reklama

Poprvé na spinningu

Jednou v zimě přišel kamarád Pepa s novinkou – nazýval to spinningem a líčil to v takových superlativech, že se mu nakonec podařilo nás zblbnout natolik, až jsme neodolali a rozhodli se zkusit o co (ne)přicházíme, když to (ne)provozujeme. A tak jsme se jednoho večera sešli v určenou hodinu v recepci jednoho fit centra...

ilustrační foto
ilustrační foto
Foto: archiv

Prostředí se jevilo docela příjemně, i když pohled prosklenými stěnami do tělocvičen bral trošku vítr z plachet. Různí mastodonti tam zdvíhali obrovské činky, aby posílili své už tak nadrozměrné bicepsy a dívenky s pasem užším než vosa se mučily na karimatkách, aby to břicho, které nebylo vůbec vidět, bylo ještě neviditelnější… Raději jsme zmizeli do šaten a pak jsme před spinningovým sálem vyčkávali naší hodiny. Nedočkavě jsme nakukovali do pootevřených dveří ztemnělé místnosti, odkud se ozývala hudba, vrčení šlapek (samozřejmě od spinnerů, vy nemravové) a funění…

A pak nastala hodina „H“ – za dveřmi se rozsvítilo a ven začali vypadávat zcela zchvácení jedinci jejichž obličeje, zrudlé námahou a zalité potem, vypovídaly o lecčems. No a teď konečně můžeme vstoupit my – sál byl pro tu místnůstku dost honosným názvem, nikde žádná okna, jedinou ventilaci obstarávala mobilní klimatizace. Kolem dokola pak stály ty ďábelské stroje, které vypadají jako rotoped, ale nejsou rotoped, i když fungují obdobně jako rotoped…

Nejprve jsme nastavili „kola“ podle své postavy – sedlo do výšky pánevní kosti, řidítka o číslo níže (nebo stejně vysoko), pak nasednout a podle spojnice koleno-nárt seřídit sedlo. Ještě krátká instruktáž – co to je poloha rukou 1, 2 a 3 (na řidítkách, samozřejmě) a u které polohy šlapat v sedě a u které polohy ve stoje. Zatím to byla legrace…

A teď s hudbou. Nejprve trošku zahřejeme svaly, takže nastavíme střední zátěž, poloha rukou č. 1, uvolnit ramena, zatáhnout „bříška“ a do rytmu hudby šlapeme, až se z nás kouří…“hop, hop, hop, hop…“ Zdá se vám to jednoduché? Pak vás mohu ujistit o tom, že není střední zátěž jako střední zátěž – kdo se instruktorovi jevil, že jede moc zlehka, tomu bez pardonu přidal. Každé další „hop, hop, hop, hop…“ pak bylo vytetováno vlastním potem na tričko.

A začneme stoupat do imaginárního kopce. Poloha rukou č. 2, zatím v sedě, zátěž co sneseme, svižná hudba a zase „hop, hop, hop, hop…“, šlapeme jak o život. Instruktor již raději volí přítmí, což je velmi příjemné, i když my stejně nemáme čas sledovat, co dělají ostatní.
A zase je tu chvilka oddechu, šlapat se ale nepřestává – jen zvolnit zátěž, uvolnit tělo, otřít pot do ručníku a loknout si vody. Teď si vyzkoušíme polohu 2 ve stoje. Přidáme zátěž a zase hudba a zase „hop, hop, hop, hop…“.

A zase konec písničky, takže vydýchat, otřít pot, loknout vody a jdeme na polohu 3. Pojedeme ve stoje a zátěže se nebojíme – naložíme si, co to dá a „hop, hop, hop, hop…“. Jsou to sice tentokrát „krátké“ tři minutky, ale stačí to. Poprvé v životě se mi potí oči zevnitř. A k tomu ještě pupík a ušní lalůčky a další spousta míst, o kterých jsem si doposud myslela, že se ani potit nemůžou… A kdo si nevzal čelenku, ten lituje, neboť po čele mu pot stéká do očí. O mojí naivitě přijít bez sportovní obuvi pak ani nemluvím. Ještě, že mi Pepča obětavě zapůjčil své „vycházkové“ civilní botky, které jsem mu na oplátku slušně zapotila.

Hodina je v plném proudu a zkoušíme různé jízdní styly jako skoky, což je při vyšší zátěži střídavá „jízda“ ve stoje a v sedě. Jako stroje šlapeme a jen posloucháme povely instruktora: „…čtyři, tři, dva, jedna, stoupnout,…čtyři, tři, dva, jedna, sednout,…dva, jedna, stoupnout,…dva, jedna, sednout…a čtyři a jump…a jedna a jump…“, hnusárna jedna hnusná, „…a jump…“ A šlapeme a vstáváme a šlapeme a sedáme a šlapeme a… Kapky našeho potu skrápí „kolo“, někomu se chce i blinkat a kdo pije bublinkovou vodu, tomu se bublinky v břiše setřásají do jedné ohromné bubliny, která se zatím rozmýšlí, zda vyjde ven některým ze stávajících tělních otvorů nebo si prorazí vlastní…

To nejhorší máme údajně za sebou. Následuje nějaká ta oddychová sekce s mírnou zátěží. Ideální je prý ta o čtvrt kolečka nižší než co neušlápneme. Setřeme pot ručníkem, lokneme si vody a pak je tu další móooc pěkná věc zvaná running. Při střední zátěži šlapeme ve stoje co to dá „hop, hop, hop, hop…“. Nohy se míhají do rytmu hudby a už toho máme fakt dost…

Rozkmitané nohy se zklidňují s koncem písničky a hodina se blíží k závěru. Teď už jenom uvolňujeme svaly – zastavujeme, zavřeme oči a oddáváme se posledním minutám v sedle. Ještě zbývá protáhnout těla a vydýchat se. Zatoulaná krůpěj potu stéká páteřním žlábkem až kamsi, kde to už záda nejsou a hodina spinningu je u konce. V sále se rozsvítilo a naše obličeje zrudlé námahou a zalité potem, vypovídají o lecčems. Nicméně naše těla byla spokojena a je fakt, že ani teď ani následující den nás nic moc nebolelo.

Tak tohle je teda ten spinning… Teď už taky vím, o co jsem (ne)přicházela, když jsem to (ne)provozovala… Rotoped to tedy fakt není… Ale když se nenecháte odradit, zjistíte, že spinning je velmi dobrá a nakonec i příjemná kondiční příprava pro cyklistiku.

Ptáte se v čem vám může tohle ježdění „na sucho“ být ku prospěchu? Tak jen tak namátkou, v čem to pomohlo a pomáhá mně:

  • je dobré znát a vyzkoušet si různé polohy rukou na řidítkách a jejich vliv na „styl“ jízdy,
  • je dobré znát různé styly jízdy a kdy jaký styl jízdy použít. V reálu je to ale logicky na každém z nás – stejný kopec nemusí být pro každého stejný a navíc boj s povětrnostními vlivy nenatrénujete. Na ty je holt klimatizace v tělocvičně krátká…
  • Skvělý je i nácvik jízdy ve stoje – mně osobně vždycky dělalo velký problém zvednout zadek ze sedla a spinning mi v tomto směru hodně pomohl,
  • je nesporné, že spinning má velký vliv i na fyzičku, ale po jedné hodince se to poznat nedá. Spinning rozhodně není pro ty, kdo chtějí zhubnout, ale kdo má snahu „zformátovat“ svou postavu, ten se může dočkat příjemného výsledku.
  • Klipsny (nášlapy) – tak tady i největší konzervativci pochopí smysl tohoto zařízení – totiž, že drobné riziko pádu při nevyproštění nohy je bohatě vyváženo přídavným výkonem nohy táhnoucí vzhůru pedál nártem,
  • a to už vůbec nemluvím o nácviku správného šlapání – tedy toho pravidelného krouživého pohybu, který se při šlapání má vykonávat,
  • styl jízdy a rozložení sil – v tělocvičně si můžete sáhnout až na dno, protože víte, že domů to máte pár stanic tramvají či metrem. Můžete si naložit zátěž, můžete si vyzkoušet extrémy. Těch cca 45 minut nějak přežijete a domů se doplížíte. V reálu ale musíte se silama šetřit a k tomu se sakra dobře hodí znát svoje hranice,
  • uvolnění a správné držení těla – je bezesporu dobré vědět, jak při jízdě uvolnit a protáhnout tělo i to, že se při tom rozhodně nemusí sedět v hospodě,
  • a velkou výhodu má spinning určitě i v tom, že se nemůže skupinka roztrhnout. Všichni zůstávají na dohled a odpadává dlouhé čekání na křižovatkách. O píchacích pauzách a neukázněném zapadávání do hospod ani nemluvě…

Nebojte se to zkusit, nekouše to :o)))

Radka Jandová, 30.11.2008
Blogy

Na Kanáry na kole 4

 ()
Kanárský ostrov El Hierro mě vtáhnul do svých krás větší silou než jsem čekal. Do toho pár setkání se zajímavými lidmi a na čtvrté pokračování jste si museli trochu počkat. O tom všem se dozvíte nejspíš už v dalším díle. Ale abych navázal na předchozí vyprávění, jsme ještě ve španělské Andalusii…
Martin_re-cyklista | 21.06.2022

Bikepacking španělsky 2.část: Z Valencie přes Castilla-La Mancha

 ()
Po příhodách v Katalánsku nás čeká nový terén a další životní zkušenosti ve Valencii a Castilla-La Mancha. Část druhá. Předchozí 1. část mého blogu si můžete přečíst zde. Valencia a Dos Aguas Z delty Rio Ebro přijíždíme vlakem do Valencie, kde pobýváme několik dní. Čekají nás zde naši známí…
Kristina | 16.06.2022

RUNDREISE 2022: Brenner - Reschen - Maloja

 ()
Můj blog za rok 2022:Pro letošní expedici mě napadl Engadin a Maloja. Už nevím proč a který z těch dvou pojmů dříve. Vždy pomýšlím na hory nebo moře. To jsou cíle, které voní výškami a dálkami. Loni jsme jeli k moři z Mori podél Adige. Letos nás Adige dovedla do hor ke svému prameni. Nakolák Petr.K…
Quatsch | 16.06.2022

Vez mě dál, Esko má 05 - Z Plzně do Příbrami přes Brdský hřeben.

 ()
Který kousek naší země dnes poznám? Konečně jsem se poněkud rozjezdil na socialistické skládací Esce. A tak dnešní výlet chci mít „tréninkový". Aby to bylo daleko a vysoko. Nemívám obvykle nesnáze s nalezním cíle výletu. V naší hezké zemi je tolik pěkných míst, která mám rád, a ještě mnohem více…
Favorit1970 | 07.06.2022

Bikepacking španělsky 1.část: Příprava před cestou a přechod přes Katalánsko

 ()
Blog o naši 3540 km výpravě napříč Španělskem na šesti kolech. Část první. Nejtěžší věc v životě je začít. Dát výpověď v práci, natrvalo odhlásit našeho tříletého Oskara z jeslí, oznámit novinku prarodičům a když jste už všechny dostatečně naštvali, najednou se můžete konečně zase nadechnout a…
Kristina | 02.06.2022

O čem se mluví:

Ukrajina dnes v 12:07
Trénink a zdraví Nejede mi to dnes v 11:52
Cestování na kole Z východu na západ dnes v 11:21
Technické rady Jakou pumpičku pro (leho)kolo? dnes v 08:00
NEcyklo Co vás zaujalo 259 včera v 19:50
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

341 cyklistů (12 přihlášených)

Na Kanáry na kole 4

Kanárský ostrov El Hierro mě vtáhnul do svých krás větší silou než jsem čekal. Do toho pár setkání se…
Martin_re-cyklista | 21.06.2022

Bikepacking španělsky 2.část: Z Valencie přes Castilla-La Mancha

Po příhodách v Katalánsku nás čeká nový terén a další životní zkušenosti ve Valencii a Castilla-La Mancha.…
Kristina | 16.06.2022

RUNDREISE 2022: Brenner - Reschen - Maloja

Můj blog za rok 2022:Pro letošní expedici mě napadl Engadin a Maloja. Už nevím proč a který z těch dvou pojmů…
Quatsch | 16.06.2022