, ale jinak spíš na větrovku.
-2
Krásně si to mimo sezonu užíváš a je na co koukat. Máš recht, v létě je tam moc horko a davy lidí.
0
Nemůžu stále jezdit stejnou trasou.
Tedy můžu, ale nechci, i když podél Azurového pobřeží je to úžasné, zvláště pro suchozemce.
Tedy zrána místo na Sainte-Maxime a Saint-Tropez jsem to otočil do vnitrozemí, na sever.
Tedy, popravdě, drbal jsem si hlavu.
"To sis zase do něčeho šlápnul."
Deset, možná patnáct kilometrů po frekventované státovce příjemné nebylo. Pro mě ani pro ty za volantem. Ale pak hned za kostelíkem mě navigace hodila doleva, na silničku té úplně nejnižší třídy, jestli to vůbec nějakou má. Skoro rovinka, podél řeky L'Argens.
Jako bych vjel do nějakého westernového filmu.
Fakt.
Když budete na Azurovém pobřeží a budete už mít dost té snobárny, zajeďte si do Roches de Roquebrune.
Nejkrásnější věci jsou zadarmo.
fotky:
https://photos.app.goo.gl/3rPJJpxiVkJ8NCU67
-3
To se člověk musí doplahočit až do takových dálav, aby v sobě objevil nevídané dovednosti. Kde já mohl být, kdybych na to přišel dříve.
Zjistil jsem totiž, že jsem nadán schopností předvídat budoucnost.
To bylo tak.
Večer jsem koukal do navigace, pořád mi to ukazovalo skoro 80 kilometrů. Ale jak tak koukám do mapy, divně ta navrhovaná trasa kličkovala. Safra, to musí jít příměji. Zpřesňuji trasu vkládáním vesniček a měst, ale trasa se nijak nenapřimovala. Jestli jsem to stáhnul o kilometr, ze 79 na 78, to bylo vše.
Nechal jsem to být.
Ale ráno, moudřejší večera, tak se to tedy říká, mě napadlo ještě použít navigaci Google. A ejhle, ta mi tu trasu pěkně narovnala, jen 71 kilometrů.
A v tom okamžiku už jsem věděl, že to bude průšvih, že mě to požene zkratkama přes pole, lesy, kamení a bláto.
A co myslíte, jak jsem předvídal, tak se i stalo.
A ne dost na tom.
To vidím, přes cestu louže jako Tálinskej rybník, říkám si, vezmu to po pravém okraji. A zase, jak jsem se rozhodnul, už jsem dopředu věděl, že mi to na tom blátě podklouzne a já hodím tlamu do té kaluže.
Ověřil jsem si znovu, že fakt naprosto přesně vidím budoucnost. Takže jistý talent tu je, teď ho jen kapitalizovat.
Řeknu vám, když jsem se dostal zpátky na silnici, měl jsem chuť pokleknout a ten asfalt políbit. Ale věděl jsem, že by se mi z toho pokleku nemuselo podařit vstát, a další důkaz věšteckých schopností jsem už považoval za nadbytečný.
Proto jsem také dojel do okrového města Aix-en-Provence. Po 75 kilometrech.
https://photos.app.goo.gl/sk56SsRtZu69aSwa7
-2
To sis pěkně naběhl :-D V tuto roční dobu jedině po silnici!
0
....nebo středem cesty v terénu přes louži- ne ve vyježděných kolejích od auta. Tak radí zkušenost, ne "věštecké schopnosti"...
0
no, tam auta fakt nikdy nejela. :-)
měl jsem slízt a obejít to. Jácswcsnažím, aby to kolo bylo pokud to jde čisté, oni tedy ani neceknou, ale přijde mivto blbý vláčet po těch kobercích zašpiněné kolo na pokoj.
Nakonec se mi ho podařilo docela vypucovat.
-4
na tý prostřední fotce nějaký auta jela zcela určitě. Takový pneumatiky, co tam zanechaly stopy nemá ani fatbike, jedině auto.
Tohle fakt chtělo ject středem.. takovýdle cesty běžně jezdím na obyčejným starým cesťáku jako příjemný zpestření :)
0
...ale jsi mne předběhl! :-( Pisatel asi myslel první foto- na kterém asi nespadl- a ne druhé! Tam auta jistě jela, jinak by tam nebyly prohlubně po stranách a vyvýšený střed i kdyby nebyla vidět stopa po pneumatikách. Když chceš "omluvit" svou chybu, chytáš se každé slámky(tím samože nemyslím tebe)!!!
0
no, tuhle louži jsem dal, tu, která mě vykoupala jsem neměl moc chutí fotit.
Prostě ber foto jako ilustrační.
Prodíral jsem se tskovejma sračkama asi 7 kiláků.
Poučení nemá být jak nejlépe projet s naloženým kolem louží, o jejíž hloubce a dnu nemáš ani ponětí, ale jak se do takové situace nedostat.
Jednoznačně, nevěřit navigaci Goohle maps :-)
-4
....tak ti nevím, Kadle, asi jsem vadný, když foto dávám JEN pod text se kterým souvisí, abych nemátl čtenáře- ale to jsem Já, co se snaží dodržovat posloupnost diskuse a neplést nesouvisející věci do jednoho. :-(
-3
Asi jseš vadný :-)
Prostě jsem fotil cestu s kaením a loužems a po poli a leckde jinde, ale tu louži, která mě sundala jsem nefotil, protože jsem měl jiné starosti.
Víc fotek je přiloženo.
Je vidět, že fakt nemáš co dělat, že se babráš v hovadinách. :-)
-8
...jako obvykle jsou na vině všichni ostatní krom tebe- je mi líto, že nechápu tvou logiku focení "cesty s kaením a loužems a po poli a leckde jinde" a psaní o jiné louži :-(
Jsem rád, že nenarušuji tvé pravidlo o vinících mimo tebe a netěší mne, že jsem vadný a babrám se v hovadinách, ale od tebe je to pochvala... :-))
-5
A ty jako obvykle hledáš klacek, abys mě majznul.
Už dlouho jsem od tebe nic nečetl z cest.
-4
Zadržte, kdo z nás někdy nespadnul v nečekaně hluboké louži a po pádu rozhoně nikdo nemá chuť si to fotit. Zadržte hloupou diskusi.
-4
Chválit, chválit, a ještě jednou chválit, je Jindru zapotřebí.
Například za to, jak decentně a s citem tentokrát informuje o počtu najetých kilometrů.
Jako by se nad jeho příspěvky vznášel jakýsi nevyřčený obdiv a respekt ke kolegyni Radce, která se dokáže radovat i z "poctivých třiceti" :-)
-2
No, já ti to sem pošlu i s těma mapkama, aby ses mohl radovat, jaký jsem salát.
Naplánoval jsem si to teď tak, abych se moc nenamáhal. Zjistil jsem z posledních svých reportáží a to jsem jel na elektrice, že v podstatě každý večer jsem psal, že toho mámbdost, že jsem utahaný a tak.
Tsk jsek výrazně zkrátil etapy, v3tšinou tao mezi 40-50, a tahle, kde jsek dal tlamu byla zrovna tou nejdelší, 75 km. Nekratší byla 13.
Ono i 50 může tady být krušných, když se ma té rovině zvedne vítr, ale i na to jsem měl štěatí.
Řekl jsem si zhruba před rokem, že už budu, pokud to bude jen trochu možné, dělatvjen věci co mě baví. A uléhat večer rózlamanej a ráno stejně dobitej vstávat a to 12 dní po sobě mě moc nebaví.
Tsk si jedu, fotím si, zastavuji u každé sošky, pomnícku či jiné pozoruhodnosti, moje cestovní rychlost klesla pod 10 km/h a je mi to fuk.
Místo za svítání odjíždím v 11 a ve tři už zase jsem na hotelu, vyperu si, a projdu si město, klídek. Ns večer si rezervuji slušnou restauraci, pokud to jde Michelinskou a nechám se rozmazlovat těmi mnoha chody.
Prostě klid, pohoda, odpočívám.
-5
Gratuluji, konečně jsi prozřel, že to tvé každodenní lámání přes stovku kilometrů je jen trápení.
-5
O nějakém prozření nemůže být řeč. Nejdřív musíš nějaké úrovně dosáhnout, aby sis mohl říct, že ti taková vyhlídka už stačí, a začít se kochat.
Dokud neusoudíš, že tam výš, dál... už není nic, co by tě ještě lákalo poznat a zkusit, to blízké si sice můžeš užívat, ale červík vrtat bude ;-)
Tvá "gratulace" mi přijde jako takové to typické trousení, kde závist a vlastní neuspokojení kdesi na pozadí čouhá jak sedlákovi sláma z bot.
-6
Nikdy jsem neměl ambice jezdit denodenně ty dálky jako Jindra. Vždy jsem to považoval za sebemrskačské a nikdy jsem mu nezáviděl. Nesmíš všechny posuzovat podle sebe. Je to sice jednoduché, ale často zcela mylné.
-5
Báře asi moc nerozumím, co vlastně chtěla říci, ale v této roční době (už je poměrně dlouho světlo), navíc na jihu, (není tam zima), by neměl být problém ujet za den stovku, i v kopcích podél pobřeží.
Bez sebemrskačství by to měl zvládnout i netrénovaný člověk.
Na průběžné zotavení - zastavování u sošek, focení, jídlo, by mělo být času dostatek.
U Jindry je ale důvod malých nájezdů jiný, on se tak prostě rozhodl už doma - vstává v 11, ve tři už je zase na hotelu.
V 11 nevyráží na cestu, ale teprve vstává.
Ve tři nedorazí k hotelu, on už je ubytovaný.
Na samotnou cyklistiku mu tedy zbývá jen pár hodin, ovšem nikoho nesoudím, jen konstatuji, že když tady tuhle cyklistiku, z mého hlediska svým způsobem extrémní, prezentovala kdysi Radka, Jindra to absolutně nebyl schopen pochopit, ani tolerovat.
-3
Jak vidět, časy se mění. Jindrovi nejspíš už ty dálky nejdou. Tak je rozumné, že přehodnotil způsoby. Také mohl přestat jezdit úplně a věnovat se jen sklu.
-4
Píšu o tom, jak citlivým a decentním způsobem své "přehodnocení" dokáže prezentovat :-)
Když jsem před lety přehodnotil záměr dojet na motorce do Španělska, napsal mi, že jsem se z toho zesral.
Radce, která přístup k cykloturistice přehodnotila kuli bolesti bederní páteře, se otevřeně vysmíval a evidentně trvá na tom, že pokud najede poctivých třicet ona, bude se tomu smát i nadále, pokud on najede poctivých patnáct, poctivou nulu, nebo to dojede vlakem, je to "pohoda, klid, odpočívám".
-3
Kdepak já a radovat, pro pohodový přístup k cyklo-cestování jsem měl vždy pochopení.
Projevovalo se to například tím, že jsem se Radce nevysmíval, když tu psala o svých "poctivých třiceti".
Ta je naštěstí nad podobné věci povznesená.
A tak se ti tady, jaký jsi salát, neraduje.
-2
:-)
Ono mi už není šedesát"Poctivým" třiceti se budu smát ale vždycky. :-)
Ne těm třiceti, ale tomu přívlastku.
-7
Třeba se k tomu také časem propracujeme.
-2
Promiň, ale možná znáš slovní spojení "smát se vlastní blbosti"..
V dnešní době už je takřka nezbytností upřesnit, že se jedná o kilometry, ujeté bez elektrické přípomoci.
A je dost jedno, kolik jich je.
Sám jsi teď na vlastní kůži poznal, jak bez elektriky bolí jeden kopec navíc, se kterým jsi nepočítal. Poctivým deseti kilometrům do jednoho kopce navíc, ses nesmál ani malinko. Spíš ses dost litoval.
-3
Meleš furt ty samé hovadiny.
Na elektrojole dojedu dál a jedu rychleji. To je celé.
Nikdy jsi do daleka na ekole nejel taj anu malinko netušíš. Já jo a nejen na ekole, tak vím co píšu.
Je ro marný.
-9
....a dlouho si ani nic "nepočteš", protože z cest po okolí (Morava, Slovensko, ČR)nic nepíšu a tak není co kritizovat. Loni 7500km a rok předtím 5600km. Klacek nehledám, ale někdy mi nedá nereagovat na tvé články a "vychvalování". Že na e- kole se dojede dál a rychleji je jasné každému, kdo ví něco o energii- umožní ti to právě ty baterie. Jinak se "nadřeš" sám stejně, jako bys odšlapal na běžném kole polovinu až třetinu (jinak by nemělo cenu tahat sebou baterie jako balast). Na to netřeba "jet na e- kole"- tos poznal sám teď, že na kole bez baterek je znát každé stoupání i protivítr. Každý má své problémy a proto se nikdy nevychvaluji ani bezdůvodně nekritizuji jiné, protože nevím jak na tom jsou psychicky /zdravotně. U tebe je to však někdy k nevydržení, protože "Meleš furt ty samé hovadiny" a "Je ro marný."...
-2
Ne, protože místo 80 jedeš 160, nadřeš se stejně, ale je to marné, to je fuk
-6
Jádro problému tkví v tom, že konkrétně ty, když elektriku k dispozici nemáš, jeden kopec navíc tě evidentně úplně odrovnal.
Minimálně na zbytek dne.
Což ti ovšem nebrání i nadále se smát "poctivým třiceti", přitom, jak dlouhá byla ta etapa se dvěma kopci?
To jsi raději ani nenapsal, že, protože by z celé etapy rázem byla "bouře ve sklenici vody"..
Na elektrokole, v rámci stejných trasových podmínek, bys dorazil do hotelu čerstvý.
Respektive, ty bys to celé plánoval úplně jinak, co se týče nájezdů, nesrovnatelně velkoryseji, že ;-)
-2
Ne, jen nevzdělaný laik nebude vzdělanému profíkovi vysvětlovat zákony o zachování energie, stejně se nadřeš jen ty (jak jsi sám zjistil při jednom kopečku navíc)- "ale je to marné, to je fuk", ukončíme to!
-4
Ne, synku, mě neodrovnal ten kopec, mě odrovnalo to, že jsem s ním nepočítal. A nikoliv fyzicky, ale psychicky,
Když vím do čeho jdu, je to snažší, než tápat v neznámu.. Ale i to tápání je snažší než být přesvědčený, že to bude nějak, a ono to dopadne jinak.
A to není jen o kole a kopci, jenože tak daleko ty myslet neumíš.
Tohle už krásně zfilmoval Vlasta Burian,
Efekt Anton Špelec :-)
Ale co tě nezabije, to tě posílí, takže houby zle.
Mohl jsem zůstat ležet doma na kanapi, že jo.
-7
Jo, hlava fakt umí moc. Když se ráno vyjíždí s tím, že tam pět větších kopců a podle toho se rozvrhnou síly a zapomene se na jeden další někde na konci, když už se člověk vidí někde pod sprchou a u pivka, tak to může být hodně zničující a často víc než kdyby jel o třicet kiláků víc.
-4
Jindro, ono je asi jedno, zda tě kopec odrovnal fyzicky, bo psychicky.
Na elektrokole bys nad tím prostě mávl rukou, žádné "psychologické drama" by se nekonalo.
Ale abych se vrátil k meritu věci.
Jeden nečekaný kopec, tě odrovnal psychicky.
Přitom to byl jeden kopec ze dvou, neměl jsi za sebou nic těžkého, třeba kopců pět, poctivou, celodenní štreku od slunka do slunka, nic takového.
Přičtu-li k tomu "poctivých dvanáct", které sis naordinoval druhý den, už mi to přijde vysloveně vtipné.
Vtipné proto, že si to dávám do souvislosti s tvými posměšnými reakcemi na Radčiných "Poctivých třicet".
-2
Ach jo, pokud si nezapřáhneš vozejk, a nevyjedeš v listopadu na Paříš, nikdy nepochopíš o čem mluvím.
To nemá smysl.
Rozebíráš pitomosti. Prostě čekal jsem jeden kopec, byly dva a to se mi nelíbilo.
Dojel jsem do Cavaillonu, odstrojil kolo a jel si prohlédnout město, protože hotel byl na kraji a do centra to bylo asi 3 km.
-5
Tak určitě, s vozíkem do Paříše věřím, že vůbec není snadný úkol.
Já bych do toho nešel ani náhodou, hlavně kuli počasí, logistice.
A taky nechápu, jak můžeš to drahé, lehounké elektrokolo takhle trápit.
Navíc z motorky dobře vím, že i když člověk celý den nešlape vůbec, a "jen" na ní sedí, na konci dne je hodně unavený.
Cítím u tebe určitou naději, že "poctivých třicet" už bys mohl pochopit, tolerovat, kdybys chtěl.
Ještě ti tedy nabídnu další obor, ve kterém bys mohl dospět k určité pokoře a toleranci.
V létě sedni na motorku, vyjeď na Barcelonu.
Ale musíš držet stejné tempo, jako auta okolo a ne, že pojedeš jak podělanej.
Abys měl trochu představu, co to obnáší.
Je to podobné, jako tvoje oblíbená cyklistická disciplína - rychlé, horské sjezdy.
Asi jako když celý den na kole sjíždíš kopec z Mont Ventoux a přibržďuješ jen malinko, asi tak, že z přehřátých brzd svého Cannondala vůbec nemusíš mít obavu.
-1
No, s tím soustrojím co vezu je fakt jediná výhoda, že jedu rychleji. Jinak, ty to víš, když jsi 10 hodin v sedle, dostanou ramena, záda a ruce zabrat. Prostě tomu neutečes. Ta rychlost se v listopadu hodí, den je krátký. A vždycky se může něco posrat, co tě zdrží. A měnit duši za tmy nechci, a to je to nejmenší.
Jiná věc je, že s vozíkem si nemůžeš říci na to dlabu, beru vlak. Ani do taxíku se nevejdeš.
Má to svoje.
Nejezdím rychleji než 50 km/h. Možná 55, garmin to jěkde má, kolik jsem jel nejrychleji.
Jsem už velký kluk. Vím,vže za zatáčkou může být písek, olej, nebo Porsche v protisměru. Když odjíždím, musím Soně slíbit, že vrátím, nebo dojedu celej. Nemam důvod ani malinko riskovat, nejsem kluk opojený rychlostí.
Mnohem víc mě baví mluvit s místními, a ta vlajka na zadku, je velmi slušný spouštěč konverzace.
Někteří poznají Československo, jiní se zeptají. A idyž zjistí, že mluvím po jejich, obvykle spolu déle mluvíme. Někdy kraviny, jindy se dozvím něco zajímavého
Jo, motorks, to fakt ne.
Nikdy jsem na tom neseděl a už to tak zůstane.
Ostatně, vy říkáte, že e-kolo je vlastně motorka.
Odjíždím na Velokonoce do Paříže 30/4. Vratím se z Montpellieru, na 3 dny Bochum, a pak hurá do města světel. Myslel jsem si, že pojedu bez motoru, ale nestačí mi kolo oservisovat. Tak s vozejkem.
Ono důležité je být furt v pohybu, a na čem je už veflejší
-4
"Jediná výhoda, že jedu rychleji."
Promiň, ale nejedná se o "jedinou výhodu".
Pokud se máme bavit v rámci parametrů tvého elektrokola a celkové kapacity baterií, ta výhoda je doslova brutální.
Někdy stejnou váhu zapřáhni za klasické kolo.
Tipuju, že nezvládneš ani první etapu.
Bez elektriky, to chodí "trochu" jinak.
Abych mohl, v r.23, na cestě do Španělska konstatovat "jedu rychleji", musel jsem předchozích šest let, takřka denně, v každém ročním období, fyzicky i mentálně trpět, a fakt ne málo.
V osmnácti, by mi na to stačilo pár měsíců..
Ramena, záda, ruce, dostávají zabrat na poctivých kilometrech zhruba stejně, jako na elektrických, s tímhle tvrzením nemám problém.
Ale u klasických kilometrů je to hlavně o nohách.
Alespoň tak se to obvykle říká.
Je to sice blbost, při správném šlapání maká celý člověk od hlavy k patě, ale to je teď asi jedno.
-2
Ne, stejnou váhu si za kolo bez motoru nezapřáhnu z prostého důvodu, že nevezu ty baterie, nabíječky kabely a rozdvojku.
Navíc je to asi 13 kilo, to už je znát dost.
A jak je to těžké, potřebuješ tu přípomoc.
Ono by to jelo i bez motoru, jen bys musel na nejlehčí převod a krokem
Ano, písu to tu už snad deset let. Cestován kole není jen o tom, jak se opíráš do pedálů ale dostane zahulit celé tělo. A ruce, ramena a záda nešlapou, takže je fuk jestli sedís 10 hodin na ekole nebo na kole bez přípomoci, fostaneš zabrat stejně.
Nic o tom nevíš, ne e-kole si do daleka nejel, š poně nemudruj, protože fakt nemáš ani malinko představu.
Dojedu dál protože jedu rychleji.
Unavený jsem za stejný čas v sedle velmi podobně.
Proto nemám problém ta kola střídat, záleží jak dlouhé si naplánuji etapy.
-7
Nic o tom nevím? Však vycházím z toho, co sám píšeš - "je to těžké, potřebuješ přípomoc"... "jelo by to i bez motoru, ale na nejlehčí převod a krokem."
Na elektrokole s vozíkem ujedeš 160, na klasice jen 80 (jak sám píšeš).
Na elektriku tedy nejedeš stejně rychle, jako na klasice, ale dvojnásobnou rychlostí.
A přitom jsi stejně unavený.
To jasně ukazuje, že výkon tvého elektrokola brutální je.
Neustále píšeš o přípomoci, jenže ta přípomoc je tvoje.
Ty tomu motoru pomáháš dle vlastní libosti, ne on tobě.
Převážnou část práce odvede motor, ne ty.
A pokud vezmu v úvahu tvůj první letošní výkon bez elektriky, lze z toho usoudit, že se střídáním kol problém máš a ne malý.
Z toho co jsi předvedl vyplývá, že celá ta elektro-souprava by nejspíš jela přibližně stejně rychle i bez tebe.
Bez tvé přípomoci na této úrovni by se dojezd snížil zhruba o deset procent..
0
Znovu opakuji, vůbec nic o tom nevíš, jen meleš hlouposti.
Ano, jsem často večer po cestě na kole unavený.
S tím nic nenadělám, stárnu, bude mi 67.
Ale furt jsem v sedle, furt jsem na cestě.
Nezávodím,jedu si tak, jak mě to vyhovuje.
Jestli tě to žere, trápí a máš potřebu dokládat, že jsem vlastně salát, užij si to.
Mě tím neublížíš.
-5
Po celodenní jízdě na kole je večer unavený každý, to je naprosto přirozené.
Množství odvedené práce, které takovou únavu vyvolá, je ale velmi individuální.
Za určitých okolností může být i "poctivých třicet" obdivuhodný individuální výkon.
Třeba časem pochopíš, že to samé platí ve všech oborech lidské činnosti, jsem prostě nenapravitelný optimista :-)
0
Víš hochu, ty o "opravdové práci" toho mnoho nevíš, tak zrovna v tomhle mě fakt nepoučuj.
Jízda na kole, i když je občas fyzicky únavná, je pro mě odpočinkem od té skutečné práce, která je mi vlastně taky zábavou, ale vypnout, nebo přehodit výhybku je čas od času potřeba.
Ty cestu stále chápeš jako sportovní záležitost, výkon, a pak se v tom motáš jak vítr v bedně.
-4
Víš, synku, nečekal jsem, že to pochopíš hned.
I s možností, že to nepochopíš nikdy, jsem počítal.
A terazky mi povedzte, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom "skutečná"... "opravdová" práce.
-2
Pro Jindru i širavníka- ukončete své debaty tu o jakémsi "prsení se". Shodněme se na tom, že většina tu jsou cyklohobíci, jezdící pro zábavu, poznáním a využití volného času- podle svých možností(finančních i zdravotních)na různých typech kol a vzdálenostech. Každý nemá manželku s autem "na mobilu" ani hotelovou kartu pravidelného zákazníka a už vůbec ne v povaze chlubení se/pokládání se za odborníka, dehonestování/napadání oponentů. Je pravdou, že málokoho by napadlo vydat se "kolmo" přes hory na jaro či před zimou, kdy jsou pod sněhem, ale nic proti tomu! Pokud jde o "pohodový výkon" 180- 200km, pak je pravda, že trpí celé tělo z dlouhého sezení... Prostě Jindra je obivuhodný odborník pro jízdu na e- kole a nenapravitelný NARCIS, s čím je třeba se smířit, nebo jeho příspěvky ignorovat- jinak tu budou pokračovat žabomyší diskuse do nekonečna! Ať se vám daří oběma!!!
-1
Víš, je to moje reportáž, moje téma, a je jen na mě, co si budu psát nebo ne.
Ne narcis, ale prostě na e-kole mám dost najeto, stejně jako na kole bez motoru.
A Pacient se mi tu snaží vysvětlit, jak jako se na tom kole jezdí, jakej jsem salát a flákám to, a já u tu mnoho let trpělivě vysvětluji, jak to ve skutečnosti je.
A také vysvětluji, že nejezdím sportovat, ale něco vidět. A to co jsem viděl sepisují, a lidí si to rádi čtou, i když tady v tom spolku to tak nevypadá.
Vydrž chvilku, v pátek vyrážím pod proudem na Paříž. Nemám tam dlouhé úseky, snad 140 by mohlo být nejvíc, ten nejdelší Norimberk-Heilbronn - ,170 km jsem srabácky rozpůlil.
Bylo by to fakt na mě moc.
-5
...potom se velmi omlouvám, že jsem nepochopil pravidla diskuse i psaní Na kole...:-((
Piš si tedy dál, jak je ti libo na "své reportáži a trpělivě vysvětluj jak to ve skutečnosti" máš ty spolu s gentlemanským chováním a titulováním neznámých oponentů, kteří nemají ani páru o jízdě na e- kole a porovnání s kolem bez motoru- já se už do diskuse jako laik a klasický cyklista bez přípomoci s ročním nájezdem odšlapaných jen 5-7000km (100km denní nájezd na delších výletech) zasahovat nebudu, abych nedehonestoval tvé udatné výkony na cestách po milované Francii. Ať se ti nadále daří jako dosud a zdraví slouží i v úžasných 62 letech, synku...
-1
Tradičně oponuješ něčemu, co jsem nenapsal.
Nepíšu, že jsi salát a flákáš to.
Naopak - dlouhodobě zastávám názor, že posmívat se člověku, který momentálně není v kondici, nebo v dobrém zdravotním stavu, je ubohé.
A taky velmi neprozíravé.
Že nejezdí sportovat, ale něco vidět, totiž psala paní radka také, když ses jí tenkrát vysmíval.
Na to se snažím upozornit.
Pravda je, že když takový posměváček po pár letech začne argumentovat stejně jako ona (a navíc je to chlap, a ne ženská, která nemá na kolo čas kuli vnoučatům), člověk jako já má chuť mu v tom pořádně vymáchat čumák.. jako se to dělá s koťaty, aby nekadily v bytě.
-1
No to je navigace Googlu.
Ta se s tím nepáře. Na cykloturistiku se zátěží nevhodná. Měl jsem nebýt líný a vybrat rovnou delší trasu.
Jo, a taky mě zavedla k uzavřené bráně a tvdila, že mám pokračovat. :-)
Mapy.cz zase hloupě čarují, snaží se tě hnát mimo silnice první třídy a to za každou cenu. Prostě musí se hlídat.
Jakbjsembpsal, věděl jsem, že si naběhnu a přesto jsem tu pitomost udělal.
Jova ještě jsem tím prodíráním pěšinama přišel o národní vlajku, musel jsem vytáhnou náhradní :-)
-4
Jo copak Mapy.cz - mám podobnou zkušenost.
0
Je to tak pokaždé.
Nejdříve se zeptají, odkud jsem, a ti odvážnější se rovnou trefují: „Vy jste Belgičan?“
Prostě mám asi vlámský přízvuk. A když se dáme do řeči, vyzvídají kudy a kam, a nestane se, aby se nezeptali: „A to jedete sám?“
Nikdy mě nenapadlo, že by to bylo snad něco nenormálního, ale trpělivě vysvětluji, že si tak mohu zvolit svoje tempo, na nikoho nečekám ani mi nikdo neujíždí, a také, že co si navařím, to si také sním.
A že dneska jsem si dal dlabanec.
Věděl jsem z mapy, že z okrového města Aix-en-Provence to bude nejdřív asi deset kilometrů do kopce a pak pofrčím z kopečka a dál po rovince kolem kanálu, prostě pohodička.
Vyšlápnul jsem ten drsný kopec, vydrápal se i k oppidiu d'Entremont, které prý bylo kvetoucí keltskou osadou někdy kolem roku 180 před naším letopočtem. Trochu nedůvěřivě jsem se procházel mezi tím kamením a přišlo mi divné, že se zachovalo ze všech zdí tak akorát 60 centimetrů, všude stejně, asi trochu té památce Památkostav pomohl.
„Mazaní Keltové, postavili si své domovy až na vrcholku kopce,“ říkal jsem si a byl rád, že tu horu mám už za sebou.
Odteď jen dolů, krásná Provence otevírá náruč.
Ale prdlačky. Sjel jsem do údolí a přede mnou další kopec. Takový ten, že za každou zatáčkou myslíte, že už končí, ale ono vůbec ne. Takových zatáček „naděje“ je tam asi tucet.
A já na to nebyl připravený. Bylo to, jako když mě praští palicí do hlavy, zmizela radost, zůstala jen dřina.
A to všechno jen proto, že jsem se blbě kouknul.
Kdybych počítal se dvěma kopci, bylo by všechno v pořádku, vím, že na cestě bývají.
Ale ta naděje a pevná víra a pak nečekané zklamání mě dočista vykolejilo. A v tu chvíli jsem byl rád, že jsem sám.
Nemohu se na nikoho vymlouvat, nikoho obviňovat, jen se smířit s tím, že jsem prostě tele.
Fotky:
https://photos.google.com/......
-3
Kdybys byl ženská, tak bys mohl za ten nemožný kopec sprdnout manžela. :D
-2
To já zvládni sám, najít viníka.
Osamocené cestování mě připomíná, že za většinu průserů si můžu sám, není to špatně.
Mám toho dost.
Zejtra pauza, tedy jen 12 km.
Taková blbost, a jak mě dokáže rozhodit
-4
V odkazu na fotky máš ani nějakou chybu, nejde otevřít
0
https://photos.app.goo.gl/DnJg6shsZ4FQFFNfA
Snad to bude fungovat
-2
Už jsem chtěla napsat, že i v té řece tam mají modrou vodu. Naštěstí na dalším snímku je potok úplně stejně kalnej, jak ten u nás, to mě uklidnilo :-)
0
Záleží na nasvětlení.
Ten kanál je elektárenské společnosti EDV, a musel tak mít nějaký malér, viděl jsem nornou stěnu.
Jinak je tu fakt jiné světlo než doma, přátelé výtvarníci si všimnuli.
Já si všimnul, že tu nikde netočí plzeň, tak tu nezůstanu
-4
Už bylo načase zvolnit.
A když něco dělám, dělám to naplno, tedy když zvolňuji, nemažu se s tím a zvolňuji fest. Čímž chci prostě jen okecat, že jsem dneska jel přesně 13,5 kilometru, po naprosté rovince, a to tak, že kdyby náhodou mým směrem šli nějací chodci, byli by zcela jistě rychlejší.
V krásném hotelu v L'Isle-sur-la-Sorgue jsem si včera vyjednal, že mě ubytují už v poledne, tedy vlastně jsem si udělal volný den.
Tak krokem míjím ta políčka, rozparcelovaná na malé obdélníky větrolamy, a ta zemědělská stavení plná harampádí na dvorku, občas připomínající autovrakoviště. Ne, místní moc času svým příbytkům nevěnují, nejsem v Akvitánii nebo v Alsasku.
Ale všechno dohromady, i když čurbes, je krásné, patří to sem. A hned si vzpomínám na tátu, který z Provence jistě nebyl, ale také měl tu schopnost vytvářet kolem sebe neuvěřitelný nepořádek. Ale zase měl až nepochopitelný smysl pro krásu detailu.
To takhle v neděli odpoledne, při pravidelné návštěvě u dědečka a babičky, si vzal Soňu stranou. "Tohle musíš vidět!". Prodral se tím harampádím, které bylo všude kolem jeho skleníku, a ukázal jí kaktus.
"Vidíš, včera vykvetl! Není to nádhera?"
Je mi líto, že tu dneska se mnou není. Ani on, ani máma. Že nemohou cestovat Francií, o které vždycky snili, a když už mohli, protože ten darebný režim padl, byli, nebo spíše se cítili na výlety do dálav staří.
A když si vyjeli se zájezdem do Švýcarska, nic si nedopřáli, ani to hloupé kafe. Natož večeři.
Přeci neprojí za jeden večer půl důchodu.
A když jsem tátovi podstrčil dvě stovky v markách, ať vezme mámu na večeři, neudělal to, za ty peníze nakoupili dárky.
"Táto, sedej, dáme si něco francouzského na zub. Jakože co budeme pít? Přeci pivo!"
Ne, to se už nikdy nestane.
A proto mám vztek. Děsný vztek na všechny, kteří ten systém, ve kterém nás drželi za ostnatými dráty, podporovali a velmi aktivně a ochotně mu sloužili.
pokr
-5
To nebylo "děláme to kvůli dětem". Moji rodiče nás měli tři. Dělali to kvůli sobě, své kariéře, ochotní bránit tu lumpárnu se zbraní, střílet na ty, kteří chtěli žít jinde.
To si nelze "odpracovat".
Nejde o mě. Za svoje rodiče se zlobím.
A jak si tak mudruji, nějak jsem zrychlil a do hotelu přijíždím přesně v poledne. Hned u dveří mě sjela taková aktivní slečna z recepce, protože měla pocit, že jsem tam s tím kolem zabloudil a že ho opírám o jejich tak důležitý květník. Rychle se to vysvětlilo a najednou jsem byl i s kolem vítaný "mesjé Párik" a jakože jakou jsem měl cestu a jestli nechci trochu vody.
"Voda?„To je strašně nebezpečné, samá bakterie,“ žertuji a v tom okamžiku je mi nabídnuto šampaňské.
Mrcha jedna, ještě před minutou byla na mě připravena volat ochranku.
Kolo odvedl pikolík do garáže a slečna mě doprovodila do pokoje. Jak člověka změní ta uniforma, byť hotelová. Těm nad sebou lichotí a podlejzají, ty pod sebou buzerují a šikanují.
fotky:
https://photos.app.goo.gl/PE4BDRp9N9sEdFE56
-6
Ty jsi nechal uskladnit kolo v garáži místo vedle postele? Vždyť ti tam krysy prokoušou pláště! A jak ho budeš přes noc dobíjet? Nebude se to kolo bez tabe bát? :D
-1
Tady jsem byl napodzim, vím, že je to v pohodě, a narozdíl od jiných hotelů, tady přebírají plnou zodpovědnost, kdyby se něco stalo.
Ale nestane, mají v té garáži kotec pod zámkem, napodzim jsek to kontroloval.
Je to jisté nepohodlí, vše co se musí nabíjet jsem z kola odstrojil do batohu, prostě věděl jsem co mě čeká. Kdybych trval na tom, že půjde na pokoj, asi by šlo, ale tady fakt není důvod dělat kůžičky.
Prostě jako když maníkovi před hotelem dáš klíčky od auta, ať se o něj postará. V tom okamžiku nese zodpovědnost hotel.
Je to jiné, než ho nechat v nějaké společné kolárně, kde si stejně za to ručíš sám.
Tady je to fakt dost slušné bydlení, víš.
-4
Mně tohle připadá jako správný postoj hotelu. Jen jsem nevěřil, že bys na to někdy přistoupil. Lepšíš se :)
-2
Nedělám problémy, když jsem si jist.
Ve Strasbourgu je kolo také na dvorku. Vím, že v bezpečí. Na pokoj jej nemůžu vzít, protože jectam prťavý výtah.
Naopak, na popularní cyklotrase kolem Loiry kolo v kolárně nenechám ani omylem.
Zvláště když tě upozorňují, že za nic neručí.
Ten maník coi kolo odváděl byl nadšený, říkal, že takové ještě neviděl zblízka. Že je taky cykloun. Říkal jsem mu, ať si to projede, ale on že nemůže, že maká. Ale tak spiklenecky mrkal...
:-)
-3
https://photos.app.goo.gl/UqYGJCZpTLtcUX6R9
Mají Michelina :-)
A překvapivě, když to srovnám s Valentinkým menu Pod ledem, 110 euro je vlastně přijatelná cena
-3
U tohoto stroje porucha přehazovačky nehrozí :)
0
Elektrické přehazovačky jsou spolehlivé a výdrž baterii není limitující. Nabíječka váží pár gramů. Ty knoflíky v pákách stačí vyměnit jednou za rok.
Jisté je, že když se to vysere, nemáš šanci to opravit. Ale kolo bez přehazovačky z toho udělat umím, takže by se dalo dojet jako na tom tvém.
Pokrok nezastavís.
Před 12 lety tady místní dámy dělali blbce, že jako dotykový telefon je k prdu, a že telefon je k zelefonování, a podobné kecy.
Dnedks ho má každá v kabelce.
Já když byl kluk, bylo kolo s přehazkou oro nás sen, pak jsme měli tavzříkolečks. Koukni dneska.
Mxslím si, že časem ty elrktrické přehazovačkx také budou standardem. Jednodušší montáž i údržba, širokÿ rozsah pastorků, lehounké a přesné řazení. Asi jako jsou dneska standardem kotoučové brzdy
-4
No nevím. Já jsem spokojenej s tímhle. Na moderně co měsíc něco měním, drahý je to jako prase a nic to nevydrží. Prý moc jezdím. tady na staříkovi mám interval výměny půlroční. Dokonce i řetěz nevytáhnu po první výjižďce... je totiž na motorová kola (jednorychlostní s převodovkou v náboji) a měl by vydržet tah kilowatovýho motoru. Mě vydrží tak ten půl rok :)
0
Jasně, proti gustu...
Nemám pocit, že to nic nevydrží, ake mám s tím najeto málo, asi 2 tisíce.
Řetěz se měnit musí furt, vlastně po každé cestě. A destičky, a něco poštelujou, a je to za 7 litrů, u Štěrby. Dvakrát do roka.
Platím za svoji pohodlnost a také za spolehlivost. Dám v úterý, ve čtvrtek je kolo nachystané na cestu. Bez keců, že mají v sezóně moc práce. Koupil jsem tam kolo za 200 litrů, a chovají se slušně.
Když jsdm se po 25 letech vrátil do sedla, spoustu věcí jsem nechápal. Vozil jsem s sebou náhradní dráty, to byl za nás na těch jednostěnných ráfkách problém. Dnes vidím, že bych se místo drátů měl naučit vyměňovat brzdové destičky. Třeba na tom ekole po 1000 km musím měnit i kotouč.
Jasně, máš pravdu. Staré stroje fungují spolehlivěji, ale jsou těžké.
-4
Dnes jsem vážně prožil něco podobného nejšťastnějšímu dni Ivana Ivanoviče Ivanova.
To, jak u jeho bytu v paneláku na moskevském předměstí ve tři hodiny najednou někdo zvoní a buší na dveře.
Jde otevřít, a tam tři chlápci v kožených kabátech křičí:
"Vy jste Ivan Sergejevič Ivanov!!!"
"Ne, já jsem Ivan Ivanovič, Ivan Sergejevič bydlí o patro výš..."
Ráno na hotelové recepci jsem potkal pána, co mě ubytovával na podzim, a protože jezdí taky na kole, povídali jsme si a poradil mi kudy je to na Avignon lepší. Zaplatím kartou, přivedou mi kolo, navěsím na něj ty brašny a frčím. A asi po pěti kilometrech slyším, jako by něco spadlo na zem a cinklo to. Okamžitě kontroluju pravou kapsu, vozím tam peněženku, spíš je to takové kovové pouzdro na doklady a platební karty.
A kapsa zapnutá na zip, ale peněženka v ní není.
Vždycky ji tam vozím, vpravo, občas se poplácáním ujišťuji, jestli tam je. A teď nic.
I když ze zapnuté kapsy nemohla vypadnout, vracím se totálně vystresovaný o těch pár metrů zpátky, kde to cinklo. Samozřejmě nic. Celý jsem se rázem zpotil, sáhnu do levé kapsy bundy pro kapesník a nahmatám tu peněženku.
"Dobrý den, Ivane Ivanoviči!"
Jak jsem se s tím maníkem zapovídal, strčil jsem ji do špatné kapsy.
A dál už jen samá pozitiva.
Dostal jsem pokoj s terasou s výhledem na náměstí s papežským palácem, vypral a spokojeně na té terase usnul. Vím, spát jsem mohl i doma, ale což, vždyť je to jen nějaký Avignon :-)
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/N3kq5fBC3xMLBsQ96
-4
To ubytování na dosah papežského paláce je tedy parádní.
0
To je hotel Mercure Avignon Centre Palais des Papes, tenhle pokojík s terasou mají jen jeden, a protože v tom řetězci utrác spoustu peněz, když ho mají volný, dají mi ho.
-3
Pokojík s teráskou, to se musí líbit aji tomu kolu!
0
Poštěstilo se mi být v městech Avignon i Arles několikrát, a popravdě, Arles mám raději. Ale o tom nechci psát. Vlastně je to celkem paradox, podél Rhôny jsem dneska jel z A do A poprvé.
Slavná ViaRhôna se drží dál od řeky, ale já jsem se rozhodl pro vlastní trasu.
A tak jsem dojel do města Tarascon, které vám chci přiblížit, protože vám o něm v průvodcích napíší málo.
Jak to nejlépe popsat. Uzounké uličky starého města, zabedněné okenice, a obyvatelé?
Jako bych se dostal o tisíc kilometrů níže, do Maroka, Tunisu, Alžíru. Vím, že tyhle lidi fotit nesmím, tak snad jen popis. Sedí sami, kouří a koukají do prázdna. Pokud sedí ve dvojici, dělají totéž. A když k tobě obrátí oči, z jejich pohledu necítíš zájem: „Hele, odkud ten člověk je?“
Spíš zlobnou výhrůžku: „Padej odsud, šmejde.“
Muži, v hloučcích, či sami, ale jen muži.
A ve vzduchu něco, co připomíná vůni cibule.
Byl jsem rád, když jsem to město měl za zády, cítil jsem, že mě nemají rádi, že nejsem vítán.
Po pár kilometrech jsem pochopil, proč Tarascon už není dobrá adresa. Hned za průmyslovou zónou je ohromná věznice a o kilometr dál chemička. A z ní vanul ten „cibulový“ odér.
Googlil jsem to město, má pozoruhodnou minulost, ale asi nezáviděníhodnou budoucnost.
A ještě jedna věc. Z města Arles až k chemičce v Tarasconu, 13 kilometrů, vede skvělá nová cyklostezka.
Jasně, Arles je báječné město, ale o něm se dočtete jinde.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/HUV1ZfrWkV23z7G78
-3
Hned za řekou Rhônou, tedy vlastně jejím východním ramenem, protože odsud už vytváří deltu, ve které se nachází kraj koní, býků a rýže Camargue, tak hned za tím mostem krajina mění. Ubylo větrolamů, širokou rovnou planinu terorizuje vítr.
Měl jsem štěstí, dul od jihu a já mířil na sever.
Stejně jako krajina, jinou podobu mají i místní zemědělské usedlosti. Už to nejsou „château“ ani „domaine“, ale tady se nazývají „mas“.
Popravdě, není tady toho mnoho, na čem by oko se zalíbením spočinulo, prostě placka.
Předpověď říkala, že ve dvě hodiny odpoledne se spustí průtrž mračen, proto jsem moc nelelkoval a přesně v 13:55 jsem cinkal na zvonek v hotelové recepci.
Nebe vypadalo opravdu hrozivě, ale nakonec v Nîmes ani nekáplo.
A potom?
Potom jsem zašel do místního Musée de la Romanité znovu si prohlédnout a snad i lépe nafotit staré římské sklo, které inspirovalo Emanuela Beránka v počátcích škrdlovické sklárny. A to byl vlastně důvod, proč jsem do Nîmes jel.
fotky:
https://photos.app.goo.gl/u32xzBDexjvF9iLy8
-3
https://youtu.be/sM8Hj3wnszQ?feature=shared
-4
Video Škrdlovická antika jsem shlédl. Dokud kopíroval antické vzory, tak to bylo nádherné.
Ale kde jsou tvé fotky z muzea skutečné antiky?
-3
Správná připomínka, tady
https://photos.app.goo.gl/HfRQ7pSsjwQ97yCh7
Nedá se říci "dokud", on jinou možnost tehdy vlastně neměl a zdá se, že staří latiníci měli přeci jenom malinko víc tepla v peci.
Škrdlovice razili u novou cestu, vlastně tak trochu zásluhou Kotíka, Kaplického a Hetteše, jak to bylo dál jsem udělal tady.
https://youtu.be/GDY43uer6z8?si=UyLOlb5zMDD3doPy
K dalšímu jsme se zatím nedostal, ale následovalo fantastické období trienále v Milaně a následně Bruselu, vzorovcání žáků atelieru Kaplického, a pak dál hlavní výtvarníci Svobodová, Vízner, Hora a pak restituce, krize 2008 a konec.
Sepsali jsme to před lety.
Prostě nějak nestíhám, ale kus mám hotovo.
Vláďa Klein mi schválil první třetinu jeho životopisu :-)
Tolik práce a tak málo času.
-2
Díky, je to nádherné. Když se ty modré nádoby navítí a ony lehce zprůsvitní a září, tak je to překrásné. Ty tvary jsou jednoduché, účelné, funkční. Děkuji.
-3
Ty modré nádoby, jestli myslís tyhle, jsou pohřební urny z 1-2. století našeho letopočtu.
V současnosti skleněné urny taky dělá jedna naše sklářská firma, musel bych to ale hledat.
-2
Jo to jsou ony. Nečekal jsem zrovna tohle použití. Ale když se to naplní popelem, tak všechno kouzlo nasvícení zmizí, což je škoda. Mně bude stačit běžná plastová urna. Nevím, jestli si jí užiju.
-2
Popřemejšlej o něčem solidnějším, je to na dlouho :-)
-3
Jak říkával Ebenezer Vydřigroš, užívejte si života, mrtví budete dlouho.
0
No, je to už desátý den, co sedím v sedle.
Letos jsem si to naplánoval tak, abych se nesedřel, ale i tak mi bylo občas ouvej. Jenže cestování na kole do dálek je trochu podobné plavání. Uprostřed bazénu si nemůžeš říct: „Mám toho dost, nebaví mě to, končím.“
A tak se jede dál, i když to tolik netěší.
Dneska byl ale den, kdy všechno klapalo jako po drátku, malinko přes padesát, po té rovině Camargue, kde o pohodě nebo nepohodě rozhoduje vítr. Dneska nefoukalo, nebo jen malinko.
Znám to tu, vlastně za posledních 10 let jsem tudy jel alespoň jednou ročně. Za slunce, za lijáku, v protivětru nebo jako dneska, na pohodu za polojasného počasí.
Koně, býci, vinice a pastviny a turistická perla, opevněné město Aigues-Mortes. Město, ze kterého byla vypravena roku 1248 křižácká výprava, tedy bylo na břehu moře.
Dneska je moře tak o 5 kilometrů dál a v koutku duše se mi potom vynořují pochybnosti, jestli ty klimatické modely nejsou trochu mimo a jestli vlastně, když moře stoupne vlivem toho oteplení, se vlastně nevrátí do stavu v roce 1248, ale nebudu se v tom babrat, už tak jsem dost velký ddezolát,když nenosím tu flanelku.
A pak nové město La Grande-Motte, kde bydlím a zůstanu tady i zítra, protože jsem si nechal jeden den do rezervy, kterou jsem nevyužil, ale musím ji vyčerpat. Jako s tím rozpočtem. Nevyčerpáš, příští cestu nedostaneš.
Proto si o Grande-Motte povíme něco až zítra.
Fotky:
https://photos.app.goo.gl/1JCWAu7SbaTnWiVg9
-2
V Camarque je pěkně, plaměňáci, atd. Já jsem tam ale zažil zase brutální vedro.
0
Dneska jsem lelkoval na místě, v Grande Motte, o kterém jsem včera slíbil, že vám něco napíšu.
Zjistil jsem ovšem, že málo lidí je ochotno dnes číst, což je informace obzvláště zarmucující a truchlivá pro mě, jako mladého, začínajícího literáta.
Tak tedy takhle, trochu na koleně, tak prosím o shovívavost.
https://youtu.be/LAZ0d7Yvc7Y?si=X6sx0jJnw-1yXCf5
-3
tak znovu:
https://youtu.be/LAZ0d7Yvc7Y
nevím proč to má nakolo tak blbě uděláno, že nemůžeš kliknotout ale musíš si to vzít na clipboard a otevřít.
Jinak, kdyby ti to ani tak nešlo, YouTube, kanál Douce France, tam to najdeš, a pár dalších věcí
-5
A jak to tam vypadá v současnosti? Tahle nová rekreační města po čase dost stratí na kouzle, ošoupou se a vyblednou.
-3
To byla současnost, focené včera. Tak to tam vypadá teď. Hodně rekonstruují, opravují ty fasásdy, je předsezóna.
Většina těch rezidencí je prázdná, z obch jůdků, kaváren a bister také otevřeno každé druhé.
Všude jsou vlastně jenom staří lidé, občas s předškolními vnoučaty, proti Azurovému pobřeží, Nice nebo Cannes je tam totálně mrtvo.
Koukni na obsazenost mého hotelu.
Jak to v Grande Motte vypadá v sezóně vlastně nevím, nikdy jsem tam nebyl. Buď na takhle brzy na jaře, nebo v září. V září je tam ješte dost lidí, ale zase 15/9 končí sezóna na plážích, zavřou ty stánky, sprchám seberou kohoutky, konec. Z pláží musí zmizet všechny ty provizorní budovy s lehátky, příroda si má oddychnout. Mají na to zákon. Je šumák, že pere slunce a je teplo, patnáctého je konec. Na pláž můžeš, ale není už žádný servis.
-5
A jsem v cíli.
Dneska jsem navigaci opravdu nepotřeboval, na kurzu francouzštiny v Montpellieru budu po patnácté a oblast mezi La Grande Motte a Sète mám už v pedálech.
Přesto a pokaždé jsem nadšen z plameňáků, co neustále zobany prozkoumávají dno mělkých lagun, nevynechám zastávku v La Maguelone, což je takový vršek osázený vinicí mezi těmi vodami, na kterém stojí katedrála z 12. století. Ne moc vznosná ani fotogenická, zato velmi fortelná.
A pak už jen několikrát zatočit šlapkami a jsem v Sète.
To je město, které nelze odbýt dvěma větami mezi předkrmem a hlavním chodem a dneska z něj mnoho neukážu. Ne, že bych nechtěl, ale musel jsem vynechat fotografování a přišlápnout si, protože mě do zad tlačil vítr, který nesl těžké mraky.
Jen se za mnou zavřely dveře hotelu, tak to začalo.
Z vycházky po městě nebylo tedy nic.
A lépe prý nebude nejbližších pět dní.
Zítra do Montpellieru pojedu vlakem.
Měl jsem neuvěřitelné štěstí, celou cestu bylo krásně a zkazilo se to, až když jsem byl v suchu pod střechou.
A navíc, nemusím litovat, že jsem s sebou vláčel soupravu proti dešti, využil jsem ji cestou na večeři k Fredovi. Před chvilkou jsme to počítali, jak dlouho se vlastně známe.
Neuvěříte, ale poprvé jsem u něj večeřel v roce 1996.
A proč zrovna tam, když kolem je asi 10 podobných restaurací? On jediný měl točené pivo, ostatní cinkali lahvemi.
Co funguje, neopravuji, tak u něj večeřím minimálně jedenkrát za rok třicet let.
fotky:
https://photos.app.goo.gl/GX4SD97mEZj7ieKs6
-3
Tak fajt jsem měl neskutečné štěstí.
Od včerejška je tu slota.
Občas prší, ale hlavně foukà vítr v poryvech a toje na pytel. Cesta vede asi 10 kiláků po státovce a mám na ní škaredé vzpomínky. To asi před dvěma lety, bylo taky takhle a vlakem to nešlo, protože stávkovali.
To jsem jel, najednou z boku fouklo, a atrcilo mě to tak metr do vozovky. Řidiči s tím, že se jim náhle posunu do silnice nepočítají, tedy někteří. A tak jsem vždycky když jsem za sebou uviděl auto stál a držel kolo, aby mě to nesfouklo Blbých deset kiláků.
Dbeska nestávkují, tak v 11 na vlak
-3
Tak od čtvrtka tady, kousek od moře, s malými přestávkami prší. Soňa přijela do hotelu asi o půlhodiny dřívě než já si to ze Sète přihasil vlakem, všechno jak má být. Vracíme se do známých míst, v tomhle hotelu a v Montpellieru jsme už po patnácté.
Vždycky na dva týdny, tedy celkem 210 dní tady, což je už kus života, že jo.
Co s vokným víkendem když tu leje?
Je pár možností, muzea a galerie, ale tam už jsme byli několikrát. Co takhle zajet do Toulouse, nového hlavního města regionu Occinatnie?
TGV tam jede dvě hodiny, žádný stres.
A navíc, v Toulouse má být slunečno.
Tak tady je Toulouse, tedy centrum.
Zase úplně jiné město, z červených cihel.
Všimněte si, jak hodně se tam jezdí na kole. No ona tam je taky rovinka...
https://photos.app.goo.gl/hu4BBAZksy6A1ukC7
V Toulouse jsem byl asi dvakrát na kole když jsem drandil podél Kanálu du Midi, a pak jednou z Montpellieru vlakem, když Soňa mardoila, tak mám i fotky z Capitolu
https://photos.app.goo.gl/fnfNQy4VCY86ph8h8
Udělal jsem si zvlášť výlet do vého městečka -vesmírného městečka - Cité de l'Espace, to je tady ve videu:
https://www.youtube.com/watch?v=l-SXiuLdEVw
Víc toho zatím o Toulouse nemám.
-4
A jak jsem slíbil ještě ty údaje z Garminu s mapama.
https://photos.app.goo.gl/HAxqnjYU6QFmxWYt7
Kromě krátkého úseku mezi Bignoles a Saint-Maximin, kde jsem se dostal do bláta, bych trasu mohl doporučit.
Možná ještě z Avignonu do Arles by se dalo jet oio nějaké hezčí trase značené jako ViaRhona, já se držel řeky a prohlédl si místo krajiny chemičku.
-4
Je tam nějaká připomínka na jejich hraběte Henri de Toulouse-Lautrec?
-2
Ne, Toulouse-Lautrec má skvělé muzeum ve svém rodném městě Albi. Možná někde na starých discích najdu fotky, nebo lépe, zajedu tam a nafotím.
Měl výstavu kreseb v Paříži v lednu 2020, ale proti tomu co mají vystaveno v Albi to bylo slabé
https://photos.app.goo.gl/WW7ah1kNyLzTVAoz8
Henrih se rodina snažila léčit z jeho závislosti i u Bassinu Arcachon.
https://youtu.be/KdAqU7gnnfQ?si=2osYPZ2vYbf-eijK
Ale hajzlík si tam našel kumpány a chlastal dál. Ta vila kde pobýval je tam furt
-4