Terénní cyklistika není jen jízda v horách, aneb všechny tváře MTB

Terénní cyklistika, horská cyklistika, bajkování, bikování, MTB...
Všechny tyto názvy popisují jedno - jízdu na kole mimo asfaltové cesty. Pokud tápete, když slyšíte názvy jako XC, enduro nebo freeride, je tady malá procházka světem horské cyklistiky.

Foto: Specialized bike resort Valašsko

Další fotografie

Označení „horská cyklistika“, která vznikla doslovným překladem z anglického termínu mountainbike (MTB), může vyvolávat spojení na jízdu v horách. Dnes to zdaleka už neplatí, dobré podmínky pro MTB jsou prakticky po celé České republice. I když terénní cyklistika není jen jízda na kole po horách, možnost překonávat převýšení je vítána. Tato větev cyklistiky má dnes mnoho podob. Hlavním znakem společným pro všechna odvětví terénní cyklistiky je zážitek z pohybu, ovládání kola a pobytu venku.

 Foto: NaKole.cz

V současnosti je dle průzkumů cyklistika nejprovozovanějším sportem v ČR, přes polovinu lidí jezdí na kole alespoň příležitostně, z nich se považuje za terénní cyklisty více než 16%.* Není divu, že je u nás pohyb na kole v přírodě tak populární. Česká krajina má zvlněný profil, množství lesů a je protkána sítí cest a stezek. Terénní cyklisté mohou jezdit po lesních cestách a stezkách, sdílí s ostatními uživateli značené turistické trasy, nabízejí se jim vlastní MTB trasy, bike parky a specielní dráhy.To poskytuje všem odvětvím terénní cyklistiky téměř ideální podmínky.
*Zdroj: Národní cyklo a in-line průzkum, STEM/MARK, reprezentativní výběr populace – září 2011

Terénní cyklistika má řadu odvětví

Podle stylu jízdy se bikování časem rozvětvilo do několika katergorií. Není to jen suchá teorie, pro jednotlivé styly jízdy se prodávají různá kola. 

• XC (zkratka z angl. cross country) nebo-li volně přeloženo volná jízda terénem, je obecně nejrozšířenějším druhem terénní cyklistiky. Pod XC lze zahrnout turistické projížďky krajinou po lesních a polních cestách i fyzicky a technicky náročné trasy v horském terénu.V závodním pojetí se jedná o závody na několik kilometrů dlouhých okruzích zpestřených kratšími výjezdy a sjezdy a technickými pasážemi. Mistem světa v XC pro rok 2011 je Jaroslav Kulhavý.
  Kola pro toto pojetí jsou subtilnější konstrukce, mohou být zcela bez odpružení i celoodpružená se zdvihy 80–120mm. 
• All-moutain aneb přes hory, přes doly. Disciplína pro jezdce, kteří si chtějí užít pocit z jízdy v terénu a podívat se na odlehlá místa. Technická náročnost je větší než u XC, délka výletů se zpravidla zkracuje.
  All-mountain kola jsou obvykle celoodpružená se širšími plášti s hrubým vzorkem. Jízdní schopnosti zůstávají na vysoké úrovni, skladba převodů je obdobná jako u XC. Zdvihy se pohybují okolo 120–140mm. 
• Enduro (odvozeno z anglického endurance – výdrž) je hlavně o boji s terénem, jde o pokoření těch nejnáročnějších přírodních cest. Jezdci enduro se krajinou pohybují stále ještě vlastními silami, ale výrazně preferují zábavu ve sjezdu před výjezdem. Jezdí se na menším území s velkou koncentrací technických náročných pasáží.
  Kola pro enduro musí být schopna zvládnout velká zatížení od rázů terénu. Pevná enduro kola jsou vyjímkou, zdvihy odpružení dosahují cca 140–160mm. Celkově robustní komponenty přidávají na váze. Už nejde o to daleko dojet, místo velkých převodníků se objevují rockringy a napínáky řetězu. 
• FR (zkratka z angl. Freeride) Disciplína, kde se již vše odehrává cestou dolů z kopce. Jezdci freeridu už nevyužívají jen terény, které připravila příroda, ale sami si své trasy upravují a staví na nich umělé překážky ve formě lávek, překlopek, skoků a dropů. Umění jízdy je zde na prvním místě.
  Freeridová kola jsou již stroje těžkého kalibru. Vše je nadimenzováno na dopady vysokých skoků a jízdní vlastnosti vyladěny pro sjezd a ovladatelnost v náročném terénu. Zdvihy se pohybují cca mezi 140 a 250mm. 
• DH (zkratka z angl. Down Hill) nebo-li sjezd. Jak už název vypovídá, při sjezdu jde jen o to, dostat se co nejrychleji dolů z kopce. Dominujícími vlastnostmi jsou zde technika jízdy a rychlost. Trať bývá značně náročná s velkým převýšením a sklonem, plná terénních nástrah, skoků a prudkých zatáček. Většinou je uměle vytvořená, často v rámci bike parku, kde je pro cestu nahoru možno využít lanovku. V DH se také pořádají závody i na nejvyšší světové úrovni.
  Sjezdová kola mají téměř vzhled terénních motocyklů. Dominantním prvkem jsou na něm koponenty odpružení, zdvihy dosahují cca 190–250mm. Nutná je specielní výbava s chrániči a integrální helmou.

V rámci MTB ještě existuje množství dalších, především soutěžních disciplín, které většinou vyžadují specifické dráhy a vybavení. Mezi ně patří např.:

• BMX (zkratka z angl. Bicycle Motorcross) Jezdí se na umělých dráhách s hliněnými skoky a nerovnostmi speciálních menších kolech.
• Fourcross se podobá BMX, dráha je však vedena z kopce. V jednu chvíli se na ní utkávají čtyři jezdci (odtud označení fourcross) a soutěží o prvenství. Čeští fourcrossaři pravidelně vítězí na světové úrovni. Mistrem světa pro rok 2011 je Michal Prokop.
• CX, neboli cyklokros – cyklokros se jezdí na kolech podobných silničním, ale s hrubými plášti. Také cyklokros se jezdí na uměle vytvořených tratích, které jsou bez výraznějších kopců a terénních nerovností. O obnovení popularity cyklokrosu u nás se postaral v posledních letech zejména Zdeněk Štybar, několikanásobný mistr světa.

Autor Jiří Bartoň je členem sdružení ČEMBA a pracovní skupiny Česko jede.

Fotogalerie