reklama

A opět ta lužická jezera

Foto: Autor

Udělalo se mi neplánované volno. Najednou jsem měl před sebou volný čtvrtek, pátek a samozřejmě víkend. A dokonce se konečně udělalo teplo, zbývalo jen vyřešit otázku kam. Po zavrhnutí zběsilých úvah typu vlakem k Baltu jsem nakonec zůstal pěkně při zemi a vyrazil k Lužickým jezerům. Sice jsem tam byl loni, ale jednak ta cesta vyjde výrazně levněji než cokoliv dalšího, neboť tam lze dojet na jízdenku Labe-Elbe, a hlavně - líbí se mi tam.

Ve čtvrtek ráno jsem  sedl do vlaku a už v Sebnitzích jsem se vyděsil, protože jsem si plně uvědomil, že je svátek Nanebevstoupení Páně, v Německu hlavně slavený jako Vatertag, den, kdy všichni někam vyrazí a nejlépe za velkého popíjení a halasu. Cesta do cílové stanice Hosena nebyla úplně bez stresu, do Bad Schandau (naši průvodčí říkají do Bádu), jsme dorazili s pětiminutovým zpožděním a vědomím, že vlaky na sebe nečekají, protože ten pravý úkol je udržet takt. Ale vlak do Drážďan měl patnáct minut zpoždění, tak to bylo v pohodě, zato v přeplněném drážďanském nádraží jsem vlak chytnul jen tak, že jsem k němu doběhl, vlak zavřel dveře a rozjel se. Ještě, že čísla nástupišť jsou uváděna v jízdním řádu, mohl jsem tedy běžet na jisto.
Vystoupil jsem v ospalé, zapadlé stanici Hosena. Tak zapadlé, že ani na schodech do podchodu nebyly kolejničky pro kočárky, takže jsem kolo musel vynést. Hosenu jsem si zvolil pro několik důvodů, ale ten hlavní byl v tom, že jsem si plánoval nakoupit na cestu, bylo přede mnou mnoho vsí, ale žádný obchod a zároveň jsem to nechtěl tahat vlakem. Jenže jsem zapomněl na ten zpropadený svátek, takže z domova jsem měl jen čistou vodu v jednom bidonu a dva namazané rohlíky. Naštěstí Vatertag je spojen s pitím a pojídáním kde čeho, a tak i v místech, kde jinak chcíp pes se najednou vyskytoval nějaký stánek s občerstvením. Jenže krom občerstvení bylo na počátku mojí cesty také spousta lidí, někde v okolí Großkoschen to vypadalo spíš jak prvomájový průvod. Ale naštěstí davy se rozprostíraly jen k místu, kde je rozhledna Rostiger Nagel, pak se to rychle zklidnilo a na další cestě jsem byl nejdřív skoro a pak úplně sám. Konstatoval jsem, že v mé loňské "ložnici" je nyní sklad stavebního materiálu, ale tentokrát jsem u Sedlitzkého jezera přespávat nechtěl, mířil jsem dál k severu, do Braniborska.
Největší radost mi udělali v Dörrwalde, zrovna když byl čas na včasnou večeři narazil jsem na tuhle vísku, kde u hasičárny měli provizorní stánek s pivem, steaky, klobásami. A příjemný stín, žádní pořvávající opilci, taková sousedská pohoda.

A pak ještě kousek na sever, chtěl jsem se podívat na Altdöbenerské jezero, u něhož jsem byl v roce 2011 a hladina tehdy byla ještě někde hluboko v prostorách bývalého hnědouhelného dolu.
Jednou jsem si někde opsal, že napuštěné mělo být v roce 2015, ale i když už teď vypadalo velmi hotově, zdá se, že ještě pár metrů mu chybí. A co mu také chybělo, to byli lidé, nepotkal jsem tam živou duši, což jsem si vlastně přál. Prohlédl jsem si jezero a zamířil na východ ke Sprévě. Měl jsem takovou myšlenku, jak si najdu někde nějaké místo nad přehradou a tam přespím. Možná pěkný nápad, kdyby u jezera, kde je velký kemp, nebylo spoustu rybářů, diskotéka a všeobjímající hluk. Trochu zklamán jsem se vrátil. po vlastních stopách zpět abych si našel nějaké klidné místo v lese.

Ráno jsem se vrátil zpět ke Sprévě a proti proudu jsem se vydal zpět do Čech. Koukal jsem po nějakém pěkném místě na snídani, ale nic se mi nelíbilo až jsem dojel do Špremberku.
Začal jsem vyhlížet jestli by někde nebylo pekařství se zahrádkou, abych se tam nasnídal a uviděl v jedné takové zahrádce staršího pána s hrnkem kafe. To bylo ono. Jen to nebylo pekařství, ale řeznictví, tak jsem si ke kafi nedal koláč, ale žemli s mettwurstem. Příjemným plusem bylo to, že v řeznictví měli pro zákazníky i toalety.
Dokoupil jsem si pití, trošku pojezdil po Špremberku a pokračoval dál. Po pár kilometrech jsem u řeky našel ten příjemný kout, který by se mi hodil ráno. Ale což, zastavil jsem, uvařil další kafe, vytáhl bivakovací pytel místo deky, otevřel knížku a strávil příjemné poledne četbou.
Jediné co bylo divné, bylo to, že Spréva byla, tak jako vždycky, úplně zrzavá. Přitom žádné prudké deště v posledních dnech nebyly. Před Neustadtem nad Sprévou jsem našel důvod. Do Sprévy tady přitéká nějaký potok a je rezatý jak kdyby tam tekla hnědá barva. A na břehu je novotou svítící, neb právě uváděné do provozu, zařízení, které má za úkol to železo ve vodě potoka vysrážet a upravit pH z 3,5 na něco normálnějšího. Kde je zdroj toho znečištění, to jsem nikde nedočetl.
Přijel jsem do Neustadtu a zažil nepříjemné zklamání, obchod s potraviny zel prázdnotou. Za zaprášenou výlohou byly vidět zbytky vybavení. Teď už bylo jasné, po kterém straně Bärwaldského jezera budu muset jet, po té, kde je město Boxberg, tamnější Lidl naštěstí funguje. Těsně před Boxbergem je vesnička Sprey s celodřevěným, téměř vždy zavřeným kostelíkem. Zavřený byl i tentokrát, ale naopak poprvé jsem zažil otevřený rybí bufet. Tím byla otázka pozdního oběda/časné večeře vyřešena. Navíc to byla příjemná příprava na plánovaný nákup v Lidlu, nehrozilo, že budu mít pocit, že si musím do košíku dát půlku obchodu.
V Boxbergu jsem lehce našel Lidl a rychle nakoupil. A vyrazil rovně na jih s myšlenkou, že když budu držet směr, dostanu se na cyklostezku obkružující jezero nejrychleji. Samozřejmě, že tomu tak nebylo. Vjel jsem na lesní cestu, kde se kolo propadalo několik centimetrů do jemného písku. Tak jsem jako starý blbec, místo abych se okamžitě otočil, to kolo nějakých 1500 metrů tlačil pískem. Vždycky si při těhle svých úletech vzpomenu na Mojžíše a pravý důvod, proč šli Izraelité 40 let přes poušť - Mojžíš se nechtěl ptát na cestu.
Po nezměrné námaze jsem se dostal k jezeru. Lavička v příjemném místě s romantickým výhledem na jezero, plachetnice a elektrárnu, kafe a kniha byla příjemnou kompenzací za předchozí úsek.
Když jsem se dostatečně vynakochal, pokračoval jsem dál po známých cestách až do kraje rybníků v okolí městečka Guben. Tam jsem si našel velký posed, věděl jsem o něm už od podzimu, kam jsem si mohl vynést i kolo a příjemně tu strávit noc. Ze všech stran se ozývaly žáby, ale překvapivě mě neotravovali komáři. Jen někdy v noci mě probudilo vzdálené a dlouhotrvající hučení motorů. Kdyby bylo léto, tak řeknu, že to byly kombajny, ale nyní? Nakonec jsem usoudil, že to byla vojenská kolona a v klidu jsem spal dál.
Brzy ráno, někdy tak okolo páté hodiny mě probudil hluk a do posedu nakoukl nějaký člověk. Než jsem se vymotal ze spacáku, abych viděl, kdo to je, ozvalo se Schlaf weiter (spi dál) a člověk zmizel.
Ještě jsem pár veršíků prospal, pak si udělal snídani, potěšil se s místní rybniční krajinou a nakonec vyrazil známými cestami přes Budyšín k domovu.

Fotky

 

Fotogalerie

02.07.2019 vložil/a: petrp
karma článku: 5.57
Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé  [+]
Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Polskem bez cíle

Cestování
Když se ukázalo, že letos pojedu na dovolenou nejspíš sám dlouho jsem nevěděl kam. Bylo jasné, že všechny původní plány patří do šuplíku,…
16.08.2020
petrp
(5.78)

Poutník a Elphi

Cestování
Já vím, že název zní trochu jako pohádka, ale vlastně to byl takový pohádkový víkend. Vždycky jsem chtěl do Hamburku, který kluk by…
04.05.2017
petrp
(5.34)

Velikonoční Lužice 2016

Cestování
Už v okamžiku, kdy bylo jasné, že Velký pátek bude státním svátkem, začal jsem přemýšlet jak využiji volných dnů k nějaké cestě po Horní…
28.04.2016
petrp
(5.59)
PR

Vyvracíme mýty o elektrokolech: rozhodně nejsou jen pro lenochy!

 ()
Zastánci klasických kol by mohli říci, že „se nám tady rozmohl určitý nešvar“. Elektrokola se totiž v současné době začaly na ulicích objevovat jako houby po dešti. A stejně tak jako si velmi rychle našla hodně zastánců, objevili se také jejich odpůrci.

Jak prodloužit životnost baterie do elektrokola

 ()
V tomto článku bych chtěl uživatelům elektrokol dát pár rad, jak prodloužit životnost jejich li-ion baterie do elektrokola.

Jak se udržet ve formě na kolo i v zimě?

Fitness výživa může být nejen zdravá, ale i lahodná ()
Jak cvičit doma přes zimu, aby tělo nezahálelo? Zvolit můžete kardio nebo HIIT kardio, které vás skvěle připraví na letní cyklo túry. Každou sportovní aktivitu je důležité doplnit správnou výživou pro fitness.
[ Nahoru ]
e-mail:
heslo:
  zapamatovat

NaKole.cz se právě projíždí

185 cyklistů (5 přihlášených)

Cesta k pramenům

Nápadů na různé cyklovýlety, cyklotoulky a jiné cesty v sedle dvoukolého oře nosím v hlavě plný pytel. Každý…
JohnyB | 05.11.2020

Přesmykač pro Favorita, třípřevodník a indexové řazení

Na mém Favoritu se mi po 20 až 30 letech probrousila kladka presmykače na straně co shazuje řetěz z větších…
Brahma | 18.10.2020

Jižní Morava na kole v turistickém duchu

Na jižní Moravě byl na kole téměř každý z nás – pohodová krajina s novomlýnskými nádržemi, výhledem na…
Ladulak | 15.10.2020