Jak se jezdí v dešti

Čeští cyklocestovatelé vyprávějí, jak si obvykle na cestách poradí s deštěm a s nepřízní počasí vůbec.

Foto: NaKole.cz

Jan Galla, cyklocestovatel

Já se v zásadě snažím jet co nejdéle, dokud se déšť dá vydržet. Záleží i na tom, jaká je zrovna situace. Když vidíš, že v dálce je hezky, je to jiné, než když je všude zataženo. To je potom lepší se někde schovat.
Moje vybavení do deště se skládá z horolezecké bundy a na nohy nosím nějaké šusťáky. Jde hlavně o to, aby to rychle uschlo. Teď hledáme nějakou bundu s membránou bez podšívky, která by byla lehká. Ta horolezecká bunda je dost těžká a v teplém dešti v ní někdy bývá moc horko.
Pokud jde o boty, jezdím v páskáčích – to je podle mojí zkušenosti nejlepší. Celou Albánii nebo Ukrajinu jsme projeli prakticky jenom v páskáčích. Když je zima, vezmu si ponožky, a když už je krize, přetáhnu přes to ještě sáčky. To vydrží nouzově tak na hodinu. Teď ale mluvím jen o těch letních cestách, když víme, kam jedeme. Někdy se stane že je potřeba postavit stan v dešti. Používáme stan značky Jurek se dvěma vrstvami – nejprve je potřeba postavit vnitřní ložnici, která obvykle mezitím trochu namokne. Přes něj potom musíme rychle přetáhnout vnější nepromokavou vrstvu.

Jiří Juřík, novinář a fotograf

Když je teplo, je nejlepší jet prakticky nahý. Čím méně toho na sobě máš, tím méně toho zmokne. Na nohou jsou pak ideální sandály, které po dešti rychle oschnou. Pláštěnky jsou na nic – sice nezmokneš, ale zase se pod nimi člověk zpotí, takže nakonec jsi mokrý zevnitř.
V zimě je to ale větší problém, protože kromě vody řešíš i to, abys zůstal v teple. A když jedeš delší dobu, promokne i goretex. Pro to, aby se nohy udržely v suchu, se používají různé návleky na boty.
Základem jsou ale samozřejmě dlouhé kvalitní blatníky.
Pokud jde o přenocování, do vlhka nebo mokra je lepší spacák s dutým vláknem. A když je potřeba postavit v dešti stan, doporučuju ten, u kterého se nejprve staví vnější vrstva, a teprve do ní se potom zanavěsí tropiko (vnitřní vrstva).

Ivan Vančata, cestovní kancelář Eurocykl Herdegen

Dnes už je k dispozici celá řada nepromokavých a zároveň prodyšných materiálů, jako je třeba Gore-Tex nebo Gelanots, takže v současné době se dá jezdit i v dešti relativně v pohodě. Relativně největší problém jsou boty, ale i to je jen otázka kvalitních návleků. Osobně jsem vyzkoušel nejrůznější věci a dnes jsem velmi příjemně překvapený, jak se dá jet i celý den v dešti.
Hodně záleží na oblasti, kam jedete. Mezi nejvíce deštivé oblasti patří Skandinávie, Norsko, Anglie či Bretaň. Tady přicházejí takové ty přívalové deště, a když se člověk hned neschová, do několika vteřin je naskrz promoklý. Ale na druhou stranu, většinou sem přijíždějí lidé, kteří jsou na to připravení psychicky i svým vybavením. Někdy tak může člověka mnohem víc zaskočit a nepříjemně překvapit déšť třeba na Korsice nebo na Elbě, kde to vůbec nečeká.
Každopádně, časem jsme se naučili vozit na našich výletech s cestovní kanceláří pláštěnky ve tvaru ponča. Vždycky je ve skupině někdo, koho špatné počasí zaskočí.

František Šesták, závodník a cyklocestovatel

Jak se připravuju na déšť? Hlavně sleduju předpověď počasí a pokud už mě zastihne déšť na cestě, snažím se nezastavovat a dojet až do cíle. Schovávání před deštěm někde pod stromem nebo v autobusové zastávce se mi neosvědčilo. Většinou totiž jede člověk v určitém tempu a pohyb ho zahřívá, jakmile se zastaví, okamžitě prochladne. Dnes je na trhu k dispozici dostatečný výběr kvalitního oblečení, ve kterém se dá jet. Obvykle jezdím ve funkčním prádle, na nohy si beru, hlavně na delší cesty, návleky a klíčová je kvalitní pláštěnka.
Na krosovém kole mám dlouhé blatníky, ty hodně ochrání. Úplně jiná je ale situace, když jedu závody na silničním kole. Tam žádné blatníky nejsou, to se musí rychle prášit. Cyklisté nejsou žádné pápěrky, je to sice nepříjemné, ale dojet se musí.
Zvláštní jsou naše expedice, to si vozíme všechno s sebou. Dešti se někdy nevyhnete, ale vždycky se snažíme dojet co nejdále a nezastavovat. Právě teď nás chytil přívalový déšť – to vám nepomůže nic a musíte dojet k nejbližšímu přístřeší a tam se usušit. Pokud to jen trochu jde, nestavím stan v dešti, není to dobré. Mokré prádlo ve stanu dobře neuschne, navíc máte mokrý stan. Když pak jedete v mokrých věcech, už není ta radost z jízdy. Proto když prší, snažím se jet, co to dá a najít si ubytování někde v penzionu nebo ubytovně, tam se usušit a užít i trochu kultury.

Jaroslav Lhota, cestovní kancelář Adventura

Déšť, tma a vítr jsou tři největší nepřátelé cyklisty. Zima nebo sníh mi vadí daleko míň. Proto si vybírám země a roční období s co nejmenší pravděpodobností deště.
Jet se ale dá i v hodně hustém dešti, pokud člověk ví, že jej čeká suché oblečení a možnost zahřát se (alespoň suchý spacák). Pokud cyklista dostatečně intenzivně šlape, tak se i v mokrém oblečení dá jet bez rizika podchlazení. Pokud ale existuje riziko, že mi promokne náhradní oblečení a spacák, raději kempuji ještě dřív než začne pršet.
Pro případ deště mám goretexovou bundu s kapucí (kapuca se v dešti dá pod přilbu) a goretexové kalhoty. Návleky na boty nepoužívám, ale na nohy se mi osvědčil igelitový sendvič: ponožka, igeliťák a další tenká ponožka. Vnitřní ponožka zůstává suchá a izoluje, vnější ponožka chrání igelit před protržením.
Když se blíží déšť, vyjíždím pouze v případě, že není jiná možnost. Zastihne-li mě déšť na trase, jedu jen do nejbližšího místa, kde se dá schovat nebo přespat. V dešti trpí tělo i kolo, zvyšuje se riziko pádu i sražení autem. V dešti raději nejezdím.

Přečtěte si také:
Kamarád do deště: Podzimní Prahou na elektrokole (NaKole.cz)
Jak se jezdí v dešti (NaKole.cz)
Nepromokavé cyklobrašny (NaKole.cz)