Starý mlýn

Romantické místo je ideálním cílem pro výlet.

Foto: NaKole.cz

O jednom (ne)povedeném výletu na kole aneb dobrodružství podle cykloturistického průvodce.

Za dlouhých zimních večerů pročítám časopisy a hledám tipy na cyklistické výlety. Jeden takový cyklovýlet mne zaujal. Popsaná trasa byla zajímavá, rozmanitá a pisálek sliboval příjemně prožitý den plný překvapení.

Na staré kupecké cestě se nachází zrekonstruovaný mlýn s příjemnou restaurací. Nedaleko je rybníček, kde je možné se koupat nebo si zapůjčit za poplatek rybářské pruty a chytat ryby. Také je tam malý zookoutek. To vše je zasazeno v malebném a romantikou oplývajícím údolí. Cesta je pro cyklisty náročná, ale sjízdná.

Také historie mlýna byla velmi zajímavá. Někdy ve 14 století tam žil mlynář s manželkou. Unavené poutníky ve svém mlýně pohostili a nechali přespat. V noci je potom zavraždili a okradli. Později byl mlynář s manželkou podrobeni právu útrpnému a následně byli katem lámáni kolem. Jestli silničním nebo horským nevím. Tato informace scházela.

Přátelé, jsem duše romantická. Všechny tyto informace mne nadchly a nemohl jsem se dočkat dne, až navštívím ten slibovaný ráj na zemi. Na tento výlet jsem si vzpomněl zrovna ve chvíli, když mne manželka žádala, abych šel česat rybíz. Ach, jaká to náhoda.

Údolí bylo opravdu krásné, tiché a romantické. Nepotkal jsem ani živáčka a cesta byla celkem sjízdná. Podél cesty se vinul potok lemovaný květenou a v trávě na louce se na mne usmívala vyhládlá klíšťata. Já jsem byl po cestě již také vyhládlý a těšil jsem se na vůni vybraných pokrmů. Dobře vychlazeným nápojem bych také nepohrdl.

Po příjezdu k mlýnu jsem byl mírně rozpačitý. Pod pojmem zrekonstruovaný mlýn jsem si představoval oku lahodící mlýn se zahradní restaurací. Stav mlýna nasvědčoval tomu, že prošel rekonstrukcí. Jenom jsem nedokázal určit století, kdy k rekonstrukci došlo. Jirásek by napsal : „Dávno již bylo tomu…“.
Když je cyklista žíznivý a hladový, tak ledasjaký nedostatek přehlédne. To, že v tom mlýně nebyla žádná restaurace, ze které by se linuly vůně lahodných pokrmů a bylo slyšet cinkání sklenic, tak to hladový a žíznivý cyklista přehlédnout nemůže. Ani kdyby se moc snažil. S takovou skutečností se hladový a žíznivý cyklista smiřuje se slzou v oku.

Voda v rybníčku byla plná zelených řas. Rybkám to bylo jedno, ležely lenošivě na břehu a opalovaly si na sluníčku bílá bříška. Rybníček bych popsal slovy básníka : „Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje…“. V zookoutku byl kůň, koza a oslík. Když mne oslík spatřil, hýkal na uvítanou í-á í-á. Asi radostí, že vidí kamaráda. V prázdných korýtkách jsem nenašel ani kousek mrkve, řepy nebo nějakou jinou laskominu pro značně vyhládlý cyklistický žaludek.

Mne ta malebná, tichá a romantická údolí s prázdným žaludkem nebaví. Na takovou romantiku se nemohu řádně soustředit. Moje mysl se stále zabývá tím, kde sehnat něco k snědku a k pití. Já nevím jak vy, ale já mám někdy takové slabé chvilky, kdy jsem ochoten vyměnit krásné, malebné a romantikou oplývající údolí se zurčícím potůčkem, za pozvání na zabíjačku a naražený soudek s pivem.

Opouštěl jsem údolí a mířil jsem cestou k domovu. Aby nebylo všemu trápení konec, tak se ještě moje japonská přehazovačka Shimano poprala s českou šiškou. Nevidím dozadu, a tak nevím kdo si začal, ale vím, kdo vyhrál. Ta česká šiška mi přetrhla řetěz a ohnula držák přehazovačky. Přehazovačka se zbaběle schovala do drátů zadního kola. Tím tu situaci moc nezachránila a udělala mi ze zadního kola osmu. Příště si asi koupím přehazovačku se znalostí bojových umění. Naštěstí se šišce se celkem nic nestalo, jenom pár škrábanečků, a tak jsem si oddechl. Ještě tak mít popotahování s ochránci přírody.

Domů jsem si vezl osmu na zadním kole, rozbitou přehazovačku v kapse a v srdci nádherný pocit, že cyklistika je krásná, a i přes všechny ty nesnáze přináší cyklistovi uspokojení, radost ze života a nezapomenutelné zážitky v té šedi všedních dnů. Tomu pisálkovi z novin jsem odpustil. Sliboval příjemně prožitý den plný překvapení, a měl pravdu. Copak by cyklista mohl prožít takhle krásný den, plný překvapení, na zahrádce při česání rybízu? Kbelíky natrhaného rybízu mi nemohou vynahradit ten slastný okamžik, když držím ve špinavých a umaštěných rukách přetržený řetěz nebo když lezu v lese po kolenou a vybírám z jehličí a větviček součástky rozbité přehazovačky. Tak trochu mne zklamalo, že jsem nepíchl přední nebo zadní kolo. Jsem na to zvyklý a člověku to potom na výletě schází. Tak snad příště.

Po návratu domů jsem se umyl, navečeřel, vzal jsem si čisté tričko a šel jsem opravovat kolo. Když jsem byl s opravou hotov, tak to tričko již moc čistě nevypadalo. Hned na první pohled bylo na tom tričku vidět, že jsem v něm nečesal rybíz, ale opravoval kolo. To mne uklidnilo. Kdyby k nám náhodou přijel některý cyklistický kamarád, tak by se člověk alespoň necítil trapně. Žádný kamarád nepřijel, ale přišla manželka. Z výrazu její tváře jsem pochopil, že je stavem trička znepokojena.

„Toto je cyklistické tričko a na takovém jsou přípustné skvrny od vazelíny a šmíru. Také na něm může být otisk řetězu nebo vzorku pláště. Roztržení od zubu převodníku se také toleruje. Aspoň takové cyklistické tričko pozná, že cyklistika pro něj není jenom o tom, že se za jízdy nechá ovívat jarním vánkem. Skvrny od rybízu nosí na tričku zahrádkáři.“ Těmito slovy jsem se snažil informovat manželku o čistotě, skvrnách a rozdělení triček na této planetě. Marně.

Kolo je opravené a trička jsou vypraná a vyžehlená. Líně se povalují ve skříni a voní aviváží, takže nevypadají vůbec cyklisticky. Pár desítek kilometrů, oprava píchlého kola, trocha potu a bahýnka jim jenom prospěje, a budou z nich zase ta správná cyklistická trička.

Teď jsem četl v průvodci „Kolínsko a Kutnohorsko“ o jednom kopci. Jmenuje se Pičhora a v roce 1896 tam archeolog dr. Josef Ladislav Píč nalezl osídlení z dob Marobudovy říše. Hlavně aby to nebyla nějaká…hmm…jak to tak říci slušně…nějaká mylná informace.