První zprávy od „Peggy“ Marvanové z ledového závodu Lapland Extreme Challenge

20. února 2016 odstartoval za polárním kruhem extrémní závod, kterého se na Fatbiku účastní i česká sportovkyně Markéta „Peggy“ Marvanová.

Foto: Archiv Markéty Marvanové

O startu „Peggy“ Marvanové na Lapland Extreme Challenge jsme vás informovali již v předchozím článku a nyní přinášíme krátké zprávy z prvních dní závodu:

20. 2. 2016 – 1. den

V Laponsku nás překvapilo několik věcí – posunutý čas, teplota, která se nebezpečně (z té spodní strany) blíží nule a potom organizátor závodu, který nám namísto povzbudivé inofrmace oznámil, že kvůli počasí nemáme šanci se dostat ani ke 4. průjezdnímu bo­du.

21. 2. 2016 – 2. den

Dnes jsme dali za vděk lyžařským brýlím. Takřka celý den vane silný vítr a sněží. Kde je jindy normální cesta, vládnou nyní závěje a hromady sněhu… uvidíme, snadno se nevzdáme!

22. 2. 2016 – 3. den

Dosažení 4. průjezdního bodu – laavu! K bodu, ke kterému za normálních podmínek vede skútrová cesta, ale momentálně po ní nikdo nejezdí. Je tam příliš připadlého prašanu a skútraři se bojí, že by své stroje utopili ve sněhu. Cesta k tomuto bodu nám zabrala 7 hodin. Přibližně 16 km brodění skrz les, přecházení potoka (rychlé vodní toky nejsou zamrzlé, kvůli málo mrazivému počasí). Dosažení místa nás odměnilo eufórií. Podle návštěvní knihy místo navštíví 3–4 lidé za rok. Nikdo však v zimě. Je zázrak, objevit se na takovémto místě!

23. 2. 2016 – 4. den

Za poslední týden, co jsme v Rovaniemi, nepřestalo sněžit! Organizátor Alex nám na předzávodním mítinku povídal, že nemáme šanci ani na dosažení bodu 4, asi chtěl naznačit, ať se ani nepokoušíme o takovou šíle­nost. My však dnes dosáhli bodu 5 a hýříme nadšením a stojíme u dalšího laavu, které moc lidí nenavštěvuje. Dou­fáme v lepší počasí, cesty se zamykají stále připadajícím sněhem.

24. 2. 2016 – 5. den

Včera večer jsme se stěží dotlačili k bodu 6. Poslední skútr po cestě, která měla být sjízdná, jel přibližně 3 dny zpátky. Napadlý sníh nám neumožňuje po této cestě pokračovat. Cesta je dlouhá 125 km a není možné ji protlačit ani objet. Ležíme v nouzovém přístřešku ze sněhu a kol! Ozveme se, až se rozhodneme, co dál!

25. 2. 2016 – 6. den

Včera jsme dotlačili kola k sedm kilometrů vzdálenému laavu, abychom přečkali čekací den. Podmínky stále neumožňují jízdu, ale vše je na dobré cestě. Počasí by se od zítra mělo uklidnit. Snad se nám poštěstí, cesty projedou skútraři a my budeme schopní pokračovat. Dnes sjíždíme do města Kitta, doplníme zásoby tak, abychom měli zásoby opět na 10 dní (momentálně máme u sebe zásoby jen na šest dní, což by nám až k Inari nestačilo). Z města budeme vyjíždět k bodu 8, pokud se k němu půjde dostat, vrátíme se k bodu 7, který je cca 60 kilometrů vzdálen. Čekáme na sluníčko jako na slitování…

26. 2. 2016 – 7. den

Po týdnu poprvé vysvitlo slunko a přestalo sněžit. Kvůli aktuálním sněhovým podmínkám jsme včera po silnici objížděli omrknout situaci z druhé strany. Ačkoli jsme doposud na vše nahlíželi pozitivně, cesta nás utvrdila o opaku. Ani kdybychom na místě čekali 14 dní, nebylo by možné ji projet ani protlačit. Kdybych na cestu skočila jako Jája a Pája do kalhot, propadla bych se až po uši do sněhu. Do oblasti, kam se potřebujeme dostat, skútry v tomto období nejezdí. Bojí se totiž, že by své skútry v hlubokém sněhu utopili. Snažili jsme se pokořit výzvu, kterou doposud nikdo nezvládl. Výzvu, která je primárně určena lyžařům. Naše taktika nás dovedla k bodu 6 a umožnila nám dostat se dosud nejdál. Až sem se za tříletou historii nikdo nedostal. Vzdáváme. Pokračování není fyzicky možné. Několik dalších dní projedeme oblast Laponska po snesitelnějších cestách a pak vyrazíme zpátky do ČR.

Zprávy ze závodu Lapland Extreme Challenge posílala Peggy ve spolupráci s webem Pohora.cz.