část první, Německo a Holandsko "A kolik tam bude McDonaldů?" zeptaly se děti, když jsme je seznámili s plánem letní dovolené. Víťa (11 let) a Šárka (9 let). Začíná být čím dál těžší je pro něco nadchnout. Jenomže už vědí, že když se chtějí vykoupat v moři, musí si k němu dojet na kole. Tentokrát…

Loni jsme jeli ve dvojku Orlické hory, tak jsem si říkal, že bychom se mohli posunout kousek na západ. Krkonoše. Slovo vzbuzující respekt. Podhůří Krkonoš zní lépe. Ještě naplánovat trasu, která by byla schůdná pro Petru a logisticky zvládnutelná. Vlak taky nejede všude. Start je jasný. Zlínský…

Den 1. Čtvrtek, 18. července 2019 ráno nakládám na kolo brašny narvané k prasknutí a k tomu i malý stan. Počasí se tváří celkem příznivě, teplota dvanáct stupňů, nebe skoro jasné. V půl osmé opouštím rodné městečko sám a mám podivně dobrou náladu, jak už dlouho ne. Hlava čistá, prázdná, jako bych…

Sakra, proč vlastně jedeme po ose, když nás předjíždí vlak? Napadlo mě, před Ždírcem, když se okolo nás po souběžně vedené železnici přehnala krásná nová souprava osobního vlaku. A hned jsem si odpověděl. Protože ještě vloni tady jezdili klasické vagony a nastupovat do vlaku s kolem po schůdkách…

Budou to už dva měsíce, a stále jsem nedopsal své vyprávění o poslední části cesty.Nedokážu, jako třeba Peggy, sepsat to po pár měsících, prostě staré zážitky vytlačí nové, z paměti se vytrácí detaily a zůstane jen něco jako „pocit".A tím pocitem z posledních etap je zklamání, únava, bolest a…