reklama

Dolů k horám, vzhůru mezi kopce - střípky z expedice El Gafla

Poslední ze série vyprávění o rodině, která se čtyřmi dětmi, dvěma tandemovými koly a přívěsným vozíkem cestovala z Čech až do Maroka a zpět.

Cvrkot na vsi
Cvrkot na vsi
Foto: Aleš Podivínský

Seznámení s Maročany, jejich kulturou i obyčeji proběhlo bez větších obtíží. Začínáme si zvykat na hrubší jádro obyvatel malinkých vesniček i na drsnost krajiny. V Caiatu i přilehlém okolí už každý ví, že se těšíme přízni samotného „náčelníka“, takže nás všichni zdraví a děti zvědavě okukují. Na návštěvách ochhutnáváme voňavý chléb, domácí máslo, olivy i kozí kefír s obilným šrotem. Domlouváme se rukama nohama. Někdy si rozumíme, někdy zase ne. Spíš ne. Ale je legrace, a tak vám v té přátelské atmosféře ani nevadí, že po vás místní rozpustilé děti, (asi z lásky), vrhají kde čím, pokoušejí se se smíchem zopakovat některá česká slova a na závěr vám hlavu ozdobí hromadou housenek.

Po pár dnech sladkého nicnedělání nás ale opět přepadá toulavá. Narychlo domlouváme s Abdulem bezpečné uložení našich kol a části bagáže ve sklepě rozestavěné restaurace, balíme batohy a vydáváme se dál na jih. Pro další postup vybíráme nový dopravní prostředek. Chceme se více přiblížit místním lidem a také už nám nezbývá tolik času, a proto ve žhnoucím poledním slunci najednou stojíme na křižovatce na hlavní silnici a s napětím vyhlížíme první dálkový autobus. Ten na sebe nenechá dlouho čekat, takže za chvilku jsme už pohodlně usazeni v zadní části vozu a vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím. Během pár set kilometrů ochutnáváme něco z koloritu zdejšího cestování. Smlouváme o cenách, přes den se smažíme ve vlastní šťávě, v noci nám drkotají zuby. Z okének sledujeme drsnou nehostinnou krajinu a blahořečíme si, že jsme se do toho nepustili na kole. Nekončící silnice, táhnoucí se od obzoru k obzoru, střižené rovně jako podle pravítka a nikde kolem ani živáčka, kromě několika málo velbloudů a pár stanů vzdálených od hlavní silnice tak, že je spíše tušíte. I pro dospělého by to byl tvrdý oříšek, natož dát si to s dětmi. Na čtyřech kolech to ale ubíhá mnohem rychleji a brzy už vidíme přibližující se vrcholky Atlasu.

Vystupujeme v malém městečku Tineghir, odkud se vydáváme po svých do soutěsky Todra ostře zaříznuté do rudých vápencových skal. Prostupujeme úchvatnou palmerií s hustou sítí závlahových kanálů a malých políček. Trháme si datle, osvěžujeme se u studny, zdravíme se s prvními Berbery a přemítáme o životě místních lidí. Většina z nich je tu živa z čilého turistického ruchu a využívá každé příležitosti k rozmnožení svých hmotných statků. Úplně nahoře v horách, ve výšce kolem 2.000 m n. m., můžete však i dnes narazit na lidi oproštěné od výdobytků naší moderní civilizace, kteří tu ještě žijí postaru. Poznáte je snadno. Jsou velice plaší. Úplný opak podnikavců, kteří se už z města snaží na nás zavěsit a dovést nás k zaručeně nejlepšímu a nejlevnějšímu hotelu. Jenže my máme stan. A u toho také zůstáváme. Po několika kilometrech náročného postupu rozbíjíme svůj tábor mezi skalními bloky nad průzračnou říčkou u silnice. Toto místo se pro nás stává útočištěm na několik příštích dnů. Lezeme po skalách v hřejivém slunci, tady v té výšce jsou jeho paprsky ještě příjemné, chodíme na procházky, užíváme si písečnou smršť i nový sníh.

Kola odpočívají daleko na severu a ještě chvíli potrvá, než je opět osedláme. Po nějaké době totiž popojíždíme ještě kus dál na jih na to obrovské pískoviště. Děti jsou v sedmém nebi a i nám se líbí posedávat v podvečer na krásně vyhřátém jemném písku a sledovat hru barev v zapadajícím slunci. Jen velmi těžko si připouštíme, že také náš dlouhý výlet se pomalu blíží ke konci. Že v Maroku máme před sebou už jen poskrovnu slunce západů.

Zas ometáme prach z našich rozměrných bicyklů, nakládáme brašny i vozíky a ujíždíme k Tangeru, odkud nás loď odváží až do Barcelony. A to už se téměř cítíme být zpátky doma, takže ujíždíme co to dá, (také díky nepříznivému počasí), a ani se nenadějem a za necelé dva měsíce jsme zase zpátky. Když poprvé uvidíme vrcholky Českého středohoří, skoro se až tají dech.

Reportáže z expedice El Gafla:

Expedice El Gafla – to jsou rodiče Katka a Aleš a čtyři kluci ve věku od dvou do jedenácti let. A také dva tandemy a dva přívěsné vozíky. Prostě karavana – arabsky El Gafla.

Fotky a aktuální zprávy z cesty:

www.livepla.net/ces­ty_maroko.php

Fotogalerie

Cvrkot na vsi Nekonečné hamády Palmerií k horám Berber Kuba Domy na úpatí Atlasu
Katka Minková, 30.09.2009
Do vaší knihovny

Kolem světa na kole

Françoise a Claude Hervéovi
Čtrnáctiletá odysea v sedlech bicyklů aneb ani narození dcery nepřerušilo cestu.
Delší dobu vyprodaná kniha, která zaznamenala díky sympatickým Francouzům velký úspěch, se dočkala druhého vydání. Je rozšířené, má …
349 Kč
Blogy

Kavkaz s dětmi - část 5.

 ()
Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo!Tak do toho! U města Goris jsme pomalu dojeli k hranicím Ázerbájdžánu. Hřebeny Malého Kavkazu se začaly viditelně snižovat do nížiny u Kaspického moře. Tam odsud nemožno vstoupit, tuto oblast…
Peggy | 04.05.2021

Kavkaz s dětmi - část 4.

 ()
Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli Arménie vidět, ale pravda je, že nám ke štěstí docela stačilo se tam pouze vyskytovat. Na městě považuji za zajímavé několik prvků - první z nich je nadmořská výška. Většina měst se…
Peggy | 27.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 3.

 ()
S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně jsem dřív o Arménii nevěděla skoro nic, jen že je to jedna ze zemí bývalého SSSR. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství jako státní náboženství (v roce 301, což je o 500…
Peggy | 21.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 2.

 ()
  V bouřkách náhorními planinami na arménskou hranici...   Město Akhaltsikhe (jehož jméno nejsem zaboha schopná si zapamatovat, a ani teď ho zpaměti nenapíšu) bylo po čtyřech dnech první pořádnější město. Jako první jsme využili služeb myčky aut a omyli si kola wapkou. Ne že bychom tolik dbali na…
Peggy | 17.04.2021

Kavkazská odysea aneb Gruzie, Arménie a Náhorní Karabach s dětmi - část 1.

 ()
léto 2019Markéta, Luděk, Víťa a Šárka Zigáčkovi Pocity, které se mi honily hlavou, když se po dvoudenní plavbě přes Černé moře na temném pozadí objevila světla města, mě samotnou překvapovaly. Byly dvě hodiny po půlnoci. Stáli jsme na palubě, čerstvý vánek ochlazoval naše vzrušené tváře a vzduch…
Peggy | 14.04.2021

O čem se mluví:

MTB a krosová kola 7st řazení pro 6-ti kolečko? dnes v 00:13
Technické rady Merida Matts speed držák přehazovačky včera v 23:04
Lehokola Open cockpit včera v 22:41
NEcyklo COVID včera v 21:57
Technické rady Pumpička se dvěma otvory. včera v 21:41
NEcyklo Co vás zaujalo -240 včera v 21:31
Nejlepší vtip 47 včera v 21:16
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

196 cyklistů (4 přihlášení)

Kavkaz s dětmi - část 5.

Náhorní Karabach Tahle kapitola se mi nebude psát lehce. Neuplynuly ani dva roky - a kolik se toho změnilo…
Peggy | 04.05.2021

Kavkaz s dětmi - část 4.

Arménské kláštery V Jerevanu jsme strávili asi půl dne. Nebyli jsme úplně dokonale připraveni, co v metropoli…
Peggy | 27.04.2021

Kavkaz s dětmi - část 3.

S Johnem do Jerevanu... Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně…
Peggy | 21.04.2021