Francie
Tedy už dva dny, ale neměl jsem čas to postovat.
8/11/2025
Tak jsem vyjel.
Tedy přesněji odvezl jsem si to harampádí do Norimberka, a zítra vyrazím. Bude pršet, hlásí.
Jak jinak, kdyby ne, nevyniklo by tak to moje sebezničující udatenství :-).
Samozřejmě, poučen z předchozích lapálií, vezu si náhradní kolecko k vozíku, čtvero duší jak k velocipédu, tak i těch malých k vozíku, ani pumpičku jsem nezapomenul, všechno prověřeno třikrát, nedostanou mě, říkal jsem si.
A přeci.
Baterie prázdné, protože jako správný Harpagon je nabiju v hotelu a tady jsem narazil. Zkušeně vytáhnu rozdvojku, zapojím obě nabíječky, a chystám se napustit si vanu.
A pak se to stalo. V jedné nabíječce nějak zapraskalo, zavrčela, a chcípla. Safra, čtyři baterie, jedna se nabíjí skoro 3 hodiny, to budu muset v noci řídit budíka a přehazovat baterie.
A pak mi to došlo Ta moje zatracená povaha statika.
Já mám jen JEDNU nabíječku, co když se i ta vysype?
Co potom?
A zmocnil se mě děs.
Noční vstávání by mi nevadilo, ale CO KDYŽ?
Na "co když" musí být statik připraven, nedopustit nic takového. A tak hledám v mapě prodejnu elektrokol.
Nacházím a za půl hodiny už požaduji "ládegeréte" na Bosche. Ano, je ale musí to objednat, bude v pondělí.
Cu špét, šajze...ulevuji si.
Až takového klučinu, co tam v koutě montoval nějaké kolo napadlo "Co když mu dáme nějakou od kol co prodáváme? V neděli ho nikdo nekoupí, máme zavřeno, a v pondělí to doplníme a hotovo".
Nápad skvělý, ale musí se počkat na šéfa, aby to povolil.
Bude za hodinu.
Hodinu trajdám Norimberkem napnutý jak šle, a jo, klaplo to. Mám druhou nabíječku.
Okukuji tu sochu a dostávám hlad.
Snad jsem si ten pech vybral hned na začátku.
No, dneska jsem moc vtipné kaše nepojedl, prostě celý den byl takový, jak jsem čekal. Žádná průtrž mračen, ale vytrvalý, studený déšť.
Učinil jsem se nepromokavým, a fakt to projel v suchu.
Stinnou stránkou je, že všechno musí těsnit fest.
Boty, návleky, a tak sice v suchu, ale skoro až bolestivě zaškrcené haksny,manžety u treter jsou fakt přísné. Ještě, že jsem si moudře naplánoval jen kousek, 95 km do Crailsheimu.
Jo, nějaký fanda cyklistiky uprostřed stezky rozbil skleněnou flašku s pivem. Uviděl jsem to pozdě, projel jsem to. Pláště kola to zvládly, ale píchnul jsem kolečko vozíku. No mám druhé!
Vyměnil jsem ho a frčel dál se ztrátou ne větší než 30 vteřin.
https://www.relive.com/view/vXOdAYXQ746
-6
Nevím, kde se to ve mě vzalo.
Ten bezdůvodný optimismus.
Věřil jsem předpovědi počasí a byl skálopevně přesvědčen, že bude hezký den.
Přitom jsem léty ohoblován v cynického skeptika, vím, že svět není fér, a lidi tuplem,.
Přesto dnes ráno se mi to stalo.
Zřejmě první příznaky stařecké demence - dětinská důvěra v media.
"Proč bych na sebe navlékal ty nepromokavé svršky, když bude svítit sluníčko?" rozhodl jsem se.
Když jsem se vyhoupnul do sedla svého elektrooře, měl jsem se vážně za nesvéprávného, protože lilo docela přísně.
Ale nelžu slovem, ujel jsem sotva deset metrů, a přestalo. A s každým protočením pedálů se počasí vylepšovalo a já věděl, že dneska mě čeká zase jeden z těch dní, kvůli kterým projíždím deštěm, klepu se zimou, a zápasím s větrem. Fantastický den na kole.
A frčím z kopce k říčce Kocher a pořád jej vidím.
Ten sen. Nikoliv klukovský, spíše jinošský.
Kochertallbrücke, most přes údolí řeky Kocher.
Jako kluk jsem chtěl být jazzovým trumpetistou. A dul jsem z plných plic a trápil svou neúnavností okolí. A pak jsem si na kole vyrazil přední zuby a moje kariera skončila dříve než začala. Pro hudební svět to ztráta nebyla, s trumpetou jsem spíše zápasil, než na ní hrál.
A tak jsem se rozhodl, že budu navrhovat mosty.
Můj táta, stavař, mě přinesl dvě knihy o betonových konstrukcích od Jarníka, co mu zbyly po studiích a říkal: "Hochu, na to ty nemáš. Koukni na to to je statika. Samá matematika, diferenciální počet, to nedáš!".
Táta věděl, jak se mnou mluvit. Věděl, že ve mě vyprovokuje ten klukovský vzdor.
"Že na to nemám? Uvidíš!"
Mám tedy v šuplíku diplom inženýra ocelových mostů.
Původně jsem chtěl studovat betonové mosty, ale osud chtěl jinak. Díky tátově povaze a díky i mé, která je jeho věrnou kopií, jsem s ním měl velmi komplikované vztahy, odstěhoval jsem se na chatu ve Velkých Popovicích a na studiích se protloukal sám. A tak jsem neměl čas chodit na přednášky, vydělával jsem.
-6
A přišlo zkoušové období, jdu se zapsat na první zkoužku z Prvků ocelových konstrukcí, zaklepu na dveře sekretariátu, otevře chlap. Co jako chci.
"No chtěl bych se zapsat na zkoužku k profesoru Pecharovi."
"No, to jsem já! Vy jste asi ani na jedné z mých přednášek nebyl, že mě neznáte, co? No, to jsem na vás u zkoušky zvědav!"
A já věděl, že malér, tak jsem posunul zkoušku co nejdále a dřel a šprtal.
"Překvapil jste mě, kolego" řekl Pechar a pokračoval: "Uvidíme se v pátém ročníku, volíte si jako specializaci ocelové mosty, nebo snad ne?"
A bylo rozhodnuto.
Golden Gate je ocelový most tak co.
To se mi promítalo v hlavě, když jsem stoupal z údolí vzhůru. Hodně náhod, spousta štěstí a hromada tvrdé dřiny. Ale stálo to za to.
Jak ta matika, tak projet ten včerejší liják.
https://www.relive.com/view/vevWzQ5GEyq
-6
Tak tuhle trasu jsem jel snad nejčastěji ze všech tady v Německu.
Když jsem chtěl šetřit čas, vysadila mě Soňa až v Heilbronnu, a já pokračoval na Karlsruhe a Strasbourg.
Nemá mě co překvapit, snad kromě uzavřeného železničního přejezdu kousek za Heilbronnem, ale objížďka nebyla dlouhá a zpátky na trase k tomu sousoší v městecku Güglingen, u kterého svá kola fotím.
Stále mi vrtá hlavou, co ty sochy mají představovat.
Říkal jsem si - to jsou učitelky ruštiny.
Ale tady? V tom "zlém" Německu?
Smysl by to dávalo u Erfurtu. Tam, kde žijí ti "hodní" Němci jejichž dědové a pradědové stříleli u Stalingradu do vzduchu. Tam se ruština učila.
Mám jiné vysvětlení.
Německo je prakticky muslimská země a ty dámy jsou Mustafovi tchýně. Čtyři manželky, čtyři tchýně.
A ta pátá je Mustafova maminka.
Problém vyřešen.
"Co to vlastně je za baby, u kterých ta kola fotíš?" ptala se mě Soňa, když jsem jí zase poslal tu fotku.
Předložil jsem jí svojí hypotézu Mustafovýxch tchýní, ale řekla jen krátce, ale důrazně: "To je blbost".
Takže google.
Řeknu vám, že tu sochu udělal v roce 2007 Guido Messer a jmenuje se, no z toho teprv moudří nebudete:
"V jednotě je síla - Persil zůstává Persilem"
Jestli moje teorie nebyla přijatelnější....
Zítra už Strasbourg, Francie.
https://www.relive.com/view/vDqgzMVmBG6
-5
Dnes vám nebudu vyprávět o putování na kole, nebudu se zlobit, že jsem si 12 km zajel, protože uzavřeli silnici, ani se rozplývat nad mocným proudem majestátního Rýna.
Chci vám ukázat Štrasburk, tak trochu jinak, jako Haupstadt předvánočního kýče.
Proti medvědům rozvěšeným na fasádách jsou ti sádroví trpajzlíci, tak oblíbení u našich severních sousedů v Sasku, vlastně decentní uměleckou instalací.
Tady slov netřeba, i když fotky reálný zážitek nenahradí.
ještě to Relive video z cesty
https://www.relive.com/view/vevYzoAkNJO
-4
No jo, listopad = Říjnová revoluce = Jindra v říji?
0
Ale no tak, nepřijde ti to ubohé?
-4
no, nevím kdy se to stalo, musím přesně zjistit, ale prostě vzal jem si do palice, že 17. listopadu budu v Paříži.
A posledních pár let tan přijedu i na kole.
V listopadu byla u nás něco jako revoluce, bylo zuma, nevlídno, ale hřálo nás, že děláme správnou věc.
Tak když mi v listopadu mrzne na cyklostezce prdel, jsem rád, protože vím, že mě mrzla i v roce 1989, a zmrzlá prdel k svobodě asi patří
-5
Hezky se to čte, děkuji za povídání ke kafi :-)
-2
"Spěchej pomalu!"
Bože, jak já tohle tátovo úsloví nesnášel. Asi proto, že měl pravdu.
A dneska mě zase dostihlo.
Do Nancy to mám asi 155 kilometrů, chci-li dojet za světla, měl bych vyjet za rozbřesku, tedy asi v půl osmé.
"Štěstí přeje připraveným" - fakt, zase táta, nikoliv Saturninova teta Kateřina - zabalím si všechno večer, ráno do brašen zabalím jen "civil" co si vezmu na snídani, všechno promyšlené, půjde to rána na ránu. Tedy to jsem si myslel. Snídaně od sedmi, žádné debužírování, v 7:15 jsem na pokoji a začínám na sebe navlékat ty vrstvy. Nejdřív návleky na kolena, aby mi klouby nenamrzly, pak ty dlouhé cyklogatě s vypolstrovanou zadnicí, pak svrchní gatě, které vypadají normálněji, protože v těch šponovkách vypadám jak baleťák, co hraje čmeláka.
A pak neoprénové návleky, ty se musí natáhnout jako první, potom až boty, přes které je zezhora přetáhnu.
No, zapotím se u toho vždycky, proto nejdřív zaopatřím nohy, až potom triko s dlouhým rukávem, přez něj ty kšandy od šponovek...
"A do..."
Já ty šponovky mám obráceně, lacl co mám mít na zádech mě tlačí na pupek.
"Šlaka"
Všechno dolů, a znova, od začátku, tedy až na ty nákoleníky.
"Spěchej pomalu!"
"Ještě ty začínej"
Půl osmá padá, jsem rád za osmou.
Nejkratší cestou ke kanálu a pak známou cestou co nejrychleji dohnat skluz...
Aha, cyklostezku rekonstruují, jasně, je po sezóně.
A tak kličkuji objížďkami a sleduji, jak se mi vzdaluje šance dojet za světla, a tak se opírám do pedálů s ještě větší vervou, abych ten skluz smáznul a pak se to stalo.
Nevím jestli to byl táta, Soňa, nebo úplně někdo jiný, či nakonec já sám?
Říkám si: "Co blbneš, člověče? Kam se ženeš?
Jsi ve Francii, je krásný den, co chceš víc?"
A tak jsem přestal sledovat cyklopočítač, ale koukal na tu podzimní krásu kolem, a nohy mi tančily na pedálech, řítil jsem se jako uragán a přijel jak jsem si naplánoval.
"Netlač na pilu!"
Asi vám nemusím říkat, kdo mě to učil.
ješte to video:
https://www.relive.com/view/v1vjZ7yKWYv
-4
Jo, ranní výjezdy jsou náročné. Ráno nerad spěchám, vždycky potřebuju čas na probuzení a rozhlejbání, radši vstávám dřív, vždycky minimálně o 2 hodiny dřív, pokud se mám balit a chystat věci, tak nejméně o 2,5 hodiny a je to akorát na pohodu.
0
Ohó, krajané.
Dnes jsem nebyl na výletě v sladké Francii. Dnes jsem tu byl jako posel, vyslanec, a nebojím se toho slova - věrozvěst.
Jistě víte, že naše malinká vlast je světoznámá díky skvělému mistrovství našich sklářů a také..
Jasně, je to pivo.
Když jsem se letos v létě potloukal rodným krajem nešťastné Johanky, navštívil jsem i malebné městečko Joinville. A hned naproti kostelu vidím obchod s nàzvem "100 pression" tedy "100 točených". Inu, nemuseli mě dvakrát pobízet. Jenže, v krámku nejenže točené pivo neměli, oni totiž tam neměli pivo vůbec.
Tedy pokusů o pivo plné regály, určitě více než 100 druhů.
"Vy tu nemáte pivo?"
"Tady, to všechno je pivo!" řekla majitelka obchodu.
"Žádné pivo tu nevidím, jen holandské, belgické a francouzské láhvové patoky."
Paní na mě trochu zmateně koukala ale pomohl jí zřejmě štamgast, co si tam doplňoval hladinku štrasburským Meteorem.
"Si neviděla tu vlajku? Pán je z Československa!"
"Československa?"
No, klábosili jsme asi hodinu, přitom se štamgastem popravili pár těch Meteorů, a já paní majitelce slíbil, že až příště pojedu kolem, přivezu jí Plzeň, ať konečně pozná, co je pivo..
No, zrovna "kolem" jsem to neměl, zajel jsem si 35 km, přes kopečky ve fujavici, ale dva "plechy" jsem té paní přivezl. Nebyla vůbec překvapená, zřejmě má štěstí na muže, kteří plní co slíbili.
Krátké pocelování - tady tedy jen 2x - jedu dál, spěchám protože ten vítr mě žral baterie, a já šetřil a jel na režim TOUR, tedy o dost pomaleji, než když to osolím na "plnej knedlík" na TURBO.
I tak jsem o půl hodiny přetáhnul a dojel až za tmy.
Všechno mě bolí, jsem fakt utahaný, ale šťastný.
Prej 100 točených, to víš, ty nádhero :-)
relive
https://www.relive.com/view/vdvmkKzRRx6
-4
Hele, svět je malej. Vloni na podzim koncem října jsme se jen tak lehce (jednodenní výlety od auta) pohybovali po Francii a tou silničkou na prvním obrázku také jeli. Je to u obce Pagny-la-Blanche-Côte.
Obrázky mám, ale bohužel se mi nedaří je poslat.
0
Tou jsem dneska projel, pamatuji si to, že ta Pagny bez těch přívlastků je kousek dál, tak jsem jí projížděl párkrát.
Ale tohle mi vrtá hlavou
https://photos.app.goo.gl/bXmKEcqsj5GP4K6w8
co to safra je, proč?
jak to vzniklo?
normálně řeka, a napravo tenhle bizár. Před milionem let jsem se učil tu geologii a bavilo mě to. Tohle nechapu
-2
To snad ani nevypadá na přírodní, spíš jako uměle vytvořené, nasypané, nebo upravená stráň
0
Ano, to je ta stráň, která mě z dálky zaujala, tak jsme se na to byli podívat. Ale je to určitě přírodní, prostě nějaká vápencová usazenina.
0
A staneš se dvorním dodavatelem? :-)
0
To asi ne.
Spíš jsem chtěl holce ukázat, že umím držet slovo.
Mám zato, že jí ta plzeň ani nezaujme. Z plechu víme prd jak to na chladí, a sedmej schod jí fakt do toho Joinville nepovezu.
Bylo by fajn, kdyby plzeň zařadila do těch regálů, ale moc na to nesázím
-2
To neprodávají chlazené pivo když inzerují "točené"?
0
Baba ty láhváče co štamgasti lemtají má v ledničce, ale ne moc, oni tam lidi chodí kupovat buď láhváce, nebo si kupují soudky, ona jim to pujčuje i s výčepním zařízením.
V létě byla spokojená, že byznys jde, má to snad 2 roky. Baba - ne hezká a sympatická pětatřicátníce, hádám
My jí v létě s tím santusem vypili všechen nachlazený Meteor. Já tam už měl hotel, ale dojel jsem ve tři a hotel otevíral až v pět.
Tak hezké odpoledne u 100 pression, takle to tam vypadalo
https://photos.app.goo.gl/tBP1Shaz2r3oXuN96
-2
Docela hezký obchůdek, slušný chlaďák by si určitě zasloužil, zvlášť když tam je po většinu roku dost teplo.
0
Tam ne, koukni na mapu - Joinville
https://www.google.com/search?q=joinville&...
stále dost na severu, Lotrinsko.
Zima tu není krutá, ale Nice nebo Cannes tone í. V tomhle období prší. Měl jsem pár dní štěstí, zítra zase do pláštěnek
-2
Může být, myslel jsem, že když to je níž než Morava někde na úrovni jižního Slovenska, že tam je už dost teplo.
0
To v západní Evropě až tak neplatí. Větší část Francie je pod vlivem atlanického podnebí. Vloni například v pohoří Cantal kolem prvního května napadlo dost sněhu a pod ním se držela teplota do 10ti stupňů několik dní. A to je nějaká 45. rovnoběžka asi jako třeba Istrie.
0
Přiznám, i když nerad, že se mi ráno fakt nikam nechtělo.
Ještě že to mám jen stovku a víceméně po rovině. Příště si musím vložit do toho putování alespoň den pauzy, pět dní makat, a pak odpočinek.
Třeba v tom Saint-Dizier by to bylo fajn.
Hotel v pořádku, fajn mladá holka na recepci co má zároveň na starosti i bar a protože v hotelu kromě mě ani noha, dala si k mému pivu kafe a klábosili jsme snad úplně o všem. No spíše než dcerou by mi mohla být vnučkou, proto jsem byl překvapený, podobností našich názorů. Ale vlastně je to tak asi v pořádku a lidstvo se pár tisícitiletí vlastně moc nezměnilo a generační konflikt prožíváme s rodiči a pak svými dětmi, ob generaci si už zase rozumíme.
Samozřejmě, že si nedám pivo na lačný žaludek, a tak na doporučení toho děvčete jsem byl na večeři v L'Archestrate, ale to chce samostatnou reportáž.
Povídám servírce "váš kuchař je kouzelník" a ona "ano, děkuji, je to můj otec". Rodinný podnik v tom nejryzejším provedení.
Prostě měl jsem si v Saint-Dizier udělat volný den
A tak hodně neochotně šlapu kolem kanálu k jezeru Der. Prázdné kempy, opuštěné dětské prolejzačky, liduprázdná pláž a koupaliště. Smutné.
V zdravém těle zdravý duch a naopak.
V rozbolavělém a rozlámaném jen chmury a prapodivné myšlenky ze kterých mě vysvobodil osvěžující liják.
A už se zase peru a rvu, není čas si stýskat, "jen v ohni boje se kalí charaktery".
Nebo taky prostě člověk nemá čas na blbosti, protože kouká tu slotu přežít.
Přežil jsem, ale dneska to fakt bolelo.
relive video
https://www.relive.com/view/vrqozk1GeK6
-2
Také si říkám, že kdybych si loni ve Štětíně 4 dny v tom hostelu odpočinul, tak jsem mohl jet dál. Zabalil jsem to asi předčasně. Příště musím včas zařadid odpočinkový den s postelí a záda se umravní.
-2
Chtěl jsem vám psát o cestě z Troyes do Fontainebleu, o radosti z toho, že se neklepu zimou, ani mě neprší na hlavu, a skoro mě nic nebolí. Napsal bych vám o skvěle adaptovaném starém mostě, o tichu a klidu na cyklostezce, i o té krásné samotě v putování Francií, bez které si už těžko umím život představit.
Ale jak jsem si pustil ten FB, vyskočilo na mě několik komentářů, které bolí víc než zadnice po stošedesáti kilometrech.
Jak jsou na sebe lidé v těch debatách zlí a agresivní.
Jak snadno, při obhajobě té bizardní presidentskolampasácké dvojice sklouzávají k agresi - "ty asi obdivuješ slovenskýho stbáka" - a aby tě pořádně fláknul, dodá "soudruhu". Ne já, to oni jsou soudruzi.
Ale to nemá smysl řešit.
Prostě ta míra bezdůvodného, útočného hulvátství k lidem, o kterých nic nevědí, překračuje i mé chápání, a to jsem cerifikovaný vulgarní sprosťak.
A tím se obloukem dostávám k tomu mému každoročnímu trmácení se na kole do Města světel.
Jedu slavit pro mě největší svátek a tu cestu si občas protrpím abych sám sobě připomenul, že nic není zadarmo, a i tu oslavu bych si měl zasloužit.
Prostě se stalo, že jsem v tom lítal od začátku, od toho pátku na Národní. Bylo to výjimečné období naděje, změn, radosti a štěstí, však si to někteří pamatujete.
Ale jedna věc, jakoby se zapomenula, nebo se málo připomíná. To období od 17. listopadu zhruba až do Vánoc se lidí úplně proměnili. Všichni na sebe byli laskaví, slušní, ochotní pomáhat, prostě celý národ, vlastně tenkrát oba národy, jsme byli vážně velká rodina.
Žádné hurávlastenectví, prostě ten pocit sounáležitosti a soudržnosti jsem už od té doby nezažil. Nemohlo to vydržet, nejsem snílek, ale dneska jsme, zdá se, v naprosto opačném extrému.
Naše revoluce byla vážně sametová, a to ne proto, že jsme zločincům tak snadno odpustili, ale byla neopakovatelnou ukázkou mravní síly našich lidí.
Nevolám po tom, aby se to vrátilo, to možné není.
0
Ale na té útočnosti, urážení lidí, které vůbec neznáte, jen proto že vidí svět jinak než vy, na té byste fakt měli ubrat.
A nejen 17. listopadu.
Relive
https://www.relive.com/view/vQvxkp1Gp9q
0
V tom případě bys ovšem měl začít u sebe.
0
Tak jsem to dal.
Soňa dojela také v pořádku, vše jak má být.
Relive
https://www.relive.com/view/vNOPz4EDm2q
0