Labská cyklotrasa – Německo

Elberadweg je nejoblíbenější dálková trasa v Německu. Nedávno byl zveřejněn nový tištěný průvodce,  který cyklisty bezpečně provede od přístavu Cuxhaven u Severního moře až na česko-německé hranice. (aktualizováno 29. 3. 2011)

Cyklisté na Elberadweg

Foto: NaKole.cz

Další fotografie

Po rovině od moře až na hranice s ČR

Dálková značená trasa Elberadweg se vine podél jednoho z hlavních evropských toků. Německý úsek v celkové délce 860 km vede téměř po rovině, sleduje tok řeky Labe, jen občas zabočí do některého z měst či vesnic.

Od ústí řeky do Severního moře (město Cuxhaven), kde trasa začíná, vás její logo povede až na německo-české hranice (Schöna/Dolní Žleb). Na své cestě mění řeka svoji tvář – od širokého proudu po bažinatých rovinách, přes meandry v okolí Torgau a Dessau, až po hluboké údolí Saského Švýcarska s nádhernými pískovcovými skalami.

Všechny průvodce, se kterými jsme měli příležitost se seznámit, doporučují absolvovat trasu směrem proti proudu řeky (tedy od severu k jihu, směrem od Severního moře), a to kvůli převažujícím severo-západním větrům.
Trasa vede po levé i pravé straně řeky, spojení zabezpečují mosty nebo přívozy v ceně kolem 1 euro. Provozovatelé přívozů používají různě velká plavidla s různou náročností na energii. Asi nejhezčí byl přívoz na solární energii. Pověšený jako kyvadlo na velmi dlouhém laně, využíval síly vodního proudu a zkracováním nebo prodlužováním dvou vodících lan se natáčel do směru podle potřeby.

Kvalitní značení, vlastní logo

Elberadweg je na celé své trase proznačena svým logem, které cyklistu bezpečně navádí ve městech i ve volné krajině. Ukazatel stojí snad na každé křižovatce a stojany s logem a šipkou najdeme také na dlouhých přímých úsecích. Pro většinu lidí je tak možné absolvovat Labskou trasu na německé straně i bez detailní mapy, pouze na základě značení v terénu.

Trochu složitější může být situace ve městech – některá z nich nejsou pro cyklisty právě přívětivá. Trasa Elberadweg vedoucí skrze města není vždy přímočará, využívá zklidněných cest, parků a existujících stezek, a je proto důležité dávat si pozor a neztratit značení.

Oficiální průvodce po Labské stezce.

Pro základní orientaci postačí tištěná příručka, kterou zdarma poskytují cykloturistům informační centra na trase. Tohoto průvodce si můžete také stáhnout zde ve formátu PDF (vychází pouze v němčině). K dispozici je nyní aktuální průvodce pro rok 2011.

Podrobnější cyklistické mapy vydává ADFC (německý svaz cyklistů) a je možné si je objednat na adrese www.radtouren­karten.de. Klady listů pokrývají celé německé území v měřítku 1:150 000. Některé turisticky zajímavé regiony jsou potom zmapovány v měřítku 1:50 000. Během naší cesty jsme ale podrobnou mapu potřebovali jen párkrát, především když jsme přehlédli značení Elberadweg.

A konečně, je tu možnost stažení tras do vlastní GPS navigace. Tuto službu nabízí také ADFC, jednotlivé trasy je třeba objednat a zaplatit na oficiálním www.adfc-tourenportal.de.

Bezpečí je to hlavní, povrchy nejrůznější

Hlavním principem Elberadweg je vysoká bezpečnost. Čtyři pětiny z celkové délky vedou po samostatných cyklostezkách. Na trase pojedete asi nejčastěji po náspu podél Labe. Velmi časté jsou i lesní nebo polní cesty se zákazem vjezdu pro motorová vozidla nebo samostatné asfaltové stezky podél silnic.
Pokud jde o kvalitu cest, je prakticky nemožné dělat nějaké obecné závěry. Od kvalitního asfaltu, přes nezpevněné cesty, panely, až po kočičí hlavy – na Elberadweg se setkáte se všemi typy povrchu. Pro nás bylo nejzajímavější řešené nových úseků. Dlouhé rovné asfaltové cesty byly v zatáčkách prostřídány dlažebními kostkami, které tu fungovaly jako zpomalovací prvky. Občas byly kostky vloženy doprostřed cesty a uměle „zužovaly“ stezku před nečekanými zatáčkami.
Zejména v menších vesnicích ale trasa vede po kočičích hlavách. Takový povrch je pro cyklisty extrémně nepříjemný, a tak jsou podél silnic v těchto místech vidět patrné stopy v trávě, kudy si cykloturisté vyjezdili cestičky.

Trasa pro děti aneb koho cestou potkáte

Rovinatý terén ve spojení s bezpečnou trasu je jako stvořený pro rodinnou dovolenou. Na trase jsme potkávali rodiče s dětmi všeho věku, od kojenců v přívěsných vozících, školáků na kolech až po teenagery, kteří jezdí už „natěžko“.
Němečtí a holandští důchodci zase velmi často využívají služby cestovních kanceláří, které zajišťují mimo jiné i přepravu zavazadel. Na cestě tak uvidíte zejména starší páry „nalehko“, jen s malými brašničkami nebo úplně bez zavazadel. Typická jsou tu kola s planetovými převodovkami, dynamem v předním nápoji a nízkým rámem.
Stezku využívají samozřejmě i lidé pro každodenní dopravu do práce nebo na nákupy.

Kdepak hlavu složím

Ubytování není potřeba hledat, nabízí se samo. Ubytovací zařízení se snaží upoutat pozornost a zdůraznit svoje služby cyklistům. Symboly kola ve všech podobách, předpona „Rad“ (kolo) nebo nejrůznější certifikace služeb – existuje mnoho způsobů, jak se nabídnout zástupu cyklistů na Elberadweg.
V restauracích se lze často potkat s „Radler menu“, či nabídku piva Radler – nízkostupňového piva ochuceného limonádou.

Hotely, penziony a kempy podél trasy mají vlastní certifikaci „Elberadweg Radfreundliche Unterkunft“. Ta zajišťuje turistům především:

• možnost ubytování na jednu noc
• uskladnění kol
• snídani
• možnost usušení oblečení
• základní vybavení pro opravy kol, kontakty na opravny
• informace o trase v ubytovacím zařízení.

Odznak této certifikace se objevují na zařízeních všech standardů, od čtyřhvězdičkových hotelů až po jednoduchá tábořiště. Všechna zařízení se značkou jsou samozřejmě uvedena v průvodci, který je k dispozici ke stažení na konci tohoto článku.

Druhým podobným systémem značení je Bett&Bike, který je českou obdobou české certifikace Cyklisté vítáni. Mnoho hotelů má obě značky současně, jejich požadavky na certifikaci jsou hodně podobné.

Cyklista jako v bavlnce

Elberadweg, to není jen vyznačená trasa. Na ní jsou navěšeny další služby, které cyklisté a turisté potřebují. Mohou to být opravny a půjčovny kol, informační centra nebo cyklističtí průvodci. Perličkou jsou cyklistické kostely, které mají také svoje logo.
Hodně příjemné jsou odpočívky na trase. Minimálně to bývají lavičky se stolkem a poblíž stojícím informačním panelem. Můžete se tu najíst, dopsat deník, nastudovat informační materiály nebo si jen tak ve stínu stromu odpočinout před další cestou. Nejkomfortnější odpočívka, kterou jsme na cestě potkali, byla dokonce vybavená pecí s roštem na opékání párků a kohoutkem s tekoucí vodou.

A konečně, přívalu turistů se snaží využít i soukromí podnikatelé. Ať už jsou to vlastníci větrných nebo vodních mlýnů, výrobci kol nebo třeba továrny na těstoviny, z každého provozu nebo objektu se dá vyrobit turistická zajímavost. Prohlídky, ochutnávky, zážitkové trasy, i to je součást Elberadweg.

Odměna čeká v cíli

V městečku Schmilka na česko-německých hranicích Elberadweg končí. Tady můžete získat cílovou prémii – bronzový, stříbrný nebo zlatý certifikát čeká na ty, kteří projeli alespoň 250 kilometrů podél Labe. Dokladem jsou razítka ze zařízení na Elberadweg. A pro držitele zlaté plakety je připraveno ubytování zdarma a láhev sektu v jednom z partnerských hotelů.

Důležité informace:

• www.elberadweg­.de – oficiální web Labské stezky v Německu
• Průvodce po Elberadweg – oficiální příručka Labské stezky na německé straně (PDF, 17,4 MB, německy)
• Labská trasa na české straně – průvodce v němčině (PDF, 2,9 MB)

Přečtěte si také:

• Labská cyklotrasa – jak se po ní jede ve východních a středních Čechách
• Po Labské stezce s vozíkem – tip na výlet jen kousek od českých hranic
• Labská trasa – nově postavené úseky v roce 2010

Fotogalerie