reklama

S capartem na závěsné tyči

„Mamíííí, mě bolí bříško!“ je věta, kterou jsem se naučila ignorovat. Bříško, stejně jako všechno ostatní, obvykle přestává bolet v okamžiku, kdy dorazíme k dětskému hřišti. Tentokrát jsem ale dostala pořádnou lekci. Ten den začal vcelku nenápadně...

S Vendulkou na závěsné tyči Trail Gator
S Vendulkou na závěsné tyči Trail Gator
Foto: NaKole.cz

Ráno jako malované slibovalo horký den. Na cestě na kolech jsme už byli dvacátý den a já bych přísahala, že naše děti mám prokouknuté.

Balení šlo rychle, tuto noc jsme spali pod širákem a ani jsme nemuseli sušit a balit stan. Naše čtyřletá Anička trůnila v přívěsném vozíku, starší šestiletá Vendulka vyskočila na svoje vlastní kolo. Pro rychlejší přesuny jsme ho připojovali k dospělému kolu tyčí Trail Gator. Cesta Vysočinou nás dovedla do historické Telče a z ní jsme zamířili k Jihlavě. Jak slunce stoupalo na obloze, začali jsme se rozhlížet po nějakém stinném místě, kde přečkáme polední žár.

Koupaliště ve vesničce Sedlejov vypadalo ideálně – dvě betonové nádrže s vodou ke koupání, pískoviště se slunečníkem, hospůdka s roztomilým výčepním v sousedství. Trochu mě odrazovala kalná a nepříliš vonící voda, ale ani jednomu z nás se nechtělo pokračovat a hledat někde v nedohlednu další vodní plochu. „Místní se tady koupou normálně,“ ujistil mě výčepní a definitivně tak uklidnil hlodajícího červíka pochybností.

Následujících šest hodin jsme strávili opravdu prázdninově koupáním, povídáním, focením, hraním na písku i na hřišti. Když v pět hodin odpoledne manžel Václav zavelel k odjezdu, nechtělo se mi ani trochu. Klidně bych tu zůstala přes noc. Stejně na tom byla i naše děvčátka, kterým se vůbec nechtělo vylézt z brouzdaliště. Dávno oblečení a připravení, marně jsme je lákali ven. Nakonec jsem skočila do mělké vody a v sandálech k nim zamířila. „Pozor, trochu to tady klouže,“ varoval hostinský, který v tu chvíli vyšel před výčep. „Dejte si pozor na ten foťák,“ byla poslední věta, kterou jsem slyšela, než se nade mnou zavřela voda. Dno nádrže porostlé řasami a zanesené usazeným kalem neuvěřitelně klouzalo. Nohy mi podjely a já si dřepla do vody. Teprve na břehu jsem si uvědomila fotoaparát, který se mi houpe na rameni a ze kterého crčí voda. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Po neúspěšných pokusech fotoaparát oživit jsme mlčky nasedli na kola a jeli dál.

Cesta přes Pavlov, Dlouhou Brtnici a Karlín byla smutná, když se za mnou ozvalo povědomé „mami, mě bolí bříško“. Jasný signál, že Vendulku nebaví šlapat a že bychom měli zastavit a vymyslet nějaké kratochvíle. Naší rozumné dceři obvykle stačí nabídka, že se zastavíme na prvním příhodném místě. Tentokrát vysvětlení nestačilo, Vendulka slezla z kola a lehla si na silnici. Vím, kolik energie má tohle šestileté stvoření, takže taková demonstrace únavy pro mě nebyla rozhodující. Zatímco jsem tak uprostřed silnice vymýšlela varianty a moje dítě neodpovídalo, Václav zmizel i s přívěsným vozíkem někde v prachu za obzorem.

Vendy se nakonec nechala přemluvit a vlezla znovu na kolo připojené tyčí. Opřely jsme se do pedálů, abychom dohonily zbytek výpravy, když vtom jsem za sebou uslyšela dávivé zvuky. Moje dcera zvracela obloukem a ani přitom nestihla slézt z kola. V hlavě se mi rozezněl poplašný zvonek. Mobilní telefon mého muže byl vypnutý, v dosahu žádný lékař a se mnou na kole apatické dítě, kterému ani vyzvracení zjevně neulevilo. Z brašny na mě jukal zřejmě už definitivně odpravený fotoaparát a já bych se v tu chvíli raději neviděla. Moje sebedůvěra byla zavrtaná někde hluboko pod povrchem země. Co teď?

Odbočily jsme na polní cestu, která nás měla dovést k místu dnešního přenocování, k altánu uprostřed lesa. Hluboké koleje od traktorů nebyly s naloženým kolem a malátnou Vendulkou vůbec ideální. Cesta vedla až k horizontu. Vendulka se definitivně rozhodla, že už dál nemůže. Lehla si na kraj čerstvě posečeného pole a odmítala se hýbat. Zaplavil mě strach a beznaděj. Uložila jsem ji do nedalekého stohu slámy a slíbila se brzy vrátit. Druhou půlku výpravy jsem dohonila až na samém okraji lesa, po zhruba dvou kilometrech nepříjemné cesty přes hluboké výmoly. Zatímco jsme se dohadovali o možných řešeních, v naší blízkosti zaparkovalo auto a z něho vylezl mladý hajný s puškou.

„Copak se děje?“ zahájil rozhovor.
„Máme tu dítě, kterému je špatně. Nechala jsem ho v poli a musíme se pro něj vrátit.“
Hajný mi věnoval dlouhý pohled. Zřejmě uvažoval, jestli na nás zavolat policii a sociální pracovnice hned nebo jesli má situaci nejdřív prozkoumat.
„Sedněte si, já vás tam odvezu,“ nabídl mi nakonec.
Zaplavila mě vděčnost. Situace rázem nebyla tak beznadějná. Skočila jsem do auta a vyrazili směrem, který jsem ukázala. Přes pomalou jízdu se na nerovné cestě auto povážlivě kolíbalo a občas se ozval zespoda náraz na podvozek. Tahle cesta rozhodně nebyla postavená pro osobní auta.

„Určitě jste jí přetáhli, to já znám,“ zhodnotil to náš zachránce, když jsem mu popsala všechny příznaky. „Při plánování cesty musíte myslet hlavně na děti, nejenom na sebe, že chcete něco ujet. Teď bude nejmíň dva dny ležet,“ pokračoval ve svojí chmurné předpovědi.
Byla jsem mu opravdu vděčná, takže jsem se s ním nehádala. Koneckonců, možná je výhodnější, že věří horší variantě. Jak jinak bych ho přemluvila, aby se kvůli nám vydal se svým autem na tu příšernou cestu. A tak jsem nic neříkala o našem poklidném stylu jízdy od-hřiště-ke-hřišti. Nemusel vědět, že ten den máme v nohách sotva čtyřicet kilometrů a že jsme většinu z něj strávili povalováním na koupališti.

Obrázek, který se naskytl po příjezdu ke stohu, překvapil asi nás oba. Jakmile nás Vendulka uviděla, vyskočila ze země a s máváním a veselým poskakováním nám běžela naproti. Nevím, jak se hajný tvářil, protože v tu chvíli jsem se mu neodvážila podívat do očí. Cestou zpátky v autě nabídl Vendulce žvýkačku a ta ji s poděkováním přijala. Namísto unaveného dítěte s bolavým bříškem tu byla veselá živá holčička.

Stan jsme ten večer postavili naprosto neplánovaně po dohodě s lesními dělníky uprostřed lesní paseky. Nemusím dodávat, že obě děvčátka byla druhý den ve skvělé náladě a společně s dětmi místních správců se vydala prozkoumat lesní stroje.

A happy-end? Ráno během balení Václav rozebral, vysušil a oživil náš fotoaparát, který nám od té doby funguje a dobře slouží až dodnes.

Fotogalerie

S Vendulkou na závěsné tyči Trail Gator Po průjezdu historickou Telčí... ..jsme se usadili na koupališti v Sedlejově. Nocleh uprostřed lesa v místě zvaném Aleje Druhý den ráno vysvětluji dětem, že přívěs nemůžou používat jako houpačku. To jim nezabránilo, aby si to několikrát nezkusili. Druhý den byla Vendulka na prolézačce opět v plné formě.
Jitka Vrtalová, NaKole.cz, 05.01.2009
Blogy

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

 ()
Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem větou, že tady noclehy nemusíme hledat, že naopak ony si najdou nás, naše štěstí zakřikla. Dosud jsme ještě neměli krizovku a ta přišla právě ten večer, kdy jsme za městečkem Chadžidimovo…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

 ()
Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už nechali doma :-) ) a oba jedou ještě docela ochotně.- Luděk má zbrusu nové kolo. Po loňských potížích (2x prasklá vidlice a jiné lahůdky) jsem mu dala nůž na krk, že pokud si nepořídí nový…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

 ()
PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák a zkusit něco ujet vlastní silou. Kam bylo jasné - k moři! Otázka byla jen jestli na sever, nebo na jih. A protože mě lákala výzva přejet Alpy, měl jsem jasno celkem brzy a začal jsem hledat…
PetrVobo | 11.07.2023

Rytířská cyklotoulka

 ()
Podmínky pro zahraniční výjezdy nebyly to léto zrovna příznivé, a tak jsme pro další vícedenní cyklotoulku s mou drahou polovičkou Marťou vybrali opět cíl v naší České kotlině: jeden ze symbolů naší vlasti, místo opředené bájemi a pověstmi, na kterém jsme ani jeden ještě nebyl. Ve středu, 30.…
JohnyB | 02.07.2023

Východní Balkán - 2. část - Jak se hledá kamarád, aneb Pošta pro tebe po Srbsku

 ()
Kdo četl naši knihu Cyklotoulky 3 po Balkáně, tak si možná vzpomene, že jsem tam Miroslavovi věnovala celou jednu kapitolu. Teď mu věnuji celou jednu kapitolu blogu. Všechna setkání na cestách, která se protáhnou přes noc, bývají nezapomenutelná. Miroslav a Nevena z Niše jsou ale jedni z těch…
Peggy | 17.06.2023

O čem se mluví:

Vyjížďky, srazy, akce Jaké to bylo - 139 dnes v 10:56
Lehokola Mám tříkolku, a co dál? dnes v 10:25
NEcyklo ISLÁM V ČR?? dnes v 09:09
Fotohádanky Fotohádanky - 2023 dnes v 00:14
NEcyklo Co vás vytočilo 148 včera v 20:33
Ukrajina 30 včera v 20:06
Covid 22 včera v 14:32
Vyjížďky, srazy, akce Podzimní sraz NaKole.cz, Lužany u Jičína včera v 13:14
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

296 cyklistů (7 přihlášených)

Východní Balkán - 4. část - Bulharsko - Rodopy

Na pěkné noclehy si člověk rychle zvykne. Prostě jsme ty krásné přístřešky začali brát jako standard, až jsem…
Peggy | 22.09.2023

Východní Balkán - 3. část - Rozžhavený nejjižnější bod

Na úvod jsem zapomněla na pár důležitých informací: - Dětem už je (rok 2021) 12 a 14 let (ano, nočník jsme už…
Peggy | 11.09.2023

Z Čech k moři – Alpe – Adria

PŘÍPRAVY KAM SE VYDAT? Nějaký čas ve mně zrála myšlenka nechat letos, až budou děti na táboře, doma obytňák…
PetrVobo | 11.07.2023