Jak jsem viděl cyklojízdu

O cyklojízdách v Praze jsem si před pár lety povídal se spolumajitelem známého sportovního časopisu. „No jo, to jsou ty dredaři. Hlavně že můžou proti něčemu protestovat“, zhodnotil stručně celou akci. Pár dní předem se rozjela celkem živá diskuse na bike-forum.cz. Zastánci a odpůrci se tam sekali hlava nehlava. Tak jsem se jel 21. dubna podívat osobně.

Jízda městem

Foto: Michal Křivohlávek

Další fotografie

Věkové složení účastníků je hodně rozmanité – od teenagerů až po důchodce. Kola všech typů od vykopávek z bazaru až po nejnovější modely. Zajímavá byla dvě ležatá kola, koloběžka, in-line brusle a přišli dokonce i chodci.

Kolaři od začátku postávají v hloučcích, skupinu nikdo neorganizuje. Trasa se obvykle domlouvá na místě nebo předem na internetové konferenci, jak jsem se dověděl z letáčku. Nakonec přece jenom vystupuje na podstavec muž ve středním věku, který navrhuje trasu, opakuje pravidla, vysvětluje pro nové účastníky smysl akce.

Cílem je ukázat jízdní kolo jako vhodný dopravní prostředek do města a upozornit na práva a bezpečnost cyklistů. Jede se pod heslem Neblokujeme dopravu – jsme doprava. Jízda je z principu nekonfliktní a nenásilná akce. Po celou cestu jsem neviděl nikoho, kdo by urážel řidiče a zdálo se mi, že většina řidičů měla pro akci pochopení. Žádné blokování magistrály, jako bylo na starších fotkách, se nekonalo. Na magistrále se jelo pouze v jednom pruhu a to jen z třídy Politických vězňů na Václavák. Na Václavském náměstí jeden z účastníků píchnul, takže skupina si udělala kolečko kolem náměstí. Na zalepení to nestačilo, takže ještě jedno kolečko přidáváme a pokračujeme dál.

Chodci jsou nedotknutelní – mají před námi vždy přednost. Zastavujeme na přechodech, nikdo nejede po chodníku. Blokována nebyla ani MHD, autobusy i tramvaje necháváme volně projet.

Jediný, koho zpomalujeme, jsou řidiči aut. Občas to některý z řidičů neunese a nahlas zatroubí. Většina z nich to ale bere sportovně. Možná si aspoň někteří uvědomují, kolik metrů prostoru zabírá každé auto na přepravu jednoho až dvou lidí. Podle zdrojů MŽP má průměrný osobní automobil dvanáctkrát větší nároky na prostor v porovnání s kolem. Také je možné, že většina řidičů je na zácpy v centru už zvyklá. Jinak by přeci nejezdili do centra autem a přestoupili na MHD. Docela by mě zajímalo, kolik by peloton zabral místa, kdybychom nejeli na kolech, ale každý v jednom autě.

Úžasné byly ohlasy lidí z chodníků. „Hele, to je koleček“, ukazuje nás tatínek svému synovi. „Hned bych jel s váma, škoda že teď nemám čas!“, volá mladík, který vede kolo po chodníku. Někdo mává, někdo povzbuzuje, někdo se jenom usměje. Reakce chodců jsou ale celkem jednoznačně pozitivní. Celé to rozhodně nepůsobí jako „protestní akce“ nebo „demonstrace“, spíš pohodový výlet s kamarády, co si rozumí. Jízda na kole je koneckonců jenom jedna a šlapat do pedálů musí každý stejně.

A jak dlouho budou pražští cyklisté na sebe ještě upozorňovat? Zřejmě do té doby dokud nezmizí z oficiálních míst předsudky, že do centra Prahy se cyklistické pruhy nevejdou, že kopcovitá Praha je pro budování cyklistické sítě nevhodná apod. Podívejme se například do Vídně, která je naší metropoli z hlediska architektury nejblíž. Nikoho tam nepřekvapí, když potká na kole úředníka v obleku s kufříkem, maminku s dítětem v sedačce nebo malého školáka. Jak je možné, že to tam jde?

Pokračovat

Fotogalerie