Srpnové toulání 2024

Neměl jsem v plánu psát nějaký další blog, ale objevil se tady blog od Quatsch a tu mám spojenou s Černou Elstrou. Tím se mi připomnělo loňské Toulání.

Týden okolo 15. srpna se snažím někam vyrazit na kolo. Takže i tentokrát 15. 8. 2024 sedám do ranního vlaku směr Rumburk.

Je krásné letní ráno a předpověď je více než nadějná. V Rumburku udělám tradiční kolečko okolo morového sloupu na náměstí, ať mě ochraňují všichni svatí. A pokračuju dál do Varnsdorfu na vlakovou zastávku Varnsdorf - Pivovar Kocour. Vlak tam začíná, tak není problém s uložením kola. Ještě než je vlak přistaven mohu chvíli tlachat s paní, která tam zalévá květiny. Sice nejsou její, ale bydlí nedaleko a nechce je nechat v žáru léta usychat. Pak už konečně přijede vlak. V Žitavě přestoupím a před polednem vystupuji ve Weisswasser. Hned proti nádraží mají nějací Turci kebabárnu, tak zahajuji docela dobrým obědem.

A pak už známou cestou podél úzkokolejky do Kromlau. Když jsem tam byl naposledy, bylo jezírko u Rakotzbrücke vypuštěné, v rekonstrukci. Nyní je opět plné vody a most se v něm vzorně odráží. Navíc je tady docela málo turistů, přeci jen je pracovní den. A nyní dost kochání, sedám na kolo a mířím na západ k Halbendorfskému jezeru. Už sluníčko připaluje, takže na pláž dorazím právě včas. Zvolil jsem pláž u FKK kempu, abych nemusel řešit mokré plavky. Platí se tady symbolické vstupné, které místní nudistická komunita snad používá na údržbu. Příjemné překvapení je bufet v maringotce, ceny mírné, obsluha vzorná. Několikrát si zaplavu, několikrát si poležím ve stínu, ale přeci jen chci také někam dojet. Sluníčko už tolik nepeče, jsou tři hodiny a já se vydávám ke Sprévě. Od Nového Města nad Sprévou je cesta víc než známá, už jsem tudy jel nesčíslněkrát. Ve Sprembergu narazím na kavárnu, tak doplním kalorie zákuskem a samozřejmě kávou. Tentokrát objíždím přehradu po pravém břehu, nikdy jsem tudy nejel, cesta není špatná. Není to asfaltka jako na levém, ale i tak to docela odsejpá. Vyhýbám se centru Cottbusu a na břehu Cottbuserského jezera vylezu na rozhlednu. Už se smráká a v dáli vidím bouřku. Výstup na rozhlednu je pro mě trochu směs nervozity a víry, že mi fakt nikdo nic z kola neukradne, z té výšky bych na něj mohl tak akorát pokřikovat.
O kus dál, v obci Lakoma, objevím pěkný turistický přístřešek, který se stane mojí ložnicí. Objeví se tady jen nějaký mladý pár co si sem přijel grilovat. Ale nijak se navzájem nerušíme.

Ráno je úplně skvělé, jen místo je poněkud hlučné místní dopravou. Ale to mě nevadí. Uvařím si snídani a vyrážím dál. Předjede mě nějaký člověk na kole, podle oblečení bych tipnul, že jede do práce, ale on míří vlevo, kde vidím jezírko po zatopené pískovně. Rybář taky není, nemá žádný vercajk, to on se jede vykoupat! Co také jiného v časném, příjemném srpnovém ránu. Takže jedu za ním. Vidím, že se svléká do naha, to se mi hodí stejně jako včera. Plave se báječně. Než vylezu zpět na břeh, přijíždí slečna v letních šatičkách a je to úplně stejné, během chvíle kráčí do vody oblečená tak, jak ji Pán Bůh stvořil. Je jasné, že si sem lidi chodí zaplavat před tím, než jedou do práce. Vyhrabu se na břeh, nechám se oschnout od větru a sluníčka a pokračuju dál. Naplánoval jsem si cestu mezi rybníky, ale na dohled k elektrárně Peitz, pořád mi chyběla do mého seznamu "Elektrárny shlédnuté". Přes městečko Peitz, kde si pochutnám na koláči a kávě, se vracím zpět ke Sprévě.

Vzpomínám, jak jsme tady jeli v roce 2012, tenkrát jsme jeli proti šílenému větru s blížící se bouřkou, dneska je vyloženě turistické počasí. Náramně si užívám jízdu, bohužel však doporučená kavárna Landflair má zavřeno. Ale nevadí. O kus dál jsem narazil na jiné občerstvení. Protože jsem ve Spreewaldu, muselo samozřejmě dojít na okurky. Dal jsem si talíř směsi různě nakládaných, bylo jich tolik, že jsem si musel nasypat do hrnečku s sebou, nedaly se sníst všechny na místě. A pak následovala městečka Lübbenau a Lübben. Snad si budu pro příště už pamatovat, že to, co je dál po proudu, je to s kratším názvem. V Lübben bylo turistů víc, než by mi bylo milo, ale podařilo se mi sehnat pohled i známky, tak jsem mohl napsat pozdravy.

Opouštím Spreewald a mířím ke Stoßdorfskému jezeru, chci tam přespat. Bohužel se ukáže, že je tam dost lidí, ale najdu malou pláž, rozložím se na jejím nejvzdálenějším konci, zaplavu si, tentokrát už není FKK a čekám, že se k večeru lidé vytratí. Což se stalo. Jdu si ještě znovu zaplavat, udělám si večeři a zalezu do spacáku. Už za tmy přijede, podle sluchu, parta mladíků. Nedělá mi to úplně dobře, trochu se bojím kombinace mladého testosteronu a nejspíš alkoholu, ale myslím, že mě ani nepostřehli.

Přišlo další kouzelné ráno. Jdu si zaplavat a uvědomuji si, že v tom obrovském jezeře jsem sám. Tedy až na nedaleké hejno labutí. Slibuju si, že do výbavy přidám plaveckou bójku, kdyby se mi něco přihodilo, nikdo mě tady nenajde. Po snídani vyrážím v podstatě liduprázdnou krajinou k Bad Liebenwerda, chci se dostat k říčce Černá Elstra. V městečku Kirchhain si doplním v supermarketu zásoby. To by nebylo tak zajímavé jako to, že vedle automatu na vracení zálohovaných lahví mají schránku, kam je možno kupón z automatu vhodit a přispět tak místní umělecké škole na vybavení. To s radostí využiju, nemusím pro těch pár centů k pokladně a ještě udělám dobrý skutek.

Těsně před Liebenwerda je na mapě vyznačená pláž, ale s kolem se na ni nedá dostat, musela by se překonat silnice I. třídy, ale hlavně přehodit kolo přes svodidla, to se mi fakt nechce. Takže sjíždím do městečka a pokračuji po proudu Elstry. V podstatě v opačném směru k prameni ji mám "projetou". Cesta po hrázi je často jak podle pravítka, ale mě to vlastně nevadí. V Herzbergu hledám na wikipedii zmiňovanou vilu Marx v jugend still (secese), najdu ji, ale bohužel jak vila tak její zahrada je v rekonstrukci. Projedu historickým centrem a pokračuji podél řeky dál. Už se šeří, tak po chvíli hledání najdu pěkné místo schované před zraky projíždějích po cyklostezce, ale s nedalekým odpočívadlem, kde se pohodlně dá najíst u stolu.

Noc byla klidná, tedy až na vlaky projíždějící po nedalekém mostě, ale to mě vlastně nevadí. Zkušenosti ukazují, že na noční klid je lepší frekventovaná dvojkolejka než silnice první třídy.

Prvním městem dalšího dne je Jessen, překvapivě tam jsou vinice a nepřekvapivě na benzínce nemohu koupit nealkopivo, na které bych měl chuť. Mají rozsáhlý výběr piv, ale nealko ani jedno. Blíží se nejzazší bod mé cesty, v Listerfehrda dojedu polními cestami k soutoku Černé Elstry s Labem. Od téhle chvíle se začínám vracet domů.

Ještě než dojedu na Labskou cyklotrasu, pátrám po nějakém penzionu, docela by se mi hodilo vyspat se jednou pod střechou. Jenže je sobota a na jednu noc nikde ubytování neseženu. Dojedu do Mauke, ta vesnice má svým názvem pro mě jisté kouzlo, v němčině starých obyvatel Výběžku je mauke bramborová kaše, což je nejspíš výpůjčka z lužičtiny. Na bramborovou kaši jsem nenarazil, zato na vyhlášenou zmrzlinárnu ano, sjíždějí se sem lidé ze široka daleka.

Vydávám se po pravobřežní Labské, tu levobřežní znám, tak abych poznal obě varianty. Je možná ta pravobřežka i hezčí, hlavně klidnější. Nakonec zvolím nocleh v kempu poblíž městečka Prettin. Není to nic moc, bez stanu, jen se žďárákem si trochu připadám jako nahý. Ale je tu teplá sprcha a zásuvka, stav mé powerbanky je už zoufalý. U kempu je rybník, ve kterém se nedá koupat, voda je zelená a hospoda, kde si chci dát pivo, ale obsluha je naprosto nemožná, piva se nedočkám.

Ráno vyrážím dál. Do konce cesty mám nějakých 160 km a vědomí, že po cestě se mi bude místo k přespání hledat špatně. Navíc protáhnout to o den zároveň znamená vyčerpat další den dovolené. Projíždím historickým městem Mühleberg, ale takhle v neděli tam chcípnul pes. Z dřívějška si pamatuju, že ke slavnému Setkání na Labi americké a sovětské armády nedošlo prvně v Torgau, jak se uvádí v učebnicích, ale někde tady, tak koukám jestli někde neuvidím pamětní ceduli. A skutečně, naleznu ji v Kreinitz. Cesta rychle ubíhá a než dojedu do Riesy, narazím na konci nějaké vsi na otevřenou garáž, před garáží stolečky a židličky. Je to samoobslužné občerstvení. V regálech je dost věcí, na stole domácí koláč, konve s kávou. Vyberu si krom kafe a koláče i těstovinový salát v ledničce a zaplatím do na stole položené kasičky. Nedovedu si představit stejný systém u nás, první by zmizela ta kasička. Než odjedu, objeví se na zahradě u garáže mladá paní a vysvětluje mi, že to takhle s manželem vymysleli, protože jsou si vědomi toho, že široko daleko není žádná možnost se občerstvit a zároveň nechtějí provozovat klasické občerstvení. V dobré náladě z tohoto zážitku dojedu do Riesy, resp. k mostu vedoucímu do Riesy.

Odtud už to znám nazpaměť. Do cílového Bad Schandau je to rovných 100 km, občas sem zajedu vlakem, Riesa je nejvzdálenější nádraží v platnosti jízdenky Labe-Elbe. Těším se, jak si za Míšní dám v bufetu Sörnewitz něco k jídlu, je to taková tradice. Bohužel krom jídla také začalo pršet. Jediné pozitivní na tom je, že to trochu vyklidí labskou cyklotrasu, která je jinak takhle v neděli plná cyklistů, chodců, bruslařů. Bohužel narazím v Drážďanech na právě pořádaný festival Canalleto, nábřeží je uzavřené a policie mě nekompromisně pošle do provozu mezi proudy aut a hlavně tramvaje. Kombinace tramvajových kolejí a deště se fakt bojím. Na Altmarktu brzdím u policejní hlídky a ptám se jak dál, kde se už mohu napojit zpět na trasu. Poradili mi kluci ochotně, ale ještě pár metrů po hlavní jsem urazit musel. Pak už to šlo dobře, nikde nikdo, pršelo dost, tak cesta byla prázdná. Začalo se smrákat a já si domluvil, že až budu někde v Königsteinu, tak zavolám domů aby pro mě do "Bádu" přijeli, abych se nemusel stresovat tím, jak stihnout vlak.Bohužel na konci Königsteinu jsem nezvládl přejezd mokrého obrubníku a parádně jsem si ustlal. Docela jsem byl rád, že tam byl poblíž nějaký mladík, co mi pomohl postavit naložené kolo, měl jsem toho už docela dost. Sice těch 150 km bylo v podstatě po rovině, ale s naloženým kolem jsem ještě nikdy takovou dávku nedal. Takže těch posledních 10 km jsem dojel značně potlučený. Ale kolo vydrželo a po odřeninách zůstanou jizvy, co muže zdobí. V Bad Schandau už na mě čekali a já už se začal těšit, kam pojedu příště.