reklama

A jede se dál...

Cestování na kolech s malými dětmi je především příležitost, jak lépe poznat sám sebe a prověřit hloubku svých rezerv. Jakmile opustíte bezpečný přístav zaběhnutých rutinních postupů, začnou se dít zázraky.

Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku
Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku
Foto: Václav Vrtal

Po měsíci putování po vlastech českých, moravských, slovenských, rakouských a německých jsme zase doma. Máme za sebou 1 300 km ve čtyřech státech, se dvěma dětmi a dvěma vozíky. Myslím, že to byla nesdělitelná zkušenost, ale přesto neodolám sepsat pár postřehů.

Nejtěžší byl začátek

Jednoznačně nejobtížnější bylo balení. Trvalo asi tři dny, mezi hromadami se potloukaly naše holčičky a různě schovávaly a přenášely věci. Pro ně to bylo příjemné rozptýlení nudy a úžasná zábava, pro nás zlý sen. Největším balíkem byla kuchyně – podle rad zkušených jsme s sebou brali vařiče, kastroly, základní suroviny v PET lahvích od mléka a hromadu koření v malých igelitových sáčcích se zipem. Přesypávání a označování nálepkami nebralo konce.
Dalším velkým úkolem bylo seřízení našich kol, shromáždění náhradních dílů a nástrojů na opravu. Chvílemi jsme podléhali pocitu, že to snad nikdy neskončí a že se nám vůbec nepodaří vyjet.

Obdiv není na místě

Nejvíce lidí dnes reaguje obdivem nad počtem ujetých kilometrů. Rozhodně ale nešlo o nějaký sportovní výkon. Denní dávka byla kolem 40 km, což představovalo asi 3–4 hodiny v sedlech kol. Zbytek času zabralo především balení, sušení stanu a orosených pláštěnek, vaření, koupání a hrátky s dětmi. Ranní balení trvalo pravidelně zhruba tři hodiny, takže jen výjimečně jsme vyjížděli před desátou hodinou.
Celou trasu Praha – Haná – Slovácko – Dolní a Horní Rakousko – Bavorsko – Lipno – Orlík – Praha jsme, až na několik přívozů, absolvovali čistě na kolech. Jenom na začátku jsme se nechali vyvézt metrem na okraj Prahy. Po zbytek cesty jsme se snažili městům vyhýbat a vybírat si co nejméně frekventované ces­ty.

Cyklostezky a cyklotrasy

V Rakousku a Německu vedla naše cesta především po cyklostezkách, na které měly automobily zakázán vjezd. Podrobná mapa tu není ani potřeba – značení páteřních tras EuroVelo či Podunajské stezky je perfektní. Na každém rozcestí visela tabulka s ukazatelem a vzdáleností do nejbližších větších obcí. V infocentrech byly k dispozici také mapy s rozdělením cest na asfaltované a neasfaltované.
Pro cestování po Čechách a Moravě byla potřeba kvalitní mapa s vrstevnicemi. S sebou jsme vezli Cykloatlas od Shocartu a velmi pečlivě zvažovali převýšení, očekávanou kvalitu silnic a hustotu provozu. Pokud jedete v Česku na těžko, není bohužel možné držet se značených cyklotras. Neplatí tu totiž pravidlo, že páteřní cyklotrasy (tedy ty označené jedno- nebo dvouciferným číslem) vedou po kvalitních cestách s malým provozem. Do pasti jsme se dostali třeba kousek za Otrokovicemi, kudy vede cyklotrasa č. 47 „Moravská stezka“. Asfaltová cesta tu končila na úpatí kopce a dále se v prudkém srázu vinula úzká stezka, vhodná tak pro kvalitní horská kola. S lítostí jsme se museli obrátit a několik kilometrů šlapat k další vhodné odbočce. Přívěsné vozíky přece jen chtějí své, proto jsme v tuzemsku cyklotrasy brali hlavně jako orientační ukazatele, podobně jako řeky nebo železnice.
I u nás už ale existují krásné úseky – třeba Polabská trasa mezi Poděbrady a Nymburkem si s tolik vychvalovanou Podunajskou stezkou v ničem nezadá. Také zárodek Povltavské trasy mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou je nádherným zážitkem. Samostatnou kapitolou je jižní Morava, kde se jezdí na kole pořád a všude. Moravské vinařské stezky nelze minout bez povšimnutí, určitě se sem někdy vrátíme.

Hodně pomohlo vybavení

Dobrou zkušenost jsme udělali s vybavením, které nás v mnoha situacích zachránilo. Po zkušenostech z loňských let jsme vsadili na kvalitní stan a samonafukovací karimatky od firmy Jurek. Dvouplášťový stan ATAK3 přestál všechny bouřky a poryvy větru a bezpečně nás ochránil. Když se nám nalomila tyčka, firma bez potíží poslala náhradní konstrukci, která vydržela do konce cesty.
Bunda a kalhoty O2 Rainwear od DoDeste.cz byly dobré nejenom proti dešti, ale také proti komárům.
Vozíky Croozer zvládly úctyhodný náklad a s občasným promazáním s námi dojely až do cíle. Nezklamaly, koneckonců s nimi už jezdíme nějaký ten pátek za každého počasí.
Ocenili jsme i brašny od firmy Testudo – bylo vidět, že jejich návrháři mají zkušenosti s dlouhými cyklovýpravami a přesně vědí, co mají brašny mít.
Snad jenom nosič od Exu Bicycle Series to neustál a zkolaboval hned po výjezdu. Jeho konstrukce nebyla stavěná na zátěž plných brašen. Raději jsme ho hned vyměnili za jiný, starší model od Sport Arsenalu.

Co nám cesta dala

Největší stopy nechala cesta na našich holčičkách. Vyspěly, naučily se víc spolehnout samy na sebe, nést zodpovědnost. Na cestě to ani jinak nešlo a děvčátka velmi rychle pochopila pravidlo když-pak.
Když budeme teď trpěliví a šlápneme na to, můžeme si brzy najít hezké místo a dát si něco dobrého. Když si teď dáme zmrzlinu, možná zmokneme. Když pomůžeme s balením stanu, bude to trvat kratší dobu.
Myslím, že všichni jsme se poučili o síle týmu – nejedu sám za sebe, musíme si pomáhat. Společně zvládneme cokoli. Když půjdeme proti sobě, nedostaneme se nikam.

A nakonec bych ráda poděkovala všem, kteří nám pomohli, poradili a drželi palce na naší velké cestě. Díky!

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie

Takhle jsme cestovaly, každá ve svém vozíku Někdy jsme jely i spolu v jednom přívěsu Takhle jsme si hrály A když nebyly po ruce houpačky, o zábavu jsme se postaraly samy Poznaly jsme nové kamárady Pomáhaly jsme postavit stan Takhle jsme spaly Ráno jsme zase pomáhaly věci zabalit I s vařením jsme chtěly pomáhat Takhle jsme baštily Takhle se sušilo naše prádlo Takhle jsme se koupaly Takhle jsme se brodily I na lodi jsme se plavily
Jitka Vrtalová, 08.07.2006
Vyzkoušejte
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – penzion

Rakousko, Německo
30.05.2018 - 5 dní
In-line skating
Autobusem
8 200 Kč
 (CK Rubikon)

Isarská cyklostezka

Rakousko, Německo
01.06.2018 - 3 dny
cyklistický
Autobusem
5 800 Kč
 (Österreich Werbung, CK Kudrna)

Dunajská cyklostezka – kemp

Rakousko, Německo
04.07.2018 - 5 dní
In-line skating
Autobusem
5 200 Kč
 (OÖ TTG)

Dunajská cyklostezka

Rakousko, Německo
12.07.2018 - 4 dny
cyklistický
Autobusem
6 900 Kč
 (CK Bondo)

Šumava na kole: Kvilda

Česko, Německo
13.07.2018 - 6 dní
cyklistický
Vlastní doprava
4 940 Kč
Do vaší knihovny

Rájem rozhlednovým – 70 nejnovějších rozhleden ČR

Jiří Štekl
• 70 nejnovějších rozhleden České republiky • vložena mapa VŠECH rozhleden ČR
Kniha je určena především pro ty zájemce, kteří už vlastní první, druhé nebo třetí vydání této úspěšné knihy a nechtějí si kvůli nově…
199 Kč

Vandry s bejkem

Jan Vlasák
Druhé vydání – aktualizované a doplněné
Tato kniha vyšla poprvé před deseti roky, v roce 1995. V té době to byla obyčejná brožura, tištěná na dřevitém papíře, s několika nepříliš…
222 Kč
Blogy

RUNDREISE 2018: Donau - Enns - SALZA - Mariazell - Walster - Traisen - Donau

 ()
Salza se mi zalíbila v r. 2010, když jsme na jejím břehu tábořili v kempu Weiberlauf, do něhož jsme odbočili z Ennské cyklostezky.Je to horská řeka v rakouském Štýrsku s udávanou délkou toku 88 km, pramenem severovýchodně od obce Ulreichsberg blízko Traisentalradweg, ústím do Enns u Grossreifling…
Quatsch | 17.05.2018

Jak jsem doma vyřešil ukládání kol

 ()
Nejsem si jistý, zda sem tohle téma úplně patří, ale pro mě to v posledních týdnech bylo celkem aktuální, tak jsem se rozhodl o tom něco napsat. Třeba to někomu poradí, pomůže a třeba se i já dozvím něco novýho od vás :-) Měl jsem klasický problém – nechtěl jsem, aby kola překážela, ale zároveň…
StanaPavlicek | 01.05.2018

Město na kole - co mě štve a z čeho mám radost

 ()
Pocházím z menšího města a většinu roku jezdím na kole do práce a z práce. Je to cca 13 kilometrů jedním směrem, takže tak akorát pro ranní rozcvičku a naopak protažení po práci (kdo sedí v práci za počítačem, určitě chápe). Musím říct, že jsem zjistil, že mi právě jízda na kole dává dobrý pocit…
StanaPavlicek | 23.03.2018

Radoušovo bloudění

 ()
Stromy holé, půda zmrzlá, lesy tiché a mezi jejich kmeny se bělaly zbytky sněhu. Cyklistická sezona v nedohlednu a přitom já měl už takovou chuť vyrazit na nějaký závod. Sedl jsem tedy k počítači a ponořil se do hlubin internetu. A tu jsem ho objevil! Rudoušovo bloudění - zimní orientační závod.…
JohnyB | 16.03.2018

Moje příprava na novou cyklo sezónu

 ()
Tak to vypadá, že zima konečně končí, začíná jaro a s ním přichází nová cyklistická sezóna. Těšíte se jako já? A máte už své kolo připraveno? Jsem ten typ cyklisty, který jezdí na kole až do začátku zimy, ale na konci sezóny si už kolo nepřipravím na jaro. Prostě ho umyju, doma zaparkuju a seřízení…
StanaPavlicek | 13.03.2018

O čem se mluví:

Vyjížďky, srazy, akce Strnadova třicítka dnes v 17:38
Elektrokola EASYBIKE z AUTOKELLY dnes v 17:09
NEcyklo Zaujalo 191. dnes v 13:39
Ostatní – cyklo Jaké to bylo dneska? 73 dnes v 12:31
Elektrokola Elektrokolo EASYBIKE MI5 26" dnes v 12:03
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

326 cyklistů (20 přihlášených)

RUNDREISE 2018: Donau - Enns - SALZA - Mariazell - Walster - Traisen - Donau

Salza se mi zalíbila v r. 2010, když jsme na jejím břehu tábořili v kempu Weiberlauf, do něhož jsme odbočili…
Quatsch | 17.05.2018

Jak jsem doma vyřešil ukládání kol

Nejsem si jistý, zda sem tohle téma úplně patří, ale pro mě to v posledních týdnech bylo celkem aktuální, tak…
StanaPavlicek | 01.05.2018

Město na kole - co mě štve a z čeho mám radost

Pocházím z menšího města a většinu roku jezdím na kole do práce a z práce. Je to cca 13 kilometrů jedním…
StanaPavlicek | 23.03.2018