Další díl našeho oblíbeného vlákna :-).
Předchozí:
https://www.nakole.cz/diskuse/24949-co-na-vas...
Borec na silničce ve stoupání u Motola:
"Pamatuješ, jak tady na tebe minulý týden někdo křičel, že nejsi vidět?"
(přemýšlím, který z nich to asi je)
"Tak to jsem byl já. Naprosto přesně vím, o čem mluvím!"
(taky to vím naprosto přesně a právě proto jezdím na lehokole: většina se diví, někdo remcá, ale narozdíl od silničky nikdo nepřehlédne)
Z dodávky před semaforem na Letné:
"Že si pod ty záda nedáš aspoň nějakej polštář!"
(mám ho, ale končí přesně tam, kde končí ramena, takže nad ním koukají holé žebřiny)
Silničkář v kopci ve Veltěžích:
"Přemýšlel jsem, že bych se tam k tobě naložil!"
Odpovídám, že na rovině nebo s kopečka by to nebyl problém.
A konečně jubilejní první zatroubení na moji tříkolku :-). Řidič červené dodávky 50 metrů za mnou asi nečekal, že se na šikmém přejezdu u Olovnice nebudu chtít chytit předním kolem do kolejí a převrátit se mu přímo pod nárazník, a že proto na pět vteřin zaberu celou silnici, abych je mohl přejet kolmo. Až jednou potkám někoho, kdo dodržuje zákaz předjíždění na železničním přejezdu a v těsné blízkosti před ním, oslavím to.
Při výjezdu na parkoviště na Ovčárně tam čekala skupinka cyklistů, až se budou moct pustit dolů.
A jeden se vesele ozval:
"Příště to pojedu na lehokole!"
Asi z toho poznal tu pohodu, taky od toho to je.
Ale zas kvůli ní už se nedonutím jet to rychleji než 7 - 8 km/h, ne jak kdysi 14 na treku :-)
Na Jadranu u Oseka nad Bečvou volá malé kotě " Mamí,co je to za auto"
Byl jsem se cestou z práce trochu projet a ještě v Olomouci, kde zrovna nebyl nějaký provoz, mě dojížděl chlap na skútru a něco volal.
Že na tom jezdím nějak rychle.
Jako vhodná reakce mě napadlo, ukázat mu teda, co je to rychle. Cvakám těžší převody a slyším jen:
"To neni možny!...To neni možny!...To neni možny!...Padesát!
Když jsem ho nechal jet, říkám jen: Fyzika!
Dojel jsem ho, když čekal u kruháče, na řadu aut horlivě mával a pořád volal "Ahoj" a taky "Lásko". Tak nevím, s kým jsem měl tu čest...
Pak si říkám, jestli jsem to nepřehnal - cesta pokračovala totiž přes Šternberk na Huzovou.
Před pár dny jsem byl na kole jako první u semaforu, za mnou zastavil autobus MHD. Po startu od semaforu jsem se do toho opřel a říkal si, že mu ujedu; už mám vyzkoušeno, že moje cestovní rychlost po městě je větší. Jenže následující dvě zastávky byly na znamení a nikdo nevystupoval ani nenastupoval a málem mne uštval ... :) Naštěstí to bylo v táhlém klesání, takže na těch 40 jsem to rozjel.
Dobré zpestření, ujíždět autobusu. Po městě sice MHD nepotkávám, ale mezi vesnicemi. Tam bych mu těžko ujel, tak je důležité udělat si náskok, když stojí, aby mě nechtěl předjet těsně před další zastávkou. Možná je slušný, nicméně šanci nedostane.
Jednu chybu ale dělám, že bych si nakopal.
Je přejezd, kde se čekává hodně dlouho. Když se zrovna potkáme u závory s autobusem, říkám si, lepší nechat ho jet a kousek se za ním svézt, stejně brzo odbočuju.
A vždycky zapomenu - jenom pár metrů za přejezdem má zastávku! A to tak, že stojí v silnici. Takže brzdím, stejně jako všichni za mnou, nějaký nešťastník možná zůstane i na kolejích. A čeká se, než odjede řada, co se vytvořila v protisměru. Většinou se ale dřív pohne ten autobus. Tak příště zas... třeba ne, když jsem to teď ventiloval :-)
Cikán poblíž náměstí v LitvínoVě : "More ten to vychytal!"
Dva zhruba tak 9ti letí cikáni na cyklostezce v Janově, kterou využívám jako zkušební okruh :
"Dyk Kevin čum co von má! Pane, jede to bomby? " Já: "Docela jo."
"A můžu si to pučit?"
"Ne."
To mi připomíná jedno setkání kdysi v Hradci. Pythona jsem s klidem půjčil, borec ujel asi tři centimetry :-).
Nejde jen o to, jak daleko by dojel, ale o škodu, kterou by svým počínáním mohl natropit. Já bych už kolo nepůjčil nikomu... kdysi jedna holka se hrozně chtěla svézt, výsledkem byla odřená řidítka a ještě držkovala, že je to moje chyba, nevděk světem vládne...
Trojkolka se této věkové skupině asi zamlouvá, neboť podobný klouček dnes prohlásil na její adresu: "To je pěkný kolo". Překvapuje mě, že i když jsem po trasách které jezdím, dlouho žádnou nepotkal, ti klučinové netápou. Žádné "co to je?" Prostě ví, že je to kolo, jen trochu jiné.
To je to, co můžeme dětem závidět, tu úžasnou schopnost syntéz nových informací a zařazování do šuplíčků. Já na schopnost udělat ze dvou hromádek třicet potřebuju další hrst sypání...
Šinu si to takhle v noci nahoru po téměř liduprázdné Veletržní a najednou se odněkud z okna zplna hrdla a dokonale srozumitelně ozve:
"Vole pro tebe to kolo valí!"
Od té doby marně dumám, co tím chtěl básník říci.
Jel jsem dopoledne kolem stanice autobusů, na které stál muž starší vizáže, než vypadám já. Možná ale jeho zjev ovlivnil i stav po včerejší pařbě. Nekřičel možná přímo na mne, spíš to mohlo být vyjádření údivu. Posuďte sami:"No to di do prdele!" a po krátkém zavrávorání dodal:"To jsem ještě neviděl".
:-D :-D chcípam...
Sice to není lehostory ale musím se o to s vámi podělit, protože mi to drakův post asocioval - u nás v Litvínově je aktivních cyklistů nejspíš dost málo, protože za asi 8 let co komůtuju jsem jich potkal jen hrstku, a většinou to jsou somráci :-D.. Už jsem ho teda dlouho neviděl, ale dřív byl pravidelně k vidění pán v montérkových kalhotách a špinavém kabátě, co jezdil na takové té KSČM skládačce s krytem řetězu. Potkával jsem ho vždycky u kauflandu, kde si kupoval vodku a cigára. Pořád si pro sebe nadával. Od kauflandu k nám domů je to takový táhlý kopec, který člověka fakt ozkouší. Jednou jsem jel právě za tímhle pánem a když jsem ho předjížděl, on dupal ten megatěžký převod (vlastně neměl jinou možnost) asi tak 0,5 RPM a dělalo to ten známý zvuk, když řetěz škrtá o ten kryt. Překvapilo mně ale, že do toho ještě kouřil a samozřejmě - nadával. Kurrrva! Kurrva! Kurrva! a jiné vulgarismy ale kurva bylo jeho oblíbené.
Nekřičeli na mne, ale souvislost se mnou to mělo:
Jedu po cestě, míjím protijedoucí dítě na kole a to se otáčí k matce a volá:
Mami, já tomu pánovi závidím!
Malé dítě, ještě nemá rozum.
Dneska při návratu ze srazu mne na kolínské dojelo auto v místě zůžení a nemohlo asi deset vteřin předjet. Jak se to zas rozšířilo, auto začalo předjíždět a spolujezdec měl stažené okénko. Čekal jsem něco ne moc hezkého, když museli chvilku zpomalit, ale ozvalo se jen: "Dobrý kolo".
Tak na sobotní jízdě Šternberského Lehoslehu jsem dojel na Svatý kopeček a poflakující se borec u pivního stánku že půjde pro svého velkého štěkajícího psa a zahlásil "Ještě přijíždí pár pacošů a půjdu pro něj." :-D
1) dělník na stavbě: To chci taky, ale asi se na tom snadno vybourá! Já: jako na každém
2) kluk cca 10: Mami to je divný kolo!
3) maminka kluka: To je pro normální nebo pro postižený?
4) opilec ze zahrádky u stolu: no to je hnus ke kamarádům.
Vízězí maminka se sociálním IQ tykve.
Některé tykve by se tím přirovnáním mohly cítit dotčené...
Včera jsem měl u našeho vesnického obchodu takovou výměnu s nějakým pánem podobnou tomu bodu 1.: "nebojíš se na tom?", "bojím, úplně stejně jako na každém jiném kole".
Trochu mi to připomíná diskuzi s policistkami, co šetřili mou dopravní nehodu...
Shodly se, že ani jedna by na lehokolo nesedla.
Já jsem argumentoval tím, že na klasickém kole bych to dost možná ani nepřežil, takhle mi nic moc nebylo a o přilbu se zajímá akorát pojišťovna pachatele...
Bohužel s tím, co lidi považují za normální, nic nenaděláš = srazit cyklistu, ujet a tvrdit, žes ho neviděl, normální je. Jezdit na lehokole a chtít po pachateli odškodné, normální není.
Hmm, co se má co pojišťovna zajímat o přilbu?
A proč ne, je to jeden z pasivních bezpečnostních prvků a přilbu budou mít určitě jako jeden z bodů ve svých protokolech.
Protože každá záminka ke krácení plnění se hodí.
Představ si, že jdeš do lesa na houby a zastřelí tě myslivec. Lajk má o vině naprosto jasno, ale pojišťovák řekne, že kdybys měl neprůstřelnou vestu, tak bys to na 90% mohl přežít. To, že ti nic nenařizuje vestu nosit, ty jsi nic neporušil a myslivec udělal úplně všechno špatně, nehraje roli. Pojištovna ti dá 90% spoluvinu a pozůstalým vyplatí jen 10% z vypočtené částky (jojo amortizace se počítá i u lidí).
A zatímco u houbaře to všem připadá absurdní, u cyklistů krátí plnění za přilbu o desítky procent naprosto běžně. Tak jsem docela zvědav, kolik strhnou za přilbu mně, když jsem měl rozbité koleno a potlučená záda...
Možná to bylo tím, že jsem si zmrzačil kotník a žádné jiné zranění neměl (o škrábanci na ruce pojišťovna neví), ale mě se o helmu nezajímali. To ti policajti naopak na vlastní oči viděli za roh otočenou nohu někoho, kdo právě dopadl na zem nohama napřed, a furt se vraceli k tomu, jak je dobře, že jsem měl helmu. Člověk by rád věřil, že vtipy na inteligenci policajtů jsou jen zlý stereotyp, ale...
Objektivně vzato helma není potřeba na kolo o nic víc než je potřeba pěšky nebo v autě (a v autě by zachránily daleko víc životů, protože v absolutních číslech v autech utrpí zranění hlavy daleko víc lidí), ale nějak se vžilo, že na kole ji máš mít a jinde ne. Určitě to nesouvisí s tím, že mnoho bohatých korporací (v čele s pojišťovnama) má zájem na tom, aby kolo nebylo konkurenceschopný dopravní prostředek nikdy a nikde. Určitě je jen náhoda, že reklamy na nošení helmy na kole platí pojišťovny, automotokluby a automobilky.
Vždyť maminka měla pravdu, jen to nebo tam bylo blbě navíc. Prostě jen pro normálně postižené :-))
Přihodilo se to během mého zevlování před startem 41. ročníku amatérského cyklistického závodu "Praha-Doksy". Ten pán, mně podobného věku, pochopitelně nekřičel nic. On míjel mě, a zeptal se, zda si "nás", (trojkolku a mne) může vyfotit. Odvětil jsem že může. Pokračoval, že ty fotky chce poslat někomu do Švédska, "že budu slavnej". Oponoval jsem mu, že slavnej nebudu, ale že si příjemce fotek třeba podle nich podobnou trojkolku vyrobí, tak jako já před dvaceti lety.
Při návratu ze srazu plně naložená tříkolka se "staříkem", vyvolávala reakce. Paní přerušila práci na předzahrádce a zamávala, a když jsem mával také, dodala:"Héézkýýý".
O pár vsí dál se pán ptal: "Jak to jede?"
Bylo to zrovna ve stoupání, měl jsem dost času reagovat: "Do kopce je to těžký".
On: "Ale pohodlný"...
Já: "No, to jo".
No a ten třetí případ se mně, než jsem dojel domů, vykouřil z palice :-).