reklama

Psi na mojí noze

Co může cyklista očekávat od volně pobíhajících psů? O svých zkušenostech vypráví Jan Vlasák, známý cyklotremp a spisovatel.

Vrtěním chvostem dává psík najevo touhu mazlit se
Vrtěním chvostem dává psík najevo touhu mazlit se
Foto: Jan Vlasák

Psy mám docela rád, ale z těch balkánských jsem trochu rozpačitej. Když jsem šlapal na kole Srbií a Bulgarií, bylo až nepochopitelný, jak na mě byli vysazení. Ostatní účastníky provozu ignorovali, ale jakmile jsem se ocitl v dohledu a dočuchu já, sbíhali se s velkým hlukem ze široka daleka. V Řecku to nebylo o moc lepší. V Turecku jsem jich za sebou jeden moment napočítal šest. Hodně je jich i na Pyrenejským poloostrově.

Dlužno dodat, že žádný neměl snahu mě kousnout. Oni tu štvanici berou jen jako zpestření života. Trochu srandy nikoho nezabije. Jen se trochu proběhnout, zaštěkat si, protáhnout klouby. Se psy to máte stejný jako s ruským benzinovým vařičem. Když nedáte najevo, že se bojíte, nejsou nebezpeční. Pomůže i zahromovat na ně autoritativním hlasem.

Až v Portugalsku – jeden hajzlík mě hryzl do kotníku hned ve druhé vesnici. Jen štípl předníma špičákama. Asi se lekl toho, co spáchal; hned couvnul a zamíchal se do chumlu psů. Identifikovat ho nebylo možný. Vystavil jsem ten štípanec slunci – hubiteli bacilů vztekliny – a desinfikoval jodem. Ale stejně by mě zajímalo, jakou má vzteklina inkubační dobu. Chce to aspoň pumpu mít v pohotovostní poloze. Stačí ji čoklovi ukázat a on se málem přerazí, jak peláší pryč.

A pár týdnu nato už zpátky ve Španělsku na dvoře ranče: Než jsem stačil udělat dva kroky, stihl mě psík roztrhnout tepláky. Safra, na tom Iberským poloostrově je to divoký… A selka se ještě tvářila dotčeně, když jsem si řekl o jehlu a nit.

Na jihu Turecka v přístavu Marmaris jsem dva dny čekal na loď na ostrov Rhodos. Pak konečně nastalo kýžené ráno. Na molu se scházeli pasažéři. Většinou vymydlení rekreanti. Sedl jsem si na lavičku před honosný obchod s koberci. Ze dveří se vybatolil hlídací ratlík a začal na mě dorážet děsně protivným pronikavým pisklavým hlasem. Po půlhodině mě to přestalo bavit a zvedl jsem se, že kousek poodejdu. Ten zuřivý čoklík šel se mnou ještě půl kilometru. Hemžilo se tam lidma všech možných ras, ale toho ratla nikdo nezajímal, jen já.

Úplně nejhorší pověst ale mají psi v Rumunsku. O těch by mohli povídat i konvenční turisti. Smečky hladových bestií vychovaných pro boj s vlky a medvědy běhají po horách. Pastejři jsou kdesi za obzorem, ale psi tropí takovej randál, že jakýkoliv okřikování by bylo stejně bezpředmětný. Obklíčí vás a ti za zády se pokouší hryznout. Platí na ně předstírat shýbnutí se pro šutr nebo napřáhnout klacek.

Kdysi dávno, za hluboké totality, jsme na lyžích putovali horami Lotrului. Po týdnu na hřebenu jsme se spouštěli do údolí, do lůna civilizace, do vesnice na křižovatce důležitě vypadajících silnic. Tak se nám jevily na mapě. Užijeme trochu umělého tepla a pořádně nacpeme břicha. Ta ves se jmenuje Obírsia Lotrului (teď je to vyhlášené rejdiště bikerů – pozn. autora). Sjeli jsme však na bílou pláň, ze které trčela značka „pozor zatáčka“ a šipka „PETROSANI 28 km“. K několika stavením v dálce se vinula stopa holínek rozšlapaná medvědími tlapami. Nešlo odhadnout, o kolik později medvěd prošel po té stezce. Lidské stopy se každopádně vytratily a pak i medvěd odbočil do lesa.

Nedali jsme se zmást a pokračovali k chalupám. Snad tu zůstal někdo naživu. Objevilo se sušící se prádlo na plotě a za ním ďábelsky zuřící, vzrůstem nevelký pes. Připadal mi uvázaný, tak jsem bezelstně šel ke dveřím chaloupky. Nebyl. Kterej vůl vymyslel bonmot, že pes, kterej štěká, nekouše. Než jsem stačil zareagovat, zatnul mně zuby do nohy. Je zle, narušil jsem jeho teritorium! Ale zase ne tak moc. Přes dvoje tlusté ponožky, tepláky, manšestráky, silonové kalhoty a kamaše proti sněhu jsem zuby ucítil jen trošku. Začal jsem se ohánět hůlkama, ale s lyžemi na nohou jsem nebyl dostatečně pohyblivý a šelma útočila z několika směrů současně. S totálně zapletenýma nohama jsem se zrovna jal kácet k zemi, když se přihnal další, mnohem větší pes. Ale tohle byl tak zvaný „přítel člověka“ a zlou maličkou potvoru pacifikoval. Pak se objevili lidé a definitivně nás zachránili.

A tenhle večer na břehu Dunaje taky patří k nezapomenutelným. Ten den jsem u města Turnu Severin přejel po hrázi přehrady od jihu na sever a ocitl se po dvou měsících znovu v Rumunsku. „Kdepak asi dnes složím hlavu,“ dumal jsem. Stráně porostlé pralesem jsou ke spaní příliš strmé. K nervozitě však nebyl důvod. Již dávno jsem si všimnul, že všechno vždycky nějak dopadne.
Předjíždím chlapa na rozchrastaném kole. „Undě merděc?“ (kam pílíš?) navazuju řeč.
Že támhle v údolíčku má domeček. Ptám se, jestli by mi nemohl poradit, kde by bylo možné přespat. Že můžu jít s ním. Bezva.
U domečku chlíveček s prasátkem, na zahrádce zelenina, na louce kráva a všechno to hlídá strašidelný pes. Osadník ho klackem zahnal do rohu zahrádky (ne že by ho praštil, jen tu hůl dovedně držel jako při takovým tom japonským zápase a psa jí chlácholil) a já jsem rychle přeběhl do chaloupky.
Elektřina tu není a ani jsem ji nečekal. Gazdovi nevadí ani to, že nemá rádio a nezahlídl jsem ani kousek potištěného papíru. Dostal jsem kus chleba, slaného sýra a cibule k zahnání nejotravnějšího hladu.
Potřeboval bych zajít pro cosi ke kolu. Ale co se psem? Že mu mám nabídnout kus chleba. Zvědavý jak to dopadne, jsem vyšel na zápraží a natáhl ruku s krajícem k zuřivci. Hned přestal štěkat a čuchající čumák nasměroval ke mně. A najednou chňap! Jako blesk! I s rukou! Ale nekousl mě. Vzal si jen chleba – bez prstů. A už to bylo dobrý. Byli jsme kámoši.

Fotogalerie

Vrtěním chvostem dává psík najevo touhu mazlit se
Jan Vlasák, 19.02.2008
Blogy

Dva dny za městem

 ()
Mám dva dny sám pro sebe. Vůbec neváhám, jak s nimi naložím. Je to jasné, pojedu na kole. A tentokrát úplně sám. Kam? Na tom vůbec nesejde. I když... vlastně mám cíl, který jsem si pro podobnou příležitost šetřil. Jasně, zajedu si do muzea dýmek v Proseči! A pak to vezmu podél Železných hor k…
Santi | 19.03.2019

Známé i neznámé vrcholy klatovska 3 - Velký Bítov, Sv. Markéta

 ()
Psal se konec léta roku dvoutisícího osmnáctého. Konkrétně před-předposlední prázdninový den. Ne že by mě prázdniny nějak zajímaly - už před léty pro mně tohle slovo ztratilo význam, ale přeci jen, konec léta také nepůsobí nijak optimisticky, už jen proto, že jsem si ho skoro neužil. Ještě loni…
JohnyB | 16.03.2019

Pocta Christianu Battagliovi

 ()
Šumava Na prodloužený šumavský víkend s manželkou a s našimi kamarády Jitkou a Láďou jsem se těšil. Ale už dopředu jsem věděl, že toho moc nenajezdíme. Holky si budou po cestě povídat a Láďa má špatný kyčelní kloub. A protože na mě bylo, jako vždy, vymyslet trasy, začal jsem přemýšlet, co s tím,…
Stanley58 | 15.01.2019

Letní výhní krajinou červeného draka (2018)

 ()
Že prý v Británii pořád prší?!? Zataženo, mlha, vichr, zima, permanentní lijavec? Teplo a slunko možná tak 3 dny v roce? Láry fáry, kam na to ty lidi chodí. Pestré, zdravé, celoročně příjemné klima tu je, ne jako na kontinentu, kde letos ta pouštní výheň začala už v dubnu a pod kotly se topilo fest…
cyklo-poustevnik | 08.01.2019

Úhlava hlava nehlava

 ()
Horké suché léto přímo vybízí, aby člověk trávil veškerý volný čas u vody. Jako ideální outdoorová aktivita se pak jeví například sjet si nějakou řeku - pokud tedy ve vyprahlých korytech ještě vůbec nějaká voda teče. Když ano, normální lidé je pak sjíždí na lodích. Potíž je ale v tom, že já nejsem…
JohnyB | 28.12.2018

O čem se mluví:

Elektrokola Řídící jednotka 50A Magic před 11 minutami
Komentáře k blogu Dva dny za městem dnes v 07:17
Elektrokola Výběr motoru s volnoběžkou dnes v 00:08
NEcyklo Pobavilo, potěšilo 149 včera v 23:08
Rada při výběru kola které kolo vybrat včera v 22:10
Elektrokola prosím o radu s výběrem elektrokola včera v 21:55
Ostatní – cyklo Jaké to bylo 80 včera v 19:35
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

181 cyklistů (13 přihlášených)

Dva dny za městem

Mám dva dny sám pro sebe. Vůbec neváhám, jak s nimi naložím. Je to jasné, pojedu na kole. A tentokrát úplně…
Santi | 19.03.2019

Známé i neznámé vrcholy klatovska 3 - Velký Bítov, Sv. Markéta

Psal se konec léta roku dvoutisícího osmnáctého. Konkrétně před-předposlední prázdninový den. Ne že by mě…
JohnyB | 16.03.2019

Pocta Christianu Battagliovi

Šumava Na prodloužený šumavský víkend s manželkou a s našimi kamarády Jitkou a Láďou jsem se těšil. Ale už…
Stanley58 | 15.01.2019