Rozhovor s Dianou Maroufovou: Neslyšící na kolech

Dianu Maroufovou zná mnoho lidí pod přezdívkou Arabice. Baví ji jezdit na kole, občas zajde poklábosit do diskuze NaKole.cz, vídáme se s ní na Nakoláckých srazech. Na první pohled se nijak neliší od ostatních. Ale když na ní promluvíte, neodpoví vám. Diana totiž od narození neslyší.

Diana na ostrově Rujána (léto 2007)

Foto: Marková

Další fotografie

Diana bydlí v Praze, má dvě děti a navzdory svému handicapu žije normální život. Letos s pěti neslyšícími kamarády strávila dovolenou na německém ostrově Rujána. „Z kola je nejhezčí pohled na svět, že? A hlavně při společných jízdách s Nakoláky,“ má napsáno ve svém profilu.
O tom, jak se jí jezdí na kole kolem Prahy, jsme si s ní povídali e-mailem a s pomocí tlumočnice do znakové řeči.

Jak dlouho jezdíš na kole?
Jezdit jsem se naučila sama asi v osmi letech na kole vypůjčeném od souseda. Moje maminka ani nevěděla, že se učím jezdit. Byla jsem na sebe moc pyšná, že jsem to zvládla úplně sama. Když mi bylo kolem dvaceti, vyrazila jsem na půjčeném kole na svůj první výlet ze slovenských Krompach přes Spišské Podhradie. O rok později, jsem si za vydělané peníze koupila svoje první kolo. Takže celkem mám za sebou asi 30 let na kole.

Kam nejčastěji jezdíš v okolí svého bydliště?
Dřív jsme často jezdili s dětmi do Chuchelského háje a do Prokopského údolí, také do Holyně, do Řeporyjí. Kolo jsem používala také pro nákupy, jezdila jsem na poštu, ale nejčastěji na různá dětská hřiště v okolí Barrandova.

Jak bys zhodnotila postavení cyklistů v Praze 5?
Cyklisté jsou na tom velmi špatně. Na Praze 5 nejsou přesně vyznačené cesty pro pěší a pro kola. Nejezdím po silnicích, protože se bojím srážky s autem. Ráda používám cyklistické stezky, a těch je na Praze 5 velmi málo. Často také není upravený přechod mezi chodníkem a silnicí, nejsou tu nájezdy na obrubníky, potom musím kolo nést. Když jsem měla v zadní cyklosedačce dítě, bylo to hodně náročné.

Jaká zlepšení pro cyklisty bys uvítala?
Určitě by se někde našlo místo pro cyklistickou stezku vedenou souběžně se silnicí, obecně více stezek pro matky s dětmi na kolech.
Uvítala bych parkoviště nebo alespoň stojany pro kola, zatím je jich na Praze 5 velmi málo.
Pro cyklisty jsou problematické schody, na každých schodech by měla být šikmá rampa. Proč musím vždy nosit kolo, když ho mohu jenom vést?
A nakonec, velmi by pomohlo více ohleduplnosti od řidičů automobilů.

Ztěžuje tvůj handicap nějak jízdu na kole?
Určitě ano. Neslyším blížící se auta, proto mám větší strach. Musím více myslet na bezpečnost, nosit bezpečnostní prvky (helmu, reflexní nášivky, vestu). Nikdy si nejsem jistá, jestli při odbočení auto za mnou vidí, že upažuji a ukazuji směr odbočení.
Větší strach než o sebe ale mám o své děti, jezdí se mnou.

Rozhovor s asistencí tlumočnice zakončila Diana vtipem, který koluje mezi neslyšícími.
Když zemře slepec, dají mu s sebou do hrobu slepeckou hůl.
Když zemře ochrnutý člověk, do hrobu přiloží invalidní vozík.
Víte, co si s sebou do hrobu neslyšící? No přece tlumočníka!

Přejeme Dianě ještě hodně hezkých zážitků v sedle kola.

Fotogalerie