Optimální cyklistický stojan

Smyslem tohoto článku je upozornit na nedostatky cyklistických stojanů používaných v Praze (i jinde v Česku) a vysvětlit požadavky na stojan používaný ve městě. Součástí jsou příklady vhodných cyklistických stojanů ze západoevropských měst, kde je již jízdní kolo považováno za plnohodnotný dopravní prostředek.

Zwiesel - Německo

Foto: Zwiesel - Německo

Pokud se v Praze při úpravách parteru vůbec počítá s cyklistickou dopravou a je instalován stojan, je v podstatě vždy nepříliš vhodného typu. Často se tak setkáváme s tím, že cyklisté i poblíž stojanu uvazují kola k zábradlí a dopravním značkám, popřípadě že stojan používají jiným způsobem, než jaký byl záměr výrobce (opírání z boku a pod., typický příklad je stojan na dvoře FS ČVUT v Dejvicích).

V podstatě všechny u nás používané stojany počítají s uchycením jízdního kola pomocí předního nebo zadního kola – zasunutím pneumatiky mezi ocelové tyče či trubky, do drážy a pod. Tento systém má několik nevýhod:

• Stojan většinou nefunguje dobře pro různé typy kol (silniční/horské)
• Cyklisté se často obávají stojan používat, hrozí poškození výpletu, přehazovačky…
• Často je nutný dlouhý řetěz k uzamčení kola, kterým zdaleka ne všichni disponují (je nutné aby stačil až k rámu bicyklu, uchycení za ráfek není dostatečné)
• I pokud máme dostatečně dlouhý zámek, zamykání kola je velmi nepohodlné. Vyžaduje provlékání řetězu nízko u země, cyklista se snadno ušpiní (Pokud se jedná o používání jízního kola pro pohyb ve městě, s častým uvazováním kola, v civilním oděvu, je právě toto pravděpodobně největší nedostatek)

Těmto nedostatkům lze předejít použitím stojanu dokonce výrazně jednodušší (a tedy i levnější) konstrukce. Jediné požadavky jsou tyto:

• Jednoduché opření bicyklu RÁMEM o jakoukoliv ROBUSTNÍ konstrukci výšky cca 80cm
• Konstrukce musí obsahovat nějakou pevnou uzavřenou část, kterou jde provléci zámek, pohodlně ve výšce rámu kola.

Naprosto dostatečným stojanem je tedy například ocelová trubka ohnutá do tvaru U, zabetonovaná do země či jinak upevněná konci k zemi (viz příklad ze Ženevy).

O takovouto konstrukci se mohou opřít dvě jízdní kola (v mnoha případech dostatečná kapacita), v případě potřeby větší kapacity se stojanů umístí více vedle sebe. I velké „hnízdo“ stojanů tak nevytváří v parteru žádnou bariéru a lze mezi nimi volně procházet. Jelikož jsou u nás používané stojany většinou rozměrnější konstrukce, je potřeba pro ně hledat místa kde nepřekáží. Stojany zde popisovaného typu mohou být umístěny mnohem volněji, protože jejich půdorysné rozměry jsou zanedbatelné a jsou tak minimální překážkou.

Na fotografiích můžeme vidět, že navzdory velmi jednoduchému principu mohou být stojany ztvárněny mnoha způsoby, jediným požadavkem je zachování vhodné výšky a dostatečné pevnosti. Prosté provedení můžeme vidět na příkladu Ženevy, v Lyonu jsou stojany součástí sjednoceného mobiliáře (shodný design s litinovými sloupky a dalšími prvky). Další jednoduché řešení je např. v Roanne, historizující provedení v Paray le Monial…

Druhý příklad ze Ženevy ukazuje i přenosnou verzi, umožňující sestavení stojanu libovolné velikosti (svislé rámy jsou spojeny demontovatelnými trubkami).

Příklady stojanů

Ženeva

foto: Matěj Boháč

Ženeva, přenosná varianta

Lyon

Clermont Ferrand

Roanne

Paray-le-Monial

Zwiesel – Německo

foto: Lucie Hniková

Článek je mým subjektivním pohledem, čerpám ze zkušeností nabytých každodenním používáním jízdního kola v Praze i v zahraničí a coby student architektury snad i něco tuším o městském mobiliáři. Ocením samozřejmě jakékoliv další názory a připomínky, rád a nezištně bych se podílel na tvorbě či výběru stojanu, který by pomohl k zatraktivnění cyklistické dopravy v Praze.

Snad se tento text stane inspirací pro radní, výrobce stojanů a další zúčastněné.