Odkud získáváš bílkoviny?

Lehokola tvoří přibližně 0,5% z celkového prodeje kol v USA. Když nad tím tak uvažuji, je to poměrně malé číslo. Znamená to totiž, že z každých 200 kol, které potkáš na cestě, bude jen jedno lehokolo, máš-li ovšem štěstí.

Vzhledem k tomu, že většina leho-cyklistů jsou nadšenci pro věc, je dost pravděpodobné, že budou na svém kole jezdit pravidelně oproti běžným ne-nadšeným cyklistům. Ale i tak, kdybychom předpokládali poměr 1:150, pravděpodobnost, že lehokolo spatříme, je tak nízká, že většina lidí bude zaražena, když jedno potká.

Shodou okolností vegani tvoří přibližně 0,5% americké populace (to číslo je proměnné dle toho, kdo je vlastně počítán). To znamená, že když sedím ve velké restauraci o 200 zákaznících, je dost pravděpodobné, že jsem tam jediná osoba, která se zdrží konzumace jakéhokoli produktu ze zvířete. Vegetariánství je dost neobvyklé, veganství však je naprosto cizí většině lidí.

Takže, vezmu-li lehokolové půl procento a vynásobím jej veganským půl procentem, dostanu ve výsledku poloviny z poloviny jednoho procenta, nebo také 0,000025. S ohledem k matematice bych řekl, že jsi-li leho-cyklista vegan, musíš být bezesporu něco méně než člověk.

Tyto dvě volby životního stylu jsou si podobné svou vzácností. Lidé se cítí být ohroženi tím, čemu nerozumí, a velmi málo lidí vně toho malého kruhu zastánců rozumí čemukoli okolo lehokol či veganství. Nevědomost a strach většinou vedou k pohrdání, a já věřím, že právě toto vysvětluje ty jemně tajemné, pohrdavé otázky a komentáře, které my, coby leho-cyklisté a vegani občas trpíme.

Tyto své-stanovisko-vyjadřující otázky a komentáře-coby-urážky jsou dosti snadno rozpoznatelné. Klasická lehokolová své-stanovisko-vyjadřující otázka je, „A jak to jede do kopce?“, což vlastně ani otázka není, spíše stanovisko, že toto kolo přece do kopce nemůže jet. A pak zde máme klasický komentář-coby-urážku, „Možná si něco takového pořídím do důchodu“, jinak řečeno, lehokola jsou jenom pro staříky.

V případě veganů je to to samé. Klasická veganská své-stanovisko-vyjadřující otázka je, „Odkud získáváš bílkoviny?“, což není ani tak otázka jako spíše stanovisko, že vegani nemohou získat dostatek bílkovin, když nejí maso (tato nevědomost je ohromná). Následuje klasický komentář-coby-urážka, „Překvapuje mě, že máš tolik energie“, jinak řečeno, vegani nejsou zdraví a nemají žádnou energii.

Tohle všechno ukazuje, že dokonce neškodné věci, jako kola nebo jídlo, vás mohou označkovat coby podivína, jsi-li součástí dostatečně malé menšiny. A my podivínové potřebujeme držet při sobě. Takže příště, až budeš v duchu koulet očima nad tím, že je někdo vegan, nezapomeň, že ty sám, jakmile přehodíš nohu přes své lehokolo, jsi příčinou koulení očí u jiných.

Se svolením Alana Bernarda (The Recumbent Blog)
přeložila Evina Navrátilová (e­van)