Pobaltí na kole (3.) – Přes Lotyšsko do Estonska

Další část nás od známé litevské Hory křížů zavede dále na sever, kolem lotyšské metropole Rigy až do Estonska, kde výpravu čeká další překvapení.

Tartu – pomník J. Hurta, současníka K. J. Erbena

Foto: Jaroslav Tvrdík

Další fotografie

Město Joniškis je na hranici Lotyšska. Původně jsme měli v plánu pokračovat ve směru na Rigu, nechat tam nebo v okolí auto a pokračovat vlakem do Estonska. Plány nám zhatil jednak čas a počasí, jednak nemožnost dojet vlakem na hranice. Dříve to možné bylo, později trať skončila značný kus od estonské hranice, a znamenalo by to zbytečnou ztrátu času. Takže změna. Rozhodli jsme se Lotyšsko vynechat a projet jím po silnicích napříč přímo do Estonska. Nejkratší cesta byla směr Jelgava, Riga (obchvat), Valmiera a hraniční město Valga, mající část lotyšskou a část estonskou. I v Lotyšsku jedeme po krásných silnicích a dálnicích, nově vybudovaných v postsovětské éře. Dobrodružství spojené s překvapeními pokračuje i po překročení estonských hranic. Zajeli jsme k nádraží, auto zde odstavili a nabalili kola s tím, že kus popojedeme vlakem. Valga je ospalé město, nádraží trochu připomíná ty naše staré dobré záchytné body. Ale ouha, jenom připomíná. Hned prvním překvapením je, že vlak nejede. Proto jsme jaksi nemohli najít vhodný jízdní řád.  Už jsme se lekli, že zde vlaky taky zrušili, ale nezrušili, jenom máme smůlu, že zrovna teď se totálně opravuje trať a vlaky jezdí až z Elvy, což je 63 km po silnici. U nádraží taky zastavovaly dálkové autobusy, všimli jsme si, že dvěma cyklistům řidič uložil kola do zavazadlového prostoru. Tak jsme se rozhodli zkusit dojet do Elvy autobusem. Čekáme na spoj v 16,20, pak vidíme, že přijel další autobus, ale nechalo nás to klidnými, vždyť ten náš by měl jet až za hodinu. Čekáme tedy další hodinu, ale bus nikde. Tak tam lamentujeme, chodíme sem tam, až jakýsi místní občan si nás všiml a ptal se rusky co se jako děje. Stěžujeme si, jak je doprava nespolehlivá, a tu onen domorodec říká: „Ale vždyť ten autobus už dříve odjel“. Dohadujeme se, že to není možné, že měl jet před 10 minutami. Nicméně po srovnání našich hodinek nám došlo, že v Estonsku nemají zaveden letní čas (hádejte, proč?), a tudíž vše bylo obecně v pořádku, kromě našich plánů. Rozhodli jsme se tedy počkat ještě na poslední spoj v 18 hodin, ale zase smůla – řidič nás nechtěl s koly naložit. Tak jsme to vzdali.

Estonsko, nádraží v pohraničním městě Valga, foto: Jaroslav Tvrdík

Stihli jsme ještě před zavřením banky vyměnit naše koruny za estonské, sedáme na kola a odevzdaně jsme zamířili směrem k městům Elva a Tartu. Značení výborné, vedle silnice vede značný kus kvalitní cyklostezka. Poté, co skončila, jsme vjeli na silnici, ale dopravní ruch byl přijatelný, řidiči ohleduplní, krajina placatá, mírný kopeček byl spíše zpestřením. Šlapali jsme neúnavně až do 22 hod., slunce stále svítilo, na tachometru bylo již 54 km. Rozhodli jsme se zatábořit na louce u nové dřevostavby po dovolení se majitele. Postavili jsme stany a – světe, div se – za světla ve 23 hod. jsme ulehli do spacáků. Už vám asi došlo, proč v Estonsku nemají letní čas. Bylo totiž období tzv. „bílých nocí“, kdy slunce téměř nezapadá, v noci je pološero, a to jenom krátce. I mimo tohle období je dlouho do večera světlo, tak proč zavádět to, co je lidskému organismu vlastně cizí.

Pokračovat

Seriál „Pobaltí na kole“:

(1.) – Přes Polsko na pobřeží Litvy
(2.) – Dobrodružství v Klaipédě a trocha kultury
(3.) – Přes Lotyšsko do Estonska
(4.) – K estonskému severu
(5.) – Putování podél severního pobřeží a poloostrovů Estonska
(6.) – Na Tallinn!
(7.) – Po trati na západní pobřeží
(8.) – Kolem ostrova Vormsi
(9.) – Vlakové dobrodružství na zpáteční cestě

Fotogalerie