Na veliké cestě – část 6. – Jak jsme spali

Jak už jsem zmínila, dobře se najíst a vyspat, to byly dva hlavní úkoly naší Velké cesty. Jídlu a vaření byl věnovaný zvláštní díl povídání. Bylo by tedy poctivé, abych něco řekla také o tom, jak jsme trávili noci na Velké cestě, tedy kde a jak jsme spali.

Naše tlupa a její vybavení

Foto: Tomáš Kolínský

Další fotografie

Spacáky na hraní i na spaní

Už před odjezdem jsme do obýváku postavili stan a zkusmo v něm přespali. Každý z nás dostal kvalitní spacák do mínus devíti stupňů. Jak se později ukázalo, toto léto bylo jedno z nejteplejších, takže jsme spali ve spacáku skoro nahatí. Holčičkám jsme nechali ušít spacáčky na míru, každý v jiných barvách. Spaní v nich si tak oblíbily, že svoje spací pytle vyžadovaly i po návratu doma ve svých postelích. Zvláštní úspěch měla večer ve stanu hra „na housenku“. Hra spočívala v tom, že jedna z holek zalezla do spacáku hlavou napřed a potom se plazila po podlážce a křičela: „Já jsem housenka!“

Spali jsme pod střechou i ve stanu

I když jsme se snažili spát kvůli nákladům hlavně na divoko ve stanu, podle statistik to bylo půl na půl. Tedy zhruba patnáct nocí jsme spali pod střechou a patnáct nocí pod stanem. Bylo to díky našim kamarádům a příbuzným, kteří nás nechali přespat ve svých domech a bytech a kterým patří naše velké díky.

Kryté spaní jsme volili i tehdy, když bylo ošklivé počasí nebo příliš tma na stavění stanu. V mnoha případech nás čekalo příjemné překvapení a lidský přístup. Třeba jako na jižní Moravě – plán přespat v Uherském Hradišti nám nevyšel a než jsme se nadáli, byla téměř půlnoc. Holky spaly ve vozících a my jsme se ocitli mezi poli. Všude kolem tma, stavět stan nepřicházelo v úvahu. Hradiště jsme nechali dávno za sebou a jeli směrem na jih do Veselí. Už to vypadalo, že snad takhle pošlapeme do ranních červánků, když jsme napravo v polích zahlédli světlo. Po chvíli hledání jsme našli příjezdovou cestu k aeroklubu v Kunovicích, kde nás nechali zadarmo přespat v buňce i s holkami. A ještě nám nabídli k dispozici kuchyňku a sprchu.

Obvykle ale večer znamenal hledání rovného plácku pro stan a vaření, rozkládání stanu a spacáků a naopak balení všeho ostatního do brašen a krytování proti dešti. Hodně se nám osvědčily pláštěnky na brašny, které v noci zvládly i velkou bouřku a poryvy větru. Hygienu jsme odbyli ostříkáním z cyklistických lahví, a pak už jen zabalit se do spacáků, pohádku a pusu na dobrou noc a spát, spát a spát.

A tím končí naše povídání o Velké cestě. Trvala měsíc a ujeli jsme během ní 1300 km. Hlavně nám ale dala spoustu zážitků, které snad holkám i nám zůstanou po celý život.

Seriál Na veliké cestě:

1. část – Přípravy
2. část – Trasa
3. část – Jak to snášely děti
4. část – Jídlo a vaření
5. část – Zdraví
6. část – Jak jsme spali

Fotogalerie