Naši cykloturisté ve světě

Cykloturistická sezóna je v plném proudu. Mnozí z vás mají svoji dovolenou už za sebou, někteří se na ni teprve chystají. V převážné většině to bývají jeden až dva týdny cykloputování po vlastech českých, slovenských i cizích krajinách.

Víťa Dostál se svoji dvouměsíční dcerou Annemarie

Foto: Jiří Říha

Další fotografie

Několik lidiček však svoje putování pořádně protáhne a doba jejich cesty se počítá nikoli na týdny, ale na měsíce. Většinou jsou to vám dobře známí autoři knih. Jak kdosi trefně prohlásil, je to takové naše A družstvo. Prostě extraliga, která má už pěkných pár velkých cest za sebou a shodou okolností si svoje letošní putování načasovala na stejnou dobu. Přinášíme pár informací a fotky pořízené před odjezdem. Ty jsou netradičně civilní, bez kol.

Víťa Dostál vyrazil před několika dny na svoji další velkou cestu. Tentokrát to nebudou tři roky kolem světa, ale „jen“ devět měsíců. Cestu pojmenoval „Panamericana, má láska“ a cílem je projet severní, střední a jižní Ameriku z Anchorange na Aljašce do Punta Arenas v Chile, resp. do patagonského městečka Ushuaia v Argentině. Patrně po nejdelší souvislé silnici na světě, nesoucí hrdé označení No 1. Zatím napsal:
„… pres Fairbanks, Delta a Tok jsem se proslapal Alaskou, kde jsem najel asi 1210 km. Prejel jsem kanadskou hranici do Yukonu a v nejzapadnejsim kanadskem hnizdecku Beaver Creek jsem stravil noc. Vzdalenosti mezi jednotlivymi obydlenymi misty jsou dost velke, asi 100 – 150 km, jinak jen krasna divocina. Zatim vse v poradku. Vita.“

Lucka Kovaříková a Michal Jon také vyjeli na kratší cestu, než byla ta kolem světa. Naplánovali si ji na tři měsíce a objevují při ní krásy národních parků Severní Ameriky. Ozývají se průběžně a jedna z jejich posledních zpráv zněla:
„… chrochtame nad nadhernou prirodou, dnes jsme projeli nejtezsi a nejskvelejsi (podle amiku) bikerskou trasu na svete, byla fakt uzasna – a podle nas to byla nejvetsi drsnarna, kterou jsme kdy na kole oba zazili. 16 km jsme jeli tri hodiny, stale po skale, nahoru dolu, dole v kanonu reka colorado, no proste bomba. nez nam dosla voda, tak to bylo bezva, pak uz jsme jen pelasili dolu do civilizice, kde jsme vypili kazdy asi 2 litry dzusu a vody na ex…
cekaji nas ted skaliste hory, tam se ochladi a prijdou poradne kopce. z moabu zdravi m+l“

Honza Tomšíček se vydal už na jaře na svoji spanilou jízdu na východ. Nazval ji prozaicky: „Do Vladivostoku na zmrzlinu“. Cestu má rozplánovanou až do podzimu s tím, že návrat pravděpodobně zkombinuje jízdou vlakem po Transsibiřské magistrále. Zatím se ozval pouze jedinkrát těsně po odjezdu, od té doby o sobě nepodal zprávu. Ale Honza není z těch, kteří usedají často k mejlu a podávají o sobě zprávy. Spíše se můžeme těšit po příjezdu na jeho další knihu.

Honza Vlasák se před několika dny vrátil z delšího putování na jihovýchod. Jako znalec Albánie asistoval účastníkům zájezdu do této země, po skončení se od nich oddělil, řekl všem „Ahoj“ a dál už se cesta odvíjela v jeho stylu. Sám, podle svého, si šlapal do Makedonie a hlavně do neobjevených lokalit a hor Bulharska. Při návratu potkal v rumunském Banátu české kamarády, přijal jejich nabídku na svezení a vrátil se s nimi domů. Po příjezdu se hned přihlásil a moc si celou cestu pochvaloval. I od něho se můžeme těšit na prima povídání.

„Sztulíci“, což je rodinka Sztulova z Jablunkova, která v předloňském roce dojela s malým (tehdy dvouletým) Michalem ve vozíčku až na Nordkapp, vyrazila opět na sever. Tentokrát jen na kratší, jednoměsíční výlet. Ozvali se před několika dny SMSkou:
„Zdravime vsechny ze svedske plaze, chlapi se koupou, ja varim polevku. Letos to jede hur, Misovi je vozik skoro maly – nema takove pohodlicko, nas trapi zdravotni problemy – Romana zaludek a prujem a ja dostala v den odjezdu zanet korenoveho kanalku v zubu, trpim jak pes a jim antibiotika. Tak uvidime. Zatim se mejte. Sztulici“

I ostatní naši cykloturisté brázdí české luhy a háje a navštěvují další zahraniční destinace. A to je dobře. Už se těšíme na jejich besedy, promítání, případně na nové knihy.

Fotogalerie