Podmínky pro cykloturistiku v ČR

Území České republiky má pro rozvoj cykloturistiky skvělé předpoklady. Nabízí malebnou krajinu s členitým reliéfem, nespočet přírodních krás i kulturně historických památek. Je ale Evropany vnímána jako země vhodná pro cykloturistiku?

Na cyklostezce podél řeky Inn - podobná odpočívadla se stojany na kola a pitnou vodou jsou na rakouských cyklostezkách samozřejmostí.

Foto: Josef Hnik

Další fotografie

Zdá se, že Česká republika nabízí nesporně velmi kvalitní možnosti pro cyklistické vyžití. Z evropského hlediska je to však trochu jinak. Z průzkumu vyplývá, že Česká republika prozatím není vnímána jako země vhodná pro cykloturistiku. Evropský cykloturista chce totiž nejen krásnou krajinu a historické památky, ale očekává také kvalitní cyklostezky s odpočívadly, směrovkami, mapami, stojany na kola a dalším potřebným zázemím.

V současnosti je u nás sice vyznačeno téměř 32 tisíc kilometrů cyklotras, jejich stav však zdaleka neodpovídá vytoužené podobě. Ve většině případů bylo při vytváření cyklotras využito převážně stávajících komunikací, ačkoliv mnohé mají z nepochopitelných důvodů ve svém názvu označení stezka. I přes to, že většina regionů zatím nezvládla realizovat zamýšlenou podobu tras, pokrok tu vidět je. Potěšitelné je, že konečně začínají vznikat úseky oddělených cyklostezek. Ve většině případů však cyklisté zatím nemohou počítat se zázemím, s jakým se běžně setkají na zahraničních cyklostezkách.

Samozřejmě záleží především na každém regionu, jak využije potenciálu daného území pro cykloturistiku a vytvoří co nejzajímavější nabídku – a tak vznikly projekty jako například Pražské stezky, Moravské vinařské stezky nebo pivní cyklostezky. Podobné projekty jsou pak ohromnou příležitostí pro místní podnikatele.

Patrně nejlépe fungují cyklotrasy v příhraničních regionech, které mají přímou návaznost na zahraniční stezky a tudíž jsou spolufinancovány z fondů Evropské Unie.

Zvláštním druhem stezek jsou Greenways – Zelené stezky, které je možné projet na kole, na koni nebo projít pěšky.

Za zmínku stojí poměrně hustá síť cyklobusů, které cykloturisty dopraví do atraktivních oblastí. Na zvýšený zájem o cykloturistiku zareagovaly i České dráhy, které umožňují přepravu kol vlakem a na nádražích zřizují půjčovny.

Novinkou je pak projekt Cyklisté vítáni – jedná se o národní certifikaci služeb cestovního ruchu, kterou zpracovala Nadace Partnerství. Cílem projektu je zlepšování kvality služeb cestovního ruchu pro specifickou skupinu cyklistů a cykloturistů. Nadace Partnerství vydává certifikáty pro turistická zařízení u cyklostezek a cyklotras podle standardů, které jsou srovnatelné s podobnými systémy ve státech Evropské Unie. O získání tohoto osvědčení se mohou ucházet hotely, penziony, kempy, restaurace, hrady, zámky i další turistická zařízení.

Kromě již zmíněné absence ucelené sítě cyklotras a nedostatečného rozsahu cyklostezek (pro srovnání: v ČR je zhruba 500 km cyklostezek, v Maďarsku je to 6 000 km a v Holandsku kolem 19 000 km), je největším problémem především neustále se zhoršující stav českých silnic, nevídaný nárůst aut a také bezohlednost a klesající schopnosti a snad i IQ jejich řidičů, zvláště bereme-li v úvahu fakt, že cyklotrasy jsou už vedeny téměř po všech možných komunikacích.

V České republice neexistuje žádný propracovaný systém propagace cyklistické dopravy, tak jak ho známe např. ze sousedního Rakouska, spolupráce jednotlivých subjektů a poskytovatelů služeb je spíše výjimkou, také tu je nedostatečná legislativa a stále ještě je nedořešená otázka koordinace investování a údržby cyklotras a informačního značení. Slabou stránkou je i absence doplňkové infrastruktury a nedostatečná nabídka doprovodných služeb podél cyklotras.

Ubytovacích zařízení je na území České republiky poměrně dost, ale jejich kvalita neodpovídá rostoucímu zájmu o cestování. Také turistických ubytoven a nocleháren je málo, luxusních hotelů možná až příliš. O soukromých penzionech se často dozvíme až přímo na místě. Nemluvě o tom, že cykloturista vyžaduje speciální služby.

Rovněž kulturně-historické památky nevytváří cykloturistům zrovna ideální podmínky. Dnešní praxe je většinou taková, že cyklista, především pak jeho kolo, je nevítaný návštěvník. Nepustí ho do areálu, zakazují opřít kolo o historickou zeď, ale žádnou alternativu mu nenabízí.

Poznámka: Použitý text je součástí absolventské práce Lucie Hnikové na Vyšší odborné škole cestovního ruchu v Hradci Králové (duben 2006).

Fotogalerie